KSUL 12 Co 330/2025-71

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení neplatnosti právního jednání, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 4. 2025, č.j. 20 C 427/2023-55

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta se sídlem v adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva ze dne datum, jejímž předmětem je Anonymizováno, která se nachází v budově s č. p. Anonymizováno v části obce adresa, která je součástí pozemku parc. č. st. Anonymizováno, je neplatná (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11 797,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne datum, podle níž Anonymizováno účastníků jméno FO, zemřelá datum, prodala adresa, která je součástí pozemku parc. č. st. Anonymizováno, v katastrálním území Anonymizováno (dále také jen „bytová jednotka“). Tvrdil, že Anonymizováno účastníků v závěru života trpící Anonymizováno. Přesto, že její zdravotní stav neumožňoval pro naprosté vymizení rozpoznávacích a volních schopností činit jakékoli právní jednání a posoudit jeho důsledky, právě v tomto stavu měla zmocnit žalovanou (svou Anonymizováno) k prodeji bytové jednotky a žalovaná jejím jménem kupní smlouvu uzavřela dne datum. Sám se o prodeji Anonymizováno bytu dozvěděl až po její smrti. Žalovaná mu sdělila, že nechtěla, aby bytová jednotka byla součástí dědictví a z kupní ceny 2 660 000 Kč mu dne datum zaslala částku 500 000 Kč. Na vyrovnání dědického podílu mu přislíbila vyplatit dalších 830 000 Kč, což neučinila. Žalobce má za to, že byl jednáním žalované zkrácen na svém dědickém právu, že právní jednání Anonymizováno spočívající v udělení plné moci k prodeji bytové jednotky je absolutně neplatné, stejně jako celá kupní smlouva, a proto by mělo proběhnout nové pozůstalostní řízení. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala nedostatek své pasivní legitimace, neurčitost žalobního petitu a poukazovala na dobrou víru kupujících. V doplnění žaloby žalobce tvrdil, že Anonymizováno účastníků byla v době od datum do datum hospitalizována pro Anonymizováno. Připustil, že dobrá víra kupujících je dána, jejich řádně nabyté vlastnické právo není ohroženo, ale kupní cena za prodej bytové jednotky by měla být bezdůvodným obohacením žalované.

3. Okresní soud vyšel z nesporných zjištění, že kupní smlouva, jejíž neplatnost byla v řízení namítána, byla uzavřena a vložena do katastru nemovitostí, že zesnulá Anonymizováno účastníků byla jako prodávající při jejím uzavření zastoupena žalovanou na základě plné moci ze dne datum a že aktuálními vlastníky bytové jednotky jsou jméno FO a jméno FO, každý s podílem o velikosti ½.

4. Primárně se okresní soud v souladu s § 80 o. s. ř. zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Konstatoval, že žalobce po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnutém mu při jednání o povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti svědčící o jeho naléhavém právním zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy, uvedl, že jej spatřuje ve zdravotním stavu Anonymizováno účastníků, který ji činil neschopnou právně jednat a v tom, že žalovaná se přijetím kupní ceny bytové jednotky obohatila. Okresní soud zdůraznil preventivní charakter určovací žaloby (v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozhodnutím ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2147/2018) a dovodil, že otázka neplatnosti kupní smlouvy je k otázce, zda zemřelá Anonymizováno účastníků byla ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky, resp. zda bytová jednotka byla součástí pozůstalosti po Anonymizováno účastníků, otázkou předběžnou, na jejímž meritorním vyřešení žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem. Určení neplatnosti kupní smlouvy nemá totiž v dané věci potenciál předejít dalším sporům mezi účastníky, neboť neřeší jejich spor o vypořádání tvrzeného bezdůvodného obohacení a nijak by se nepromítlo v dodatečném pozůstalostním řízení po Anonymizováno účastníků (obzvlášť tvrdil-li žalobce, že kupující nabyli jednotku v dobré víře a jejich vlastnické právo není ohroženo). Uzavřel, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy a dodal, že pouze žaloba na určení vlastnictví Anonymizováno účastníků ke dni jejího úmrtí by mohla vzájemné vztahy účastníků uspokojivě vyřešit. Okresní soud dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4257/2017 dovodil, že má-li být určena ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. neplatnost smlouvy, musí se řízení (ať již jako žalobci nebo žalovaní) účastnit všichni, kteří ji uzavřeli, případně jejich právní nástupci. Předmětnou kupní smlouvu ze dne datum, jejíž neplatnosti se žalobce dovolává, uzavřela na straně prodávající paní jméno FO (Anonymizováno účastníků) a na straně kupující pan jméno FO a paní jméno FO (nyní jméno FO), kteří se však řízení neúčastní, a žaloba je tak nedůvodná i s ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované. Okresní soud proto pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené důkazy (jeho účastnickým výslechem, zdravotní dokumentací Anonymizováno účastníků, písmoznaleckým posudkem, propouštěcí zprávou právnická osoba ze dne datum) a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 797,50 Kč vůči žalobci, který úspěch neměl. Jednotlivé položky přiznaných nákladů řízení podrobně specifikoval.

5. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že okresní soud tím, že nezjistil řádně skutkový stav, jednal v rozporu se zásadami civilního procesního práva, porušil jeho právo na spravedlivý proces a předvídatelnost soudního rozhodnutí. Žalobu na určení neplatnosti právního jednání považoval v daném případě za adekvátní procesní postup vzhledem k tomu, že podle lékařských zpráv nebyla Anonymizováno účastníků schopna projevit svou vůli a byla zneužita pro osobní obohacení žalované. Pokud okresní soud měl na věc jiný právní názor, bylo jeho povinností podle § 118a odst. 1, 2 o. s. ř. seznámit jej s odlišným právním posouzením, poskytnout mu poučení o povinnosti doplnit tvrzení, včetně toho, o čem má tvrzení doplnit, a poučit jej o následcích v případě, že výzvě nevyhoví. Nepostupoval-li okresní soud tímto způsobem a neumožnil provedení důkazů, které by podstatu sporu vyjasnily, je výsledné rozhodnutí překvapivé. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.

8. Základním předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je podle § 80 o. s. ř. existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe je již dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod č. 21/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. z 26. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 522/2015, přičemž ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud České republiky usnesením z 15. prosince 2015, sp. zn. I. ÚS 2607/15). Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany; není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. října 1998, sp. zn. 2 Cdon 246/97, a dále např. z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1313/2015).

9. Soud prvního stupně se při posuzování naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení od ustálené judikatury neodchýlil, jeho závěrům nelze nic vytknout a na odůvodnění napadeného rozsudku tak lze v zásadě odkázat. Jde-li o žalobcem namítaný nedostatek poučovací povinnosti soudu, z obsahu spisu vyplývá, že při jednání konaném datum soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění tvrzení o tom, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, a k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobce v reakci na toto poučení shrnul závažný zdravotní stav Anonymizováno účastníků, uvedl, že naléhavý právní zájem spatřuje v její neschopnosti právně jednat, což vyplývá z propouštěcí zprávy zdravotnického zařízení, jakož i v tom, že žalovaná se přijetím plnění z kupní smlouvy obohatila. Žalobci lze přisvědčit, že součástí poučení poskytnutého soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nebylo upozornění na možný neúspěch ve věci v případě neprokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Z tohoto pohledu mohl žalobce skutečně vnímat rozhodnutí soudu prvního stupně jako překvapivé, zvláště byl-li v rámci přípravy jednání okresním soudem (před změnou v obsazení senátu) vyzýván k doložení různých listin. Nicméně ani po seznámení s odůvodněním napadeného rozsudku žalobce neuvedl v odvolání žádné skutečnosti, které by mohly právní zájem na dané určovací žalobě zakládat. Odvolací soud s přihlédnutím ke zmíněnému deficitu poučovací povinnosti poskytl žalobci při odvolacím jednání opětovně prostor pro doplnění jeho tvrzení o naléhavém právním zájmu, včetně poučení o možném neúspěchu ve věci. Žalobce však pouze zopakoval svou argumentaci nezpůsobilostí Anonymizováno účastníků právně jednat a k dotazu odvolacího soudu, v čem by se jeho právní postavení vyhovujícím rozsudkem zlepšilo, uvedl, že by to byla cesta k (blíže nekonkretizovanému) vyrovnání se s kupujícími.

10. K argumentaci žalobce nutno uvést, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě nezakládá jakékoli tvrzené porušení právní povinnosti druhého účastníka, nelze jej ani zaměňovat za dobré mravy. Smyslem určovací žaloby, má-li být úspěšná, musí být dosažení takové úpravy právních vztahů mezi účastníky, jež je zárukou odvrácení jejich budoucích sporů, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak (zpravidla žalobou na určení práva, či žalobou na plnění). To v posuzované věci splněno není, a proto byť by se žalovaná tvrzeného jednání i dopustila, nezakládá to naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Je zcela zřejmé, že požadovaným určením neplatnosti předmětné kupní smlouvy by se právní postavení žalobce nijak nezlepšilo, podle takového vyhovujícího rozsudku, pokud by byl vydán, by nemohlo dojít ke změně údajů o vlastníku bytové jednotky v katastru nemovitostí. Žalované, tím méně osobám, které nebyly účastníky řízení, by v takovém případě rovněž nevznikla povinnost cokoli žalobci zaplatit. Meritorní rozhodnutí o neplatnosti označené kupní smlouvy není, a nebylo ani za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podmínkou pro zahájení řízení o (dodatečném) projednání pozůstalosti po zemřelé Anonymizováno účastníků. Odvolací soud vnímá hmotněprávní podstatu sporu mezi účastníky, nicméně je pouze volbou žalobce, který zahajuje soudní řízení a je pánem sporu, jaký nárok uplatní. Bude na něm, aby si ujasnil, čeho vlastně hodlá dosáhnout, deklaruje-li, že nemíní zpochybnit vlastnické právo kupujících a opakovaně hovoří o bezdůvodném obohacení žalované. Poučovací povinnost soudu o povinnosti tvrzení a důkazní nelze vykládat ve smyslu povinnosti poučit žalobce podle hmotného práva, jaký nárok by na základě jím vylíčeného skutkového stavu měl uplatnit, aby v řízení uspěl. Tím by byla porušena zásada rovnosti účastníků. Odvolací soud však považuje za potřebné korigovat konstatování soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, že pouze žaloba na určení vlastnického práva Anonymizováno účastníků ke dni její smrti by mohla poměry mezi účastníky uspokojivě vyřešit. Těžiště sporu účastníků sice spočívá v pozůstalostním řízení po jejich Anonymizováno, z pohledu aktuální judikatury je však problematické, že bylo pravomocně skončeno, aniž by bylo mezi dědici učiněno sporným aktivum v podobě bytové jednotky, resp. za ni nabyté finanční hodnoty.

11. Vzhledem k neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu zamítl, a odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

12. Odvolání žalobce nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto náleží plně úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalované tvoří odměna jejího advokáta za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (z částky 4 150 Kč) ve výši 871,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Ostatních nákladů se právní zástupce žalované výslovně vzdal. Odvolací soud proto žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 021,50 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání jen proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.