MSBR 230 C 1/2020-122

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovu jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 42 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 24 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od

31. 12. 2019 do zaplacení, a dále co do částky ve výši 5 742,90 Kč, úroku ve výši 75,54 % ročně z částky 29 999,84 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 87 235 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 10 302 Kč k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 42 585 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum ve výši 37 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 24 měsíčních splátkách ve výši 3 029 Kč počínaje měsícem září 2018. Žalovaný uhradil pouze 8 splátek, které byly započítány částečně na jistinu a částečně na sjednané úroky ve výši 108,05 % Vedle nesplacené jistiny ve výši 35 445,50 Kč požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč v souvislosti s prodlením s úhradou splátek, a dále smluvní pokuty ve výši 5 742,90 Kč. Z nesplacené jistiny dále žalobce uplatňuje úrok ve výši 75,54 % ročně.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává a to z důvodu neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy zejména z důvodu sjednané úrokové sazby ve výši 108,05 % ročně, a dále z důvodu nepřiměřené výše smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny a úroku ke dni zesplatnění. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, obsahuje podmínky určené žalobcem, aniž měl spotřebitel možnost obsah smlouvy nějak ovlivnit, jednotlivá ustanovení pro spotřebitele jsou nesrozumitelná a nepřehledná, stanovuje množství sankcí, ale pouze pro spotřebitele. Dále namítal, že žalobce v daném případě nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný již dne 17. 4. 2018 měl uzavřenu se žalovaným úvěrovou smlouvu na 100 000 Kč, a proto při uzavírání úvěru měl žalovaný dne 29. 7. 2018, při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vědomost, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.

3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum, předsmluvního formuláře ze dne datum, prohlášení klientů - informace pro klienty poskytnuté zprostředkovatelem úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobce s žalovaným na základě návrhu na uzavření smlouvy uzavřel smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 37 000 Kč na dobu 24 měsíců a žalovaný se zavázal vrátit žalobci 72 696 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 3 029 Kč vždy do každého 17. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 108,05 % ročně. Ve smlouvě účastníci v článku 6. sjednali, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vznik povinnosti klienta zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů. Účastníci smlouvy si ujednali, že žalobce má vůči žalovanému jako klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného v délce 15 dnů a to ve výši 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Dále mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradu kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěru. V případě, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění k úvěru stávají součástí nové jistiny.

4. Z přípisu žalobce ze dne 6. 8. 2018 a dodejky na jméno žalovaného s datem převzetí 7. 8. 2018 vyplynulo, že žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru ke smlouvě číslo. Podpisem žalovaného je opatřen předsmluvní formulář ze dne 29. 7. 2018 a hodnocení klienta z téže dne.

5. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář vztahující se k uzavřené smlouvě. V předmětném oznámení byly shrnuty základní údaje týkající se úvěru, který byl poskytnut ve výši 37 000 Kč na dobu 24 měsíců, výši splátek 3 029 Kč a úrokové sazby ve výši 108,05 % ročně. Předmětné oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému proti podpisu doručeno dne 31. 7. 2018. Z výpisu z účtu ze dne 30. 7. 2018 soud zjistil, že z účtu žalobce byla odepsána na účet žalovaného částka 37 000 Kč. Z karty klienta – celé jméno žalovaného k číslu smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil toliko splátky dne 17. 9. 2018, 17. 10. 2018, 16. 11. 2018, 17. 12. 2018, 16. 1. 2019, 12. 2. 2019, 15. 3. 2019, 15. 4. 2019 vždy po 3 029 Kč. Následně na předmětný úvěr nebylo ničeho hrazeno. Žalovaný tak uhradil 8 splátek, celkem 24 232 Kč.

6. Z přípisu žalobce ze dne 17. 6. 2019, 18. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dlužné částky, upozorňoval tohoto na možnost zesplatnění celého úvěru a dne 12. 12. 2019 oznámil předžalobní výzvou žalovanému, že vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou o délce 65 dnů, došlo tímto dnem, tj. 21. 7. 2019 v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků, současně byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 36 843 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána 13. 12. 2019.

7. Z částečného výpisu příjmení příjmení ze dne datum, že na jméno jméno příjmení je veden účet číslo. Zůstatek na předmětném účtu ke dni 12. 4. 2018 činil částku 13 946 Kč. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 29. 7. 2018 soud zjistil, že jméno příjmení je manželkou žalovaného. Z pracovní smlouvy na jméno žalovaného ze dne 30. 12. 1991, mzdového výměru zaměstnance ze dne datum a výplatní listiny na jméno žalovaného za období od 6/ 2018 soud zjistil, že žalovaný byl k datu uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán v anonymizováno řízení anonymizována tři slova od 30. 12. 1991, jeho čistý měsíční příjem činil 27 169 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný v období od dubna 2018 do června 2018 pobíral mzdu 34 566 Kč a v období od května 2018 do června 2018 pobíral mzdu 37 169 Kč.

8. Z listiny nazvané hodnocení klienta ze dne 29. 7. 2018, kterou žalovaný stvrdil svým podpisem, soud zjistil, že tento uvedl, že jeho příjmy činí cca 33 000 Kč, jeho výdaje činí celkem 14 749, pokud jde o další splátky, úvěry, hypotéky a podobně, uvedl 6 859 Kč jako splátky žalobci. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ohledně žalovaného soud zjistil, že tento nebyl veden v registru dlužníků k datu 27. 7. 2018. Žalobce k důkazu předložil kopii občanského průkazu žalovaného.

9. Z příkazu k povolení inkasa a ze dne 10. 8. 2018 soud zjistil, že jméno příjmení, dala souhlas s inkasem z účtu. Z karty klienta ze dne 20. 4. 2021 vyplývá, jaká část splátky připadá na úrok a jaká na jistinu.

10. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Ze sdělení anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že v případě poskytnutí úvěru ve výši

100 000 Kč na 36 měsíců v dubnu 2018 činila smluvní sazba 11,9 % úroku (při převodu dalších produktů k bance 6,7 % p. a.), za stejných podmínek dle zprávy právnická osoba ze dne datum činila úroková sazba výši 14,5 % a ze zprávy právnická osoba ze dne datum za stejných parametrů činila úroková sazba 18,4 %. Z rozsudku Městského soudu v obec č. j. číslo jednací, ze dne 11. března 2021 soud zjistil, že žalobce se svojí žalobou po žalovaném domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 119 080 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 36 měsíčních splátkách po 6 859 Kč počínaje měsícem květnem 2018. Žalovaný uhradil pouze 12 splátek, které byly započítány částečně na jistinu a částečně na sjednané úroky ve výši 101,77 % Vedle nesplacené jistiny ve výši 85 892,83 Kč požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 15 211,78 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč v souvislosti s prodlením s úhradou splátky č. 8, 13 a 14., a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za období od 23. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 16 378,20 Kč. Z nesplacené jistiny dále žalobce uplatňuje úrok ve výši 72,29 %. Z částečného výpisu příjmení příjmení ze dne 18. 4. 2018 k datu 2. 1. 2018, 12. 2. 2018, 10. 3. 2018 soud zjistil, že na jméno jméno příjmení je veden účet číslo. Zůstatek na předmětném účtu ke dni datum činil částku 27 631 Kč. Počáteční stav účtu činil 2 627 Kč, jediným pohybem je příchozí mzda 25 004 Kč. Z odlišného výpisu z účtu příjmení příjmení činí ke dni datum počáteční stav účtu 44 737 Kč, příchozí mzda činí 26 033 Kč, konečný stav účtu činí 70 770 Kč. Z informace na transakčním účtu opětovně u příjmení příjmení vyplývá počáteční zůstatek ke dni 2. 1. 2018 ve výši 13 946 Kč a konečný zůstatek ke dni datum ve výši 27 719 Kč. Z pracovní smlouvy na jméno žalovaného ze dne datum, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum a výplatní listiny na jméno žalovaného za období od 2/ 2018 a 3/ 2018 soud zjistil, že žalovaný byl k datu uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán v anonymizováno 5 slov (nyní anonymizována čtyři slova) od datum, jeho příjem v období ledna do března 2018 činil 25 937 Kč a 26 564 Kč.

11. Účastníci učinili nesporným, že dne 30. 7. 2018 byl na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytnut žalovanému úvěru 37 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobci celkem 24 232 Kč.

12. Soud neprovedl další důkazy navržené žalovaným vztahující se k odlišné úvěrové smlouvě vedené pod sp. zn. 30 C 184/2020, neboť soudem provedené důkazy postačovaly k posouzení projednávané věci. Ve věci byly provedeny důkazy vztahující se k tomuto řízení, ve věci 233 C 1/2020 vztahující se k předchozí úvěrové smlouvě mezi účastníky ze dne 17. 4. 2018, finanční situaci žalovaného či řádné posouzení úvěruschopnosti z dřívější doby již proto relevantní není. Soud dále k důkazu pro nadbytečnost neprovedl vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 1018, neboť posouzení přiměřenosti příslušenství spadá do rozhodovací pravomoci soudu.

13. Žalovaný dále namítal, že měl další dluhy, o kterých se dozvěděl až po smrti manželky a pokud by žalobce náležitě zkoumal úvěruschopnost, nepochybně by tyto dluhy zjistil. Soud má za to, že není povinností žalobce aktivně zjišťovat dluhy, o kterých žalovaný tvrdí, že o těchto ani sám nevěděl. Připuštění tohoto přístupu by fakticky znamenalo povinnost žalobce učinit před uzavřením smlouvy dotaz na veškeré potencionální bankovní i nebankovní věřitele potencionálního dlužníka, resp. nahrazovat veškerou součinnost žalovaného při posuzování úvěruschopnosti. K něčemu takovému žalobce není ani oprávněn a zákon mu žádnou takovou povinnost neukládá. Zjišťování závazků žalovaného má své meze a nelze veškerou aktivitu přičítat výlučně žalobci. Bylo na žalovaném, aby před uzavřením smlouvy u své manželky zjistil, zda tato nemá další závazky. Jestliže žalovaný tyto závazky nezjišťoval či nezjistil, stěží to lze vyčítat žalobci. Co se týče námitky žalovaného, že nevěděl o zesplatnění smlouvy, má soud za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce přinejmenším vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSU“). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný již dne 17. 4. 2018 měl uzavřenu s žalobcem úvěrovou smlouvu na 100 000 Kč, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru dne 29. 7. 2018 v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného věděl (či vědět mohl), že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Žalobce si byl vědom, že žalovaný splácí žalobci částku 6 859 Kč měsíčně. K tomuto zavázal žalovaného další splátkou 3 029 Kč, když věděl, že úvěr bude splácen z téhož účtu vedeného na manželku žalovaného. Z výpisů z účtu manželky žalovaného, dle připojeného spisu 233 C 1/2020 je patrno, že výpisy obsahující pohyby na účtu obsahují výlučně příchozí mzdu žalovaného. Z informace na transakčním účtu u příjmení příjmení vyplývá, že počáteční zůstatek činil ke dni 2. 1. 2018 částku 13 946 Kč a konečný zůstatek ke dni 12. 4. 2018 ve výši 27 719 Kč. Za cca. 2,5 měsíce došlo k navýšení prostředků o 13 733 Kč, tj. o průměrně o 5 509 Kč měsíčně. Za tohoto stavu žalobce uvažoval v hodnocení klienta ze dne 30. 7. 2018 výdaje 14 749 Kč + 350 Kč dopsáno rukou u spoření, tj. 15 099 Kč měsíčně oproti příjmům 33 000 Kč měsíčně, zbývalo tak 17 901 Kč měsíčně na volných prostředcích. Pokud by tomu tak skutečně bylo, činil by měsíční přírůstek na účtu necelých 18 000 Kč. Částka 18 000 Kč, resp. závěry žalobce ohledně volných prostředků žalovaného, zjevně neodpovídají realitě. Za období 2,5 měsíce by na účtu v takovém případě přirostlo nejméně cca. 36 000 Kč namísto skutečně zjištěných 13 733 Kč. Uvažovaná mzda chodila každý měsíc právě na zmíněný účet. Všechny výše uvedené výpisy z účtu se vztahují k době před uzavřením prvé úvěrové smlouvy, a oproti úspoře 13 733 Kč za 2,5 měsíce zavázal žalobce žalovaného splátkou původní úvěru ve výši 6 859 Kč měsíčně. Při sjednávání úvěrové smlouvy dne 29. 7. 2018 se žalobce spokojil s výpisy z účtu z poloviny dubna 2018, kdy sjednával předchozí úvěr, vůbec nezjišťoval aktuální finanční situaci žalovaného a spokojil se s jeho prohlášením. Již z dokladů, které měl žalobce k dispozici při sjednávání předchozího úvěru, mu bylo zjevným, že žalovaný při úspoře 13 733 Kč za 2,5 měsíce nebude schopen 9 888 Kč měsíčně splácet.

17. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají výrazně nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně aktuálních příjmů a zejména pak aktuálních výdajů žalovaného za delší časové období.

18. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní a tedy i ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, i kdyby žalovaný neplatnost nenamítl (§ 588 občanského zákoníku), což však žalovaný v předmětném řízení učinil. Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr ve výši 37 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Zalobce poskytl žalovanému částku 37 000 Kč, žalovaný žalobci již zaplatil částku 24 232 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 12 768 Kč.

20. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 12 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, když žalobce vyzval žalovaného nejpozději předžalobní výzvou, odeslanou mu doporučeně den 13. 12. 2019 se stanovením lhůty k plnění 15 dnů a ke shora uvedenému datu tak již byl žalovaný dle ust. § 1970 občanského zákoníku v prodlení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá nař. v. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.). Ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl, když smlouvu shledal neplatnou a na další plnění z této vyplývající právo žalobci nepřísluší (výrok II.).

21. Dle názoru soudu žalobce řádně neposoudil v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSU, schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nedostál tak požadavku pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a způsobil neplatnost smlouvy, jak výše uvedeno. I kdyby však k tomuto závěru soud nedospěl, smlouva by byla neplatná v části ujednané výše úroku pro nepřiměřenost.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil příslušenství nároku. Konkrétně byl žalobce neúspěšný v částce 24 075 Kč, dále co do částky ve výši 5 742,90 Kč a úroku ve výši 75,54 % ročně z částky 29 999,84 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, vypočteno do rozhodnutí soudu dne 1. 6. 2021 částkou 42 219,39 Kč. Součet částek dle předchozí věty činí 72 037,29 Kč. Žalobce pak byl úspěšný v částce 12 768 Kč s úrokem 10 % ročně za období od 31. 12. 2019 do 1. 6. 2021 (rozhodnutí soudu), tj. 5 258,95 Kč, celkem 18 026,95 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do 80 % (72 037,29 Kč) a žalobce byl úspěšný co do 20% (18 026,95 Kč). Součet částky 72 037,29 Kč a 18 026,95 Kč činí 90 064,24 Kč. Po odečtení úspěchu žalobce od úspěchu žalovaného činí výsledek 60 %, což je poměr výše náhrady, na kterou má žalovaný nárok. Náklady řízení žalovaného spočívají v odměně za právní zastoupení, a to za 4,5 úkonů právní pomoci po 2 820 Kč (převzetí věci, vyjádření žalovaného věci ze dne 18. 11. 2020, účast u jednání dne 24. 11. 2020 a u jednání dne 1. 6. 2021 a poloviční odměna za účast při vyhlášení rozsudku), 5x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. celkem 17 169,90 Kč (z toho DPH 2 979,90 Kč). Z uvedeného 60 % činí částku 10 302 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).