KSULLI 35 Co 356/2024-180

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Brožkovou sídlem Vysoká 149/4, 460 10 Liberec ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Josefem Srbou sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 135 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 106 C 3/2023-152 ze dne 26. 6. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mezi účastníky mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech státu mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok právnická osoba odůvodnění vysvětlil, že se žalobce domáhal vrácení částky částka, kterou žalované, coby své družce, poskytl dne datum na zakoupení vozidla jméno FO jméno FO, Anonymizováno VIN kód (dále jen „předmětné vozidlo“) s tím, že jej budou používat společně. V prosinci 2020 však ukončili účastníci společné soužití, a proto nárokuje poskytnutou částku po žalované. V řízení bylo dle okresního soudu objasněno, že žalobce vybral ze svého účtu dne datum částku částka, předmětné vozidlo bylo zakoupeno kupní smlouvou ze dne datum za částku částka, uhrazenou prodávajícímu v hotovosti v českých korunách, a jako jediným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla byla na základě kupní smlouvy evidována v registru vozidel žalovaná. Dle okresního soudu však žalobce neprokázal tvrzení o tom, že žalované předal dne datum částku částka na zakoupení vozidla, neboť výpis z účtu žalobce předání vybraných peněžních prostředků žalované neprokazuje, jejich předání nepotvrdil žalobcem označený svědek jméno FO a ani výpověď žalobce k prokázání tohoto tvrzení nepostačovala, neboť jí okresní soud hodnotil jako vnitřně rozpornou. Poukázal na to, že částka částka byla vybrána žalobcem z účtu až den následující po datu uvedeném v kupní smlouvě, kdy měli účastníci, dle výpovědi žalobce, prodejce navštívit, ale vozidlo nepřevzít z důvodu znečištěných sedadel. Zároveň však žalobce tvrdil, že peněžní prostředky vybral z účtu a vozidlo bylo zakoupeno ve shodný den. Není tak dle okresního soudu zřejmé, z jakého důvodu navštívil žalobce prodejce již dne datum bez finanční hotovosti, když tohoto dne očekával, že bude předmětné vozidlo zakoupeno. Dále hodnotil jako rozporné také tvrzení žalobce, že zapůjčil žalované částku částka za účelem společného užívání vozidla a při výslechu uvedl, že kvůli problémům s bývalou družkou požádal žalovanou „aby se vozidlo napsalo na ni“. Žalobu proto pro neprokázání poskytnutí částky částka žalované dne datum zamítl. V řízení zcela neúspěšnému žalobci dle § 142 o. s. ř. uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši částka (výrok II) a s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení státu, a to ve výši a lhůtě stanovené samostatným usnesením (výrok III).

2. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že okresní soud nesprávně přijal závěr o neprokázání předání finanční částky částka žalované. Dle žalobce byl v řízení výpisem z účtu prokázán nejen dne datum uskutečněný výběr částky částka odpovídající ceně předmětného vozidla, ale také dne datum žalobcem provedená úhrada „povinného ručení za vozidlo“, přičemž byla prokázána i existence sporu účastníků o vlastnictví vozidla, a to již od roku 2020, respektive 2021. Považuje za logické vysvětlení odkladu výběru hotovosti o jeden den z důvodu mokrých sedadel, neboť obdržel informace o sedadlech dříve, než navštívil banku, a proto vybral hotovost až den následující. Zejména však spatřuje vadu v postupu okresního soudu v neprovedení výslechu žalované za situace, kdy výslech žalované navrhoval a svá tvrzení nemohl prokázat jinak. Žalobce má za to, že pokud se žalovaná jednání neúčastnila, svou výpověď osobně neodmítla a nebyla tak soudem vyzvána k jejímu podání, měl okresní soud vysvětlit, z jakého důvodu k provedení výslechu žalované nepřistoupil. Dle žalobce bylo nařízení takového důkazu opodstatněné, neboť mohlo vnést do řízení informace mající podstatný význam pro objasnění rozhodných skutkových okolností. Nezáleží přitom na tom, zda je pravděpodobné, že navrhovaným výslechem může být prokázáno skutkové tvrzení navrhovatele důkazu, protože hodnocení pravdivosti či pravděpodobnosti důkazu lze uskutečnit pouze po jeho provedení. Zároveň žalobce zdůraznil, že závěr o neunesení důkazního břemene lze učinit až po provedení všech důkazních prostředků, které účastník k prokázání svého tvrzení označil, a současně tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníků a ani o tom, že by bylo nepravdivé; odmítne-li soud provést účastníkem označený důkaz proto, že je „nadbytečný“, je tím vyloučeno rozhodnutí v neprospěch tohoto účastníka z důvodu neunesení důkazního břemene (odkázal přitom žalobce na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka ze dne datum, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). V petitu odvolání navrhuje žalobce, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání nebo ve věci sám rozhodl.

3. Žalovaná ve vyjádření označila odvolání žalobce za nedůvodné a podané pouze za účelem prodlužování sporu. Rozsudek okresního soudu považuje za správný s tím, že argumentace žalobce v odvolání je nepřiléhavá a nesprávná, neboť nelze přenášet důkazní břemeno na žalovanou a nutit ji k účastnické výpovědi. Navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen a žalované přiznána náhrada nákladů i za odvolací řízení.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že žalovaná se stala vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy datované dne datum a kupní cena byla uhrazena prodávajícímu v hotovosti ve výši částka. Žalobce vybral ze svého účtu shodnou částku dne datum.

6. Jak přiléhavě uzavřel okresní soud, nevyplývá ze shora popsaných skutečností, že by žalobce částku částka žalované na zakoupení vozidla poskytl, neboť výběr částky částka, byť se shoduje s částkou, která byla uhrazena coby kupní cena za předmětné vozidlo, bez dalšího k prokázání tvrzení žalobce nepostačuje. V posuzované věci se přitom jedná o rozhodnou skutečnost (představující investici nevlastníka vozidla dle dohody účastníků o společném užívání vozidla), jejíž prokázání je základním předpokladem pro případné přiznání žalobou uplatněného práva na vrácení peněz.

7. V takové situaci proto okresní soud správně při jednání vyzval žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání tvrzení o poskytnutí částky částka žalované. Žalobce na výzvu soudu opětovně označil výpis z účtu žalobce z května 2020 a dále navrhl provést účastnický výslech žalobce a žalované. Jestliže poté okresní soud z důvodu nesouhlasu žalované provedl pouze výslech žalobce, neshledává odvolací soud v jeho postupu, ale i v posléze provedeném hodnocení výslechu žalobce, pochybení.

8. Okresní soud vysvětlil, že důvody, pro které se neprosadila verze přednášená žalobcem, je třeba spatřovat nejen v tom, že žalobce svá tvrzení bez relevantních důvodů v průběhu řízení měnil (například co se týká dat ukončení společného soužití účastníků či počtu návštěv u prodejce vozidla), nýbrž i v tom, že jediným důkazem jeho verze mohla být pouze jeho výpověď. Obecně pak platí, že věrohodnost výpovědi účastníka dle § 131 o. s. ř. je třeba hodnotit i s přihlédnutím k tomu, že je podávána osobou se zájmem na výsledku řízení a její případná nepravdivost nepodléhá, na rozdíl od výpovědi svědka, trestněprávní sankci. V situaci, kdy taková výpověď koliduje s vlastními v průběhu řízení měnícími se tvrzeními, důvody změn tvrzení neobjasňuje a částečně je vyhýbavá (například ohledně důvodů investic do vozidla a s tím souvisejícího obsahu dohody účastníků), přičemž žalovaná zároveň přednáší svoji skutkovou verzi, podpořenou důkazy, o dispozicích s vlastními finančními prostředky umožňující úhradu celé kupní ceny, odpovídá zcela zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), jestliže okresní soud vyhodnotí výpověď účastníka jako důkaz nedostatečný.

9. Co se týká námitky žalobce o nenařízení výslechu žalované okresním soudem, je třeba uvést, že ve sporném řízení je sice výslech účastníka jedním z důkazních prostředků, ale lze k němu přistoupit pouze za podmínek stanovených ustanovením § 131 odst. 1 o. s. ř. Těmi jsou návrh k provedení účastnického výslechu, souhlas účastníka se svou výpovědí (implikovaný v případě návrhu na vlastní účastnickou výpověď) a nemožnost prokázat skutečnost, která má být prokázána výslechem účastníka, provedením jiného důkazního prostředku.

10. Z uvedeného pro posuzovaný případ vyplývá, že pokud se tvrzení žalovaného o předání částky částka žalované dne datum nepodařilo prokázat žalobcem navrženými důkazy (výpisem z účtu žalobce a výslechem svědka jméno FO), přičemž k prokázání tohoto tvrzení není možné provést jiný důkaz, je splněna jedna z podmínek dle § 131 odst. 1 o. s. ř., a to, že „dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak“. Brání však provedení výslechu žalované absence jejího souhlasu s výpovědí. Žalovanou není možné nutit vypovídat proti její vůli a je zcela na žalované, zda vyjádří souhlas se svojí výpovědí, případně souhlas do doby nařízení výslechu (§ 131 odst. 2 o. s. ř.) odvolá.

11. Nelze proto přitakat žalobci spatřující nesprávný postup okresního soudu v neprovedení výslechu žalované pro jeho „nadbytečnost“, neboť okresní soud neodmítl provést výslech žalované veden úvahou o nepravděpodobnosti prokázání skutkových tvrzení jejím výslechem, ale právě z důvodu neudělení souhlasu.

12. Stejně tak pokud žalobce vytýká okresnímu soudu, že žalovaná nevyjádřila nesouhlas se svým výslechem při jednání dne datum, a proto měl její výslech nařídit, opomíjí, že z nevyjádření se žalované z důvodu její neúčasti při jednání nelze dovozovat, že by souhlas se svým výslechem, coby podmínkou provedení účastnického výslechu, udělila.

13. Za daného stavu je pak také zřejmé, že na posuzovaný případ nedopadají judikatorní závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobce ve svém odvolání odkazuje. Rozhodnutí okresního soudu není v rozporu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém bylo řízení stiženo vadou spočívající v neprovedení výslechu bývalé jednatelky závodního výboru z důvodu názoru odvolacího soudu, že by navržený důkaz nemohl přispět ke zjištění skutkového stavu věci, neboť na rozdíl od posuzované věci nebránilo jejímu provedení nesplnění podmínek dle § 131 odst. 1 o. s. ř. To shodně platí i pro žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum shledávající nesprávným postup odvolacího soudu, jestliže neprovedl účastníkem navržený důkaz znaleckým posudkem pro „nadbytečnost“. Stejně tak, oproti posuzovanému případu, v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud zdůraznil nemožnost zamítnout žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene, pokud nebyl proveden účastníkem navržený výslech svědka (a za takové situace shledal nesprávnou i úvahu soudu, že by zároveň důvodem pro neprovedení účastnické výpovědi mohlo být nesplnění podmínky dle § 131 odst. 1 o. s. ř. spočívající v nemožnosti dokazovanou skutečnost prokázat jinak). Nepřípadným je také odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum, jenž se zabýval povinností odvolacího soudu, v případě změny rozsudku soudu prvního stupně z důvodu odlišného posouzení skutkového stavu věci, zopakovat důkazy, na nichž založil své rozhodnutí soud prvního stupně, a opatřit si pro posouzení věci podklady, z nichž soud prvního stupně vycházel.

14. Uzavírá tedy odvolací soud ve shodě se soudem okresním, že žalobce neprokázala takové skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit poskytnutí částky částka představující investici žalobce do vozidla žalované dle dohody účastníků o společném užívání vozidla, pročež nelze vyhovět žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení částky částka pro odpadnutí právního důvodu investice. Zamítl-li tedy okresní soud žalobu, je jeho rozhodnutí v meritorním výroku I věcně správné a jako takové bylo dle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

15. Pokud jde o nákladový výrok II, okresní soud správně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. a dovodil, že procesně zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů. Mezi účelně vynaložené náklady však nenáleží náhrada za okresním soudem přiznané úkony představující písemné podání ze dne datum (správně ze dne datum) a dne datum učiněnou poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Podání ze dne datum, kterým žalovaná v reakci na výzvu okresního soudu učiněnou při jednání dne datum označila důkazy k prokázání tvrzení, nelze považovat za účelný úkon ve smyslu § 142 o. s. ř., neboť žalovaná mohla a měla označit důkazy již při jednání dne datum. Co se týká tzv. další porady s klientem, bylo by na ni možné nahlížet jako na úkon učiněný účelně, pokud by její potřebu objektivně vyvolala nová procesní situace a tato porada by sloužila k formulování nových a pro hájení práv nutných přednesů (tvrzení) v takovém rozsahu, že by nutně musela přesáhnout čas jedné hodiny. V daném případě však po poradě se žalovanou bylo soudu doručeno podání označené jako „Žádost o sdělení“, jejímž obsahem byl pouze opětovný nesouhlas žalované s jejím výslechem. Takovéto podání nelze považovat za procesní úkon žalované, ze kterého by bylo možno usuzovat na objektivní nutnost porady přesahující délky jedné hodiny. Odvolací soud proto uzavírá, že zástupcem žalované k vyúčtování navržené úkony právní služby spočívající v podání ze dne datum obsahující návrhy důkazů a ve dne datum vykonané poradě se žalovanou přesahující jednu hodinu nelze považovat za účelně provedené úkony právní služby. Naopak okresní soud správně nepřiznal žalované náhradu za právním zástupcem žalované vyúčtovaný úkon označený jako „Vyjádření žalované ve věci“ ze dne datum, protože jím žalovaná pouze zopakovala dřívější tvrzení a vyjádřila svůj názor na to, zda žalobce splnil povinnost tvrzení a důkazní dle výzev dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., a o samostatný úkon, provedený k obraně práva účelně, se tak nejedná. Opomenul však přiznat náhradu za zástupcem žalované podané vyjádření k žalobě ze dne datum, na které je třeba nahlížet jako na samostatný účelně provedený úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

16. Náleží tak žalované na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náhrada odměny zástupce spojená se šesti úkony právní služby (převzetím zastoupení, vyjádřením k žalobě a účastí na jednáních datum, datum, datum a datum) ve výši celkem částka [při tarifní hodnotě částka se jedná o částka za úkon dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], náhrada hotových výdajů v paušální výši celkem částka (§ 13 odst. 4 AT), výdaje zástupce na cestu vozidlem ze sídla zástupce k okresnímu soudu dne datum v délce 211 km při nákladech na benzín a amortizaci vozidla částka na 1 km (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb.) ve výši částka a dne datum taktéž ve výši částka a náhrada za ztrátu 12 půlhodin strávených zástupcem na cestě ve výši částka (§ 14 odst. 1 písm. a), AT), celkem částka.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil v závislém nákladovém výroku II tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení před okresním soudem částka, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo okresním soudem rozhodnuto o povinnosti procesně neúspěšného žalovaného nahradit státu jím placené náklady ve výši a lhůtě k plnění stanovené samostatným rozhodnutím. Jelikož ke dni rozhodování odvolacího soudu již byly náklady (představující svědečné částka pravomocně přiznané usnesením okresního soudu ze dne datum svědkovi jméno FO) státem zaplaceny, byl rozsudek okresního soudu ve výroku III o nákladech státu změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela neúspěšný, a proto je povinen nahradit žalované náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Těmito náklady jsou odměna zástupce spojená s podáním vyjádření k odvolání ze dne datum ve výši částka [dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k) AT], náhrada za v souvislosti s poskytnutím tohoto úkonu vynaložené hotové výdaje zástupce v paušální výši částka (§ 13 odst. 4 AT), odměna zástupce za účast na jednání před odvolacím soudem dne datum ve výši částka [dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k) AT] a náhrada za v souvislosti s poskytnutím tohoto úkonu vynaložené hotové výdaje zástupce v paušální výši částka (§ 13 odst. 4 AT), celkem částka.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněná domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.