KSULLI 35 Co 97/2025-339

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ obě zastoupené advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o určení dědice, o odvolání žalobkyně a obou žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 182/2011-306 ze dne 10. 10. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I žalobu zamítajícím potvrzuje.

II. Ve výroku II o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 45 150 Kč a žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem spojených se vzájemným návrhem ve výši 25 200 Kč, vždy do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výrocích III a IV o nákladech hrazených státem se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice u Okresního soudu v Liberci náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši 4 549 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 520 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je jedinou dědičkou ze závěti sepsané notářkou tituly před jménem jméno FO dne datum pro případ smrti zůstavitelky jméno FO, posledně bytem adresa Anonymizováno, RČ RČ, která zemřela datum. Výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, výroky III a IV uložil povinnost k náhradě nákladů placených státem, a to žalobkyni ve výši 2 274,50 Kč a žalovaným v téže výši.

2. Žalobkyně se vůči původnímu žalovanému jméno FO (na jehož místě po úmrtí je v řízení pokračováno s žalovanými, jako dědičkami) domáhala určení, že je jedinou dědičkou (veškerého majetku) po zůstavitelce jméno FO, a to na základě závěti sepsané notářským zápisem z datum. V dědickém řízení žalovaný předložil pozdější závěť, která měla být sepsána a před třemi svědky zůstavitelkou vlastnoručně podepsána datum, podle níž byli dědici nemovitého majetku a vybavení domu ustanoveni žalobkyně a žalovaný a dědicem osobního automobilu a peněžních prostředků na účtech žalovaný. Přestože žalobkyně namítala, že zůstavitelka pozdější závěť nepodepsala, neboť se nejedná o její písmo, a nebyla rovněž schopna v době sepisu závěti posoudit důsledky svého jednání, byla žalobkyně usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. 35 D 619/2011-59 z 8. 7. 2011 odkázána k podání žaloby na určení, že je jedinou dědičkou po zůstavitelce ze závěti sepsané datum. Z pozdější závěti z datum okresní soud zjistil, že nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitelky, nýbrž vytištěna, zůstavitelka ji však měla vlastnoručně podepsat, a to jednak pod textem závěti, jednak i pod částí listiny s identifikací a podpisy svědků závěti jméno FO, jméno FO a jméno FO. Ohledně zdravotního stavu zůstavitelky a její schopnosti podepsat závěť zjistil zejména z výpovědi jejího ošetřujícího lékaře jméno FO, že zůstavitelka trpěla onkologickým onemocněním s metastázami v mozku, v roce 2011 byla třikrát hospitalizována v nemocnici, nebyla však omezena psychickým či psychiatrickým onemocněním, orientovala se, schopnost psát mohla být ovlivněna zhoršenou motorikou v důsledku právě metastáz v mozku. Znalkyně z odvětví psychiatrie tituly před jménem jméno FO nezjistila skutečnosti svědčící natolik závažnému narušení psychických funkcí zůstavitelky, aby tato byla pro svůj zdravotní stav omezena v chápání smyslu či důsledků daného právního jednání. Dne datum proto byla dle závěru znalkyně způsobilá k sepsání závěti. Vyšla znalkyně mimo jiné z toho, že tři dny poté při příjmu v nemocnici byla zůstavitelka schopna učinit právní úkon spočívající v udělení informovaného souhlasu s anestezií a poměrně závažným operačním výkonem. Není přitom přímo úměrná korelace mezi psychickým stavem a zručností provedení podpisu. Po doplnění posudku znalec z oboru písmoznalectví tituly před jménem jméno FO uzavřel, s ohledem na nespontánnost a neopakovatelnost zkoumaných podpisů nelze rozhodnout o jejich pravosti, plyne však z doplněného materiálu, že písařské dispozice zůstavitelky v době údajného podpisu závěti výrazně poklesly a zůstavitelka vyhotovovala podpisy podstatně se lišící od běžného jejího podepisování. Je proto možné, že jde o pravé podpisy zůstavitelky, zasažené negativními vlivy u ní v té době přítomnými. Vyšel dále okresní soud z výpovědí svědků závěti a výpovědi Jméno žalované B, že byli společně přítomni, když si zůstavitelku dopředu sepsanou závěť po hlasitém přečtení sama přečetla, prohlásila, že s obsahem závěti souhlasí a následně před nimi závěť i vlastnoručně podepsala, což s ohledem na roztřesenost podpisu ještě jednou zopakovala pod podpisy svědků závěti. Byť svědci jméno FO, jméno FO (děti žalobkyně) a jméno FO vypověděli, že datum byli přítomni v domě zůstavitelky s žalobkyní, stalo se tak v různých časech, míjeli se. Z jejich výpovědí proto neplyne, že by bylo vyloučeno, aby k podpisu závěti za účasti svědků uvedený den došlo. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že s ohledem na to, že závěť nebyla zůstavitelkou, která však v době jejího pořízení byla duševně zdráva, schopná komunikovat, číst i psát, vyhotovena vlastnoručně, je třeba pořízení takové závěti posoudit dle § 476b obč. zák. Závěť přitom obsahuje datum jejího podepsání i vlastnoruční podpis zůstavitelky. Tři současně přítomní svědci potom potvrdili, že před nimi zůstavitelka výslovně projevila, že listina obsahuje její poslední vůli, když po přečtení si závěti uvedla, že s touto souhlasí. Svědkové potom na listině stvrdili svými podpisy, že takový projev před nimi zůstavitelka učinila. Protože se žalobkyni nepodařilo prokázat, že závěť z datum je neplatná, nemohlo být vyhověno žalobě na určení, že je jedinou dědičkou na základě předchozí závěti z datum. Výrok nepřiznávající náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků vychází z toho, že každá ze stran byla úspěšná co do 50%, jestliže se žalovaní domáhali vzájemným návrhem určení, že všichni účastníci jsou dědici po zůstavitelce podle pozdější závěti, přičemž návrh vzali zpět a řízení o něm bylo zastaveno, aniž by se tak stalo pro chování žalobkyně. Výsledku řízení potom odpovídá i rozhodnutí o nákladech placených státem, kdy každé ze stran byla uložena k náhradě jedna jejich polovina.

3. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, se odvolala žalobkyně. Namítá, že bylo její tvrzení, že se po celý den datum zdržovala v bytě zůstavitelky, potvrzeno výpovědí svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO. V tento den se nikdo jiný do domu zůstavitelky nedostavil, v domě se nezdržoval ani pan jméno FO, otec žalovaných. Zůstavitelka ležela celý den na lůžku. Dne datum tedy nebyla zůstavitelkou žádná závěť podepisována. Nevypořádal se soud s rozporem ve výpovědích svědků navržených stranou žalovanou a skutečností, že datum byla neděle. Svědkyně jméno FO uvedla, že do jméno FO jeli v pracovní době, kterou mají od pondělí do pátku. Svědek jméno FO uvedl, že závěť se podepisovala ve všední den, protože kvůli tomu odcházel z práce. Rovněž uvedl, že závěť byla sepisována a vytištěna u něj doma někdy jindy, dříve. Uvedenými důkazy bylo prokázáno, že nebyla závěť podepsána zůstavitelkou v neděli datum. Z žádného důkazu není možno zjistit, že zůstavitelka před svědky výslovně projevila, že listina obsahuje její poslední vůli. Má za to dále žalobkyně, že výpovědí tituly před jménem jméno FO a závěry znalců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO bylo prokázáno, že nemoc zůstavitelky způsobila její neschopnost psát. Mohlo by být rovněž navrhovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, neurologie, ověřeno, že zůstavitelka psát nemohla. Měl proto soud posuzovat věc podle § 476c obč. zák. Listina označená jako závěť z datum proto neobsahuje platný právní úkon. Navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

4. Žalované se odvolaly do výroku o nákladech řízení. Namítají, že ohledně nároku uplatněného žalobkyní měly plný úspěch. Pokud jde o vzájemný návrh, tento vzaly zpět ještě při jednání datum, soud o něm věcně nerozhodoval, nýbrž řízení zastavil. Proto datum již o nároku uplatněném žalovanými nerozhodoval, nýbrž zamítal jen nárok žalobkyně. Měl proto přiznat žalovaným náhradu nákladů řízení, a to v uplatněné výši částka. V tomto směru navrhuje změnu rozsudku.

5. Navrhly žalované současně, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé jako správný potvrzen. Byl podle pokynů odvolacího soudu vyčerpávajícím způsobem zjištěn skutkový stav, zejména zdravotní stav zůstavitelky. MUDr jméno FO, která jediná jako psychiatr je oprávněna se vyjadřovat k duševnímu stavu, dospěla k závěru, že i v době podpisu závěti byla zůstavitelka při smyslech a v dobré duševní kondici. Posudek ohledně motoriky zůstavitelky by byl nadbytečným, když zřejmé je již ze samotných podpisů, že byla omezena. Svědectví dětí žalobkyně i svědka jméno FO jsou nevěrohodná a zřejmě vedená snahou pomoci žalobkyni, neboť po téměř sedmi letech si podrobně vzpomněli na konkrétní den datum, aniž by se mělo stát něco mimořádného. Dospěl však okresní soud ke správnému závěru, že i pokud by byla tato svědectví věrohodná, nevylučují, že mohlo dojít datum k podpisu závěti před svědky v domě zůstavitelky. Pokud jde o zmínku o všedním dni u svědků jméno FO a jméno FO, svědci si po tolika letech detaily nepamatovali, jak uváděli, a mohla zmínka, že šlo o pracovní dobu, asi všední den, plynout z toho, že běžně činnost v práci či podnikání vykonávali i o víkendech.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně, odkázána usnesením dědického soudu (č. j. spisová značka z datum potvrzeným usnesením odvolacího soudu č. j. spisová značka z datum) jako dědic, jehož právo se jeví jako méně pravděpodobné (§ 175k odst. 2 o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2013), k podání žaloby o určení, že je jedinou dědičkou po zůstavitelce jméno FO, zemřelé dne datum, a to z dřívější závěti sepsané formou notářského zápisu dne datum, žalobou zpochybnila platnost pozdější závěti z datum s tím, že není podepsána zůstavitelkou a ta rovněž nebyla v době pořízení závěti k tomu způsobilou.

8. Z listiny samotné obsahující závěť okresní soud objasnil, že byla vytištěna a ručně do ní dopsáno datum pořízení datum a čísla účtů. V závěti vyjádřila zůstavitelka poslední vůli tak, aby jejími dědici byli ohledně nemovitostí a zařízení domu každý polovinou žalobkyně (dlouholetá kamarádka Jméno žalobkyně) a původní žalovaný (partner jméno FO), ohledně osobního vozidla a prostředků na účtech pouze původní žalovaný jméno FO. Listina dále obsahuje identifikaci (datum narození, rodné číslo a bydliště) tří osob označených jako svědci a jejich podpisy. Konečně obsahuje i dva podpisy zůstavitelky, jeden nad částí s označením svědků, jeden pod ní, oba značně roztřesené. Konkurující dřívější závětí z datum sepsanou formou notářského zápisu zůstavitelka jméno FO ustanovila dědičkou veškerého svého majetku movitého i nemovitého výlučně žalobkyni.

9. S ohledem na úmrtí zůstavitelky před datum je třeba na spor o dědické právo i platnost závěti a její náležitosti aplikovat dle přechodného ustanovení § 3069 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (v rozhodnutí rovněž obč. zák.).

10. Podle § 476b obč. zák. závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

11. Podle § 476 odst. 2 obč. zák. v každé závěti, musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

12. Podle § 480 odst. 1 obč. zák. závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.

13. S ohledem na obsah obou dřívější závěť z roku 2010 vedle pozdější obstát nemůže, proto bylo třeba posoudit platnost mezi účastníky sporné závěti z datum. Ta nebyla pořízena ani formou notářského zápisu, ani napsána a podepsána vlastní rukou zůstavitelky, nýbrž jde o tzv. allografní závěť. Předpoklady pro sepsání allografní závěti jsou upraveny v § 476b a § 476c obč. zák. odlišně pro případ, kdy zůstavitel je schopen psát, resp. se podepsat, a kdy takovou způsobilost nemá.

14. Prosazovala žalobkyně, že měla být závěť posuzována dle zpřísněné formy pro její sepis dle § 476c obč. zák. z důvodu, že nemohla zůstavitelka psát. To však v řízení zjištěno nebylo. Způsobilost psát, omezující se v případě allografní závěti na schopnost závěť podepsat, byla v dané věci u zůstavitelky sice značně snížena, nebyla však vymizelá. Bylo naopak prokázáno výpovědí všech osob svědčících projevu poslední vůle zůstavitelkou (svědkové jméno FO, jméno FO, jméno FO) i dalších přítomných osob (Jméno žalované B), že zůstavitelka závěť osobně podepsala. Právě proto, že její písemný projev byl omezen, první podpis byl značně roztřesený a neodpovídal obvyklému podepisování zůstavitelky, podepsala listinu se závětí zůstavitelka ještě jednou. Uvedené podporují i závěry znalce tituly před jménem jméno FO z doplnění posudku z datum, jenž po posouzení šesti podpisů z problematického období (od Anonymizováno. do datum) uzavřel, že porovnávané podpisy sice neodpovídají běžnému způsobu podepisování zůstavitelkou, nicméně lékařem popsané zdravotní potíže mohly způsobit pokles písařských dispozic a na způsobu podpisu se projevit. Zůstavitelka v té době vyhotovovala podpisy podstatně se lišící od běžného způsobu podepisování. Byť tedy právě pro neopakovatelnost podpisů z té doby nelze písmoznaleckým zkoumáním rozhodnout o pravosti podpisů, může jít o její podpisy zasažené negativními vlivy. Vysvětlil pak motorické omezení zůstavitelky v důsledku onkologické diagnózy její ošetřující lékař tituly před jménem jméno FO, přičemž rovněž znalkyně tituly před jménem jméno FO připustila vliv metastází či edému mozku na motorický výkon (tah rukou) zůstavitelky při psaní, přičemž objasnila i možnost následného zlepšení či obnovení těchto funkcí. Znalkyně ostatně vycházela i z toho, že zůstavitelka tři dny po podpisu závěti při přijetí do nemocnice (datum) podepsala (znovu oproti běžnému podepisování deformovaně) informovaný souhlas s hospitalizací. I tento důkaz jednoznačně svědčí správnému závěru okresního soudu, že zůstavitelka se byla v předmětné době, byť její písařské dispozice byly značně snížené, schopna podepsat a podpisy na listině obsahující závěť z datum jsou její.

15. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, tituly před jménem jméno FO současně neseznala z dostupné lékařské dokumentace zachycující hospitalizace zůstavitelky v nemocnici v lednu 2010, od datum do datum a datum okolností, které by ukazovaly na natolik závažné narušení psychických funkcí zůstavitelky, pro něž by nebyla schopna chápat smysl a důsledky posuzovaného právního úkonu. Psychiatricky se neléčila, dle lékaře se postižení před hospitalizací datum projevovalo problémy s motorikou a zpomalením reakčního času, nikoli psychickými symptomy, byť při příjmu byla dezorientována časem (bez informace o intenzitě zkreslení) a bylo přítomno zpomalené psychomotorické tempo, nebylo svoláváno psychiatrické konsilium či podávána psychofarmaka. Byla shledána zůstavitelka schopnou učinit jednání spočívající v udělení informovaného souhlasu jak s hospitalizací, tak i s anestezií a relativně závažným operačním výkonem. Uzavřela znalkyně, že byla posuzovaná zůstavitelka způsobilá datum k sepsání závěti, respektive byla schopna chápat a posoudit smysl, rozsah a důsledky takového jednání.

16. Správně proto okresní soud uzavřel, že byla vyvrácena jak námitka žalobkyně, že zůstavitelka závěť nepodepsala, respektive na listině nejde o její podpis, tak i námitka, že nebyla z hlediska svých tehdejších psychický schopností způsobilá pořídit pro případ smrti. Správně okresní soud rovněž neprovedl dokazování navrhovaným znaleckým posudkem z oboru neurologie za účelem zjištění, zda mohla zůstavitelka psát. Za situace, kdy bylo jak z výpovědí svědků, tak i záznamů z nemocnice o tři dny později, objektivně ověřeno, že zůstavitelka psala, respektive se podepsala, byť byla tato její schopnost výrazně omezena, by opak znaleckým posudkem prokázán být nemohl. I znalkyně se vyjádřila tak, že neurolog by byl z výstupů magnetické rezonance či CT schopen zjistit jen to, která centra mozku byla zasažena. Rozhoduje však vždy klinický obraz a v rámci něj zjištěné konkrétní projevy zdravotního postižení.

17. Jde tedy v daném případě o závěť pořízenou soukromou listinou nikoli jedinečným písemným projevem pořizovatele, nýbrž vyhotovenou za pomoci technického prostředku či osobou odlišnou od pořizovatele. Zákonné náležitosti tzv. allografní závěti pořízené zůstavitelem, jenž může psát (závěť podepsat), upravuje shora citované ustanovené § 476b obč. zák. Nemá-li jich, je neplatná a není k ní možno přihlížet, ač by nezpochybnitelně šlo o vůli zůstavitele.

18. Vyplývá z uvedeného ustanovení, že není třeba, aby zůstavitel listinu obsahující závěť (její pořizovatel) před svědky podepsal (shodně usnesení Nejvyššího soudu u 20. 3. 2013 pod sp. zn. 21 Cdo 3098/2011), neboť zákonem je vyžadováno jen to, aby oba svědci byli současně přítomni v okamžiku, kdy pořizovatel jakýmkoli výslovným způsobem (nikoli tedy např. konkludentně) projeví, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci listinu nemusí číst, nemusí znát konkrétní obsah závěti. Jinými slovy, svědci mají svým podpisem, který musí na listinu obsahující závěť připojit, stvrdit, že před nimi (oběma současně přítomnými) pořizovatel závěti učinil projev vůle o tom, že předmětná listina obsahuje jeho poslední vůli. Bez významu u obecné formy allografní závěti podle § 476b obč. zák. (na rozdíl od allografní závěti podle § 476c obč zák.) je, kdo listinu se závětí sepisoval (taková osoba nemá postavení pisatele či předčitatele).

19. Správně se proto okresní soud zaměřil na splnění náležitostí obecné allografní závěti, kterými jsou (i) podepsání závěti vlastní rukou zůstavitele, (ii) výslovný projev zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli, učiněný přede dvěma svědky a (iii) podpis závěti dvěma svědky.

20. Objasnil okresní soud, že o sestavení závěti byl požádán zůstavitelkou jméno FO, manžel dcery partnera zůstavitelky (původního žalovaného jméno FO), vyhotovil ji a vytiskl ji na počítači dopředu. On zajistil účast svědka jméno FO, svého kamaráda, účast svědkyně jméno FO, své kolegyně z práce, zajišťovala Jméno žalované B. Průběh schůzky v domě zůstavitelky popsali svědci jméno FO, jméno FO, jméno FO a nyní žalobkyně jméno FO shodně tak, že se dostavili do bydliště zůstavitelky, kam je autem dovezla Jméno žalované B, krom uvedených a zůstavitelky byl ještě přítomen její druh, původní žalovaný jméno FO, sešli se v obývacím pokoji, zůstavitelka reagovala zcela běžně, povídala si se svědky i o věcech se závětí nesouvisejících. jméno FO připravenou závěť přečetl, zůstavitelka si ji poté přečetla sama a přede všemi prohlásila, že s listinou souhlasí. Potom ji podepsala. Následně listinu podepsali jako svědci závěti i jméno FO, jméno FO a jméno FO. Rukou psané údaje (datum závěti, čísla bankovních účtů a nacionále svědků) doplňovala Jméno žalované B. Z důvodu roztřesenosti podpisu zůstavitelky tato podepsala závěť ještě jednou pod podpisy svědků.

21. Z uvedeného plyne, že výčet náležitostí allografní závěti dle § 476b obč. zák. byl naplněn. Bez významu pro platnost takové závěti potom je, že byla připravena dopředu, pořízena za pomoci technických prostředků, i to, kdo ji sepisoval, stejně jako, zda svědci závěti tuto četli či znali její obsah. Podstatným naopak je, že závěť zůstavitelka jméno FO vlastní rukou podepsala (i), jak bylo shrnuto shora. Jestliže současně poté, co si listinu se závětí přečetla, před přítomnými svědky prohlásila, že takto s listinou a jejím obsahem souhlasí, byl naplněn i druhý z předpokladů (ii) allografní závěti. Vyložila totiž soudní praxe (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z datum pod sp. zn. spisová značka), že projev vůle, že závěť obsahuje jeho poslední vůli, musí zůstavitel učinit výslovně, nikoli konkludentně (např. pokýváním hlavy či stiskem ruky), avšak může přitom užít jakýchkoli slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, tak, že nebudou vzbuzovat pochybnosti, že jde o jeho poslední vůli. To bylo v daném případě naplněno, jestliže zůstavitelka po hlasitém přečtení závěti a poté, co si ji i sama přečetla, přede svědky výslovně uvedla, že „s listinou souhlasí“ a že „takto to chtěla“. Splněn byl i požadavek, aby tak učinila přede dvěma současně přítomnými svědky (ii) a tito se na závěť podepsali (iii), když minimálně dva ze svědků, jméno FO a jméno FO byli svědky závěti způsobilými z hlediska ustanovení § 476e a § 476f obč. zák. Sporným je působení jméno FO jako svědka závěti s ohledem na možnost, že mohl být osobou blízkou (§ 116 obč. zák.) závětí povolaného dědice jméno FO ve smyslu § 476f obč. zák. Protože však byly svědky závěti (byly přítomny projevu vůle zůstavitelky a závěť podepsaly) další dvě osoby v tom zákonem neomezené, svědčení případnou osobou blízkou povolanému dědici platnost závěti nemohlo ovlivnit.

22. Výpovědi svědků (přítomných pořízení poslední vůle) slyšených před okresním soudem působily věrohodně, podrobně svědci popsali jak průběh samotné návštěvy u zůstavitelky, tak i co mu předcházelo. Uměli popsat jak cestu do bydliště zůstavitelky, tak i samotnou nemovitost, kde k podpisu závěti došlo. Rovněž spontánně popisovali, jak a o čem se zůstavitelkou bavili, jak celý proces podpisu závěti proběhl. Jejich výpovědi o okolnostech podpisu závěti si neodporovaly, v podstatných okolnostech se shodovaly, popřípadě doplňovaly. Jejich výpovědi jednotlivě i ve svém souhrnu svědčí tomu, že proces pořízení závěti se odehrál tak, jak je zaznamenáno v listině, tedy že listina se závětí odpovídá skutečnosti.

23. Nesouladem ve výpovědích bylo postiženo pouze hodnocení svědků, v jaký den mělo k podpisu závěti dojít, když datum byla neděle. Svědek jméno FO nedokázal určit vůbec o jaký den se jednalo, zda byl pracovní den či svátek. Svědkyně jméno FO si to rovněž přesně nepamatovala, mohlo k tomu dojít v pracovní době, kterou měla od pondělí do pátku. Svědek jméno FO uvedl, že šlo o všední den, kdy odcházel z práce. Svědkyně jméno FO si nepamatovala, o jaký den šlo. Je třeba si uvědomit, že svědci jméno FO, jméno FO a jméno FO byli vyslýcháni více jak po pěti letech od události, svědkyně jméno FO dokonce po letech 11. Žádný ze svědků přitom neuvedl, že by k podpisu závěti došlo v odlišný den, než který je na ní uveden. Byť tedy někteří ze svědků vypověděli, že k podepisování závěti mohlo dojít v pracovní den, nejde o natolik zásadní rozpor, který by například nebyl vysvětlitelný dobou uplynulou od události v době poskytnutí výpovědi, aby sám o sobě mohl vést k (alespoň nanejvýš pravděpodobnému) závěru, že listina se závětí neodpovídá, minimálně v datu jejího pořízení, skutečnosti.

24. Výpověďmi osob u podpisu závěti přítomných proto nebylo vyvráceno, že by závěť byla podepsána právě v den na ní uvedený, tj. datum. Prokazovala žalobkyně skutečnost, že uvedeného dne k podpisu závěti zůstavitelkou za přítomnosti svědků nemohlo dojít a nedošlo, dále výpovědí syna jméno FO, dcery jméno FO a svědka jméno FO. Okresní soud po zhodnocení těchto výpovědí (z nichž vycházel) uzavřel, že ani ony nevylučují, že by dne datum k podepsání závěti zůstavitelkou v místě jejího bydliště došlo, jak popsali ostatní svědci. Odhlédnuto od pochybností o věrohodnosti výpovědí svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO, ať již z důvodu, že si po téměř desíti letech měli do podrobností pamatovat průběh běžné neděle, kdy nedošlo k žádné mimořádné události, včetně datace takového dne, či proto, že dcera byla jako svědek označena až ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že výpovědi zbývajících dvou svědků nejsou dostatečné, a z těchto výpovědí vycházeje, nelze spatřovat závěr okresního soudu za nesprávný či excesivní. Nepokrývají totiž výpovědi svědků žalobkyně svědčící o jejich přítomnosti s žalobkyní a zůstavitelkou v jejím bydlišti zdaleka celý den. Svědci jméno FO a jméno FO vyloučili možnost podpisu závěti pouze v době od 9 či 10 hodiny dopoledne do cca jedné hodiny po poledni, svědkyně jméno FO potom v době od druhé či třetí hodiny odpoledne po dobu tří až čtyř hodin. Nevylučují proto jejich výpovědi, že k podpisu závěti za přítomnosti svědků závěti mohlo dojít datum v dopoledních hodinách do 9 či 10 hodiny, než se měl dostavit syn žalobkyně, popřípadě po obědě od cca jedné hodiny do příjezdu dcery žalobkyně. Byť tedy uvedené osoby datum byly přítomny v bydlišti zůstavitelky, podpis závěti zůstavitelkou uvedeného dne přede svědky, jak ho tito popsali, to nevyvrací.

25. Lze uzavřít, že allografní závěť podepsaná zůstavitelkou a svědky obsahuje v souladu s ustanovením § 476 odst. 2 obč. zák. údaj o dni, měsíci a roku, kdy byla podepsána, přičemž se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by uvedeného dne k podpisu závěti nedošlo nebo že závěť byla podepsána v jiný den. Obstojí proto závěr okresního soudu, jenž allografní závěť zůstavitelky z datum neplatnou neshledal. Protože dřívější závěť z datum vedle pozdější platné závěti z datum nemůže obstát, pozdějším pořízením pro případ smrti došlo v souladu s § 480 odst. 1 obč. zák. k jejímu zrušení. Správně tudíž okresní soud žalobu o určení, že je žalobkyně výlučnou dědičkou po zůstavitelce ze závěti z datum, zamítl. Byl proto rozsudek okresního soudu ve výroku I ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

26. Důvody pro změnu však shledal odvolací soud v nákladových výrocích. Správně okresní soud v rámci rozhodování o nákladech vzal v potaz, že poté, co žalovaný ve vyjádření k žalobě sám (vzájemným návrhem) uplatnil požadavek, aby bylo určeno, že dědici po zůstavitelce jsou žalobkyně a žalovaný z pozdější závěti, byly předmětem řízení dva různé návrhy. O nich (obou) bylo řízení až do zastavení řízení o vzájemném návrhu vedeno. Čelila žalobkyně po celou tuto dobu vzájemné žalobě, přičemž jestliže by žalované vzájemnou žalobu nevzaly zpět, musela by o ní být věcně rozhodnuto a byla by (pro nedostatek naléhavého právního zájmu na žádaném určení) zamítnuta. Správný je proto závěr, že ohledně tohoto žalobního požadavku by ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. náležela náhrada nákladů řízení žalobkyni, neboť řízení o něm bylo zastaveno, aniž by se tak stalo pro chování žalobkyně. Neobstojí však již navazující posouzení, že s ohledem na plný úspěch žalovaných ohledně původní žaloby se úspěch a neúspěch stran rovná a nepřísluší proto žádné z nich právo na náhradu nákladů řízení. Nebere totiž do úvahy, že náklady stranami v řízení vynaložené se liší, a proto je třeba rozhodnout o náhradě nákladů u každé z dílčích žalob samostatně. Nelze konečně přisvědčit ani odvolací námitce žalovaných, že v rozsudku již mělo být rozhodnuto jen o nákladech vynaložených ohledně původní žaloby, neboť právě jen této žaloby se rozsudek týkal, zatímco řízení o vzájemném návrhu již bylo zastaveno dříve a případné náklady měly být vypořádány v tomto dřívějším rozhodnutí. Není tomu tak proto, že není-li vzájemná žaloba vyloučena (§ 112 odst. 2 o.s.ř.) k samostatnému projednání, jde v případě žaloby a vzájemné žaloby o jedno společné řízení, které končí až rozhodnutím o posledním z nároků, a až v tomto rozhodnutí, kterým se řízení končí, soud ve smyslu § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodne o všech nákladech celého řízení.

27. Žalované, ohledně původní žaloby zcela úspěšné, proto mají podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu všech nákladů v řízení účelně vynaložených. Ty spočívají v odměně advokáta za celkem 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast u celkem devíti jednání soudu, z nichž jedno trvalo déle než dvě hodiny), z toho deset úkonů po 2 500 Kč za úkon dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), ve znění do 31. 12. 2024, a dva úkony po 4 000 Kč za úkon z důvodu zastupování dvou osob podle § 12 odst. 4 AT, celkem odměna ve výši 33 000 Kč, náhradě hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč za každý z 12 úkonů, náhrada za ztrátu času stráveného k jednání soudu z Mladé Boleslavi do Liberce a zpět, vždy celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem za devět cest 3 600 Kč a cestovné za těchto devět cest vždy po 550 Kč. Celkem tak žalovaným náleží 45 150 Kč.

28. Naopak žalobkyně čelící vzájemné žalobě, jež má nárok na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť svým chováním nezavinila zastavení řízení o ní, vynaložila náklady na odměnu advokáta za celkem devět úkonů právní pomoci (účast u osmi jednání soudu, z nichž jedno trvalo déle než dvě hodiny, přičemž předmětem jednání konaného datum již vzájemná žaloba nebyla) po 2 500 Kč za úkon dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) AT ve znění do 31. 12. 2024 a náhradě hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč za každý z těchto úkonů, celkem tedy náklady ve výši 25 200 Kč.

29. Změnil proto odvolací soud podle § 220 o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení tak, že ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. v prodloužené šestiměsíční lhůtě uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 45 150 Kč a žalovaným solidární povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů spojených se vzájemnou žalobou ve výši 25 200 Kč.

30. Pokud jde o náklady řízení placené státem, ten má podle § 148 o.s.ř. podle výsledku řízení právo na jejich náhradu, nejsou-li u povinného účastníka předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Protože v případě těchto nákladů šlo o náklady vynaložené na důkazní povinnost žalobkyně výhradně ohledně jí uplatněného nároku a žalobkyně byla s žalobou zcela neúspěšná, měl by stát právo na jejich náhradu výlučně vůči žalobkyni. Stát takto prostřednictvím okresního soudu vynaložil na znalecké posudky 22 745 Kč. Protože však byla žalobkyně z 80 % osvobozena od placení soudních poplatků, vznikla jí povinnost k náhradě pouze částky 4 549 Kč. Změnil v tomto směru odvolací soud podle § 220 o.s.ř. výroky III a IV napadeného rozhodnutí a povinnost v této výši, znovu v prodloužené lhůtě k plnění, žalobkyni uložil.

31. I v odvolacím řízení (vzájemné žaloby se již netýkajícím) byly s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšné žalované, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto mají právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby s odměnou v poloviční výši (odvolání do nákladového výroku, tedy nikoli ve věci samé) učiněný do 31. 12. 2024, tj. při zastupování dvou osob ve výši 2 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. c), § 12 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 (1250 x 0,8 + 1250 x 0,8) a odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u jednání) učiněné po 31. 12. 2024, tj. při zastupování dvou osob ve výši po 6 660 Kč za úkon podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 vypočtené z nové tarifní hodnoty 65 000 Kč (3 700 + 3 700 x 0,8). Dále náleží žalovaným náhrada hotových výdajů v paušální výši k uvedeným úkonům podle § 11, § 13 AT, tj. ve výši 300 Kč za úkon do 31. 12. 2024 a po 450 Kč za dva úkony po 1. 1. 2025. Celkem činí náklady žalovaných v odvolacím řízení 16 520 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit, znovu v prodloužené lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroků o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.