MSBR 47 C 65/2021-39

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 8 568 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující po žalovaném zaplacení částky 8 568 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 568 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 14. 12. 2020 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku ve výši 8 568 Kč a zákonných úroků z prodlení za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne 31. 7. 2019.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu.

3. Dne 4. 6. 2021 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o úvěru, neprokázal poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, dále neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci. K jednotlivým dílčím důvodům soud uvádí následující.

4. Žádná listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovaným (není vůbec podepsána žádnou ze stran). Listina nazvaná jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ datovaná dnem 31. 7. 2019 je prostým tiskopisem bez toho, že by obsahovala podpisy smluvních stran. Nelze tak dovodit, že by šlo o důkaz bezpečně prokazující uzavření smlouvy s žalovaným. Neplyne z tohoto důkazu (ani z jiných důkazů), že a jak byla prokázána totožnost žalovaného před údajným uzavřením smlouvy

5. Žalobce neprokázal postoupení pohledávky - a) oznámení o postoupení pohledávek není podepsané a obsahuje číslo„ číslo“ jako identifikaci pohledávky, ale toto číslo nelze nalézt na žalobcem předložených listinných důkazech, takže nelze spolehlivě dovodit, že na žalobce byla postoupena právě pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení; b) příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek není podepsána a navíc forma přílohy je zvláště nápadně odlišná od smlouvy samotné a z identifikace pohledávky v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávek nelze spolehlivě dovodit, že byla postoupena právě žalovaná pohledávka – opět uvádí jen číslo ale to nelze nalézt např. ve smlouvě o revolvingovém úvěru či listině jméno application. Žalobce uvádí, že původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo; ve skutečnosti je jako VS uveden původním věřitelem: číslo (viz„ Platební informace“).

6. Dalšími nedostatky, které sled právních skutečností o postoupení pohledávky obsahuje, spočívají v tom, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 není podepsané. K tomu přistupuje fakt, že oznámení neobsahuje identifikaci pohledávky takovým způsobem, že by ji bylo možno ztotožnit s pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení.

7. Žalobce tvrdí v žalobě, že smlouvu uzavřel žalovaný s právním předchůdcem dne 31. 7. 2019. Toto tvrzení je ale v rozporu s listinou označenou jako jméno applicaton, kde je uvedeno datum 11. 11. 2019.

8. Soud zjistil, že účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru náleží žalovanému (viz sdělení banky na č. l. 14). Z tohoto zjištění ale neplyne, že žalovaný skutečně na tento účet obdržel částku 20 568,46 Kč - to žalobce neprokázal a hlavně, i kdyby to prokázal, tak neprokázal postoupení pohledávky na něj, tj. aktivní legitimaci.

9. Pokud jde o eventuální kvalifikaci žalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tak ani toto nepřicházelo v úvahu, a to právě s ohledem na fakt, že žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci, a také proto, že neprokázal poskytnutí finančních prostředků.

10. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Podle konstantní judikatury platí, že„ účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, 21 Cdo 4314/2008, 28 Cdo 3945/2013, 25 Cdo 1277/2012, 32 Cdo 1356/2015, 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2464/10, II. ÚS 2782/08, II. ÚS 3235/09, III. ÚS 2848/10, I. ÚS 2131/15 aj.).

11. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z právem aprobovaného titulu (zejména neprokázal aktivní legitimaci, že žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena a že vůbec žalovaná pohledávka vznikla, že jistina byla poskytnuta do dispoziční sféry žalovaného).

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

13. V souzené věci je to žalovaný, kdo byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)