MSBR 47 C 160/2020-39

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 10 488 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba požadující po žalobci zaplacení částky ve výši 10 488 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 488 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum (podána dne datum) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 10 488 Kč, z toho činila 8 100 Kč jistina úvěru a 2 388 Kč poplatek, a zákonných úroků z prodlení za dobu od datum do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne datum.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

3. Dne datum proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o úvěru, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet, který by patřil žalované, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci a v neposlední řadě nebylo prokázáno, že věřitel dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované (takže smlouva by byla absolutně neplatná). K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí toto.

4. příjmení listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovanou (dokonce není vůbec podepsána, tedy ani údajným původním věřitelem). Žalobce předložil listinu označenou jako„ Prohlášení pro stávajícího klienta“. V ní je uvedeno, že právnická osoba tímto poskytuje klientovi (žalované) úvěr a že klient přijímá tento úvěr, který je splatný bankovním převodem na bankovní účet Klienta, číslo účtu bankovní účet ve výši 8 100 Kč, že poplatek za úvěr činí 3 888 Kč, s ročním úrokem 389,33 procent, a že celková částka k úhradě činí 11 998 Kč, se splatností 10 8. 2016 (důkaz tímto Prohlášením). Tato listina však není podepsána, nejen právnická osoba, ale ani žalovanou. Dokonce není ani datována. Nelze tak dovodit, že by šlo o důkaz bezpečně prokazující uzavření smlouvy s žalovanou. Neplyne z tohoto důkazu (ani z jiných důkazů), že a jak byla prokázána totožnost žalované před údajným uzavřením této smlouvy. Číslo bankovního účtu, které je v listině„ Prohlášení pro stávajícího Klienta“ uvedeno, nelze bezpečně identifikovat jako číslo účtu žalované - nebyl totiž předložen doklad o tom, že by žalovaná autorizovala daný bankovní účet jako svůj, ani jako účet, na který mají být poskytnuty finanční prostředky. Uvedené důkazní nedostatky nejsou překonány ani důkazem fakturou číslo s datem datum znějící na 11 988 Kč - nejde o smlouvu, jde jen o jednostranné právní jednání údajného vystavitele faktury v podobě právnická osoba příjmení, přičemž dokonce chybí i podpis této společnosti.

5. Z toho důvodu ani poskytnutí finančních prostředků právnická osoba příjmení p. l. c. ve výši 8 100 Kč na daný účet (doloženo důkazem potvrzením o provedené platbě ze dne datum) nelze kvalifikovat jako uzavření smlouvy o zápůjčce mezi věřitelem a žalovanou. Právní poměr úvěru nebo zápůjčky mezi označenými stranami nevznikl (nebyl prokázán vznik).

6. Pokud jde o eventuální právní kvalifikaci žalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, tak ani toto nepřicházelo v úvahu, a to právě s ohledem na fakt, že nebylo prokázáno, že bankovní účet, na který byla částka 8 100 Kč poukázána, patří žalované.

7. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalované, tato z ničeho nevyplynula. Žalobce uvedl, že původní věřitel společeno příjmení příjmení p. l. c. postoupil žalovanou pohledávku na právnická osoba anonymizována dvě slova. Žalobce však nepředložil smlouvou o postoupení pohledávky.

8. Žalobce uvedl, že dokládá prohlášení právnická osoba příjmení p.l.c. (jako původního věřitele) o postoupení pohledávek na právnická osoba anonymizována dvě slova (právního předchůdce žalobce), jehož součástí je výpis z maltézského obchodního rejstříku a dále seznam postoupených pohledávek, v němž je pohledávka za žalovaným vyznačena na listu č. 39. Žalobce tak předložil soudu listiny v anglickém jazyce, z nichž jedná je označena jako skutečně„ Declaration“ ze strany právnická osoba příjmení p. l. c. a datována datum. Dále žalobce předložil soubor listin, v nichž je jméno žalované s čísly číslo, číslo a s částkou 12 918 Kč. Tato listina zmiňující jméno žalované však není podepsána, a též proto nelze bezpečně dovodit, že jde o skutečnou přílohu ke smlouvě o postoupení pohledávek. Navíc v Prohlášení pro stávajícího klienta, které údajně vystavila právnická osoba, není uvedeno číslo smlouvy; není tak bezpečně zřejmé, zda jde právě o žalovanou pohledávku v tvrzené příloze listiny označení jako„ Declaration“, když není zřejmé, jaké bylo číslo smlouvy údajně uzavřené s žalovanou a zda tak lze ztotožnit žalovanou pohledávku s pohledávkou uvedenou v údajné příloze ke smlouvě o postoupení pohledávek (viz číslo„ číslo“).

9. Žalobce sice doložil smlouvu o postoupení pohledávek mezi jím a právnická osoba anonymizována dvě slova. Uvedl, že předkládá i seznam postoupených pohledávek, ve kterém je pohledávka za žalovaným zvýrazněna na listu číslo (důkaz těmito listinami). Ani zde však nebylo ani prokázáno, že by se jednalo skutečně o autentickou přílohu smlouvy o postoupení pohledávek, listina nebyla podepsaná. Navíc je tam uvedeno číslo u žalované, ale toto číslo není uvedeno ve vztahu k žalované v žádné listině, která by mela způsobilost prokázat, že žalovaná pohledávka je právě s číslo. Stejně tak nesedí částka tam uvedená 12 918 Kč - žalovaná podle tvrzení žalobce byla povinna zaplatit částku 11 988 Kč (8 100 + 3 888 Kč), přičemž žalobce tvrdí, že zaplatila 1 500 Kč.

10. Žalobce předložil i listinu označenou jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ s datem datum s údajným vystavitelem právnická osoba anonymizována dvě slova, avšak tato listina není podepsána a navíc není bezpečně zřejmé, že se týká žalované pohledávky (píše se tam o smlouvě s číslo ale žalobce nepředložil smlouvu s takovým číslem).

11. Žalobce tak neprokázal svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto nemohl žalobě vyhovět i z tohoto důvodu.

12. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po datum, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru by se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne datum. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od datum, proto je třeba aplikovat starou právní úpravu.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy, tak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva by byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

15. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.

16. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Žalobce uvedl, že pokud by soud neuznal nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, tak požaduje částku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a že„ za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření banky, na jehož bankovní účet byla prováděna transakce o tom, že žalovanému byl poskytnuto úvěr v tvrzené výši“. Žalobce ale neuvedl, jakou konkrétní banku má na mysli a jaký účet, a proto k takto neurčitému důkaznímu návrhu soud přihlížet nemohl (žalobce se nedostavil na jednání, aby mu soud mohl poskytnout poučení). Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, 21 Cdo 4314/2008, 28 Cdo 3945/2013, 25 Cdo 1277/2012, 32 Cdo 1356/2015, 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2464/10, II. ÚS 2782/08, II. ÚS 3235/09, III. ÚS 2848/10, I. ÚS 2131/15 aj.). Jak přiléhavě zrekapituloval Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2131/15,„ i Ústavní soud opakovaně uváděl, že pokud se účastník vzdá dobrodiní poučovací povinnosti soudu svou neúčastí na jednání (lhostejno zda omluvenou či nikoliv), pak nemůže odkazovat na nedostatečně skutkově zjištěný stav věci a možnost jeho doplnění ze své strany.“. V podobném duchu pak Ústavní soud usuzoval např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2848/10:„ Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal…“. Tento závěr je v souladu s názory vyslovenými odbornou literaturou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831-832, nebo komentář k § 118a o.s.ř. na ASPI od Jiřího Vašíčka).

17. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z nějakého právem aprobovaného titulu (zejména neprokázal aktivní legitimaci, že žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena a že vůbec žalovaná pohledávka vznikla, že žalovaná byla žalovaná jistina ve výši 8 100 Kč poskytnuta do dispoziční sféry žalované, na účet jí uvedený).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

19. V řešené věci je to žalovaná, kdo byl zcela úspěšný, a proto by jí náležela náhrada nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v obec.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu vykonatelného rozhodnutí u soudu.