KSUL 12 Co 35/2026-202

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Jiřího Vilda ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 10. 2025, č. j. 7 C 56/2023-173

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že jméno FO, narozená datum, r. č. RČ, zemřelá dne datum, byla ke dni datum výlučným vlastníkem jednotky (bytu) č. hodnota, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v budově č. p. hodnota (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. hodnota (zastavěná plocha a nádvoří), s jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši ideální hodnota na společných částech budovy č. p. hodnota (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. hodnota (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu ve výši ideální hodnota na pozemku parc. č. hodnota (zastavěná plocha a nádvoří), vše v katastrálním území adresa, části obce adresa, obci adresa, zapsáno na příslušných listech vlastnictví vedených Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro katastrální území adresa (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta, advokáta (výrok II.).

2. Okresní soud takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho matka jméno FO, narozená datum a zemřelá datum, byla ke dni svého úmrtí vlastníkem jednotky (bytu) č. hodnota, v budově č. p. var. symbol (bytový dům), postavené na pozemku parc. č. hodnota (zastavěná plocha a nádvoří), s jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši ideální hodnota na společných částech budovy a na pozemku, vše v katastrálním území adresa (dále jen „bytová jednotka“). Tvrdil, že je jako jediný syn ze zákona nepominutelným dědicem po své matce (zůstavitelce), která krátce před svou smrtí prodala bytovou jednotku žalované kupní smlouvou ze dne datum za cenu částka za současného zřízení služebnosti bezplatného užívání ve svůj prospěch. Podle ujednání v kupní smlouvě byla část kupní ceny ve výši částka zaplacena před jejím podpisem, částku částka měla kupující uhradit do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy a zbývající částku částka měla uhradit nejpozději do datum. Žalovaná však částku částka neuhradila, o čemž svědčí skutečnost, že na účtech ani v hotovosti zůstavitelky se nenašel zmíněný finanční obnos ani jeho část, ačkoli v době od datum až do úmrtí byla zůstavitelka hospitalizována, nečinila žádné dispozice s větším obnosem peněz, ani jej nemohla v tak krátkém čase spotřebovat. Pozůstalostní řízení vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. spisová značka tak bylo zastaveno pro nedostatek majetku. Nezaplacením poloviny sjednané kupní ceny žalovaná podstatným způsobem porušila kupní smlouvu, proto jako právní nástupce zůstavitelky od kupní smlouvy písemně odstoupil dne datum. Má za to, že odstoupením došlo ke zrušení závazku od počátku, což znamená, že zůstavitelka byla v době smrti vlastníkem bytové jednotky, nicméně tento skutečný právní stav není v souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, podle něhož je vlastníkem dané nemovitosti žalovaná. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. je dán tím, že v případě úspěchu by se bytová jednotka stala součástí pozůstalosti, byla by dodatečně projednána v pozůstalostním řízení a vlastnictví k ní by přešlo na něj jakožto jediného zákonného dědice.

3. Žalovaná se zprvu bránila žalobě námitkou nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení s tvrzením, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy. Po poučení okresního soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat úhradu celé kupní ceny ve výši částka uvedla, že převzetí částky částka prodávající stvrdila podpisem kupní smlouvy. K prokázání svého tvrzení o zaplacení další částky částka v hotovosti v bytě prodávající navrhla výslech svého syna jméno FO, k prokázání zaplacení zbývajících částka předložila „dovětek“ datovaný téhož dne jako kupní smlouva, kterým jí prodávající odkázala tuto pohledávku, neboť nechtěla, aby ji zdědil žalobce, se kterým se léta nestýkala. Tvrdila, že jej prodávající vlastnoručně podepsala.

4. Okresní soud vyšel z nesporného zjištění, že matka žalobce kupní smlouvou se zřízením věcného břemene služebnosti ze dne datum prodala žalované předmětnou bytovou jednotku a žalovaná podle ní byla v katastru nemovitostí zapsána jako její vlastník. Bytová jednotka proto nebyla předmětem pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. spisová značka, které neskončilo potvrzením dědického práva žalobci jako jedinému dědici ze zákona, ale bylo zastaveno podle § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), z důvodu, že zůstavitelkou zanechaný nepatrný majetek byl vydán žalované, jež se postarala o pohřeb. Žalobce jako právní nástupce své zemřelé matky zaslal žalované dne datum písemné odstoupení od kupní smlouvy datované datum z důvodu neuhrazení částky částka podle čl. III. odst. 2, čl. III. odst. 3 kupní smlouvy, celkem tedy poloviny kupní ceny, které považuje za podstatné porušení kupní smlouvy. Okresní soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, jímž byl zrušen předchozí rozsudek okresního soudu, dovodil, že pravomocné zastavení pozůstalostního řízení nebrání žalobci, přestože nebyl jako dědic jeho účastníkem, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou (§ 189 odst. 2 z. ř. s.), neboť zákon počítá s dodatečným projednáním dědictví, jestliže se po pravomocném zastavení pozůstalostního řízení objeví majetek tvořící aktivum pozůstalosti. V takovém případě by se žalobce stal dědicem po zůstavitelce se zpětnou účinností ke dni její smrti. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. s tím, že vyhovující soudní rozhodnutí by bylo podkladem pro zápis změny vlastnického práva do katastru nemovitostí. Konstatoval, že právo na zaplacení kupní ceny není vázáno výlučně na osobu zůstavitele a odstoupení od kupní smlouvy v zájmu zachování majetku pozůstalosti před pravomocným ukončením pozůstalostního řízení spadá pod správu pozůstalosti, k níž je dědic oprávněn podle § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. V rámci dokazování se okresní soud zabýval důvodem odstoupení žalobce od kupní smlouvy se zřízením věcného břemene služebnosti ze dne datum, jímž bylo neuhrazení částky částka dle čl. III. odst. 2, ani částky ve výši částka dle čl. III. odst. 3 kupní smlouvy. Uzavřel, že svědeckou výpovědí syna žalované jméno FO nebylo prokázáno její tvrzení o hotovostním zaplacení dříve splatných částka, neboť svědek se k výši finančních prostředků, které měly být předány žalovanou zůstavitelce v obálce, konkrétně nevyjádřil, resp. obsah obálky neviděl. Nevěděl, kdy a jaká část kupní ceny dle předmětné kupní smlouvy měla být tímto způsobem uhrazena, viděl pouze částka nebo částka, které zůstavitelka v jejím bytě z obálky vyňala a předala mu za instalaci mikrovlnné trouby. Žalovanou předložený „dovětek“ datovaný téhož dne jako kupní smlouva, jímž měla prodávající žalované odkázat pohledávku částka vzniklou na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum, posuzoval okresní soud podle § 1498 o. z. a shledal jej neplatným pro neurčitost a nesrozumitelnost. Konstatoval, že v den podpisu kupní smlouvy nebyla uhrazena část kupní ceny ve výši celkem částka. Žalovaná měla povinnost uhradit ji ve dvou platbách po částka, a to první z nich nejpozději do 10 kalendářních dnů od podpisu této smlouvy (čl. III. odst. 2 kupní smlouvy), tedy do datum, a dalších částka měla uhradit do datum (čl. III. odst. 3 kupní smlouvy), přičemž z „dovětku“ nevyplývá, které pohledávky ve výši částka se týká. Při úvaze, že by se „dovětek“ týkal části, o níž bylo žalovanou tvrzeno, že ji následně zaplatila v hotovosti (čl. III. odst. 2 kupní smlouvy), pak by přes takový dovětek nebyla uhrazena část kupní ceny dle čl. III. odst. 3 kupní smlouvy. Tvrdí-li žalovaná, že část kupní ceny měla být hrazena v hotovosti, nelze vzhledem k neurčitosti dovětku vyloučit, že pokud by byla vskutku uhrazena, že by šlo právě o část, jež měla být odkazována „dovětkem“. Podpis „dovětku“ v den uzavření kupní smlouvy by podle okresního soudu fakticky znamenal, že již v tomto okamžiku bylo žalované známo, že nebude muset uhradit část kupní ceny odpovídající výši částka v případě, že svůj závazek uhradit kupní cenu dle ujednání ve smlouvě nesplní. Pokud by zůstavitelka snad nechtěla po žalované uhrazení plné kupní ceny, pak mohla být sjednaná kupní cena nižší, tedy ve výši částka, a nikoli ve výši částka, zvlášť je-li předložený „dovětek“ datován stejným dnem jako kupní smlouva.

6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud po právní stránce posuzoval podle § 1977, § 2001 a násl. o. z. a uzavřel, že matka žalobce jako prodávající splnila svou povinnost z kupní smlouvy k převodu vlastnického práva na žalovanou, naopak žalovaná neprokázala řádné a včasné zaplacení části kupní ceny ve výši částka k okamžiku odstoupení (ani později). Nezaplacení poloviny sjednané kupní ceny považoval za podstatné porušení kupní smlouvy ze strany žalované podle § 2002 o. z., a tudíž za způsobilý důvod k odstoupení žalobce od smlouvy podle § 1977 o. z., jímž se podle § 2004 o. z. smlouva zrušuje od počátku. Právní jednání žalobce spočívající v odstoupení od kupní smlouvy shledal po obsahové stránce určitým, srozumitelným a oznámeným žalované bez zbytečného odkladu poté, co se o jejím prodlení dozvěděl. Žalobě proto okresní soud vyhověl a výrok o nákladech řízení odůvodnil úspěšností žalobce, jemuž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka. Jednotlivé položky přiznaných nákladů podrobně specifikoval.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž s ním zásadně nesouhlasila. Za nesprávné označila hodnocení svědecké výpovědi jméno FO, který uvedl, že někdy v září nebo v době po letních prázdninách rok během instalace mikrovlnné trouby v bytě paní jméno FO viděl předání obálky s logem právnická osoba od žalované, z níž paní jméno FO vyndala částku částka nebo částka, kterou mu dala za instalaci mikrovlnné trouby. Pokud svědek zároveň od ní věděl, že cena bytu byla placena po částech, nelze z toho vyvodit jiný závěr než ten, že obálka musela obsahovat druhou část kupní ceny. O třetí splátku se nemohlo jednat, neboť ta byla splatná až do datum. Zaplacení druhé části kupní ceny potvrzuje také to, že sama prodávající od kupní smlouvy neodstoupila, ani ji o zaplacení neupomínala. Zdůraznila, že při úhradě druhé části kupní ceny vzhledem ke vzájemné důvěře nevyžadovala od prodávající kvitanci. Nesouhlasila ani se závěrem okresního soudu o neurčitosti a nesrozumitelnosti „dovětku“ ze dne datum, aniž by se soud pokusil výkladem právního úkonu o odstranění takové nejasnosti, a aniž by zjišťoval okolnosti, za nichž byl projev vůle zůstavitelky učiněn. Z logiky věci je zřejmé, že jím byla ošetřena pohledávka splatná do datum, tedy jeden a půl měsíce po uzavření kupní smlouvy, a to s ohledem na zhoršující se zdravotní stav prodávající. Za absurdní označila závěr okresního soudu, že by se „dovětek“ mohl týkat druhé části kupní ceny splatné do datum. Poukázala na to, že pořízení „dovětku“ potvrzuje, že druhá část kupní ceny ve výši částka byla uhrazena dle vzájemné dohody těsně po podpisu kupní smlouvy, neboť jinak by jím byl zřízen odkaz pohledávky ve výši částka, a nikoli částka. Dodala, že již v době podpisu kupní smlouvy opatřovala finanční prostředky pro úhradu celého zbytku kupní ceny a „dovětek“ byl pořízen pouze z opatrnosti, aby třetí část kupní ceny nemusela hradit žalobci, nikoli proto, aby ji nemusela hradit prodávající. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku, s jehož odůvodněním se ztotožnil. Poukázal na nevěrohodnost svědka jméno FO pro blízký rodinný vztah k žalované, jejímž je potenciálním dědicem (i ve vztahu ke sporné bytové jednotce), čímž je dán jeho osobní i materiální zájem na výsledku řízení. Nicméně svědek úhradu částky částka nepotvrdil, neboť kromě vytažení částky částka nebo částka z obálky nic neviděl, takže množství peněz v obálce prokázáno nebylo, stejně tak ani účel platby. Nevěrohodnost tvrzení žalované o úhradě této části kupní ceny, s nímž přišla až po téměř roce a půl řízení, umocňuje fakt, že se v pozůstalostním řízení po jeho matce nenašly žádné finanční prostředky, hodnoty či věci za ně případně nakoupené, ačkoli k plnění mělo údajně dojít pouhých pár dní před její hospitalizací, odkud se již domů nevrátila a není ani možné, aby během tak krátké doby tvrzenou částku spotřebovala. S poukazem na nepříznivý zdravotní stav své matky hospitalizované od datum odmítl argumentaci žalované, že by v případě prodlení s úhradou kupní ceny sama odstoupila od kupní smlouvy. Zdůraznil, že samotné zjištění o žalovanou neprokázaném zaplacení částky částka podle čl. III. odst. 2 kupní smlouvy postačuje k naplnění důvodu pro odstoupení od smlouvy pro její podstatné porušení, a tím pro vyhovění žalobě, bez nutnosti provádění dalších důkazů. Okresní soud nicméně správně shledal „dovětek“ neurčitým a nesrozumitelným, nebyla-li v den jeho podpisu uhrazena ani jedna ze dvou ujednaných splátek kupní ceny po částka. Má za to, že i v případě jeho určitosti by byl neplatným pro rozpor s dobrými mravy, veřejným pořádkem a zákonem, neboť by žalovanou od samého počátku zbavoval povinnosti uhradit celou kupní cenu. Ta byla splatná do datum, avšak reálně nebyla zaplacena ani do datum, kdy prodávající zemřela. „Dovětek“ by teoreticky mohl mít smysl, pokud by odkazoval pohledávku splatnou až po úmrtí prodávající, nikoli však pohledávku splatnou za jejího života. Již z toho je zjevné, že žalovaná, která o špatném zdravotním stavu prodávající i o existenci „dovětku“ věděla, v nepoctivém úmyslu vyčkávala na její úmrtí a spoléhala na to, že poté již nebude muset ničeho hradit.

9. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalované napadený rozsudek v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.

10. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s námitkami účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Odvolací soud sdílí jak skutkové závěry soudu prvního stupně, které vyplývají z provedeného dokazování, tak i jeho závěry právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat.

11. Vytýká-li žalovaná soudu prvního stupně vadný skutkový závěr o neprokázaném zaplacení druhé části kupní ceny, nelze jí přisvědčit. Jestliže toto tvrzení žalované měla prokázat svědecká výpověď jejího syna jméno FO, podstatné je, že o obsahu obálky kromě vyňatých částka nebo částka svědek nic nevěděl a předání jakékoli finanční částky neviděl. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výpovědí tohoto svědka žalovaná zaplacení částky částka neprokázala.

12. Odvolací soud rovněž sdílí soudem prvního stupně provedený výklad a hodnocení listiny nazvané dovětek se závěrem o jeho neurčitosti, a i v tomto ohledu lze v podstatě na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku odkázat (s tou výhradou, že „dovětek“ není stižen nesrozumitelností, aniž by však tato skutečnost měla vliv na závěr o jeho nezpůsobilosti prokázat zánik závazku žalované zaplatit kupní cenu bytové jednotky).

13. Projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho obsah, tj. když se jednajícím nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Vůle vtělená do listiny je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Jednání po obsahové stránce neurčitá nebo co do formy (ve smyslu užití výrazových prostředků) nesrozumitelná, u nichž pro vadu projevu nelze stanovit právní následky, které by byly způsobilé účastníky zavazovat, označuje zákon za zdánlivá (nicotná). Projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat, což (jak správně vyložil soud prvního stupně) je právě případ posuzovaného „dovětku“, byť nesrozumitelností, jež je spjata s výrazy, jimž nelze porozumět, tato listina netrpí. Podle ustálené soudní praxe výsledek výkladu vůle účastníků právního jednání nemůže být v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření právního jednání.

14. Argumentace žalované, podle níž pořízení „dovětku“ potvrzuje skutečnost, že druhá část kupní ceny ve výši částka byla uhrazena dle vzájemné dohody těsně po podpisu kupní smlouvy, je nelogická a neobstojí již proto, že sama žalovaná v průběhu řízení tvrdila opak (t. j. že ke dni uzavření kupní smlouvy, který je totožný se dnem pořízení „dovětku“, nebyla druhá část kupní ceny zaplacena, přičemž právě její dodatečné zaplacení se snažila prokázat výpovědí svého syna). Pokud by snad v době uzavření kupní smlouvy byla zaplacena částka částka, nepochybně by se to odrazilo ve smluvních ujednáních, neboť za takové situace by nedávalo smysl sjednávat dvě splátky kupní ceny po částka. To, že se „dovětek“ vztahuje k prominutí dluhu ohledně třetí splátky kupní ceny, jak tvrdí žalovaná, z jeho obsahu dovodit nelze, a vzhledem k časové souslednosti splátek není tento nedostatek odstranitelný žádným výkladem. Nelze přehlédnout, že splatnost třetí splátky kupní ceny nastala ještě za života prodávající a přisvědčit argumentaci žalované by vedlo k absurdnímu závěru, že se prodávající hodlala předem vzdát čtvrtiny kupní ceny.

15. Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvního stupně, že nezaplacení poloviny kupní ceny je podstatným porušením kupní smlouvy, a tudíž způsobilým důvodem pro odstoupení (§ 2002 odst. 1 o. z.) od kupní smlouvy, že žalobce byl k němu oprávněn a že odstoupení vykazuje veškeré náležitosti platného právního jednání. Důsledkem odstoupení je zrušení kupní smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a obnovení vlastnického práva prodávající, určil-li proto soud prvního stupně vlastnické právo prodávající jméno FO ke dni jejího úmrtí, je jeho rozhodnutí správné.

16. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v meritorním výroku I. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně správného a správně odůvodněného výroku II. o nákladech řízení, jehož nesprávnost žalovaná zvlášť nenamítala, odvolací soud proto odkazuje na podrobné vyčíslení jednotlivých položek nákladů řízení v napadeném rozsudku.

17. Odvolání žalované nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto náleží plně úspěšnému žalobci (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po částka (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) z tarifní hodnoty částka, jíž je cena bytové jednotky, podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovného advokáta k odvolacímu jednání z ze Světic do adresa a zpět při obousměrné vzdálenosti 236 km, kombinované spotřebě vozidla 5,5 l/100 km, ceně benzínu částka/litr a paušální náhradě za částka/km (podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), celkem částka. Součástí nákladů je dále náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a zpět v rozsahu šesti půlhodin po částka podle § 14 advokátního tarifu, celkem částka. Odvolací soud proto žalované uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.