MSBR 231 C 19/2019-59

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ ulice a číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím - odškodnění

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49.000 Kč od 10.5.2019 do 24.7.2019, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 10.5.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 18.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9.5.2019 se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřípustné průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. spisová značka, které trvalo 5 let a 9 měsíců. Dne 9.11.2018 svůj nárok uplatnila u Ministerstva spravedlnosti ČR, které reagovalo pouze potvrzením o přijetí. Za rozhodné okolnosti pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění žalobkyně považuje negativní vliv ve své osobní sféře, na psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti v ČR, nepřiměřené průtahy mezi jednotlivými úkony soudů, malou složitost posuzované věci, vysoký význam předmětu posuzovaného řízení pro ni, jako žalobkyni a navíc skutečnost, že ani MS ČR v zákonné 6 měsíční lhůtě nereagovalo na uplatnění jejího nároku.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6.8.2019 uvedla, že po posouzení uplatněného nároku byla žalobkyni vyplacena částka 49.000 Kč. Žalobkyně přijetí této částky potvrdila. Řízení bylo proto v této části zastaveno. Předmětem řízení pak zůstal úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49.000 Kč od 10.5.2019 do 24.7.2019 a částka 22.000 Kč s úrokem z prodlení od 10.5.2019 do zaplacení.

3. Žalovaná ve zbytku s nárokem žalobkyně nesouhlasila, ačkoli uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení nebyla přiměřená. Při rozhodnutí o přiměřeném zadostiučinění bylo přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná dospěla k závěru, že za každý rok řízení náleží žalobkyni částka 15.000 Kč s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční, tj. 7.500 Kč. Tato částka pak byla s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy, u nichž byla věc projednána, snížena o 30 %. Význam věci byl hodnocen žalovanou jako standartní s tím, že účastníci se na délce řízení nepodíleli.

4. Soud provedl ve věci dokazování spisovým materiálem Městského soudu v Brně sp.zn. spisová značka o určení aktiv dědictví. Z něho bylo zjištěno, že žaloba byla podána dne 31.1.2013. Ve dnech 7.10.2014, 15.1.2015 a 2.4.2015 proběhla jednání a na posledním z nich byl i vyhlášen rozsudek. Žalovaní podali dne 28.5.2015 odvolání společně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k učinění procesního úkonu. Usnesením ze dne 11.6.2015 byl návrh žalovaných na prominutí zmeškání lhůty zamítnut. K odvolání žalovaných rozhodoval Krajský soud v Brně usnesením, kterým potvrdil závěry Městského soudu ze dne 11.6.2015. Dne 7.12.2016 Nejvyšší soud ČR usnesení Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 16.2.2017 bylo návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhověno a dne 28.6.2018 proběhlo jednání u odvolacího soudu na němž byl rozsudek I. stupně ze dne 2.4.2015 potvrzen. Žalobkyně podala proti výrokům rozsudku Krajského soudu o náhradě nákladů řízení stížnost k Ústavnímu soudu ČR, který ji odmítl usnesením ze dne 16.10.2018. Řízení trvalo celkem 5 let a 8 měsíců.

5. Z uplatnění nároku ze dne 9.11.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu u žalované a požadovala částku 71.000 Kč.

6. Z potvrzení žalované ze dne 9.11.2018 číslo jednací – bylo zjištěno, že obdržela uplatnění nároku žalobkyně a téhož dne jí odeslala toto potvrzení s poučením o možnosti podat žalobu k místně příslušnému soudu, pro případ, že žádost nebude vyřízena včas.

7. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

8. Podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

9. Podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem, přihlédne se ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. K výkladu těchto ustanovení pak soud použil stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR Cpjn 206/2010.

11. Přiměřenost délky řízení není jediným z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor dalších aspektů, které musí být brány v potaz. Podle judikatury Nejvyššího soud ČR k této problematice existuje, není stanovena žádná stanovitelná lhůta, kterou by bylo možné obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délky konkrétního řízení při současném zohlednění kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Stát pak odpovídá pouze za průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

12. V dané věci dospěl soud k závěru, že průtahy nebyly způsobeny na straně účastníků, ani jim nelze přičíst k tíži, že využili všech dostupných prostředků procesní obrany, které jim dává zákon. Na straně druhé je zřejmé, že využití těchto prostředků, řízení prodloužilo. Na počátku řízení, než došlo k jednání před soudem I. stupně, došlo k prodlevám, které řízení neúměrně prodloužily a délku řízení tak lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při rozhodování o výši zadostiučinění bylo přihlédnuto ke všem okolnostem případu dle shora uvedeného zákonného ustanovení a konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR. Při stanovení konkrétní výše dospěl soud k závěru, že částka 15.000 Kč za 1 rok je částkou přiměřenou, s tím, že za první dva roky byla tato částka snížena na polovinu, tj. na 7.500 Kč. Předmětem řízení bylo určení aktiv dědictví, kde se soud musel vypořádat se složitějšími procesními postupy. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy. S ohledem na tuto skutečnost byla uvažovaná částka 70.000 Kč snížena o 30 %. Při hodnocení, zda řízení patří mezi řízení s vyšším významem, dospěl soud k závěru, že se v tomto případě o takové řízení nejedná.

13. Při hodnocení přiznaného odškodnění dospěl soud k závěru, že žalovaná se při přiznání náhrady podle zákona č. 82/1998 Sb. neodchýlila od konstantní judikatury, zohlednila veškerá kritéria tak, jak jí ukládá zákon. Soud se zcela ztotožnil se závěry Ministerstva spravedlnosti ČR.

14. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila postupem podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (výrok I.)

15. Podáním ze dne 14.8.2020 rozšířila žalobkyně návrh na odškodnění nemajetkové újmy i za toto probíhající řízení sp.zn. spisová značka, jelikož dle jejího názoru a v souladu s judikaturou ČR a zejména Evropského soudu pro lidská práva je zájem na přiměřené délce řízení u náhrady škody zvýšený a kdykoli se vyskytnou takovéto průtahy, má být přiznána náhrada škody v poměrně vysoké výši. V zásadě by řízení nemělo trvat déle než jeden rok a šest měsíců na jednom stupni a déle než dva roky na dvou soudních stupních. Na základě průtahů v tomto kompenzačním řízení pak žalobkyně požadovala částku 60.000 Kč.

16. V podání ze dne 2.10.2020 žalovaná uvedla, že navýšení odškodnění za toto řízení považuje za nedůvodné.

17. Ze spisu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno dne 9.5.2019, dne 17.5.2019 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který uhradila dne 3.6.2019. Dne 26.6.2019 byl vydán platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná včas odpor. Podáním ze dne 25.7.2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, pro plnění žalované a řízení bylo výzvě na odstranění vad, ze dne 7.8.2019, dne 11.9.2019 částečně zastaveno. Usnesení o částečném zastavení nabylo právní moci dne 2.10.2019. Dne 28.11.2019 nařídila předsedkyně senátu jednání na den 18.3.2020, které bylo dne 14.2.2020 zrušeno s ohledem na její stáž u krajského soudu, počínající dnem 1.4.2020, která měla trvat do 30.9.2020. Dne 30.7.2020 byla věc přidělena zastupující soudkyni. Téhož dne bylo nařízeno jednání na den 8.10.2020. Z důvodu pracovní neschopnosti současné soudkyně trvající od 21.9.2020 do 12.10.2020 bylo jednání odročeno a dne 27.10.2020 nařízeno na den 8.12.2020 na němž bylo rozhodnuto. K výše uvedenému je nutno poznamenat, že v době od 12.3.2020 do 17.5.2020 a od 5.10.2020 doposud byl v České republice vyhlášen nouzový stav, po jehož dobu, a to zejména v prvním období bylo povoleno, aby probíhala soudní řízení pouze v nezbytných případech, a to zejména v trestních, v péči o nezletilé a o předběžná opatření. Tato protiepidemiologická opatření byla vyhlášena na ochranu zdraví a života všech občanů a tudíž nelze přičíst prodlevy v řízeních v tomto období na vrub žalované. Jakmile bylo zřejmé, že původní soudkyni bude stáž u krajského soudu prodloužena, byla věc přidělena soudkyni zastupující. Dne 23.7.2020 si žalobkyně stěžovala na průtahy v soudním řízení a vedení soudu jí sdělilo, že řízení probíhalo plynule, dílčí průtah dle místopředsedy Mgr. Jakubíčka nastal od 11.9.2019 do 12.11.20109, a poté v souvislosti se stáží Mgr. Krausové. Z důvodu prodloužení stáže pak bylo žalobkyni oznámeno přidělení věci zastupující soudkyni. K tomu je třeba poznamenat, že jednání nařízené Mgr. Krausovou by bylo s ohledem na vyhlášení nouzového stavu i bez její stáže zrušeno. Celková doba řízení ode dne podání žaloby do rozhodnutí soudu trvala 1 rok a 7 měsíců. Do této délky nelze započíst minimálně dobu, po kterou trval nouzový stav v době od 12.3 do 17.5.2020, kdy pravidla pro soudní řízení byla nastavena poměrně striktně, a to v zájmu všech občanů České republiky. K porušení práva na přiměřenou délku řízení nemusí dojít, i když v řízení k jednotlivým dílčím průtahům dojít mohlo. (viz stanovisko Cpjn 206/2010 NS ČR). Jelikož délka tohoto kompenzačního řízení nepřesáhla dobu, za kterou by žalobkyni příslušelo odškodnění, soud v této části žalobu zamítl.

18. Co se týče náhrady nákladů řízení postupoval soud v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř. Jelikož soud uzavřel, že se v dané věci v podstatě jednalo o dvě odškodňovací řízení. V původním řízení byla žalobkyně úspěšná (částka závisela na posouzení soudu) naproti tomu v rozšířeném nároku byla žalobkyně zcela neúspěšná. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.