MSBR 30 C 158/2019-70

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; a) celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupen anonymizováno titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ žalobkyně; b) celé jméno žalobkyně, narozená dne datum ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_007⟫ zastoupena anonymizováno titul jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovanému:; země - stát. instituce, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa státního zastupitelství, anonymizováno 9 slov, IČO ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_013⟫ o zaplacení 240 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, kde se žalobce a) domáhal po žalovaném úhrady částky 80 000 Kč, zamítá.

IV. Žaloba se v části, kde se žalobkyně b) domáhala po žalovaném úhrady částky 80 000 Kč, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 12 971,20 Kč, k rukám zástupkyně žalobce a), do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni b) částku 12 971,20 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně b), do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhali vydání rozhodnutí s tím, že by byla každému ze žalobců přiznána nemajetková újma každému v částce 120 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci vedené u Krajského soudu v obec pod č.j. spisová značka. Žalobci se v tomto řízení domáhali jako jedni z dědiců, na něž přešel dluh výstavce ze směnky vlastní vystavené ve Zlíně dne datum na částku 3 000 000 Kč, splatné dne datum určení neplatnosti právního úkonu podpisu výstavce na směnce. Žalobu odůvodnili tím, že výši nemajetkové újmy považují za přiměřenou a odpovídající i výši odškodnění přiznávané rozhodnutími ESLP, když řízení trvalo více než 6 let, z toho 2 roky soud rozhodoval o povinnosti hradit soudní poplatek, a to zjevně v nesprávné výši a následně pak trvalo 3 a půl roku, než soud přistoupil k nařízení jednání, aniž by byly činěny jakékoliv úkony. Vzniklý neodůvodnění průtah v řízení způsobil jednak právní nejistotu žalobců po dobu více než 6-ti let od podání žaloby a navíc byl zcela zmařen účel žaloby, když v mezidobí byl podán návrh na vydání směnečného platebního rozkazu (vedeno u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka) a žalobci tak byli nuceni bránit se v dalším řízení námitkami. Námitkové řízení samo o sobě je velmi náročné a žalobci tak byli citelně poškozeni na právu na soudní ochranu. Výši náhrady žalobci kromě shora uvedených důvodů odvozují ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výši přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v částce 20 000 Kč za 1 rok řízení. Celé řízení trvalo po dobu 6 let a 4 měsíců a žalobci tak nárokují každý částku 120 000 Kč, kdy neuvedli žádné další významné skutečnosti, jež by měly tuto náhradu navyšovat. Žalobci dále namítli, že o řízení na planění ze směnky se dozvěděli až po doručení směnečného platebního rozkazu, který byl vydán dne datum přičemž žalobcům byl doručen v anonymizováno rok, v době podání žaloby ve věci spisová značka o této skutečnosti vůbec nevěděli, dozvěděli se o tom až o pět let později a právě podáním žaloby ve věci spisová značka bylo předcházeno směnečnému řízení. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu využili žalobci (v daném řízení jako žalovaní) možnosti podat námitky.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že náhrada nemajetkové újmy v celkové výši 2 x 120 000 Kč měla být žalobcům způsobena nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeném u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních vedených v téže věci u soudu vyššího stupně. Žádost žalobců nebyla žalovaným věcně projednána, neboť neměl k dispozici příslušný spis Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka. Vzhledem k tomu, že žalovaný má poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobci, která však nemůže učinit nespornými, neboť dosud nemá žádných poznatků ze své vlastní činnosti o žalobci tvrzeném skutkovém ději, nelze učinit ze strany žalované nesporným splnění ani jedné ze základních podmínek, s nimiž je přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. spojeno, tedy nelze učinit nespornou existenci nesprávného úředního postupu, vzniku nemajetkové újmy v tvrzené výši ani příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady. Žalovaný namítal, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Celková délka řízení činila 6 let a 3 měsíce, ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, z toho meritorně soudem I. stupně 1x, soudem I. stupně i odvolacím soudem procesně opakovaně. Věc vykazovala jistou procesní složitost, když byla vedena na dvou stupních soudní soustavy a soud řešil otázku osvobození od soudních poplatků žalobců. Význam řízení pro žalobce nebyl žalovaným zhodnocen jako vyšší, neboť dle konstantní judikatury ESLP je automaticky přikládán zvýšený význam zejména řízením, je-li v nich řešena otázka omezení osobní svobody, tedy především vazební věci či řízení detenční, dále řízení opatrovnická, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení nebo věci týkající se života či zdraví. Nadto žalobci ani zvýšený význam napadeného řízení netvrdí. Žalovaný má za to, že délku řízení trvající 6 a čtvrt roku nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou. Určitý průtah během řízení lze tolerovat. Žalovaná má za to, že i téměř čtyřletý průtah lze tolerovat s přihlédnutím k tomu, že žalobci vůbec neurgovali nebo se nedotazovali na stav řízení, alespoň ničeho takového v žalobě netvrdí. Žalovaný má za to, že první dva roky řízení nelze hodnotit jako průtahové, žalobci mohli zaplatit soudní poplatek s podáním žaloby.

S ohledem na výše uvedené má žalovaná za to, že délka řízení je přiměřená. Navíc s ohledem na to, že ve věci spisová značka nebyl dán naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, přičemž žalobci byli i v tomto řízení žalobci, tak jim žádná újma ani vzniknout nemohla, když souběžně probíhalo řízení na plnění z této směnky. Ve věci spisová značka název soudu ve svém usnesení číslo jednací ze datum rozhodnutí uvedl, že zde není dán naléhavý právní zájem na určení a současně se zde vyjadřovali k otázce zjevně bezúspěšného bránění práva žalobců, a to i v souvislosti s otázkou soudního poplatku v dané věci. Ze všech těchto důvodů se žalovaný domnívá, že v dané věci žádný nárok žalobců nevznikl.

3. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav. Z dědického spisu spisová značka bylo, a to z protokolů o jednání před soudním komisařem ze dne datum, datum, datum, datum, datum ve spojení s usnesením Okresního soudu ve obec č.j. spisová značka usnesením Krajského soudu v obec, č.j. číslo jednací vyplynulo, že uvedené dědické řízení po zemřelé jméno příjmení bylo spojeno s dědickým řízení po jejím předemřelém manželovi jméno příjmení, jež měl ve obec dne datum vystavit spornou směnku vlastní znějící na částku 3 000 000 Kč, splatnou dne datum.

4. Ze spisu Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka, konkrétně pak ze směnečného platebního rozkazu ohledně směnky specifikované v prvém odstavci je patrno, že tento byl žalobci a) doručen v anonymizováno rok a žalobkyni b) následně opakovaně v anonymizováno rok, když původní doručení žalobkyni b) bylo neúspěšné, neboť bylo doručováno na její dřívější příjmení příjmení, ačkoli tato byla již provdána jako celé jméno žalobkyně. Toto řízení dosud nebylo pravomocně skončeno.

5. Ze spisu Krajského soudu v obec spisová značka soud zjistil, že návrh ve věci byl podán dne datum, následně byl dne 17. 9. pořízen výpis z technologického centra a dne datum byla vyhotovena výzva k úhradě soudního poplatku po obou žalobcích v částce 150 000 Kč, tato byla vypravena dne datum. Proti této výzvě vydané vyšší soudní úřednicí byly dne anonymizováno žalobci podány námitky, přičemž datum bylo žalobkyní b) celé jméno žalobkyně složeno 2 000 Kč na soudním poplatku. Následně dne datum bylo žalovanou nahlíženo do spisu. Dne datum následovala výzva k zaplacení soudního poplatku v částce 150 000 Kč vydaná již předsedkyní senátu titul jméno příjmení. Tato výzva byla vypravena dne datum, následovala datum žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků. Dne datum následovala výzva k doložení poměrů u žalobců (vypravena datum) a současně byly učiněny dotazy týkající se vlastnictví motorového vozidla a další. Dne anonymizováno bylo oběma žalobci doručeno potvrzení, ihned datum bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, toto bylo vypraveno datum. Zde soud poukazuje, že v tomto nepřiznání osvobození, které bylo vydáno asistentkou soudkyně titul jméno příjmení, bylo odkazováno na řízení vedené u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka proti v tom řízení žalovaným (v našem řízení žalobci) na zaplacení směnečného dluhu ve výši částka z předmětné směnky. Pokud tedy zástupkyně žalobců u jednání uváděla, že se o jednání dozvěděli až mnohem později, tak z tohoto usnesení je patrné, že nejpozději k tomuto datu museli být žalobci spraveni a srozuměni o probíhajícím řízení na plnění z dané směnky a je tak nerozhodné, kdy jim byl následně doručen směnečný platební rozkaz ve věci sp. zn. spisová značka. K datu doručení uvedeného rozhodnutí tak věděli o řízení na plnění z předmětné směnky, či se o něm mohli z odůvodnění usnesení dozvědět a případně jako účastníci daného řízení mohli např. nahlédnout do spisu sp. zn. spisová značka. Dne datum rozhodnutí bylo proti těmto (doručeným) rozhodnutím podáno odvolání, předkládací zpráva je z datum. Následně bylo dne datum rozhodnuto název soudu tak, že došlo k zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu k dalšímu řízení. Tato rozhodnutí byla doručena Krajskému soudu v obec dne anonymizováno a anonymizováno byla obě uvedená rozhodnutí rozeslána. Následně dne datum bylo opět rozhodnuto asistentkou soudkyně tak, že žalobci byli částečně osvobozeni od soudního poplatku, toto rozhodnutí bylo odesláno dne datum, datum byla proti těmto rozhodnutím podána odvolání oběma žalobci. Předkládací zpráva je z datum a Vrchnímu soudu byl spis doručen datum. Dne datum byla tato rozhodnutí potvrzena a Krajskému soudu v obec doručena dne datum. Dne datum byla tato rozhodnutí vypravena, přičemž pokyn k rozeslání byl dán dne datum. Následně pak datum bylo žalobcem a) panem celé jméno žalobce složena částka ve výši 2 000 Kč na soudním poplatku. Zde soud uvádí, že pokud zástupkyně žalobců uváděla, že oba žalobci složili hned na počátku soudního řízení částku 2 000 Kč, tak uvedené tvrzení není pravdivé, neboť žalobkyně a) jak již bylo výše uvedeno, tuto složila dne datum a žalobce b) dne datum, ačkoliv oba mohli složit soudní poplatek již s podanou žalobou.

6. Následuje úřední záznam z datum, že nebylo oběma žalobci složeno po 148 000 Kč. Následně pak datum je předvolání na jednání na den datum, které bylo odročeno k žádosti zástupkyně žalobců na anonymizováno, tedy pouze o jeden týden. Z anonymizováno je datováno vyjádření žalované, které bylo dne anonymizováno zasláno zástupkyni žalobců. Zde soud uvádí, že v tomto vyjádření navrhoval žalovaný přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka. Následovalo podání žalobců z datum, kde taktéž navrhli přerušení do skončení řízení vedeného u Krajského soudu vedené pod sp. zn. spisová značka. Současně uvedli, že navrhují také přerušení řízení ve smyslu § 110 o.s.ř. O obou těchto návrzích bylo dne datum rozhodnuto tak, že návrhy na přerušení byly zamítnuty. Toto rozhodnutí bylo vypraveno datum. Následoval návrh na přerušení dle ustanovení § 110 o.s.ř., a to návrh žalované z datum a poté shodný návrh žalobců na přerušení řízení, přičemž tento shodný návrh současně obsahoval žádost o odročení jednání nařízeného na den datum. Soud uvedeného dne jednal v nepřítomnosti účastníků, u jednání tyto návrhy na přerušení řízení zamítl a rozhodl ve věci tak, že žaloba na určení neplatnosti právního úkonu byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení, když současně je u uvedeného soudu vedeno řízení na plnění z dané směnky, kde si soud tuto otázku může soud posoudit jako otázku předběžnou.

7. Proti tomuto rozhodnutí, jež bylo odesláno do datových schránek zástupcům dne datum bylo podáno odvolání žalobců, a to dne datum. Žalobci byli vyzváni k úhradě soudního poplatku dne datum, opět bylo požádáno o osvobození oběma žalobci dne datum, datum byli vyzváni k doložení vyplněných žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků, toto bylo vypraveno datum, byly opět činěny dotazy ohledně vlastnictví motorových vozidel, a to dne anonymizováno a anonymizováno došlo ke složení částek 2 000 Kč, kdy následně došlo ke zrušení usnesení Krajského soudu v obec ze dne datum, kterým byli vyzváni k úhradě soudního poplatku, současně byli žalobci vyzváni, zda trvají na své žádosti osvobození od soudního poplatku, když složili soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Tito sdělili dne datum, že jelikož bylo zrušeno nesprávně vydané rozhodnutí o výzvě na úhradu soudního poplatku a s ohledem na to, že správně správnou výši každý 2 000 Kč již uhradili, tak na své žádosti netrvají. Poté se žalovaný vyjádřil k podanému odvolání dne datum, věc byla předložena název soudu předkládací zprávou z datum, doručeno název soudu datum. Dne datum byl vrácen spis bez věcného vyřízení, neboť protokol o jednání nebyl podepsán soudkyní. Následně datum došlo k novému předložení věci a doručení věci datum název soudu. Dne datum bylo jednáno před název soudu a bylo rozhodnuto tak, že odvolací řízení bylo zastaveno, a to po předestření právního názoru anonymizováno soudu, kdy žalobci vzali své odvolání zpět. Vyhotovené rozhodnutí bylo doručeno Krajskému soudu v obec dne datum, dne datum byl dán pokyn k rozeslání účastníkům, vypraveno dne datum. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Pak bylo ještě rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku po zpětvzetí odvolání každému ze žalobců částku 1 000 Kč, a to dne datum. K vrácení tak došlo pokynem datum, vypraveno datum.

8. Podle čl. 38 odst. 2 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

9. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem – dále jen„ zákon o odpovědnosti“).

10. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o odpovědnosti nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o odpovědnosti, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti).

11. V dané věci se jedná o nárok na úhradu tzv. přiměřeného zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti ve spojení s ustanovením § 31a zákona o odpovědnosti. V případě řízení vedeného u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka dospěl soud závěru, že došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení, tedy k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Pokud za dané žalovaný nepřiznal žalobcům mimosoudně žádné přiměřené zadostiučinění s odůvodněním, že délku řízení trvající 6 a čtvrt roku nelze hodnotit jako nepřiměřenou, soud se s tímto závěrem neztotožnil. Pokud se jedná o průběh posuzovaného řízení, zde soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění a uvádí, že při stanovení výše a formy zadostiučinění bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem případu a současně bylo vycházeno z kritérií uvedených v ustanovení § 31a odstavec 3 zákona o odpovědnosti, přičemž těmito jsou jednak za a) celková délka řízení, za b) složitost řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, za d) postup orgánu veřejné moci během řízení a za e) význam předmětu řízení pro poškozeného. Řízení bylo zahájeno podanou žalobou dne datum a k pravomocnému skončení došlo právní mocí zastavení odvolacího řízení název soudu k datum. Řízení tak trvalo 6 let a 4 měsíce. Soud jako základ stanovil s ohledem na celkovou délku řízení a současně veškeré shora podrobně popsané okolnosti případu částku 15 000 Kč. Nutno uvést, že každé řízení nějakou dobu trvá a celková délka se tak vždy musí poměřovat ke všem konkrétním okolnostem případu. V prvních dvou letech trvání sporu krátil soud tuto částku o ½, základem je tak pro každého ze žalobců částku 80 000 Kč, když za první dva roky se jedná o 2x7 500 Kč, tedy 15 000 Kč, za další čtyři roky 4x 15 000 Kč, tj. 60 000 Kč a za další čtyři měsíce pak 5 000 Kč, celkem již uvedených 80 000 Kč.

12. Je-li posuzována složitost řízení, zde žalobci poukazovali nejprve na zavlečení průtahů v délce dvou let v podobě vyměřování soudního poplatku. Zde je namístě říct, že žalobci uváděli v rámci žaloby, že oba složili soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, již před rozhodnutím název soudu dne datum. Uvedené tvrzení se však nezakládá na pravdě, kde žalobce a) pan celé jméno žalobce složil soudní poplatek až dne datum, tedy až po tomto rozhodnutí. Za této situace tak nelze říci, že by délka řízení ohledně rozhodování o soudním poplatku (v délce trvající dva roky) byla zaviněna postupem soudu. V dané věci (otázky související s úhradou soudního poplatku – tj. jeho vyměření a žádosti o osvobození od soudního poplatku) bylo rozhodováno vícekrát na dvou stupních soudní soustavy, čímž se soudní řízení nepochybně prodlužuje a po procesní stránce se tím i navyšuje jeho složitost. Soud proto uvedené navýšení procesní složitosti zhodnotil snížením základní částky o 10 %. Pokud se jedná o samotné řízení ve věci samé, tedy po stránce meritorní, zde soud neshledal po stránce složitosti řízení žádnou okolnost, která by měla základní částku navyšovat či snižovat, když věc byla rozhodnuta jedenkrát soudem I. stupně a jedenkrát soudem odvolacím, přičemž odvolání bylo po předestření názoru odvolacího soudu vzato zpět.

13. Pokud se jedná o kritérium jednání poškozených, zde je namístě uvést, že soud neshledal obstrukční jednání žádného ze žalobců, byť je pravdou, že tito neuhradili soudní poplatek již se žalobou, avšak uvedené není povinností, a proto jim uvedené v rámci jednání poškozeného soud žádným způsobem nepřičítal k tíži. Současně soud v rámci jednání poškozených žalobců také zohlednil skutečnost, že žalobci navrhli v době těsně nařízením jednání opakovaně přerušení řízení (do skončení řízení ve věci vedené u Krajského osud v obec pod sp. zn. spisová značka a také shodný návrh dle ust. § 110 o.s.ř.), kterému sice nebylo vyhověno, nicméně tyto skutečnosti zohlednil soud snížením o 10 %, když jsou to žalobci, kdo vyčítají soudu nečinnost po dobu 3 a půl roku (důvodně), avšak v době, kdy následně soud přistoupí k nařízení jednání ve věci samé, snaží se rozhodnutí naopak oddálit opakovanými procesními návrhy na přerušení řízení a odročení jednání (také opakované). Pokud se jedné o hodnocení postupu orgánu veřejné moci během řízení, zde soud navýšil základní částku o 10 %, a to z důvodu průtahu na straně soudu v období od uhrazení soudního poplatku žalobcem a), tj. od datum do nařízení jednání v anonymizováno rok. V uvedené době dle obsahu spisu nebyly činěny vůbec žádné úkony. Nutno však současně uvést, že k dotazu soudu žalobci sdělili, že žádným způsobem nevyužili dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, když tito neurgovali nařízení jednání. Zástupkyně žalobců sice uváděla, že urgovala nařízení jednání telefonicky, avšak uvedené ze spisu nevyplývá (ve spise není žádný úřední záznam z této doby o telefonátech se soudkyní, ačkoli dříve ve spise se takovýto záznam nachází – telefonát ohledně soudních poplatků) a po poučení dle ust. § 118a o.s.ř. o nutnosti označit důkaz k prokázání tohoto tvrzení s poučením o následku k uvedenému tvrzení žalobci neoznačili žádný důkaz a soud tedy vyšel z toho, že toto tvrzení nebylo prokázáno. Je tedy nepochybné, že žalobci nevyužili žádný z procesních institutů např. nahlédnutí do spisu či jiného způsobu zjištění stavu řízení, což soud zohlednil v rámci kritéria významu předmětu řízení pro poškozené. Zde soud přihlédl ke všem konkrétním okolnostem případu, kdy pokud se jedná o předmět řízení, tedy o určovací žalobu, zde jednoznačně toto nepatří mezi žaloby, které mají zvýšený význam pro poškozeného. Nakonec žalobci tento zvýšený význam ani netvrdili, nutno však říct, že naopak soud došel k tomu, že význam řízení pro poškozené byl výrazně nižší, což dokládá právě i jejich chování v průběhu řízení. Nepochybně v případě, že by měli velký zájem na rychlém vyřízení věci, by složili soudní poplatek již se žalobou. To, že by došlo k rozporu ohledně výše soudního poplatku již je věcí druhou, nicméně žalobci namítané 2 000 Kč nebyly složeny se žalobou ani jedním ze žalobců, kdy žalobce a) složil tuto částku až v srpnu rok, tedy po dvou letech trvajícího řízení, žalobkyně b) dříve, tj. na podzim roku rok. I další postup žalobců pak dokládá, že význam tohoto řízení pro ně byl značně nižší. Tito nejenže žádným způsobem neurgovali nařízení jednání od srpna rok, kdy složili soudní poplatek až do ledna rok, kdy k nařízení jednání došlo, naopak po nařízení jednání žádali o jeho odročení, kterému bylo vyhověno, a soud odročil jednání pouze jeden týden. Následně pak to byli i žalobci, kdo navrhovali ještě před tímto jednáním, a to opakovaně, přerušení řízení, jednak do skončení řízení ve věci sp. zn. spisová značka vedené u Krajského soudu v obec a dále také shodně se žalovanými navrhovali přerušení ve smyslu ustanovení § 110 o.s.ř., což dle názoru soudu opodstatňuje celkové snížení o 50 %. Z toho 20 % za neprojevení jakéhokoli zájmu žalobců o nařízení jednání, čímž je jednoznačně deklarován opravdu nízký význam předmětu řízení pro poškozené žalobce, kdy zástupkyně žalobců sice uvedla, že toto požadovala po soudkyni telefonicky, avšak k uvedenému tvrzení neoznačila ani po poučení žádný důkaz a toto tvrzení tak zůstalo neprokázané. Navíc existují různé procesní instituty pro případ nečinnosti soudu, a pokud by tedy význam řízení byl pro žalobce takový, jak uváděli, nepochybně by požádali o nařízení jednání či alespoň nahlédli do spisu, aby zjistili stav řízení a v případě, že by soud nereagoval na jejich žádost o další postup v řízení či nařízení jednání, existuje pak také návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Zde žalobci k dotazu soudu uvedli, že podali žalobu a pak již ponechali postup na soudu. Uvedené však dokládá, že zájem na rychlém vyřízení věci žalobci neměli a z toho vyplývá i velmi výrazně nízký význam předmětu řízení pro poškozené žalobce. O zbývajících 30 % pak soud základní částku snížil opět s ohledem na význam předmětu řízení pro poškozené žalobce. Zde bylo zásadním kritériem, že nejpozději od podzimu rok věděli o probíhajícím řízení na plnění z předmětné směnky, když žalobci uváděli, že touto žalobou chtěli zabránit žalobě na plnění, avšak obě tyto žaloby byly podány téměř současně, což žalobci původně nemohli vědět, avšak nejpozději od podzimu rok o řízení na plnění byli oba žalobci vyrozuměni a pokud tedy jejich motivem bylo zabránit žalobě na plnění, od podzimu rok museli vědět, že tento záměr se nezdařil a uvedené tak jednoznačně a zásadně snižuje od dané chvíle význam předmětu řízení pro poškozené žalobce, když jim muselo být známo, že svého cíle (zabránit žalobě na plnění) nedosáhli. Soud nehodnotí v rámci této okolnosti skutečnost, že žalobcům mohlo být známo, že jimi uplatněná žaloba na určení v případě, že je žalováno na plnění nemůže mít úspěch, byť oba žalobci byli zastoupeni a judikatura ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, lze-li žalovat na plnění je dlouhodobě konstantní. Soud dané posoudil pouze s ohledem na význam předmětu řízení pro poškozené žalobce, jak uvedeno shora.

14. Za dané situace tak soud po odečtení a přičtení uvedených procent dospěl k závěru, že žalobcům každému náleží částka 40 000 Kč (viz výroky I. a II.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výroky III. a IV.). Pokud se jedná o požadavek žalovaného na delší lhůtu k plnění, tento soud neshledal důvodným. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. je lhůta k plnění zásadně 3 denní. Lze sice v odůvodněných případech stanovit delší lhůtu, avšak zákonodárce nestanovil žádnou výjimku pro stát a za dané situace by pak mohl každý účastník namítat, že je třídenní lhůta krátká a žádat o delší lhůtu, aby měl dostatečný prostor k včasnému splnění soudem stanovené povinnosti. Nakonec, kdo jiný než stát by měl mít takové mechanismy, aby byl schopen zákonu dostát.

15. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odstavec 3 o.s.ř. a přiznal oběma žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, když posouzení výše plnění záviselo na úvaze soudu. Oba žalobci byli zastoupeni totožnou právní zástupkyní a požadovali úhradu za 4 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ve věci a účast u jednání soudu. Žalobci požadovali, aby soud vycházel z tarifní hodnoty jimi uplatněného nároku, tj. z částky

120 000 Kč, avšak soud aplikoval § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 461/2015). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkového újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. tak byla stanovena dle tarifní hodnoty stanovené podle ust. § 9 odstavec 4 písmeno a) a. t., tj. z částky 50 000 Kč a odměna za jednotlivý úkon tak činí 3 100 Kč. V dané věci zastupovala zástupkyně dva žalobce, přičemž se však nejedná o nerozlučné společenství a soud tedy stanovil odměnu pro každého ze žalobců samostatně, přičemž u obou žalobců byl učiněn stejný počet úkonů. Současně však byla účtována i náhrada za promeškaný čas a zde soud dospěl k závěru, že tato náhrada za promeškaný čas náleží advokátovi pouze jedenkrát a rozdělil ji proto mezi oba žalobce z jedné poloviny. Stejný závěr pak platí o náhradě hotových výdajů, kdy náleží 4 x 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 1,3 a.t. Ani tato náhrada hotových výdajů nelze přiznat dvakrát, neboť veškeré úkony byly činěny za oba žalobce společně, a proto i tuto částka rozdělil soud mezi žalobce každého z jedné poloviny. Jelikož zástupce zastupoval dva žalobce přísluší mu dle § 12 odst. 4 a.t. snížená odměna pro každého z nich o 20 %. Soud tedy na základě těchto údajů dospěl k závěru, že každému z žalobců náleží na náhradě nákladů řízení částka 12 971,20 Kč (když celková výše odměny pro oba žalobce činí 25 942,40 Kč z tohoto 21 % DPH je 4 502,40 Kč) a shodnou částku tak přiznal oběma žalobcům výroky V. a VI.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.