MSBR 49 C 152/2020-43

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem v obec, ulice číslo ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený JUDr. jméno jméno, ⟪LB:lb_004⟫ advokátem se sídlem v obec a číslo, anonymizována dvě slova číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, ⟪LB:lb_007⟫ bytem v obec, ulice číslo ⟪LB:lb_008⟫ o 13.928,05 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 13.928,05 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.722,01 Kč za dobu od 19. září 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 13.722,01 Kč za dobu od 19. září 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 13.928,05 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný uzavřel s právnická osoba (původně právnická osoba) smlouvu o bankovních produktech a službách,„ v rámci níž byl žalovanému poskytnut úvěr číslo“, součástí této smlouvy byly dispozice ke smlouvě, které obsahovaly konkrétní smluvní ujednání. Žalovaný podle tvrzení žalobce překročil úvěrový rámec 10.000 Kč, tento nevrátil, nedodržel minimální měsíční kreditní příjem a nedodržel kreditní zůstatku, proto ke dni 10. 4. 2017 banka„ převedla debetní zůstatek z běžného účtu (…) na nově otevřený úvěrový účet“, kde čerpaná částka byla úročena úrokem ve výši 29 % ročně. Tento„ úvěr“ žalovaný nesplácel, a banka jej ke dni 25. 9. 2017„ zesplatnila a vyčíslila“. Dne 18. 9. 2019 žalobce a banka uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, jíž byla mj. žalobci postoupena pohledávka za žalovaným. Ke dni 18. 9. 2019 podle žalobce dluh sestával z jistiny ve výši 13.722,01 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 206,04 Kč. Na výzvu soudu žalobce uvedl, že banka před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že„ vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o revolvingový úvěr ze dne 22. 12. 2016“, žádost žalovaného hodnotila individuálně, přitom„ kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR“. K dotazu soudu žalobce při jednání dne 3. 12. 2020 prostřednictvím svého zástupce sdělil, že tvrzené příjmy a výdaje žalovaného banka neověřovala, vycházela z údajů, které uvedl žalovaný v žádosti ze dne 22. 12. 2016. Na výzvu soudu a po poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. pak žalobce mj. neuvedl, jakou celkovou částku žalovaný čerpal a jakou částku bance, případně žalobci vrátil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu soudem vyzván, k jednání nařízenému na 3. 12. 2020 se nedostavil, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (srov. ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Dne 10. 3. 2015 žalovaný uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách s právnická osoba

5. Dne 23. 12. 2016 žalovaný a právnická osoba, podepsali Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, v níž mj. bylo sjednáno vedení běžného účtu a k němu tzv.„ anonymizováno“, u nějž byla sjednána výše povoleného limitu 10.000 Kč ode dne 22. 12. 2016. Ve smlouvě byly sjednány úrokové sazby, poplatky aj.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2019 a připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019 a přílohy číslo soud vzal za prokázané, že touto smlouvou byla postoupena mj. pohledávka za žalovaným žalobci.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za září 2016 soud zjistil mj., že žalovaný byl v září 2016 v „ nepovoleném debetu“ a byla mu zaslána upomínka (za niž byl účtován poplatek ve výši 600 Kč), dále mu byla mj. stržena splátka úvěru ve výši 1.238,70 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že v září 2016 žalobci byly připsány prostředky v celkové výši 17.251 Kč, odepsány prostředky v celkové výši 17.854,84 Kč, konečný zůstatek byl záporný (- 403,84 Kč).

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za říjen 2016 soud zjistil mj., že žalovanému byla mj. stržena splátka úvěru ve výši 1.240,61 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že v říjnu 2016 žalobci byly připsány prostředky v celkové výši 23.704 Kč (a to z těchto zdrojů: webová adresa, právnická osoba, právnická osoba), odepsány prostředky v celkové výši 23.100,16 Kč, konečný zůstatek byl 200 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za listopad 2016 soud zjistil mj., že žalovaný byl opět v „ nepovoleném debetu“ (v této souvislosti mu byl účtován úrok 4,16 Kč), opět mu byla zaslána upomínka (za niž byl účtován poplatek ve výši 600 Kč), dále mu byla mj. stržena splátka úvěru ve výši 1.237,29Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že v listopadu 2016 žalobci byly připsány prostředky v celkové výši 24.416 Kč (a to z těchto zdrojů: webová adresa, právnická osoba, právnická osoba), odepsány prostředky v celkové výši 23.510,25 Kč, konečný zůstatek byl 1.105,75 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za prosinec 2016 soud zjistil mj., že žalovanému byla mj. stržena splátka úvěru ve výši 1.244,92 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že v prosinci 2016 žalobci byly připsány prostředky v celkové výši 13.801 Kč (a to z těchto zdrojů: webová adresa, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba), odepsány prostředky v celkové výši 24.415,45 Kč, konečný zůstatek byl – 9.508,70 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, za prosinec 2016 soud zjistil mj., že banka evidovala za žalovaným je dni 30. 1. 2017 nesplacenou část úvěru ze smlouvy, resp. čísla úvěrového účtu číslo ve výši 37.335,78 Kč, zbývalo 39 splátek a po splatnosti byl dluh ve výši 1.245,72 Kč.

13. Ve zbytku se soud předloženými výpisy z účtu žalovaného nezabýval, neboť tyto již neměly význam pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného ke dni 23. 12. 2016 (datum podpisu dispozic ke smlouvě).

14. Z oznámení o postoupení pohledávky, oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení anonymizováno, úrokového lístku, oznámení o zesplatnění vč. podacího archu, výpisu z úvěrového účtu ze dne 20. 9. 2019, Sazebníku popolatků za produkty a služby pro fyzické osoby, Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru anonymizováno, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru, z listiny nadepsané„ amortizace“ a„ platební historie“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

15. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

16. Dne 10. 3. 20015 žalovaný a právnická osoba, podepsali Smlouvu o bankovních produktech, dne 23. 12. 2016 pak Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, podle nichž následně banka umožnila žalovanému čerpání nezjištěné částky a žalovaný rovněž nezjištěnou částku bance vrátil. Výše čerpaných částek, stejně jako výše vrácených částek, zůstala nejasná, neboť žalobce v tomto směru – ač soudem řádně a poučen a vyzván podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – neuvedl žádná skutková tvrzení. Před podpisem Dispozic ke smlouvě dne 23. 12. 2016 banka naprosto nijak neověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když se zjevně spolehla na tvrzení žalovaného, jež dále nijak neověřovala. Přitom sama banka měla informace o tom, že finanční situace žalovaného je značně nepříznivá. V období, které bezprostředně předcházelo podpisu a za něž žalobce předložil výpisy z účtu, měl žalovaný v září a prosinci 2016 výdaje převyšující příjmy (z toho v prosinci 2016 skutečně značně), v říjnu a listopadu sice příjmy převýšily výdaje, to však pouze nepatrně. Současně banka měla informaci o tom, že žalovaný splácí předcházející úvěr (srov. výpis za leden 2017, obsahující též tyto informace), a že jeho platební morálka je dosti špatná (srov. opakované nepovolené debety a upomínky k zaplacení, za něž byly účtovány poplatky ve výši 600 Kč). Dne 18. 9. 2019 pak žalobce a právnická osoba, uzavřeli smlouvu, jíž byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobci.

17. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

18. Smlouvu, kterou spolu uzavřeli žalovaný a banka dne 23. 12. 2016 a podle níž mělo dojít k čerpání prostředků (tzv. anonymizováno) soud hodnotí jako absolutně neplatnou.

19. Právní předchůdce žalobce totiž zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Spoléhal-li se poskytovatel úvěru na tvrzení žalovaného (ve vztahu k příjmům a výdajům), považuje to soud za zcela nedostatečné z hlediska ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Je obzvlášť překvapivé, že banka přistoupila k poskytnutí nového úvěru za situace, kdy měla z vlastní činnosti informace o dosavadní špatné platební morálce žalovaného, o tom, že má dřívější nesplacený úvěr, o tom, že jeho příjmy opakovaně nedosahují výše výdajů atd. Z uvedených důvodů soud smlouvu 23. 12. 2016 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

20. Protože žalovaný podle tvrzení žalobce nějaké prostředky čerpal, zabýval se soud otázkou, zda u něj nedošlo k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., které by byl povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

21. Vzhledem k tomu, že však žalobce neuvedl – přes poučení a výzvu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – v jaké výši žalovaný čerpal prostředky a v jaké výši je vrátil, nebylo možno učinit závěr o tom, jaká část případně zůstala nesplacena (je-li taková). Za této situace soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela neúspěšný, na náhradu nákladů řízení nemá právo, a žalovanému, který byl naopak zcela úspěšný, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevnikly, tedy není co nahrazovat.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.