KSUL 8 Co 438/2024-111

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 113 950 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno – Anonymizováno, ve znění opravného usnesení ze dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno – Anonymizováno,

I. Rozsudek okresního soudu se:

a) ve výroku III., v rozsahu, jímž byla žaloba o zaplacení částky 93 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 150 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení zamítnuta, potvrzuje,

b) ve výroku V. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 428,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

II. Anonymizováno z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 17. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 18 300 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobu co do částky 93 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 111 450 Kč od 1. 11. 2022 do 16. 5. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 93 150 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 500 Kč od 26. 3. 2021 do 16. 5. 2023, zamítl (výrok III.). Žalované dále uložil povinnost převzít od žalobkyně vozidlo Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno reg. zn. SPZ v místě jeho umístění na adrese adresa a provést jeho odvoz z tohoto místa, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Opravným usnesením okresní soud fakticky doplnil výrokovou část o výrok V. ve znění:,,Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.

2. Soud prvého stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že pracovníci žalované dne 17. 10. 2020 v adresa provedli na základě pokynu městské policie odtah vozidla Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, reg. zn. SPZ, jehož provozovatelem a vlastníkem byla žalovaná, neboť vozidlo bylo zaparkováno v prostoru zastávky městské hromadné dopravy. Žalovaná se tak dopustila přestupku a porušením ustanovení § 27 odst. 1 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni vůči žalované tak vznikl nárok dle § 45 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb. v souvislosti s náklady na odstranění vozidla a jeho umístění a skladování na odstavném parkovišti na adrese adresa. Výše nákladů na odtah vozidla ve výši 2 500 Kč vychází z nařízení Anonymizováno města adresa a cena parkovného za jeden den činí částku 150 Kč dle rozhodnutí představenstva žalobkyně (usnesení č. 57/2019, Bod). Oprávnění žalobkyně k zajištění odtahu vozidla a jeho skladování vychází z koncesní smlouvy uzavřené mezi městem adresa a žalobkyní. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobu ohledně uplatněného nároku za odtah vozidla ve výši 2 500 Kč a dále v rozsahu nákladů za parkování v trvání 4 měsíců (122 dnů) v celkové výši 18 300 Kč shledal důvodnou, ve zbývajícím rozsahu nárok za parkovné v částce 93 150 Kč, kdy žalobkyně požadovala náhradu za parkovné 150 Kč za celkem 743 dnů žalobci včetně specifikovaného úrokového příslušenstvím zamítl a dále vyhověl žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované k převzetí vozidla, neboť na předcházející výzvy žalovaná nereagovala. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na poměrný úspěch a neúspěch obou stran a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch žalované byl ve vyšším rozsahu, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku, výlučně proti výroku III. (v rozsahu zamítavé částky 93 150 Kč s 15% úrokem z částky 93 150 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení) a nákladovému výroku V. podala žalobkyně včasné odvolání. Odvolatelka nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že dobou nutnou a účelnou k ponechání vozidla na odstavném parkovišti je doba pouze čtyř měsíců, a proto přistoupil k moderaci nároku žalobce a přiznal mu omezené náklady za parkování vozidla na odstavném parkovišti. Vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaná a jako majitelka vozidla je odpovědná za to, aby vozidla řádně odstavila na vyznačené parkovací místo. Vzhledem k tomu, že vozidlo je nepojízdné a jedná se o vrak, žalobkyně nabízela ekologickou likvidaci, žalovaná původně přislíbila spolupráci, na další výzvy však nereagovala. Žalobkyně takový postup považuje za postup zcela proti veřejnému zájmu, v jehož důsledku by mohlo docházet k hromadění autovraků ve veřejném prostoru. Žalovaná je tak plně odpovědná za svou nečinnost a pokud dosud nezajistila odvoz svého vozidla ze střeženého parkoviště, vzniká žalobkyni nárok na úhradu parkovného. S poukazem na právní úpravu obsaženou v § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. a judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007) povinnost vlastníka a provozovatele uhradit náklady na odstranění vozidla zahrnují náklady nejen na odtah vozidla, ale i jeho další úschovu. Odvolatelka tak požadovala změnu napadeného rozsudku v části výroku odvoláním dotčeném (výrok III.) tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 93 150 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a důsledně tomu požadovala plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení včetně náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku III., v rozsahu napadeném odvoláním včetně nákladového výroku (výrok V.) a řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Ve vyhovujících výrocích (výrok I., II. a IV.) nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, nabývá proto samostatně v těchto výrocích právní moci a nebyl tudíž ani předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu.

7. Podle § 45 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 4 je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

8. Podle § 2953 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

9. Podle názoru odvolacího soudu jsou skutková zjištění okresního soudu včetně právního posouzení a vyvozených závěrů ve věci samé správné. Je bezpochyby, že dne 17. 10. 2020 v adresa došlo na pokyn strážníka městské policie k důvodnému odtahu osobního motorového vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem byla žalovaná, odtah byl zajištěn pracovníky žalobce na odstavné parkoviště žalobkyně. Žalobkyně tak činila na základě smluvního vztahu o komplexním zajištění agendy nucených odtahů, uzavřeného na základě koncesní smlouvy se Anonymizováno městem adresa. Žalobkyni tak fakticky vznikl nárok vycházející z ustanovení § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. na náhradu škody v souvislosti s realizací odtahu a nákladů na parkovné. Okresní soud vyhověl žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované k převzetí vozidla, dále vyhověl žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala nákladů na odtah ve výši 2 500 Kč včetně úrokového příslušenství a pokud se žalobkyně domáhala náhrady nákladů za parkovné celkem 743 dnů po 150 Kč, shledal okresní soud nárok důvodný pouze částečně, s náhradou za parkovné v rozsahu 4 měsíců (122 dnů po 150 Kč) při využití moderace vyplývající z ustanovení § 2953 odst. 1 o. z. Ke snížení náhrady (moderace nároku) okresní soud přistoupil z důvodů, které jsou přehledně popsány v odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž vycházel ze zjištění, že teprve po 4 měsících (únor 2021) byla Anonymizováno městem adresa žalobkyni sdělena totožnost provozovatele vozidla a nebyly učiněny kroky k výzvě k úhradě nákladů na odtah a převzetí vozidla. Fakticky výzva k úhradě a převzetí vozidla byla učiněna až prostřednictvím žaloby, která byla podána po více jak dvou letech. S uvedenými argumenty směřujícími k moderaci nároky se odvolací soud ztotožňuje a lze rovněž doplnit další důvody vedoucí k moderaci spočívající v invaliditě žalované a rovněž nepoměru mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na dlouhodobé parkování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Přiznanou výši za skladování vozidla – parkovné v částce 18 300 Kč včetně úrokového příslušenství považuje tak odvolací soud ve shodě s okresním soudem za přiměřenou s ohledem na okolnosti věci.

10. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu ve výroku III., v rozsahu, jímž byla žaloba o zaplacení částky 93 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 150 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení zamítnuta, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

11. Odvolací soud se však neztotožnil s rozhodnutím okresního soudu o nákladech řízení (výrok V.), kde otázku náhrady nákladů řízení okresní soud posoudil dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to dle poměrného úspěchu a neúspěchu obou stran. Dle úpravy obsažené v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný lze přiznat náhradu nákladů řízení, závisí-li rozhodnutí ve věci na úvaze soudu. Podle názoru odvolacího soudu jde právě o tento případ, kdy žalobce byl úspěšný v části žaloby, v níž se domáhal uložení povinnosti žalované k převzetí vozidla a pokud původně požadovaného finančního plnění ve výši 113 950 Kč byl úspěšný pouze v rozsahu částky 2 500 Kč, respektive 18 300 Kč a ve zbývající částce 93 150 Kč (včetně úrokového příslušenství) byl jeho nárok přiměřeně snížen – moderován za použití ustanovení § 2953 odst. 1 o. z., a to na základě úvahy soudu, je třeba o vzájemných nákladech účastníků rozhodnout dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobci vzniká právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud zdůrazňuje, že tarifní hodnota pro určení výše nákladů řízení se stanoví však z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované, jež byla předmětem sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3974/2015). Tarifní hodnota sporu zohledňující celkový výsledek představuje přisouzené částky 2 500 Kč a 18 300 Kč a dále částku 10 000 Kč v případě nároku na uložení povinnosti k převzetí vozidla dle § 8 odst. 1 a § 9 advokátního tarifu. Celkem tak tarifní hodnota činí částku 30 800 Kč a výše ceny úkonu právní služby činí částku 2 340 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Žalobkyně má tak právo na náhradu za dva úkony právní služby (převzetí věci, účast na jednání dne 1. 3. 2024) po 2 340 Kč, náhradu dvou režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradu 21 % DPH v částce 1 108,80 Kč, celkem náklady za právní zastoupení činí částku 6 388,80 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za soudní poplatek, v poměrné výši 1 040 Kč (počítáno z přisouzené částky 20 800 Kč) a náhrada za soudní poplatek za nárok uložení povinnosti k převzetí vozidla ve výši 2 000 Kč, celkem náklady prvostupňového řízení pro žalobkyni činí částku 9 428,80 Kč.

12. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku V. dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 428,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k výsledku sporu ve věci samé, kdy odvolatel – žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by vzniklo žalované, dle obsahu spisu však žalované takové náklady nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. k Nejvyššímu soudu ČR, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. O přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) rozhoduje dovolací soud.