MSBR 47 C 234/2020-34

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; příjmení jméno a právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 17 673 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující po žalované zaplacení částky 2 673 Kč, částky 15 000 Kč, s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 725,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 230 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 25. 11. 2020 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 15 000 Kč jakožto jistinu, zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 725,97 Kč, kapitalizovaný úrok 4 230 Kč a smluvní pokutu 2 673 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2017, č. sml. číslo.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, po celou dobu řízení nereagovala.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 5. 3. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Bylo tak jednáno v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Právní zástupce žalobce svou neúčast (a neúčast žalobce) u jednání předem omluvil. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy ze dne 15. 1. 2017 a dodatku ze dne 10. 2. 2017 bylo zjištěno, že byla vyhotovena smlouva číslo ze dne 15. 1. 2017, kdy předmětem smlouvy je úvěr 5 000 Kč, a dodatek ze dne 10. 2. 2017, jehož předmětem je navýšení úvěru o 10 000 Kč na celkem 15 000 Kč. Jakožto úvěrující či věřitel vystupovala korporace právnická osoba, IČO, jakožto úvěrovaný či klient vystupovala osoba celé jméno žalované, datum narození, rodné číslo. Soud zjistil, že smlouva ani dodatek neobsahují podpis za věřitele ani za dlužníka (klienta). Jakýsi znak se na smlouvě vyskytuje, je ale uveden až po údaji o jménu a příjmení žalované, je oddělen vodorovnou čarou a není zřejmé, zda má jít o podpis žalované coby klienta nebo o podpis za věřitele. Přitom druhá varianta je pravděpodobnější, když adhezní smlouva a dodatek evidentně pochází od věřitele. Smlouva ani dodatek by tak vlastně nebyly žalovanou podepsány a podle tvrzení žalobce došlo k uzavření smlouvy na dálku přes internet.

5. Vzhledem k absenci jednoznačného podpisu za žalovanou nebo jiného způsobu autorizace smluv žalovanou není zřejmé, zda je majitelem tam uvedeného bankovního účtu skutečně žalovaná, resp. že daný bankovní účet skutečně uvedla právě žalovaná. Z uvedeného vyplývá, že je nejisté, zda věřitel poskytl peněžní prostředky 5 000 Kč a 10 000 Kč právě žalované. Základní znak úvěrového vztahu, tj. poskytnutí peněz dlužníkovi – zde žalované, nebyl prokázán. To platí tím spíše, když žalobce předložil dva výpisy z účtu, přičemž částka 5 000 Kč byla dne 14. 1. 2017 poukázána na jiný účet (bankovní účet) než je uvedený ve smlouvě o úvěru číslo dodatku s datem 10. 2. 2017, v nichž je uvedeno číslo účtu bankovní účet (důkaz výpisem z účtu z 14. 1. 2017). Pouze částka 10 000 Kč byla 10. 2. 2017 poukázána na číslo účtu uvedené ve smlouvě číslo dodatku ze dne 10. 2. 2017 (číslo účtu: bankovní účet - důkaz výpisem z účtu z 10. 2. 2017). Stále však platí, že nebylo prokázáno, že čísla účtů, na které byla poukázána částka 10 000 Kč a 5 000 Kč, patří žalované a nebo že by je žalovaná uvedla jako účet, na který chce od žalobce zaslat peníze.

6. Po provedeném dokazování, zhodnocení důkazů a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 1725 o. z. upravuje okamžik vzniku smlouvy, a to tak, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Pro účely smlouvy o spotřebitelském úvěru § 104 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu. Požadavek písemné formy splňuje telefax a elektronická pošta (e-mail) opatřená elektronickým podpisem (nikoli nezbytně zaručeným), nikoli však prostá elektronická pošta bez elektronického podpisu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. NS 21 Cdo 2708/2000). Ostatně ani prostá elektronická pošta nebyla žalobcem doložena.

7. Žalobce neprokázal platné uzavření smlouvy, když na listině chybí podpis za společnost právnická osoba, IČO, nebo žalované. Žádný jiný způsob uzavření smlouvy zde nebyl naplněn.

8. I v případě, že by úvěrová smlouva byla uzavřena a práva a povinnosti z této smlouvy měl úvěrující právnická osoba, IČO, žalobci se nepodařilo prokázat postoupení pohledávky, když jako důkaz byla provedena smlouva o postoupení pohledávek (uzavřená mezi právnická osoba s žalobcem s datem 22. 7. 2019 - důkaz touto smlouvou), která odkazuje na přílohu, pokud jde o soubor postupovaných pohledávek. K žalobě nebyla přiložena příloha číslo z žádného důkazu nevyplývá bezpečně, že by ta která konkrétní listina předložená k důkazu byla přílohou smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce navrhnul jako důkaz listinu označenou jako spisová značka číslo, tato listina ale není označená jako příloha smlouvy, není stranami smlouvy o postoupení pohledávky podepsána, není datována. Navíc označený důkaz obsahuje identifikaci postupované pohledávky mj. datem uzavření smlouvy 18. 1. 2017, což je ale údaj jiný, než smlouva z 15. 1. 2017, z které měl dluh žalované vzniknout.

9. Nad to, pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky, v oznámení o postoupení je pohledávka identifikovaná číslem závazku číslo. Takovou identifikaci se soudu nepodařilo bezpečně spojit se závazkem, který by měl být předmětem tohoto řízení. Navíc smlouva o postoupení pohledávek obsahuje (na str. 10) jiný formulář oznámení o postoupení.

10. Žalobci se tedy nepodařila prokázat jeho aktivní legitimace.

11. Pokud jde o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., pak na tomto místě není prostor pro právní posouzení případu jakožto bezdůvodného obohacení, když nebylo prokázáno, že se skutečně bezdůvodně obohatila žalovaná, a to na úkor právě žalobce. Nebylo prokázáno, že účet, na který případný právní předchůdce žalobce poskytl peníze, byl vůbec účtem žalované. Dále ani nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce (nabytí pohledávky od postupitele – tvrzeného původního věřitele).

12. Má-li soud vůči účastníkům některé povinnosti, které se plní při jednání (například poučení o břemeni tvrzení a břemeni důkazním podle § 118a o. s. ř. a § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – tj. pokud účastník nevylíčil všechny„ rozhodné“,„ pro rozhodnutí věci významné“ skutečnosti nebo je uvedl neúplně a/nebo k nim neoznačil důkazy), pak není třeba plnění těchto povinností vůči nepřítomnému účastníku uvádět, soud rozhodne na základě důkazů, které byly dosud provedeny (obdobně viz např. Svoboda, K. a kolektiv: Občanský soudní řád, 2. Vydání, C. H. Beck, 2017, str. 273).

13. Zde se uplatní judikatura a doktrína, podle níž není třeba odročovat jednání kvůli poskytnutí poučení účastníka, který se nezúčastnil jednání a nepožádal o jeho odročení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, 21 Cdo 4314/2008, 28 Cdo 3945/2013, 25 Cdo 1277/2012, 32 Cdo 1356/2015, 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2464/10, II. ÚS 2782/08, II. ÚS 3235/09, III. ÚS 2848/10, I. ÚS 2131/15 aj.). Vzhledem k tomu, že žalobce (právní zástupce žalobce) se k jednání nedostavil (z jednání se omluvil), zbavil se tak možnosti být osobně poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Následkem nesplnění povinnosti důkazní je neunesení důkazního břemene, žalobci se v řízení nepodařilo prokázat uzavření smlouvy mezi úvěrujícím a úvěrovaným (žalovanou) a dále se žalobci nepodařila prokázat jeho aktivní legitimace (že je skutečně postupníkem) a dále nebylo prokázáno bezdůvodné obohacení žalovanou. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, s ohledem neunesení břemene důkazního na straně žalobce.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník řízení má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované ale náklady nevznikly. Proto soud vyslovil, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.

16. Pokud jde o povinnost žalobce k zaplacení doplatku 200 Kč na soudním poplatku, ta je odůvodněna následovně. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť žalobní tvrzení bylo potřeba podrobit dalšímu přezkumu. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, resp. podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019).

17. Soud dospěl k závěru, že je třeba uložit žalobci povinnost zaplatit doplatek poplatku tímto rozhodnutím, jímž se řízení končí. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 200 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný povinnost stanovenou tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat výkonu vykonatelného rozhodnutí.