MSBR 47 C 19/2021-19

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované:; jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaná cestovala níže uvedeného dne vozidlem žalobce bez platné jízdenky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částka, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Žalovaná se dne datum v 14:10 na výzvu kontrolora žalobce neprokázala platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky číslo. Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve smluvních přepravních podmínkách a činila částku částka. Výše jízdného dle ceníku činila částku částka.

7. Žalovaná se dne datum v 15:06 na výzvu kontrolora žalobce neprokázala platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky číslo. Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve smluvních přepravních podmínkách a činila částku částka. Výše jízdného dle ceníku činila částku částka.

8. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná (cestující) nezaplatila žalobci (dopravci) jízdné, vznikla žalované povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Nárok žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Nárok žalobce na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému územní celek. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce částka. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, 3 úkonů právní služby po částka podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o přestupku a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Návrh byl podán na ustáleném vzoru, obsahuje skutková tvrzení, která se v jiných návrzích téhož žalobce opakují a v detailech jsou uplatněnému nároku pouze přizpůsobena, a proto je odměna advokáta správně určena podle § 14b AT, jde o skutkově i právně obdobné věci. Zde soud též odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/15, které z ústavně právních hledisek aprobovalo právní názor obecného soudu, že„ ustanovení § 14b advokátního tarifu ve znění od datum má širší dopad než nález sp. zn. I. ÚS 3923/11, na který (stěžovatelka) rovněž poukazovala, neboť na základě tohoto ustanovení dochází ke snížení náhrady za právní zastoupení nejen u tzv. bagatelních sporů mající původ ve spotřebitelských či obdobných smlouvách. (...) Samotná skutečnost, že zákonodárce v rámci nové úpravy přistoupil ke snížení odměny advokátů pro určitý typ sporu, a to i nad rámec rozsahu uvedeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, neznamená, že by nová úprava účinná od 1. 7. 2014 byla protiústavní.“.

10. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvod k jejímu prodloužení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.