MSBR 38 C 217/2020-73

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 1 585 218,26 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 1.202.646,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1.202.646,62 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 65.050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1) Pozemní teoretický výcvik v rozsahu 60 hodin – , ,

2) Praktický pozemní výcvik obsluhy letadlových systémů v rozsahu 11 hodin - , ,

3) Praktický výcvik na letovém simulátoru v rozsahu 14 hodin - , , (po tomto výcviku následuje zkouška)

Z pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2018, včetně přílohy číslo vyplývá, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od 1. 1. 2019 s druhem práce pilot. Účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2018 kvalifikační dohodu z důvodu prohloubení kvalifikace zaměstnance, dle které se žalovaný zavázal zúčastnit se výcviku na řízení letounu název letounu, sestávajícího z kompletního typového výcviku ve a tréninku na letadle (dále jen„ výcvik“) s tím, že detailnější popis výcviku tvoří příloha číslo této kvalifikační dohody. Žalobce prohlásil, že„ předpokládané náklady na školení přesahují částku 75.000 Kč“ (článek 1.4 kvalifikační smlouvy). Zaměstnavatel se v článku 2.3 kvalifikační dohody zavázal„ uhradit žalovanému cenu výcviku ve výši …. Kč“, dále se zavázal„ uhradit zaměstnanci náklady účelně vynaložené v souvislosti s účastí zaměstnance na tomto výcviku“. Žalovaný se dle článku 3.1 kvalifikační dohody zavázal„ setrvat u zaměstnavatele v zaměstnaneckém vztahu po dobu 5 let po úspěšném ukončení výcviku“ a rovněž se zavázal„ uhradit způsobem určeným zaměstnavatelem náklady spojené s výcvikem v případě, že nedodrží závazek setrvat v zaměstnaneckém poměru dle článku 3.1 dohody, ukončí zaměstnanecký vztah před úspěšným ukončením výcviku nebo nedokončí úspěšně výcvik“. Dle článku 3.3 kvalifikační dohody„ nesplní-li zaměstnanec svůj závazek podle článku 3.1 pouze z části, povinnost uhradit náklady se poměrně sníží“. Dle článku 3.4 kvalifikační dohody„ náklady spojenými s výcvikem se rozumí skutečné náklady, které vzniknou zaměstnavateli v souvislosti se zabezpečením účasti zaměstnance na výcviku, a to zejména: cena výcviku, poměrná část mzdy připadající na čas účasti zaměstnance na výcviku, cestovní náklady“. V příloze číslo kvalifikační dohody (informativní) je uvedeno:„ výcvik na název letounu se bude skládat z následujících částí:

4. Soud s ohledem na právní posouzení soudu neprovedl další důkazy navržené žalobcem ani důkazy navržené žalovaným, když má za to, že prokazování dalších skutečností by bylo v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

5. Na základě takto provedených důkazů má soud za osvědčený tento skutkový stav:

Žalovaný byl u žalobce zaměstnán s druhem práce pilot, účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2018 tzv. kvalifikační dohodu dle ust. § 234 zákoníku práce. Žalovaný ukončil pracovní poměr ke dni 31. 7. 2020 výpovědí doručenou žalobci.

6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném ke dni učinění právního jednání, tedy kvalifikační dohody ze dne 29. 10. 2018.

7. Podle ust. § 234 odst. 1 zákona č. 262/2006, zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.

8. Podle ust. § 234 odst. 2 zákoníku práce kvalifikační dohoda může být uzavřena také při prohlubování kvalifikace (§ 230), jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč; v takovém případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit.

9. Podle ust. § 234 odst. 3 zákoníku práce kvalifikační dohoda musí obsahovat:

a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení,

b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace,

c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.

10. Po dosazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedenou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný byl zaměstnán u žalobce, pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2018 a dle shodného skutkového tvrzení účastníků skončil ke dni 31. 7. 2020. Účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2018 tzv. kvalifikační dohodu dle ust. § 234 zákoníku práce. Kvalifikační dohoda v obecné rovině obsahuje závazek zaměstnance po určitou dobu setrvat v pracovním poměru u zaměstnavatele. Maximální doba tohoto závazku je 5 let od data zvýšení či prohloubení kvalifikace a v případě, že by zaměstnanec tento svůj závazek porušil, by byl povinován uhradit zaměstnavateli náklady, které na jeho zvýšení či prohloubení kvalifikace zaměstnavatel vynaložil (či jejich poměrnou část). Kvalifikační dohoda musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti a musí být v ní obsažené podstatné náležitosti, vyjmenované v ust. § 234 odst. 3 zákoníku práce, a to druh kvalifikace, způsob zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po prohloubení kvalifikace, a dále druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Celková částka bude odhadovaným součtem všech vynaložených nákladů. Současně se jedná o maximální částku, kterou bude moci zaměstnavatel po zaměstnanci za splnění podmínek požadovat. Jedná se tedy o tři nezbytné a podstatné náležitosti kvalifikační dohody, bez kterých je kvalifikační dohoda neplatná.

11. V daném případě účastníci uzavřeli kvalifikační dohodu dne 29. 10. 2018, která obsahuje první dva podstatné znaky dohody, a to druh kvalifikace a způsob zvýšení či prohloubení kvalifikace, absentuje však celková částka nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. V kvalifikační dohodě jsou pouze popsány druhy nákladů bez uvedení celkové částky, kterou by zaměstnanec musel uhradit zaměstnavateli v případě nesplnění svého závazku setrvat v zaměstnání. Tuto nezbytnou a podstatnou část kvalifikační dohody v daném případě nelze dovodit ani výkladem, neboť v článku 2.3 kvalifikační dohody zcela absentuje jakákoliv výše celkové ceny výcviku, ať již výše konkrétní či maximální. Odkaz na přílohu číslo kvalifikační dohody (informativní) nemůže zhojit zmíněnou absenci celkové částky nákladů, když v příloze jsou jen uvedeny druhy nákladů výcviku. Soudu se jeví jako nemožné, aby výkladem, ať již jazykovým, gramatickým či systematickým došlo k vyčíslení nákladů vzniklých zaměstnavateli za výcvik, když pomocí výkladu právního jednání není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 7. 2014, sp.zn. 21 Cdo 949/2013). Při absenci jednoho z podstatných znaků kvalifikační dohody, totiž celkové částky nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání dle § 234 odst. 3 zákoníku, nelze dle názoru soudu výkladem dojít ke zjištění tohoto absentujícího znaku, aniž by byl změněn obsah tohoto právního jednání.

12. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že přestože žalovaný částečně platil náklady výcviku, nelze toto jeho jednání posuzovat jako uznání zbytku dluhu vůči žalobci dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný sice částečně náklady výcviku zaplatil, avšak z okolností nelze říci, že žalovaný uznal i zbytek dluhu. Soud je toho názoru, že kvalifikační dohoda, uzavřená dne 29. 10. 2018, je neplatná dle ust. § 588 občanského zákoníku, když právní jednání odporuje zákonu (§ 234 zákoníku práce) s tím, že tato zákonná úprava je kogentní. Žalovaný nezpůsobil neplatnost tohoto právního jednání výlučně sám, když dohoda mu byla předložena žalobcem, který dohodu koncipoval. Neplatnost právního jednání tak nemůže být zaměstnanci na újmu (§ 19 odst. 1 zákoníku práce). Neplatnost kvalifikační dohody nemůže být zhojena či napravena jiným jednáním, byť by to bylo i uznání dluhu.

13. Kromě uvedeného soud upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které nelze považovat již dříve vynaložené náklady zaměstnavatele za předpokládané náklady, neboť platnost právních úkonů (jednání) je třeba posuzovat v okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon (jednání) učiněn. V daném případě zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem kvalifikační smlouvu dne 29. 10. 2018, avšak domáhá se i nákladů za pořízení výcvikového letadla název letounu , když však kupní cena byla uhrazena v období 14. 12. 2017 až 11. 10. 2018, jak vyplývá z tvrzení žalobce ze dne 22. 2. 2021. Žalobce tedy pořídil letadlo před uzavřením kvalifikační dohody (zde srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 7. 2017, sp.zn. 21 Cdo 97/2013).

14. S ohledem na uvedené má soud za to, že kvalifikační dohoda ze dne 29. 10. 2018 je neplatná z důvodu absence jednoho obligatorního znaku dohody. Žaloba na zaplacení nákladů prohloubení kvalifikace žalovaného, vycházejíc z této dohody, tedy není důvodná, a proto ji soud zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány odměnou právního zástupce žalovaného dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za čtyři úkony právní služby po 13.140 Kč, dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne 28. 7. 2021 a ze dne 14. 9. 2021 a účast u jednání soudu dne 3. 12. 2021 a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 11.289,60 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 65.050 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.