MSBR 41 C 95/2019-127

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného titul. jméno příjmení advokátkou ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, ⟪LB:lb_007⟫ posledně bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený opatrovníkem titul. jméno příjmení, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 20.867 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.867 Kč s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 20.867 Kč od 24. 5. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.867 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu dlužných plateb na základě mezi stranami sporu uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, o kterých je možné rozhodnout soudem, neboť předmětem řízení je fakticky cena koncových zařízení. Dále žalobce uvedl, že na základě účastnické smlouvy se žalobce žalovanému zavázal poskytovat také služby třetích stran, tzn. audio texty, za které se žalovaný zavázal hradit jejich cenu, což vyplývá z čl. 4 všeobecných podmínek. Co se týká koupě specifikovaných koncových zařízení, tak ty jsou jasně definované a popsané v obsahu kupních smluv, které jsou součástí účastnické smlouvy. Z nich je zjevné, že povinností žalovaného bylo řádně splátky, ve kterých se zavázal kupní cenu zařízení uhradit, splácet. To se však nestalo. Žalobce tak konkrétně v této věci po žalovaném nárokuje úhradu druhé splátky za 1. zařízení ve výši 190 Kč a za 2. zařízení ve výši 900 Kč Celkem tedy 1.149 Kč. Dále částku 190 Kč, coby třetí splátku za 1. zařízení a 900 Kč za 2. zařízení, jakož i částku 200 Kč, podle do spisu založeného vyúčtování číslo když stran uvedené částky jde o poplatek za umožnění úhrady dluhu ve splátkovém kalendáři. Dále po žalovaném nárokuje zbytek kupní ceny za 1. zařízení ve výši 380 Kč a 20 splátek po 900 Kč za 2. zařízení. Celkem tedy ve výši 18.000 Kč. Žalobce poukázal na skutečnost, že co se týká plateb přes SMS služby, tak dne 2. 11. 2016 šlo o dvě platby po 24 Kč a dne 2. 10. 2016 o platbu ve výši 59 Kč. Uvedené částky vstoupily do vyúčtování jeho dílčích nároků ve výši 1.149 Kč a 1.138 Kč. Zároveň žalobce odkázal na skutečnost, že jak mezi stranami sporu uzavřená smlouva, ale i všeobecné podmínky jednoznačně stanovily práva žalovaného, který zařízení přebral, ale i jeho povinnosti uhradit kupní cenu za zařízení. O tom, že žalovaný zařízení přebral, nemá sice žalobce žádný doklad, který by jasně dokladoval, že byla zařízení převzatá proti podpisu, ovšem žalovaným prováděné nepravidelné platby prokazují, že zařízení aktivně užíval. O tom svědčí také vyúčtování k telefonnímu číslu ve vztahu k zařízení, které žalovaný převzal. Tvrzení žalovaného o možnosti na věc aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru pak není správný, neboť žalobce žalovaného neúvěroval. Zařízení mu prodal za běžnou cenu. Plnění na kupní cenu bylo sice umožněné uhradit ve splátkách, ale bez jakéhokoliv navýšení. Nárok je tak v plné výši důvodný.

2. Žalovaný sám se k věci nevyjádřil. Pro skutečnost, že se jej nepodařilo řádně obeslat zásilkami určenými do vlastních rukou, mu byl k ochraně jeho práv a zájmů ustanoven v řízení opatrovník, který k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnutá. Opatrovník zdůraznil, že žalobce řádně neprokázal, že by žalovaný zařízení skutečně převzal. Ve prospěch toho nesvědčí žádný z dokladů do spisu založených a již vůbec ne nepodepsané potvrzení o úhradě částky 10 Kč. To nepodepsal ani k tomu pověřený pracovník žalobce. Tudíž nebylo prokázané, že žalovaný zařízení ve skutečnosti vůbec kdy převzal. Ani do spisu založený printscreen tabulky nic nedokazuje, neboť jde jen o listiny z vnitřní evidence žalobce. Těm pak nemá žádný důvod věřit. Ty nemají sílu důkazu, když jsou zjevně nevěrohodné. Zároveň je také jasné, že pokud žalobce poskytnul žalovanému mobilní telefon ve splátkách, tak na předmět řízení lze nahlížet (i pohledem zákona o spotřebitelském úvěru) jako na poskytnutí plnění s odloženými splátkami. Bylo tak věcí žalobce, aby také zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pokud se tak nestalo, nemůže být smlouva považována za platnou a nemohl z ní vzniknout řádný závazek ze smlouvy. V tomto ohledu žalobce opět neunesl důkazní břemeno, neboť i když poukazoval na skutečnost, že provedl šetření ve vztahu k evidencím týkajícím se žalovaného v Solusu, v nebankovních registrech, u exekutorské komory apod., tak na podporu svých tvrzení do spisu nezaložil žádný důkaz.

3. Na výzvu soudu žalobce upřesnil, že částku 10 Kč zaplatil žalovaný v hotovosti jako akontaci. Co se týká úhrady za 1. zařízení, tak první splátku ve výši 190 Kč společně s částkou 900 Kč za 2. zařízení uhradil žalovaný platbou dne 14. 10. 2016 ve výši 3.146 Kč. Pravdou je, že žalovaný užíval účastnické číslo tel. číslo od 9. 7. 2016 a od 15. 3. 2016 a také účastnické číslo č. tel. číslo, ve vztahu ke kterým vznikaly také dluhy za poskytnuté služby. Protože však za obě dvě čísla žalovaný zaplatil v době jejich užívání 10.391 Kč, což by mělo být zjevné i z účtu, ze kterého byly platby prováděné, a které by žalovaný určitě neprováděl, kdyby telefonní čísla a služby neužíval, takto vyvrací skutečnost, že by mu zařízení neměla být předána. Naopak žalovaný služby žalobce čerpal, nikdy je nereklamoval, ani je nikdy nerozporoval. Zjevné také je, že platby ve dnech: 16. 5. 2016, 17. 5. 2016, 11. 8.2016, 4. 7. 2016 a 14. 9. 2016 a 14. 10. 2016 žalovaný za poskytnuté služby provedl, a že se žalovaného týkala i úhrada částky ve výši 3.146 Kč. Platby byly prováděné z bankovního účtu č. bankovní účet. Protože si žalovaný své povinnosti řádně neplnil, bylo možné smluvní vztah ukončit výpovědí.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.

5. Z účastnické smlouvy pod číslo ze dne datum, týkající se žalovaného celé jméno žalovaného, bylo zjištěno, že při jejím uzavírání byl žalovaný řádně identifikován podle jeho občanského i řidičského průkazu. Strany spolu uzavřely smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. V ní byla sjednána i kupní smlouva (y), na základě které byla žalovanému poskytnutá indukční nabíječka Black v ceně 959 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v pěti splátkách po 190 Kč, když na místě žalovaný zaplatil 9 Kč. Dále žalovaný převzal zařízení Samsung Galaxy S7 edge v ceně 20.701 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet po 900 Kč měsíčně v 23 splátkách, když uhradil akontaci ve výši 1 Kč. Z nastavených služeb vyplývá, že téhož dne, tedy 9. 7. 2016 mu byla telefonní služba aktivována.

6. Z dopisu žalobce ze dne 26. 11. 2016 vyplývá, že je adresován žalovanému na adresu, kterou sdělil ve vztahu k smluvnímu vztahu, tedy ulice a číslo v obec. Z jeho obsahu se podává, že žalovanému byl připravený i splátkový kalendář. Podle něj měl žalovaný měsíčně hradit (od 12. měsíce 2016 až do 11. měsíce 2017) vždy po 640 Kč. Tím by žalovaný umořil svůj již v té tobě exitující dluh ve výši 7.600 Kč, podle vyúčtování pod číslo.

7. Z vyúčtování do spisu založených, a to za období od 6. 10. do 5. 11. 2016 a od 6. 11. do 5. 12. 2016 soud zjistil, že se žalovanému kumuloval dluh až do výše 7.600 Kč. Zároveň z vyúčtování za období 6. 9. až 5. 10. 2016 vyplývá, že po žalovaném byla žádána úhrada částky 3.146 Kč. Z vyúčtování je mimo jiné zjevné, že se týká i splátek ve výši 900 Kč a 190 Kč, ale i ceny za služby na obou telefonních číslech využívaných, včetně služeb zprostředkovaných. Z podrobného vyúčtování se podává, že se týká telefonních čísel: tel. číslo a tel. číslo náležejících žalovanému.

8. Z do spisu založeného vyúčtování za zařízení soud zjistil, že částka 18.380 Kč podle dokladu číslo byla účtována za zařízení, a to za v pořadí 1. zařízení (2 x 190 Kč) a v pořadí 2. zařízení, tedy telefon Samsung S 7 edge (20 x 900 Kč). Zároveň z podrobného výpisu ve vztahu k telefonu tel. číslo vyplývá, že žalovaný v období od 6. 9. 2016 do 5. 10. 2016 toto zařízení využíval. Stejně tak ve vztahu k mobilnímu telefonnímu číslu tel. číslo je zjevné, že bylo užíváno. Dále žalobce označil, jaká čísla byla použitá ve vztahu k službám SMS a audio textu a kdy byla ze strany žalovaného využitá.

9. Ze všeobecných podmínek žalobce (z bodu 2.6.) je patrné, že smlouva může být ukončená výpovědí ze strany operátora, pokud klient nezaplatil tři po sobě jdoucí splátky. Z bodu 4.2. podmínek, je patrné, že po skončení zúčtovacího období operátor vystaví vyúčtování, které zasílá a klient je povinen ve lhůtě tam uvedené, jej zaplatit. Z printscreen obrazovky do spisu založené bylo zjištěno, že ve vztahu k číslu účtu číslo kód banky číslo žalobce evidoval od žalovaného v období roku 2016 platby. Z uvedeného printscreenu obrazovky žalobce ve vztahu k zákazníkovi - žalovanému je dále zjevné, v jakých konkrétních obdobích, dnech měly být provedeny platby ve vztahu k výše uvedenému tel. číslu, včetně platby za vyúčtování ve výši 3.146 Kč, ale i plateb dalších.

10. Dále z vyúčtování, resp. ukončení smluvního vztahu výpovědí na (čl. 107) vyplývá, že mělo být zasíláno žalovanému na adresu, kterou žalobci dal k dispozici. Z nepodepsaného příjmového dokladu, vytištěného ze systému žalobce, se podává, že měla být uhrazená při podpisu účastnické smlouvy dne 9. 7. 2016 částka 10 Kč v hotovosti.

11. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, která byla soudem vyzvaná k jejich poskytnutí, vyplývá, že ve vztahu ke korunovému účtu žalovaného, jej měl u banky vedený v období od 26. 11. 2015 do 26. 10. 2017. Z výpisů z účtů také vyplývá, jaké platby, kdy žalovaný a ve prospěch koho učinil. Rovněž je z nich seznatelné (v souladu s obsahem doplnění skutkových tvrzení žalobce), že ve prospěch T-Mobilu byly provedené platby ve výši: 1.269 Kč dne 16. 5. 2016, 1.612 Kč dne 19. 5. 2016, 1.745 Kč dne 4. 7. 2016, 1.220 Kč dne 11. 8. 2016, 1.399 Kč dne 14. 9. 2016 a 3.146 Kč dne 14. 10. 2016.

12. Po provedeném dokazování soud uvádí, že mezi účastníky řízení bylo sporné (pohledem procesní obrany žalovaného) prakticky vše. Tzn., zda došlo k platnému uzavření smlouvy mezi stranami sporu, zda tato smlouva byla uzavřená skutečně žalovaným, zda žalovaný nějaké platby vůbec ve vztahu k žalobci, případně kdy, za telekomunikační služby a zařízení provedl, jakož i zda byla zařízení žalovanému vůbec předaná. Stejně tak bylo sporné, zda jsou důkazy žalobcem založené k prokázání jeho nároku dostatečné. Neshoda panovala i v tom, zda jde o závazek podřaditelný pod zákon o spotřebitelském úvěru a pokud ano, jestli byla řádně prověřená úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud k této věci uvádí, že po provedeném dokazování shledal žalobu důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

14. V této věci soud dovodil po podřazení skutkových tvrzení pod právní úpravu, že byla mezi stranami uzavřená platná účastnická smlouva, prakticky smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací tak, jak ji má na mysli ustanovení § 63 a následující zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve vztahu ke které soud uvádí, že jak pohledem zákona o elektronických komunikacích, tak i pohledem občanského zákoníku ji shledal jasnou, určitou a srozumitelnou, tedy strany zavazující, když co do dalších práv a povinností byla precizována též odkazem na všeobecné podmínky. Mezi stranami uzavřená smlouva o elektronických komunikací ve svém obsahu zahrnuje i dvě kupní smlouvy ve vztahu ke dvěma zařízením (§ 2079 zákona č. 89/2012 Sb.), s jejich jasnou charakteristikou. Ze strany žalobce jako operátora jde o službu běžně poskytovanou a spočívající v možnosti využívat jeho služeb elektronických komunikací s nabídnutím telefonu a nabíjecího zařízení na splátky bez navýšení jeho ceny podle potřeb klienta, ke které bude pravidelně klientovi – žalovanému zasílané vyúčtování služeb stranami sjednanými za jimi poskytnuté služby a žalovanému na splátky prodaná zařízení. Soud neshledal žádný důvod, aby účastnická smlouva ze dne 9. 7. 2016 měla být shledána neplatnou. Případně, že by neměla z jakéhokoliv důvodu strany zavazovat, nadto když identifikace žalovaného byla řádně provedená prostřednictvím dvou dokladů, což o jakékoliv manipulaci žalovaného s nesvědčí.

15. Co se týká povinnosti žalobce prokázat obsah skutkových tvrzení, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé okolnosti, tak stran této povinnosti záleželo jen na žalobci, zda hodnověrným způsobem prokáže, zda telefonní zařízení bylo žalovanému poskytnuté, stejně tak jako služby žalobcem k uvedeným telefonním číslům, náležejícím žalovanému, tedy služby zprostředkované ve prospěch třetích osob či třetími osobami pro žalovaného. To se žalobci nakonec v řízení podařilo, neboť byť doklad o předání telefonního zařízení a dobíjecího zařízení prakticky neexistoval a potvrzení o úhradě akontace bylo opravdu pouze nepodepsaným výtiskem ze systému žalobce (Tedy pohledem civilního řízení listinou bez valné důkazní hodnoty.), tak pohledem toho pro věc nejpodstatnějšího, lze uvést, že pokud následně žalobce identifikoval jednotlivé účastnické smlouvy, které kdy s žalovaným v období roku 2016 uzavřel a ty postupně popsal, tak byť by mohl být doplňování jeho tvrzení a důkazů vnímáno jako opožděně, nebylo v rozporu s limity ustanovení § 118b zákona č. 99/1963 Sb., neboť žalobce prakticky reagoval na poučení mu soudem dané podle ustanovení §118a citovaného zákona. Zároveň byť existovaly printscreeny a přehledy týkající se uskutečněných hovorů a z nějakého bankovního čísla mělo být za služby žalobce žalovaným dílem placeno, tak po dotazu na Raiffeisenbank bylo postavené na jisto, že jednotlivé platby, podle různých vyúčtování, za různé služby, které ani nebyly předmětem tohoto řízení, vytvářely logický uzavřený celek ve vztahu k nepřímým důkazům, prokazujícím, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným na základě smlouvy o poskytnutí služeb elektronických komunikací skutečně existoval, a že žalovaný za služby telefonních hovorů platil. Ve vztahu k této věci bylo podstatnou podmínkou toho, aby nárok mohl být žalobci přisouzený, aby bylo řádně prokázané, že v období roku 2016 (od května do října) platby skutečně prováděné byly, což se žalobci podařilo, neboť platby žalovaného dosáhly výše cca 10.000 Kč, přičemž v rámci vyúčtování ve vztahu k této věci je celkem zjevné, že platba ve výši 3.146 Kč skutečně vykrývala cenu v příslušném období u telefonních čísel, které žalovaný měl u žalobce aktivované a zároveň cenu za první splátku za zařízení – nabíječku i za telefon Samsung S 7 edge. V tomto ohledu tedy žalobce nakonec unesl důkazní břemeno, když prokázal, že žalované zařízení bylo u žalobce odebráno, bylo aktivováno, bylo aktivně žalovaným využíváno a bylo za ně i dílem placeno. Tudíž, že žalobci náleží jak nedoplatek ceny za zařízení (podle obsahu sjednaných kupních smluv), tak i za cena za poskytnuté služby ve vztahu k třetím osobám, tedy fakticky desetikorunové částky, které byly také v této věci žalovány.

16. Co se týká argumentace žalovaného, že mělo jít o smlouvu o spotřebitelském úvěru, tak taková argumentace nebyla soudem akceptována, neboť pohledem uzavřené kupní smlouvy a úhrady její ceny ve splátkách bez navýšení, má soud za to, že žalobce nevyužil aktivně formát zákona 257/2016 Sb., resp. zákona 145/2010 Sb. Nemusel tedy v žádném případě podrobně doplňovat, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost. Pohledem soudu aplikace zákona č. 145/2010 Sb. a nakonec ani pohledem obsahu zákona 257/2016 Sb. (jejich ustanovení § 2). Byť je realitou, že spotřebitelské právo má (pohledem platné právní úpravy) tendenci rozšiřovat svoji ochranu spotřebitele ve všech oblastech práva, tak v této věci nejde o charakteristický úvěr poskytovaný bankovním, nebankovním subjektem s navýšením o smluvní pokuty, úroky, ale o produkt, který je svým charakterem jiný - specifický. Zároveň nejde ani o zprostředkování, profinancování zboží prostřednictvím třetí osoby, ale o přímý vztah operátora a zákazníka. Proto žalobci, jak již soud uvedl, plně náleží, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.

17. Pokud by nárok (byť hypoteticky) byl podřaditelný pod zákon o spotřebitelském úvěru, tak ohledně uvedeného nezbývá, než konstatovat, že cena zařízení byla poskytnutá za zcela běžnou (standardní a nenavýšenou) cenu. Dá se říct, že i za výhodnou cenu, když obecná cena zařízení (v době, kdy se zařízení prodávalo), byla stejná nebo vyšší, než za kterou mělo být mezi stranami sporu realizováno. Tudíž pokud by ryze hypoteticky bylo naplněné ustanovení § 9 a § 22 zákona č. 145/2010 Sb. (nebo současně platného ustanovení § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb.) a smlouva mezi stranami uzavřená by byla shledána neplatnou, byl by i přesto celý nárok za odebraná a nedoplacená zařízení žalobci přiznán, neboť jeho výše odpovídá výši bezdůvodného obohacení, které žalobce utrpěl na úkor žalovaného.

18. Co se týká desetikorunových částek za služby třetím osobám, jak je žalobce pro žalovaného zprostředkoval, tak i v tomto ohledu nemá soud za to, byť pohledem různých tarifů, toho kterého operátora můžou být ceny dílem různé, že by opět šlo o částku, která by žalovaného měla nadměrně poškozovat, a která by neměla odpovídat výši ceny za služby v té době běžně poskytované v rámci tarifu čerpaného žalovaným. Obdobnou částku by žalovaný zaplatil i v případě, kdyby byla poskytnutá jakýmkoliv jiným operátorem. Soud ji tedy žalobci bez jakékoliv modifikace také přisoudil.

19. Protože se žalovaný dostal do prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) a počátek prodlení byl žalobcem stanoven správě, náleží mu i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Jelikož byl žalobce ve věci procesně úspěšný, náleží mu náhrada jemu vzniklých nákladů řízení, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 835 Kč a odměna za jednotlivé úkony právní služby (vždy po 1.940 Kč za úkon podle ustanovení § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), spočívající v: převzetí věci, předžalobní výzvě, sepisu žaloby. Za doplnění skutkových tvrzení tak, jak bylo učiněné podáním ze dne 11. 2. 2020, soud odměnou nepřiznal, neboť skutková tvrzení měla být již úplná v době podání žaloby. Zároveň však žalobci náleží odměna za vyjádření se k podání opatrovníka ze dne 26. 11. 2020 a za vyjádření se na výzvu soudu ze dne 9. 2. 2021, neboť v tomto ohledu doplněná skutková tvrzení skutečně činila posun ve věci a byla reakcí na nové skutečnosti, které v řízení vznikly. Tedy ve výši 9.700 Kč. Zároveň žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právní služeb ve výši 2.352 Kč Celkem tedy 14.387 Kč.

Proti rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí, anebo exekuci.