MSBR 62 C 49/2018-291

Městský soud v obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; údaje o žalované, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ IČO ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o náhradu škody a nemajetkové újmy

Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2020, č. j. 62 C 49/2018-282, se doplňuje takto:

IV. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady řízení ve výši 3.741 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů předmětného řízení rozdělil řízení na řízení o nároku na přiměřené zadostiučinění podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a řízení o nárocích na náhradu skutečné škody, ušlého zisku a nemajetkové újmy za nemožnost užívat vozidlo Audi (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 554/18). Ve výroku shora specifikovaného rozsudku však rozhodnul pouze o nákladech řízení o přiměřeném zadostiučinění a opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení o náhradě škody, ušlého zisku a jiné nemajetkové újmy.

Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 3769/18 vyložil citované ustanovení ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky tak, že ustanovení § 166 odst. 1 občanského soudního řádu umožňuje, aby v případě, že bylo rozsudkem rozhodnuto o nákladech řízení toliko mezi některými z účastníků či vedlejších účastníků řízení, bylo předmětem doplnění tohoto rozsudku rozhodnutí o nákladech řízení mezi ostatními z účastníků či vedlejších účastníků řízení. Samotné použití tohoto výkladu nezakládá na straně osoby, jíž byla takto uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Soud proto tímto usnesením doplnil shora specifikovaný rozsudek o výrok odrážející procesní úspěch účastníků v části řízení o náhradu skutečné škody, nemajetkové újmy a ušlého zisku podle § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.

Soud porovnal tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu pro jednotlivé nároky na náhradu škody a ušlého zisku a podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu pro náhradu nemajetkové újmy z hlediska úspěchu a neúspěchu žalobce. K neúspěchu žalobce připočetl, oč vzal žalobce žalobu zpět, a zavinil tak z procesního hlediska zastavení řízení, tj. částku ve výši 58.806 Kč a 231.750 Kč. Žalobce tak byl v této části řízení úspěšný co do zaplacení 115.783 Kč a neúspěšný co do 5.565.721,32 Kč. Žalované proto podle poměru procesního úspěchu a neúspěchu náleží právo na náhradu 95,92 % nákladů řízení.

Náklady řízení nezastoupené žalované sestávají z paušálních nákladů podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 3.900 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za třináct úkonů po 300 Kč podle § 1 odst. 3 této vyhlášky (vyjádření k žalobě, šestkrát příprava na jednání soudu, šestkrát účast u jednání soudu). Pokud žalovaná byla v předmětné části řízení úspěšná co do 95,92 %, má právo na náhradu ve výši 3.741 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím podepsaného soudu.