KSUL 84 Co 190/2025-114

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Radka Pavelky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 796 446,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 2025, č. j. 37 C 279/2024-81,

I. Rozsudek okresního soudu se

a) v napadené části výroku I. mění tak, že přiznanou částku 499 780 Kč je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,

b) v napadené části výroku II., jakož i ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 499 780 Kč, a to do dvou let od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 296 666,09 Kč, smluvního úroku ve výši 5,40 % ročně z částky 565 633,57 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 632 977,99 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. a žalovanou. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem, ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tako nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu okresní soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy jejich úspěch, resp. neúspěch byl přibližně shodný.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku I. a II., kdy jednak nesouhlasila se lhůtou splatnosti přiznané částky 499 780 Kč do dvou let od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud prvního stupně své rozhodnutí o prodloužení lhůty splatnosti blíže nezdůvodnil a dále v části výroku II. nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dosud nenastalo prodlení žalované s vrácením zbytku poskytnuté jistiny. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru. Dle žalobkyně žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu, k čemuž došlo již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy žalobkyni. Nejpozději 4. 5. 2024 se tak žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky 499 780 Kč. Poukázala na to, že je to žalovaná, kdo má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Poukázala na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů.

6. Odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku I. ve lhůtě splatnosti a v části zamítavého výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 499 780 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.

7. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto vada řízení ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.

8. V odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 8. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a že žalovaná z poskytnutého úvěru dosud nevrátila 499 780 Kč (žalovaná, jenž v tomto směru nese břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a břemeno důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku na úhradu dlužné jistiny cokoli žalobkyni zaplatila; tím, že se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila, aniž požádala o jeho odročení, se přitom zřekla možnosti být o své povinnosti tvrzení a případné povinnosti důkazní odvolacím soudem poučena).

9. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je nejprve proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Z citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit toliko získané bezdůvodné obohacení v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě smlouvy o úvěru neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. zvláštní úpravu, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu k v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě proto nelze použít obecná ustanovení občanského zákoníku (zásada lex specialis derogat legi generali) a splatnost dluhu vyvolat výzvou věřitele k plnění, jak dovozuje odvolatelka, nýbrž dlužník je povinen plnit v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, rozhodne o časových podmínkách zaplacení soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovém případě tudíž platí, že žalovaný se dostává do prodlení se zaplacením dlužné jistiny úvěru až marným uplynutím lhůty k plnění stanovené v soudním rozhodnutí ukládajícím mu dlužnou jistinu vrátit, bez ohledu na to, že byl již dříve k jejímu vrácení žalobkyní vyzván. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají, a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a označit k jejich prokázání důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).

21. Na tomto místě odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, dle kterého byla lhůta k plnění stanovena v délce dvou let od právní moci rozsudku soudu prvního stupně.

22. To, že žalovaná zůstala v řízení pasivní, dle odvolacího soudu vede k závěru, že je třeba lhůtu k plnění stanovit v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložit žalované povinnost vrátit poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím lhůty k plnění, jež v době vydání napadeného rozsudku ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, nebyla v té době žalovaná v prodlení, a okresní soud tak správně žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzené částky nepřiznal (§ 1970 o. z.).

24. I pro odvolací řízení platí, že pro odvolací soud je rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozhodnutí, nikoli stav, jaký tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s ř.). Zde však právě s ohledem na shora rozvedené je třeba dospět k závěru, že ani v rámci odvolacího řízení neuplynula okresním soudem určená lhůta k plnění v délce dvou let od právní moci rozsudku a žalovaná se tak nemohla ocitnout v prodlení s úhradou částky 499 780 Kč, kdy do prodlení se případně žalovaná dostane až nesplněním povinnosti k úhradě částky 499 780 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. změnil lhůtu splatnosti tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 499 780 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v napadené části výroku II., jakož i ve výroku III. (o nákladech řízení před soudem prvního stupně) rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Po změně napadeného rozsudku, toliko ve lhůtě splatnosti a potvrzení rozsudku v napadeného rozsahu lze uzavřít, že žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, ale žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení jí nevznikly a tomu odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekučním návrhem.