MSBR 19 C 15/2019-101

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; IČO: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ organizace resortu ulice a číslo, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem země anonymizováno 10 slov obec ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána uhradit žalobci částku ve výši 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200.000 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 20. 6 2019 po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy způsobené mu trestním stíháním, kdy byl rozsudkem obžaloby zproštěn. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce bylo od počátku nedůvodné a bylo vedeno na základě informací, ze kterých vyplynulo, že neprokazují, že by se žalovaného jednání popsaného v návrhu na potrestání dopustila konkrétní osoba ani žalobce. Zásah do osobnostních práv žalobce je o to významnější, že na tyto skutečnosti od samého počátku sám upozorňoval, přičemž orgány činné v trestním řízení jeho sdělení a podání ignorovaly. Pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a přibraly si k vyhodnocení získaných dat soudního znalce již na počátku, nikdy by trestní stíhání žalobce na podkladě shromážděných důkazů nezahájily. Z tohoto důvodu lze považovat trestní stíhání žalobce, které trvalo více než dva roky, též za nepřiměřeně dlouhé, jestliže nemělo být vůbec zahájeno. Zásah do osobnostní sféry žalobce dále spatřuje v tom, že informace o jeho trestním stíhání včetně jeho odsouzení Městským soudem v Brně mu byly kladeny k tíži též v probíhajícím opatrovnickém řízení, kde bylo uvedeným soudem rozhodováno o péči a výživě ve vztahu k jeho nezletilým dětem. Žalobce zdůraznil, že trestní řízení bylo proti žalobci vedeno nejen nedůvodně, ale též zcela zbytečně z důvodu nedostatečné odbornosti orgánu činných v trestním řízení, což uvedl soudní znalec titul. jméno příjmení. Tento znalec uvedl, že na podkladě důkazů, které shromáždila policie, nebylo možné zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Dále znalec doplnil, že policie nezajistila ty důkazy o tom, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, ani takové, které by mohly vést k identifikaci, nebo vyloučení konkrétní osoby. Pokud by policie svou práci provedla řádně a s náležitou péčí, pak by musela zjistit, zda vůbec došlo k předmětnému jednání, a kdo se ho dopustil. Žalobce by vůbec stíhán nebyl. Ve věci by stačilo, aby si policie přibrala soudního znalce dříve. Situaci, kdy až v hlavním líčení, a to po zrušení odsuzujícího rozsudku prvního stupně odvolacím soudem, si soud přibere soudního znalce, který mu vysvětlí, že shromážděné důkazy jsou neúplné a nevedou ke konkrétní osobě, nelze označit jinak, než jako nesprávný postup. Žalobce byl tedy na základě stejných důkazů soudem prvního stupně nejprve odsouzen a později po odborné interpretaci stejných důkazů soudním znalcem zproštěný obžaloby. Žalobce zdůraznil, že pocity nejistoty, úzkosti a strachu z budoucnosti, či pocity bezmoci byly nesprávným postupem orgánu činným v trestním řízení jen dále prohlubovány. Pokud jde o žalobcovo komparativní zjištění ve věci, tj. srovnání tohoto případu s obdobnými případy, tady žalobce sděluje, že toto je problematické, protože žalobcův případ je netypický tím, že trestní řízení bylo vedeno díky tomu, že orgány činné v trestním řízení nerozuměly shromážděným podkladům a nesprávně je vyhodnotily. Přesto žalobce uvádí pro srovnání s tímto případem případ anonymizováno jméno příjmení, o jejíž nároku bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 rozhodováno pod sp. zn. 14 C 13/2011. Toto řízení trvalo 7 let a prošlo všemi stupni soudními soustavy, až po Ústavní soud a nakonec byla přiznána částka ve výši 585.000 Kč. Ohrožena pak byla srovnatelným trestem jako v této věci žalobce, s horní hranicí zákonné sazby 10 let odnětí svobody. Dále uvádí žalobce rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 389/2014, kde byl obžalovaný ohrožen stejným trestem, tedy k 10 letům odnětí svobody a bylo přiznáno 400.000 Kč. Dále žalobce srovnává tento případ s věcí sp. zn. 37 C 215/2018 vedeno u Městského soudu v Brně, ve které soud rozhodoval o stanovení náhrady za nevazebně vedené trestní stíhání, kdy při určení výše náhrady stanovil jako zlomek náhrady poskytované za vazbu, a to v částce 80 Kč za každý den trestního stíhání. Žalobce proto uzavírá, že ze všech uvedených důvodů se proto požadovaná náhrada újmy ze strany žalobce ve výši 200.000 Kč jeví jako přiměřená a odpovídající zásadám spravedlnosti.

2. 2017; 70 – 79; Protokol o hlavním líčení; Výslech obžalovaného, výslech svědkyně, odročeno

3. 2. 2016; 2; Záznam o zahájení úkonů trestního řízení;

Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 9 T 126/2016-353 ze dne 18. 12. 2018, který nabyl právní moci dne datum se podává, že žalobce, v trestním řízení obžalovaný, se podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje návrhu na potrestání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 8. 2016, která mu kladla za vinu, že v noci z datum do datum na nezjištěném místě po překonání přístupového hesla nezjištěným způsobem získal přístup do e-mailové schránky jeho bývalé přítelkyně anonymizováno jméno příjmení s názvem email, opakovaně bez vědomí a souhlasu majitelky vstoupil z IP adresy adresa, patřící společnosti právnická osoba, jíž je majitelem a jediným jednatelem, kde získal informace, které se jiným způsobem, než vstoupením do e-mailové korespondence poškozené příjmení příjmení nemohl dozvědět a ona sama, ani nikdo jiný mu tyto informace nesdělil, čímž poškozené příjmení příjmení, datum narození způsobil újmu narušením ochrany intimity, čímž měl spáchat přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se pak podává, že znalec ve svém znaleckém posudku uvedl, že u předmětného telefonního čísla, uvedené ve skutkové větě nezjistil žádné připojení k internetu, toto číslo nebylo spojeno se společností právnická osoba a bylo nalezeno jako 196 z 201 řádků telefonních čísel, které v uvedené době byly připojeny k síti internetu. Podrobnější údaje však nebylo možno zjistit pro chybějící údaje od operátora právnická osoba. Příslušná data se ukládají po dobu 6 měsíců, přičemž policejní orgán, ani následně soud si tyto údaje v příslušné zákonné lhůtě nevyžádali. Každopádně díky chybějícím podrobnějším údajům nebyly vyvráceny závěry onoho odborného vyjádření právnická osoba anonymizováno, předložené obžalovaným o tom, že k e-mailovému účtu se mohlo samo přihlásit nějaké technické zařízení, které poškozená dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce. K takovému přihlášení pak mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby. příjmení příjmení kartě se pak neuchovávají žádné informace o datovém provozu, tedy ani o tom, zda byla použita, či nikoliv pro přihlášení do e-mailové schránky. Sám znalec pak na hlavním líčení zopakoval, že předmětný telefon, respektive předmětné telefonní číslo bylo v tu dobu připojeno, ale s ohledem na nedostatek dalších údajů nelze zjistit další podrobnosti. Rovněž díky zprávě právnická osoba nejsou k dispozici potřebné údaje k tomu, aby bylo možné odpovědět podrobněji na uvedené otázky. Obecně platí, že znalec je buď přibrán hned na začátku trestního řízení a s policií od počátku spolupracuje, nebo policie již v té době zadá znalci přesnou metodiku dalšího postupu. Zde policejní orgán pouze zajistil IP adresu a toto pokládal za dostačující. Jinak počítač, nebo mobilní telefon zanechává otisky a toto je dohledatelné. Co se pak týče údajů poskytnutých poškozenou, respektive opatřených od policie, tyto soubory nemají časové razítko. Znalec proto uzavřel, že jediné co lze říci je, že po určitou dobu byl přístup tohoto telefonního čísla rezervován, ale již nic dalšího a zejména podrobnějšího. Pokud jde o provedený listinný důkaz odpovědí právnická osoba na č.l. 322 trestního spisu, zde se sděluje, že žádost byla podána po uplynutí 180 dnů od předmětné události a proto nejsou schopni poskytnout žádné potřebné údaje. Soud prvního stupně proto uzavřel, že výtky z hlediska dokazování, které byly odvolacím soudem popsány, nebyly, a ani objektivně nemohly být po doplněném dokazování odstraněny. I nadále skutkový stav ve věci zůstává stejný. Obhajoba, jak je v odůvodnění kasačního rozhodnutí popsána, nebyla ani po doplněném dokazování vyvrácena. Důkazy, kterými bylo možné získat přesnější údaje, než jaké byly policejním orgánem opatřeny, si pro odstup doby již opatřit nelze. Z týchž důvodů ani znalec nemohl na stěžejní otázky dát jakoukoliv odpověď. Soud má tak za prokázané pouze toliko, že v uvedenou dobu mohlo dojít ke vstupu do e-mailové korespondence poškozené příjmení jméno příjmení někým jiným, než osobou poškozené. Žádné další důkazy však nenasvědčují v potřebné míře o tom, že by se tohoto jednání dopustil právě obžalovaný (v této věci žalobce). Tedy nebyla ani znalcem vyvrácena obhajoba obžalovaného, že by k tomuto jednání nedošlo pomocí nějakého programu a bez lidského přičinění. Soudem tedy nebylo zjištěno, že by se tohoto skutku obžalovaný dopustil, a proto byl z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) trestního řádu obžalovaný pro skutek ve skutkové větě rozsudku popsaný, žalobního návrhu zproštěn.

4. 4. 2017; 90 - 91; Sdělení obviněného;

5. 11. 2018; číslo; Znalecký posudek znalce titul jméno příjmení;

6. 6. 2017; 101; Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 9 T 126/2016; Doručeno anonymizováno celé jméno žalobce dne datum

7. 11. 2017; 140 - 144; usnesení soudu II. stupně č.j. 4 To 238/2017 - 140;

8. 3. 2016; 15; Podnět na MSZ k postupu dle § 88a/1; ; 16 - 17; Výpis IP adres; ; 18; Aktivita účtu; ; číslo; Lustrace IP číslo; ; 22 - 23; Lustrace telefony připojené k IP;

9. 8. 2016; 4 -5; Protokol o výslechu podezřelého;

10. Předmětem řízení byla žalobcem uplatněné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání.

11. 8.2016; 41; Zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení dle § 179c/1 tr.ř.;

12. 6. 2017; 112; Odvolání obviněného;

13. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. 9. 2018; 259; Stížnost žalovaného proti usnesení o podjatosti;

15. 5. 2018; 189; Omluva poškozené z jednání dne 17. 5. 2018 ze zdravotních důvodů;

16. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnosti žalované, o doručení žádosti žalobce žalované, o jejím následném negativním stanovisku nad rámec konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluvy, ani o skutkovém ději vyplývajícím z trestního spisu sp. zn. 9 T 126/2016. Soud zde nad rámec odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011, když ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil žalobou u soudu dříve, než uplyne šest měsíců ode dne, kdy jej v souladu s § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil u příslušného úřadu.

17. 7. 2018; 221; Vrácen spis od znalce;

18. 12. 2018; 340; protokol o jednání (18. 12. 2018); vyhlášen R ; 353-358; rozsudek MS Brno (zprošťující); dol. PM 26. 1. 2019

Údaje zachycené v tabulce zcela kopírují časový průběh řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 T 126/2016, přičemž je zřejmý i druh úkonů soudů ke konkrétním datům, stejně jako procesní úkony účastníků.

19. 11. 2018; 315; Nařízeno hlavní líčení na den

20. 7. 2018; 222 - 224; Opatření o přibrání znalce; Znalec titul. jméno příjmení

21. 3. 2017; 82 – 85; Protokol o hlavním líčení; Výslech svědka, listinné důkazy, odročeno

22. 6. 2018; 220; Úřední záznam o zaslání spisu znalci;

29. 8. 2018; 246 - 247; Příkaz k zajištění údajů o telekomunikačním provozu a opatření o přibrání tlumočníka z anglického jazyka;

27. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žalobou požadovaný nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Soud na tomto místě uvádí, že na rozdíl od újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v případě újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání zde není dána vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Újma tak v tomto případě musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Soud zohlednil okolnosti, že žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě a trestnímu stíhání se nedostalo žádné publicity, tudíž dospěl k závěru, že v případě žalobce nelze vznik újmy považovat za notorietu. Dále lze uzavřít, že žalobci určitá újma ztotožnitelná již se zcela pochopitelnými subjektivními pocity frustrace a beznaděje vzniknout mohla. Tuto újmu, záležející v subjektivním vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace, však nelze ztotožnit s odškodnitelnou nemajetkovou újmou představovanou na podkladě dokazování zjištěným objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby. Ke vzniku takové újmy však nedošlo. Žalobce nebyl omezen na osobní svobodě, trestnímu stíhání se nedostalo žádné negativní mediální publicity, nevyvolalo zásadně dehonestující negativní ohlas v jeho okolí, žalobcovy pracovní aktivity nebyly nijak ohroženy, a pokud tak toliko potenciálně, stejně tak byla pouze potenciálně ohrožena žalobcova čest, reputace a dobrá pověst. O závěru, že žalobci nemajetková újma nevznikla, svědčí i to, že žalobci jako zcela bezúhonné osobě hrozil nepodmíněný trest s ohledem na trestní sazbu jen naprosto teoreticky. Nad rámec rozhodnutí soud konstatoval, že i kdyby dospěl k závěru o vzniku nemajetkové újmy trestním stíháním, intenzita takto připuštěné újmy by neodůvodňovala přiznání satisfakce v penězích. Dostatečnou formou satisfakce soud shledal konstatování porušení práva spojené s omluvou.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč sestávající ze čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné podání ze dne 14. 1. 2020 a účast na jednání dne 15. 6. 2020, dne 19. 8. 2020 a dne 13. 1. 2021.

31. 7. 2017; 127; Doručení písemnosti; ;; jednání před odvolacím soudem;

24. Pokud jde o následky v osobnostní sféře poškozeného, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku výše uvedených objektivních skutečností daného případu (povaha trestní věci a délka trestního řízení). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. V rámci prokázání zásahu do osobnostní sféry žalobce soud provedl účastnickou výpověď žalobce, v rámci které žalobce pouze zopakoval průběh trestního řízení, jak bylo popsáno v bodě 5. tohoto rozhodnutí. Z výslechu žalobce navíc vyplynulo, že i pro samotného žalobce je dostatečnou satisfakcí omluva, když žalobce ve výpovědi uvedl, že„ čekal, že se mu soudce alespoň omluví“. Dále pokud jde o tvrzené negativní ovlivnění partnerského vztahu žalobce, toto negativní ovlivnění nijak blíže nevysvětlil, kromě toho, že musel stále řešit soudní záležitosti. K tomuto je třeba uvést, že paralelně s trestním řízení probíhalo i opatrovnické řízení (popsáno pod bodem 7. rozhodnutí). Není tedy jasné, zda žalobcem uváděné soudní výzvy, či uváděné tzv.„ vyřizování ohledně soudu“ se týkalo trestního nebo opatrovnického řízení. Navíc se partneři v průběhu trestního řízení, a to v srpnu 2017 vzali. Další tvrzené narušení vztahů, a to ve vztahu k rodičům a dětem, pokud se týká vztahu k rodičům, z účastnické výpovědi vyplynulo, že žalobce jim o trestním řízení v podstatě vůbec neřekl. Co se týče dětí, lze konstatovat, že vzhledem k rozsáhlosti opatrovnického řízení nejsou vztahy mezi rodiči standartní, ani v pořádku. Naopak ze závěrečného rozhodnutí v opatrovnickém řízení vyplynulo, že vztahy mezi rodiči jsou natolik konfliktní, že poškozují zájmy nezletilých dětí, a to zdaleka nejen ve vztahu k trestnímu řízení. Pokud jde o výpověď manželky žalobce příjmení jméno příjmení, tento ji ujišťoval, že dostane pouze podmínku, navíc z výpovědi nevyplynulo, že by trestní stíhání narušilo jejich vztah, naopak potvrdila, že se v průběhu trestního řízení vzali. Narušení osobní sféry žalobce nevyplynulo ani z provedeného spisu opatrovnického řízení sp. zn. spisová značka, tak jak bylo podrobně popsáno pod bodem 7. tohoto rozhodnutí.

23. K výše vypsané tabulce nelze pominout (tak jak bylo podrobně popsáno pod bodem 3. tohoto rozhodnutí) zjištěný závěr usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017, č.j. 4 To 239/2017 -140, dle kterého byl první prvostupňový rozsudek zdejšího soudu v posuzované věci předčasný, vydaný na základě nedostatečných skutkových zjištění. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se dostatečně nezabýval obhajobou obžalovaného (v tomto případě žalobce) a kromě jiného uložil soudu vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru kybernetiky tak aby bylo zjištěno, zda se k emailovému účtu poškozené mohlo samo přihlásit nějaké technické zařízení, která poškozená ve právnická osoba, s.r.o. dříve užívala a nastavila si na něm přihlášení ke své e-mailové schránce a k takovému přihlášení mohlo dojít i bez přičinění fyzické osoby, dále zda se na SIM kartě uchovávají či nikoliv informace o datovém provozu včetně informace o tom, zda byla či nikoliv použita k přihlášení do e-mailové schránky a také otázkou, zda anonymizováno je nastaven tak, že po několika nesprávných pokusech se zablokuje a upozorní svého majitele na pokus o prolomení hesla a ze stejného důvodu je vyloučeno tzv. prolomení hesla pomocí software, který by hesla generoval a sám je zkoušel. K tomu z provedeného trestního spisu MS Brno sp. zn. 9 T 126/2016 vyplývá, že žalobce již v počátcích trestního řízení založil do spisu odborné vyjádření od právnická osoba jméno s.r.o. (č.l. 64 – 65 spisu, ze dne datum, podepsán titul. jméno příjmení), ze kterého se podává, že předložené důkazy neprokazují neoprávněný přístup, resp. k dané emailové schránce se mohl přihlásit někdo z několika tisíc osob. Dále se z trestního spisu podává, že již u hlavního líčení ze dne datum

(první hlavní líčení ve věci) navrhuje státní zástupce vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky, totéž navrhuje právní zástupce žalobce, přičemž ten k tomu navrhuje výslech osoby titul. jméno příjmení, tj. osoby, který osobně vypracovávala odborné vyjádření právnická osoba jméno s.r.o. Dále z trestního spisu vyplývá, že k zadání vypracovaní znaleckého posudku číslo přistoupil soud po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem a to na základě závazného stanoviska odvolacího soudu. Po vypracování znaleckého posudku a vyslechnutí příslušného znalce již ovšem nemohli být výtky odvolacího soudu z hlediska dokazování odstraněny, neboť důkazy, kterými bylo možné získat další přesnější údaje už pro časový odstup získat nešlo (podrobně viz. bod 3. rozhodnutí). Jinak řečeno, znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že nyní s odstupem času v době vypracování znaleckého posudku již nelze zjistit chybějící údaje, zejména další logy, či upřesnění lokalizační a provozní informace ze sledovaného období. Z uvedeného postupu lze přisvědčit žalobci, že žalobcovo stíhání, k jehož vedení žalobce nezavdal žádnou příčinu, bylo nedůvodné. Pokud jde o samotný průběh trestního řízení po zrušujícím usnesení, tj. o období od datum, je ze shora vypsané tabulky ohledně časového průběhu patrné, že průtahy s nařízením jednání od datum (kdy bylo nařízeno jednání za účelem vyslechnutí poškozené) až do datum, kdy skutečně proběhlo hlavní líčení a vyslechnuta poškozená, byly způsobeny ne vinou na straně soudu, nýbrž zdravotními důvody na straně poškozené. Naopak soud prvního stupně si zdravotní stav poškozené řádně ověřoval a činil všechny potřebné kroky (emailová korespondence soudu s ošetřujícím lékařem poškozené ohledně zvolení vhodného termínu jednání), aby k těmto prodlení nedocházelo. Kromě toho v mezidobí dne datum proběhlo hlavní líčení, kde soud předně vyslechnul žalobce. Poté soud přistoupil k zadání zpracování znaleckého posudku číslo poté na hlavním líčení předmětného znalce vyslechnul. Objektivně lze shrnout, že délka trestního řízení nebyla nijak nepřiměřená, když probíhalo dva roky a pět měsíců ve dvou stupních. Věc byla skutkově složitá vyžadující zpracování znaleckého posudku. K tomu je třeba zdůraznit, že je vždy na místě porovnávat vliv kritéria délky řízení s ostatními a nelze z něj mechanicky činit určující hledisko.

25. Pokud jde o to, že žalobce se musel podrobit úkonům trestního řízení, z provedeného trestního spisu vyplynulo, že se žalobce přímo účastnil výslechu podezřelého dne 9. 8. 2016, kde ovšem došlo v podstatě pouze k předání záznamu o sdělení podezření z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku. Dále byl žalobce vyslechnut dne 21. 4. 2016 a dále byl žalobce přítomen u hlavního líčení dne 2. 2. 2017, kde byl vyslechnut. U dalších dvou hlavních líčení v prvním stupni žalobce vůbec přítomen nebyl. Dále byl žalobce přítomen u veřejného zasedání soudu druhého stupně, při kterém byl napadený prvostupňový rozsudek zrušen. Dále byl žalobce přítomen u hlavního líčení dne

26. Pokud jde o srovnání tohoto případu s obdobnými případy, v praxi je tento postup velmi problematický, neboť každý případ nezákonného trestního stíhání je jiný a podobnosti jsou pouze ojedinělé. Lze ovšem říci, že finanční požadavek žalobce na odškodnění v celkové výši 200.000 Kč je velmi nadstandartní. Soud se v tomto případě přiklonil k názoru žalované, že judikatura uváděná žalobcem je na projednávaný případ zcela nepřiléhavá, neboť je odkazováno na rozhodování, jež se týkalo dlouholetého trestního stíhání za trestné činy s trestní sazbou odnětí svobody 10 let. Jednalo se o skutkově diametrálně odlišné věci. Soud prvního stupně se ztotožnil s komparací uváděnou ze strany žalované, a to rozhodnutím zdejšího soudu sp. zn.

21 C 29/2019 a k tomu navazujícího rozhodnutí Krajského soudu v obec sp. zn. 44 Co 310/2019, kde je řešena problematika trestního stíhání žalobce, jež byl stíhán pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku s trestní sazbou 2 až 8 let, spočívající v neoprávněném výběru finančních prostředků z účtu nezletilých dětí, kdy měl padělat podpis matky. Žalobce i v tomto řízení obdobně tvrdil, že trestní stíhání mělo vliv na opatrovnické řízení. Žaloba požadující 235.000 Kč byla zamítnuta. Dále soud odkazuje na tam uvedené řešené případy Krajským soudem v obec, a to například ve věci sp. zn. 44 Co 150/2018, kdy žalobci na odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání, kde mu hrozil též trest odnětí svobody v rozsahu 2 až 8 let poskytnuta pouze omluva a zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Rovněž tak ve věci sp. zn. 44 Co 258/2017 na místo požadovaného zadostiučinění v penězích v částce 220.000 Kč byla poskytnuta pouze omluva, rovněž ve věci sp. zn. 44 Co 561/2018 se žalobci stíhanému pro trestní čin úvěrového podvodu, kde hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 2 až 8 let dostalo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. K tomu soud dále odkazuje na rozhodnutí ve věci Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 34 C 54/2016, kde žalobci byli neprávem stíhání za bránění užívání domu vlastní babičce, tedy jednalo se o jednání typově za zavrženíhodnější, než v projednávané věci, přesto bylo konstatováno, že omluva je v této věci zadostiučiněním dostatečným.

30. 10. 2018; 268 - 269; Usnesení KS o podjatosti;

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.