KSULLI 36 CO 317/2021

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jarmily Potužákové a soudců JUDr. Barbory Jodasové a Mgr. Ondřeje Matoucha v exekuční věci ⟪LB:lb_001⟫ oprávněného: osobní údaje oprávněného ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený kolizním opatrovníkem opatrovníkem městem Tanvald ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ matka oprávněného jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ povinnému: osobní údaje povinného ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ pro dlužné výživné za dobu od datum do datum ve výši částka, o návrhu povinného na odklad a zastavení exekuce, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 8. 2021, č. j. 21 EXE 1669/2020-176

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Ve výroku I. zůstává usnesení okresního soudu nedotčeno.

1. Napadeným usnesením okresní soud výrokem I. částečně zastavil exekuci prováděnou na základě pověření Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 4. 2020 č. j. 21 EXE 1669/2020-22, soudním exekutorem Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Liberec, pod spisovou značkou 131 EX 237/20 co do částky částka. Výrokem II. zamítl návrh povinného ze dne datum na odklad a zastavení exekuce co do částky částka.

2. Okresní soud opětovně rozhodoval o návrhu povinného na zastavení exekuce a odklad exekuce ze dne datum, se kterými matka oprávněného nesouhlasila. Povinný své návrhy odůvodnil tím, že na výzvu oprávněného ze dne datum vznesl námitku promlčení, protože opětující se plnění se dle § 110 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) promlčují ve 3 letech počítané od splatnosti, která nastala po právní moci rozsudku. Povinný poukazoval na to, že exekuce mohla být zahájena podle splatnosti jednotlivých výživných nejpozději v listopadu 2013 až v srpnu 2014. Povinný dále poukazoval na to, že výživné za předmětné období řádně platil, avšak matka oprávněného mu nedávala žádné potvrzení, protože měli dobré vztahy a že svou vyživovací povinnost vůči oprávněnému plnil i nad rámec stanoveného výživného. Povinný navrhl, aby byla exekuce z důvodu promlčení zastavena a do doby tohoto rozhodnutí, aby byla odložena. Okresní soud vycházel z toho, že k odvolání kolizního opatrovníka a povinného bylo předchozí usnesení okresního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 21 EXE 1669/2020-36, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 11. 2020, č. j. 21 EXE 1669/2020-40, zrušeno usnesením Krajského soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 4. 2021, č. j. 36 Co 20/2021-68, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že jestliže byl exekuční návrh podán dne datum, desetiletá promlčecí doba podle § 98 odst. 2 věty druhé zákona o rodině u žádného z vymáhaného opětujícího se plnění neuplynula. Okresní soud v dalším řízení po provedeném dokazování vycházel z toho, že povinný částečně prokázal své tvrzení, že dlužné výživné ve výši částka za období listopad 2010 až srpen 2011 včetně zaplatil v hotovosti do rukou matky oprávněného, a to co do částky částka za měsíce červenec a srpen 2011 Okresní soud vycházel z toho, že tuto částku jako povinným zaplacené výživné uvedla sama matka oprávněného v listině –„ prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte“ ze dne datum, neboť uvedla, že za 3. čtvrtletí 2011, tj. za měsíce červenec - září 2011 včetně, oprávněný obdržel na výživném částka Okresní soud proto podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. exekuci částečně co do částky částka zastavil. Okresní soud vycházel z toho, že z výpisů z účtu matky oprávněného vedeného u právnická osoba, pod číslem bankovní účet nebylo zjištěno nic, co by svědčilo ve prospěch tvrzení povinného o placení výživného, neboť vklady v hotovosti se jen ve 2 případech rovnají částce částka a může jít o platbu od kohokoliv. Okresní soud vycházel z toho, že podle znění protokolu o jednání u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum, matka oprávněného pouze ohledně výživného za dobu minulou uvedla, že„ Za září 2011 má otec zaplaceno v původní výši.“ Okresní soud uzavřel, že skutečnost, že matka oprávněného se u jednání datum o nyní vymáhaném výživném nezmiňovala, neznamená, že by absencí této zmínky bylo prokázáno, že dluh na výživném za předmětné období neexistoval. Okresní soud dále vycházel z toho, že matka oprávněného sice v „ prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte“ datované dne datum uvedla, že oprávněný na výživném za rok 2010 obdržel částka Okresní soud uzavřel, že tyto prostředky mohly představovat výživné za období předcházející žalovanému období, tj. od narození oprávněného dne datum do října 2010 včetně. Okresní soud vycházel z exekučního titulu, podle něhož matka oprávněného s povinným u jednání datum uvedli, že společné soužití nikdy nevedli. Jestliže matka oprávněného s povinným nikdy nevedli společnou domácnost, pak dle závěru okresního soudu nelze mít za prokázané, že matkou oprávněného potvrzené přijaté výživné částka za rok 2010 představuje výživné právě za měsíce listopad – prosinec 2010, jak tvrdil povinný. Uvedené platí dle závěru okresního soudu i přesto, že exekuční titul vyměřil výživné počínaje dnem datum Okresní soud zdůraznil, že vyživovací povinnost povinného k oprávněnému vznikla narozením oprávněného. Okresní soud dospěl k závěru, že povinný neunesl důkazní břemeno stran prokázání svého tvrzení, že výživné za předmětné období od listopadu 2010 do června 2011 včetně zaplatil, a proto jeho návrh na zastavení exekuce co do částky částka za toto období zamítl. Okresní soud zamítl i návrh povinného na odklad exekuce co do částky částka, neboť návrhu na zastavení exekuce v převážné míře nevyhověl.

3. Proti tomuto usnesení, výslovně do výroku II., podal včasné odvolání povinný a navrhl, aby odvolací soud napadený výrok usnesení změnil tak, že se exekuce zastavuje i do částky částka a uložil oprávněnému povinnost nahradit povinnému náklady řízení. Povinný odkazuje na komunikaci před podáním exekučního návrhu matkou ohledně údajného dlužného výživného částka. Na e-mail ze dne datum, kde reagoval na výzvu matky syna o zaplacení dlužného výživného za období listopad 2011 až duben 2014, kdy matce poslal na výživném částka, ohledně období listopad 2010 až říjen 2011 odkazoval na rozsudek ze dne datum, kde není uvedeno, že by něco dlužil na výživném a je zde uvedeno, že hradil i nad rámec výživného. Odkazuje na protokol z jednání u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne datum, kde matka uvedla, že otec má za září zaplaceno v původní výši a kde matka nijak nerozporovala tvrzení otce, že výživné platí tak, jak je stanoveno rozhodnutím soudu. Namítá, že od května 2014 začal platit výživné na účet matky. Vypočítává částku částka jako údajné dlužné výživné a tuto sporuje s tím, že mimo jiné namítá, že obsahuje i výživné za září 2011, za které výživné bylo zaplaceno (k tomu odkazuje na rozsudek soudu z roku 2011). Povinný namítá, že matka jej při jednání v řízení o zastavení exekuce vykreslila jako agresora, že se ho bála, že lhala i v rámci žádosti a řízení o poskytování sociálních dávek, nebyla schopna vysvětlit, proč údajné dlužné výživné nevymáhala dříve, ale až po 10 letech, proč na něj nepodala anonymizováno oznámení za neplnění vyživovací povinnosti. Neakceptuje odůvodnění matky, že v podkladech pro sociální dávky uváděla, že otec výživné platí, přestože to nebyla pravda s tím, že matka v příloze o příjmech dítěte uváděla výživné, které dostává od otce a na konci matka potvrzovala, že uvedené údaje jsou pravdivé. Namítá, že nyní je předmětem exekuce výživné za listopad 2010 do srpna 2011, tedy za dobu, kdy matka nechávala otce u sebe přespávat, což je v rozporu s jejími výmysly o jeho agresivitě, o tom, že skončila v nemocnici, nemá k tomu důkazy. Matka dle povinného zneužívá toho, že tento nemá doklady o placení výživného vymáhaného v exekuci s tím, že obecně si nikdo neskladuje doklady o zaplacení po dobu 10 let. Zdůrazňuje, že potvrdil placení výživného v hotovosti k rukám matky po řadu let s tím, že tento pokyn obdržel od matky, protože vztahy měli dobré, výživné takto platil. K provedenému dokazování spisem matky u Úřadu práce ohledně jejích žádostí o sociální dávky zdůrazňuje, že byť výživné za 3. a 4. čtvrtletí 2011 ani za 1. čtvrtletí 2012 není předmětem této exekuce, tak existuje písemné potvrzení matky, která potvrdila i pravdivost tohoto potvrzení. Následně si matka za toto období nechala od otce výživné znova zaplatit, kdy otec pod pohrůžkou exekuce matce zaplatil částku částka, ve které bylo výživné i za toto období. Dovozuje, že matka lže s tím, že logickým by bylo, aby matka při žádostech o sociální dávky uváděla, že výživné není placeno a dostávala vyšší dávky. Má za to, že je namístě, aby soud vyhodnotil matku nezletilého jako osobu zcela nevěrohodnou, která nemluví pravdu, zkresluje údaje ve svůj prospěch, zneužívá toho, že otci sama několik let nedávala potvrzení o placení výživného a na své tvrzení o nevhodném chování otce nemá žádné důkazy. Dovozuje, že pokud by se vyžádal spis Úřadu práce i za další období, pak i v dalších žádostech je uvedeno, že otec výživné řádně platil i od datum, což odpovídalo skutečnosti. Namítá, že soud vzal za prokázané jen zaplacení výživného za červenec a srpen 2011 po částka měsíčně, tedy částka, ale žádným způsobem nevyhodnotil věrohodnost matky s ohledem na provedené dokazování.

4. Ve vyjádření k podanému odvolání kolizní opatrovník uvedl, že okresní soud rozhodl správně. Plně se ztotožnil s jeho rozhodnutím i odůvodněním, neboť je v zájmu nezletilého dítěte. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

5. Ve vyjádření k podanému odvolání matka oprávněné uvedla, že udělala chybu, pokud v podkladech pro žádost o sociální dávky uvedla, že otec platí, protože jí úřednice sdělila, že to jinak podat nemůže a musí podat oznámení na otce za neplnění vyživovací povinnosti. Není dle matky oprávněného pravdou, že kdyby to nevyplnila, tak by dostávala vyšší dávky. Uvedla, že oznámení na otce podat v té době nechtěla, již ví, že to byla chyba. Nesouhlasí s tím, že zneužívá toho, že otec nemá doklady o zaplacení výživného v exekuci, neboť jí výživné za dané období nedal. Uvedla, že výživné po tak dlouhé době vymáhá na doporučení rodiny, neboť syn má na ně právo. Uvedla, že není nevěrohodná, mluví pravdu.

6. Krajský soud přezkoumal napadený výrok II. usnesení okresního soudu, i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné. K projednání odvolání krajský soud nenařizoval jednání. Podle § 254 odst. 8 o. s. ř. v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. se rozhoduje po předchozím jednání. Z daného ustanovení sice vyplývá, že by jednání mělo být nařizováno, avšak soud tak nemusí činit vždy. Pokud není tvrzen způsobilý důvod k zastavení exekuce a není nutno provádět dokazování, není nařízení jednání třeba. Za této situace se totiž žádná procesní práva nenařízením jednání neporušují. V daném případě se v odvolacím řízení jedná o právní posouzení věci.

7. Výrok I., kterým okresní soud částečně zastavil exekuci prováděnou na základě pověření Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 4. 2020 č. j. 21 EXE 1669/2020-22, soudním exekutorem Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Liberec, pod spisovou značkou 131 EX 237/20 co do částky částka, nebyl odvoláním napaden, a proto není předmětem odvolacího přezkumu (§ 159 o. s. ř.).

8. Po částečném zastavení exekuce odvoláním nenapadeným výrokem I. usnesení, co do částky částka představující dlužné výživné za měsíce červenec 2011 a srpen 2011 (2 x částka), zůstal předmětem odvolacího přezkumu návrh povinného na zastavení a odklad exekuce co do částky částka představující dlužné výživné za období od listopadu 2010 do června 2011 včetně (tedy 8 x částka).

9. Skutková zjištění okresního soudu jsou správná a úplná, proto na ně odvolací soud v plném rozsahu odkazuje a ve svém rozhodnutí z nich vychází. Ztotožňuje se i s jeho právním hodnocením věci.

10. V posuzovaném případě jde o exekuci, která se řídí speciálním právním předpisem, a to zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen„ exekuční řád“). Řízení bylo zahájeno k exekučnímu návrhu oprávněného zastoupeného matkou, jež došel soudnímu exekutorovi dne datum.

11. Nyní projednávaný návrh povinného na zastavení exekuce a odklad exekuce byl podán u soudního exekutora dne datum. V souladu s článkem IV. bodu 1. přechodných ustanovení k zákonu č. 286/2021 Sb. (účinného od 1. 1. 2022) není-li dále stanoveno jinak, dokončí se exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. V daném případě bylo exekuční řízení zahájeno dne datum, krajský soud proto vycházel ze znění exekučního řádu a občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2021.

13. V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že exekuční řízení bylo zahájeno k exekučnímu návrhu oprávněného zastoupeného zákonnou zástupkyní, matkou, jež došel soudnímu exekutorovi dne datum. Oprávněný se domáhal vedení exekuce pro dlužné výživné ve výši částka za období od datum do datum na podkladě rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Nc 1006/2010-8, který nabyl právní moci dne datum, kterým soud schválil dohodu rodičů, na základě které se otec zavázal počínaje datum přispívat na výživu nezletilého jméno částkou částka měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky (dále i„ exekuční titul“). Z exekučního návrhu vyplývá, že oprávněný prostřednictvím své zákonné zástupkyně prohlásil, že povinný svou povinnost dobrovolně neplnil za dobu od datum do datum a na výživném tak dluží oprávněnému částku částka. Oprávněný námitku promlčení vznesenou povinným neuznával. Oprávněný odkazoval na protokol o jednání před soudem prvního stupně v opatrovnické věci ze dne datum, podle něhož matka oprávněného uvedla toliko, že povinný má zaplaceno za září (2011) v plné výši.

14. Okresní soud v Jablonci nad Nisou dne 8. 4. 2020 pod č. j. 21 EXE 1669/2020-22 pověřil vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Nc 1006/2010-8, soudního exekutora Mgr. jméno příjmení Exekutorský úřad Liberec, který pod sp. zn. 131 EX 237/20 vede exekuci.

15. Z obsahu spisu vyplývá, že exekuční titul, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Nc 1006/2010-8, byl změněn ve výroku o výživném rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 9. 2011, č. j. 30 P 189/2011-17, tak, že výživné, které je otec povinen platit na nezl. jméno se počínaje datum zavazuje platit v částce částka měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky.

16. Povinný svůj návrh na zastavení exekuce a současně návrh na odklad exekuce ze dne datum odůvodnil tím, že na výzvu oprávněného ze dne datum vznesl námitku promlčení, protože opětující se plnění se dle § 110 odst. 3 zákona obč. zák. promlčují ve 3 letech počítané od splatnosti, která nastala po právní moci rozsudku. Povinný poukazoval na to, že exekuce mohla být zahájena podle splatnosti jednotlivých výživných nejpozději v listopadu 2013 až v srpnu 2014, což se nestalo. Povinný dále poukazoval na to, že výživné, které je vymáháno v této exekuci povinný řádně platil k rukám matky v hotovosti, jak požadovala s tím, že skutečnost, že matka začala výživné vymáhat až po téměř 10 letech je zcela neobvyklá. Povinný dále poukazoval na to, že ani v soudním řízení o snížení výživného (rozsudek ze dne datum) matka neuváděla, že by otec výživné neplatil. Zdůrazňoval, že v odůvodnění je u výpovědi matky uvedeno, že otec za nezl. dochází a přispívá i nad rámec výživného nákupem potřebných věcí. Nesouhlasil s tím, že v roce 2019, 2020 matka tvrdí, že otec výživné neplatil, ač u soudu uvedla, že přispívá i nad rámec výživného. Z tohoto tvrzení matky dovozuje, že výživné placeno bylo s tím, že matka si je vědoma toho, že otci nedávala potvrzení, neboť vztahy byly dobré a výživné dostávala v hotovosti a této situace zneužívá a vymáhá smyšlené dlužné výživné. Povinný tvrdil, že matka nikdy nepodala trestní oznámení na otce, že si neplní svoji vyživovací povinnost s tím, že objektivně nelze prokazovat po číslo letech, že někdo někomu něco zaplatil, neboť o tom neexistují důkazy, kdy obvykle si osoba ponechává potvrzení 3 roky a pak je zlikviduje. Povinný poukazoval na to, že žádné dlužné výživné nevzniklo, neboť svoji vyživovací povinnost k nezl. synovi řádně plnil a to i nad rámec soudem stanoveného výživného a protože vznesl námitku promlčení, byl toho názoru, že i kdyby výživné dlužil, je jeho vymáhání promlčeno. Povinný mj. navrhl provedení důkazu rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 30 P 189/2011-17 ze dne 15. 9. 2011 a dále vzájemnou korespondencí v předprocesním stadiu. Povinný navrhl, aby byla exekuce v celém rozsahu zastavena a aby do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, neboť lze očekávat, že exekuce bude zastavena, byla exekuce odložena.

17. Vzhledem k nesouhlasu oprávněného se zastavením exekuce, který odkazoval na ustanovení § 98 odst. 2 věty druhé zákona o rodině a skutečnost, že výživné v dané době hrazeno nebylo, a to ani v hotovosti, ani jiným způsobem, pověřený soudní exekutor předložil návrh spolu s exekučním spisem exekučnímu soudu (§ 55 odst. 4 exekučního řádu).

18. V projednávané věci již okresní soud o návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodl. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 10. 2020, č. j. 21 EXE 1669/2020-36, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 11. 2020, č. j. 21 EXE 1669/2020-40, okresní soud výrokem I. zastavil exekuci co do částky částka a výrokem II. zamítl návrh povinného ze dne datum na zastavení exekuce co do částky částka Okresní soud vzhledem k tomu, že exekuční návrh byl podán dne datum za období listopad 2010 až srpen 2011 uzavřel, že za měsíc listopad 2010 šlo o nepromlčené plnění výživného, avšak za prosinec 2010 až srpen 2011 šlo o plnění, u nichž mohl povinný vznést námitku promlčení a také tak učinil. K odvolání kolizního opatrovníka oprávněného a povinného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 36 Co 20/2021-68, usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že jestliže byl exekuční návrh podán dne datum, desetiletá promlčecí doba podle § 98 odst. 2 věty druhé zákona o rodině u žádného z vymáhaného opětujícího se plnění neuplynula. Krajský soud v citovaném usnesení okresnímu soudu vytkl, že se nezabýval dalším důvodem uváděným v návrhu povinného na zastavení exekuce a návrhu povinného na odklad exekuce, tedy tvrzením povinného, že vymáhané dlužné výživné řádně platil, a to k rukám matky v hotovosti, k čemuž povinný rovněž navrhl důkazy (mj. rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 30 P 189/2011-17 ze dne 15. 9. 2011).

19. Neuplynula-li v projednávaném případě desetiletá promlčecí doba podle § 98 odst. 2 věty druhé zákona o rodině u žádného z vymáhaného opětujícího se plnění, bylo namístě zabývat se tvrzením povinného o tom, že vymáhané dlužné výživné řádně platil, a to k rukám matky v hotovosti, jak správně učinil okresní soud v dalším řízení.

20. Na základě provedeného dokazování okresní soud správně zjistil, že matka oprávněného ve svém výslechu uvedla, že exekuční návrh podala po tak dlouhé době pro nátlak nebo doporučení rodiny, kdy jí je vytýkáno, že je hloupá, že nemá vyšší alimenty, že by je povinný měl platit, kdy tento oprávněnému nic nad rámec neplatí, nezajímá se o něj, pokud má svátek nebo narozeniny. K dotazu soudu, z jakého důvodu u jednání opatrovnického soudu dne datum (u kterého bylo rozhodnuto o snížení výživného ze částka na částka měsíčně) neuvedla, že otec dluží na výživném za nyní žalované období, uvedla, že si to nepamatuje, protože je to dlouhá doba. Měla s sebou tehdy malé dítě, které brečelo, což se soudkyni nelíbilo, soudkyni vadilo, že má s sebou dítě, bylo to velmi nepříjemné, ale neměla tehdy hlídání. Uvedla, že tehdy s povinným ještě vycházeli dobře, byl příjemný, ale jakmile se výživné snížilo, přestal komunikovat. Vypověděla, že s povinným nikdy nevedla společnou domácnost, on pouze docházel za ní do jejího bytu asi prvního půl roku po narození oprávněného.

21. Z obsahu spisu, protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne datum, vyplývá, že právní zástupkyně povinného navrhla, aby soud učinil dotaz u anonymizováno banky, na účet matky oprávněného za období listopad 2010 do září 2011. Dále dotaz na anonymizována dvě slova za období od narození oprávněného datum do datum, nechť anonymizována dvě slova poskytne správní spis na dávky, které matka nezletilého pobírala, popřípadě o ně v tomto období žádala. Jednání ve věci bylo odročeno za účelem doplnění dokazování ve smyslu návrhu povinného.

22. Povinný v rámci svého výslechu vypověděl, že žádný listinný důkaz o tom, že výživné uhradil, nemá, vyjma potvrzení matky v rozsudku o snížení výživného. Uvedl, že v rozhodnou dobu bydlel s ní a výživné platil v hotovosti k jejím rukám a že předávání peněz probíhalo jen mezi nimi. Vypověděl, že soužití v její domácnosti ukončili zkraje podzimu 2011.

23. Z exekučního titulu, rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Nc 1006/2010-8, bylo zjištěno, že povinný s matkou oprávněného společné soužití nikdy nevedli.

24. Z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že matka oprávněného tehdy uvedla, že„ za září 2011 má otec zaplaceno původní výši.“ Z protokolu o jednání ze dne datum dále vyplývá, že povinný (otec) tehdy v řízení o snížení výživného vypověděl, že dosud platil výživné tak, jak bylo soudem stanoveno, navrhl částku částka. Z protokolu o jednání ze dne datum dále vyplývá, že matka oprávněného tehdy k uvedenému tvrzení otce ničeho neuvedla, nejprve nesouhlasila se snížením výživného ze částka na částka. Uvedla, že otec chodí za synem pravidelně, někdy tam i přespává, s čímž matka nemá problém. Synovi se věnuje. Občas přinese nějaké jídlo, pleny, boty.

25. Z prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte ze dne datum podaných matkou oprávněného u Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště obec, bylo zjištěno, že příjmy oprávněného za kalendářní rok 2010 činily částka a za kalendářní 3. čtvrtletí 2011 činily částka, kdy šlo o příjem přijatý v rámci plnění vyživovací povinnosti. Jde o příjmy za rozhodné období, jak správně uvedl okresní soud.

26. Z prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte ze dne datum podaného matkou oprávněného u Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště obec, bylo zjištěno, že příjmy oprávněného za 4. čtvrtletí 2011 činily částka a za 1. čtvrtletí 2012 činily také částka podle prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte ze dne datum podaného matkou. Jde o příjmy následující po rozhodném období.

27. Z bankovních výpisů z účtu matky oprávněného vedeného u právnická osoba pod číslem bankovní účet bylo zjištěno, že za rozhodné období od listopadu 2010 do srpna 2011, v rámci odvolacího přezkumu do června 2011, byly na účet prováděny vklady hotovosti v různých částkách v řádu vždy tisíců korun měsíčně.

28. Podle § 55 odst. 1 věty první a druhé exekučního řádu návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Podle odst. 3 citovaného ustanovení podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 4 citovaného ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5. Podle odst. 5 citovaného ustanovení o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.

29. Podle § 54 odst. 1 věty první exekučního řádu návrh na odklad exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Podle odst. 2 citovaného ustanovení do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto. Podle § 54 odst. 3 exekučního řádu odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, potom exekutor nebo exekuční soud uvede dobu, na kterou exekuci odkládá; po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provedení exekuce. Podle § 54 odst. 6 exekučního řádu i bez návrhu může exekuční soud nebo exekutor odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena.

30. Podle § 266 odst. 1 o. s. ř. na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Podle § 266 odst. 2 o. s. ř. i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).

31. Podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Uvedené platí ve smyslu § 52 odst. 1 exekučního řádu i pro exekuci.

32. Krajský soud v projednávané věci zdůrazňuje, že v exekučním řízení soud nezkoumá správnost exekučního titulu, zde rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 10. 2010, č. j. 30 Nc 1006/2010-8. V návrhu povinného na zastavení exekuce přitom lze namítat, že vykonávaná povinnost byla v mezidobí splněna. Má-li povinný za to, že exekuce by měla být zastavena i pro vymáhané dlužné výživné co do částky částka, za období listopad 2010 až červen 2011 (8 x částka), je na něm, aby v řízení o zastavení exekuce prokázal, že jsou splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle § 269 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu.

33. I podle závěru krajského soudu však povinný své tvrzení o tom, že výživné za rozhodné období řádně platil k rukám matky oprávněného v hotovosti, jak požadovala, neprokázal. Povinný nepředložil žádné doklady o placení výživného matce nezletilého oprávněného v hotovosti, což lze přičítat k jeho tíži. Z výpisů z účtu matky oprávněného o řádném placení výživného nelze ničeho dovodit. Vklady v hotovosti byly realizovány, ve dvou případech i v částkách částka, ale jak správně uvedl okresní soud, může jít o platby od kohokoliv. Tvrzení povinného o úhradě výživného dle exekučního titulu v rozhodném období nemůže být prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 9. 2011, č. j. 30 P 189/2011-17, kterým bylo sníženo výživné, k jehož úhradě se povinný zavázal dle exekučního titulu. Je notorietou, že v řízení o snížení výživného se nerozhoduje o nedoplatku na výživném za dobu minulou, neboť platí zásada, že spotřebované výživné se nevrací. V řízení o snížení výživného se proto ani nevyčísluje případný nedoplatek na výživném a účastníci ani nemusí k němu uvádět rozhodné skutečnosti. Jak bylo správně zjištěno okresním soudem, matka oprávněného v rámci svého výslechu při jednání dne datum pouze uvedla, že za září 2011 má otec zaplaceno původní výši. Skutečnost, že matka oprávněného ničeho nenamítala k výpovědi povinného o tom, že dosud platil výživné tak, jak bylo soudem stanoveno, sama o sobě neznamená, že matka oprávněného souhlasila s tvrzením povinného, že má výživné zaplaceno dle exekučního titulu. Jak je uvedeno shora, povinný konkrétní platby na výživném neprokázal a zájmem nezletilého dítěte je, aby výživné bylo řádně hrazeno, bez ohledu na absenci výslovného tvrzení matky oprávněného v řízení o snížení výživného.

34. Ohledně prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte podaných matkou oprávněného u Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště obec, z obsahu spisu je zřejmé, že anonymizována tři slova poskytl soudu k jeho žádosti veškeré dokumenty ze správního spisu, které měl za rozhodné období k dispozici. Pro rozhodné období v rámci odvolacího přezkumu je relevantní shora uvedené prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného nezletilého dítěte ze dne datum podané matkou oprávněného u Úřadu práce ČR, kontaktního pracoviště obec, podle něhož příjmy oprávněného za kalendářní rok 2010 činily částka. I podle závěru krajského soudu však z daného prohlášení matky nelze dovodit, že za období listopad a prosinec 2010 byla povinným na výživném uhrazena částka 2 x částka. Uvedený závěr lze podpořit tím, že v prohlášení je uveden celý rok 2010, a proto není zřejmé, za které konkrétní měsíce roku 2010 po narození nezletilého oprávněného (datum) byl matkou nezletilého oprávněného příjem přiznán. Z exekučního titulu vyplývá, že matka nezletilého oprávněného a povinný nikdy nevedli společnou domácnost, mohlo se tedy jednat o příjem od datum do datum. V řízení o zastavení exekuce přitom povinný sice tvrdil, že společnou domácnost s matkou oprávněného vedli do podzimu 2011, svá tvrzení však nijak neprokázal.

35. Jiná prohlášení o výši příjmu nezaopatřeného dítěte pro rozhodné období, za které je vymáháno výživné, předložena nebyla.

36. Námitky povinného v odvolání ohledně nevěrohodnosti matky mohou být zohledněna v řízení před správním orgánem, nikoliv v řízení o zastavení exekuce, kde je na povinném, aby prokázal, že k zaplacení vymáhaného výživného došlo.

37. Povinný se v pravomocném a vykonatelném rozsudku, exekučním titulu, zavázal přispívat na výživu nezletilého oprávněného částkou částka měsíčně k rukám matky nezletilého oprávněného po rozhodné období listopadu 2010 až června 2011, což prokazatelně nečinil, v rozporu se zájmem nezletilého oprávněného.

38. K námitce povinného obsahově týkající se postupu oprávněného v rozporu s dobrými mravy s tím, že oprávněný vyčkal s podáním exekučního návrhu do datum, je třeba obdobně uvést, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném pod číslo v časopise Soudní judikatura vyjádřil závěr, že při podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) nejde o výkon práva ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§ 251 o. s. ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008). V projednávané věci oprávněný podáním exekučního návrhu dne datum využil možnost danou § 37 odst. 2 exekučního řádu, když účelem exekučního řízení je nucený výkon vykonatelného rozhodnutí ukládajícího povinnost k plnění. Námitky povinného jsou proto nedůvodné.

39. Povinnému se nepodařilo prokázat svá tvrzení uvedená v návrhu na zastavení exekuce, a proto okresní soud správně návrh povinného na zastavení exekuce co do částky částka zamítl. Povinný žádný jiný relevantní důvod pro zastavení exekuce předvídaný § 268 odst. 1 o. s. ř. netvrdil.

40. Okresní soud správně přistoupil k zamítnutí návrhu na odklad exekuce co do částky částka, neboť nelze očekávat, že exekuce bude zastavena (§ 54 odst. 6 exekučního řádu).

41. Z důvodů výše uvedených krajský soud podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu napadený výrok II. potvrdil jako věcně správný.

42. O nákladech odvolacího řízení rozhoduje soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.