KSULLI 35 CO 180/2022-132

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy ⟪LB:lb_001⟫ Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o 300 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 282/2020-127 ze dne 16. 5. 2022

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným usnesením okresní soud rozhodl, že výše nákladů řízení, jež je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci podle výroku III rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 282/2020- 95 ze dne 31. 8. 2021, se určuje částkou 335,22 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Z odůvodnění vyplývá, že uvedeným rozsudkem bylo o povinnosti žalobkyně zaplatit státu náhradu nákladů řízení rozhodnuto jen co do základu, neboť nebyla známá jejich výše. Poté, co usnesením č. j. 15 C 282/2020-125 ze dne 28. 4. 2022 okresní soud přiznal svědkyni jméno příjmení náhradu nákladů spojených s podáním svědecké výpovědi dne datum ve výši 335,22 Kč a tuto částku jí vyplatil, určil výši této náhrady samostatným usnesením podle § 155 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto usnesení se odvolala žalobkyně a navrhla, aby bylo zrušeno. Namítá, že usnesení bylo vydáno v rozporu s § 166 o. s. ř., z něhož vyplývá, že soud může rozsudek doplnit, jen dokud nenabyl právní moci. Tato podmínka splněna není, neboť rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 282/2020-95 ze dne 31. 8. 2021 nabyl právní moci dne datum (tj. před vydáním napadeného usnesení). Dále namítá, že k opravě přezkoumávaného rozhodnutí soudu prvního stupně musí dojít ještě před rozhodnutí odvolacího soudu, což není splněno, neboť uvedený rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 14/2022-121 ze dne 29. 3. 2022, který nabyl právní moci dne datum (tj. před vydáním nyní napadeného usnesení). Dále má za to, že napadeným usnesením byla stanovena totožná povinnost, jako usnesením č. j. 15 C 282/2020 125 ze dne 28. 4. 2022, ačkoliv není přípustné, aby pro identickou povinnost existovaly dva exekuční tituly.

3. Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

4. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to z pravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

5. Podle § 155 odst. 1 o. s. ř. obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.

6. V daném případě nejde o doplnění rozsudku podle § 166 o. s. ř. (jak namítá žalobkyně). Ten se totiž uplatní v situaci, kdy soud (ani v základu) nerozhodl v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti. Taková situace v daném případě nenastala.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že dne datum, kdy okresní soud vydal rozsudek č. j. 15 C 282/2020-95, jímž se řízní u něj končí (a tedy byl povinen v souladu s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. v něm rozhodnout i o nákladech řízení), nebylo ještě znáno, zda a v jaké výši vzniknou státu náklady v souvislosti s výslechem svědkyně jméno příjmení. Pro takový případ § 155 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. umožňuje, aby soud rozhodl o nákladech řízení jen co do základu a jejich výši, až bude známa, určil samostatným usnesení. Usnesení určující výši náhrady může přitom vydat (na rozdíl od doplňujícího rozsudku či doplňujícího usnesení) i po právní moci rozsudku. Okresní soud právě takto podle § 155 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. postupoval a ve výroku III uvedeného rozsudku rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení vynaložené v souvislosti s výslechem svědkyně jméno příjmení, a to v plném rozsahu, s tím, že jejich výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením. Tento rozsudek byl (včetně tohoto výroku o nákladech řízení státu) potvrzen (jako věcně správný) rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 35 Co 14/2022-121 ze dne 29. 3. 2022. Výše těchto nákladů se stala známou, když okresní soud usnesením č. j. 15 C 282/2020-125 ze dne 28. 4. 2022, které nabylo právní moci dne datum, přiznal svědkyni jméno příjmení náhradu nákladů spojených s podáním svědecké výpovědi dne datum výši 335,22 Kč a dne datum ji tuto částku vyplatil. Proto okresní soud poté napadeným usnesením správně určil výši nákladů řízení, jež je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci podle výroku III rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 282/2020- 95 ze dne 31. 8. 2021, částkou 335,22 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

8. K další námitce žalobkyně je třeba uvést, že zatímco usnesením č. j. 15 C 282/2020-125 ze dne 28. 4. bylo přiznáno svědkyni jméno příjmení právo náhradu nákladů spojených s podáním svědecké výpovědi dne datum (§ 139 odst. 1 o. s. ř.), napadeným usnesením č. j. 15 C 282/2020-127 ze dne 16. 5. 2022 byla určena výše náhrady nákladů, kterou je žalobkyně podle předchozího rozsudku povinna zaplatit státu, (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o dvě rozhodnutí o rozdílných nárocích dvou různých subjektů.

9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je usnesení okresního soudu věcně správné, a proto bylo krajským soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

10. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, proto by žalovanému podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř příslušela náhrada nákladů odvolacího řízení, žalovaný však v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil. Tomu odpovídá výrok II tohoto usnesení o nákladech řízení.

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.