MSBR 47 C 9/2021-24

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované:; jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 3 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 050 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 525 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 525 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaná cestovala níže uvedeného dne vozidlem žalobce bez platné jízdenky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Žalovaná se dne datum v 10:31 na výzvu kontrolora žalobce neprokázala platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky číslo (anonymizováno). Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve smluvních přepravních podmínkách a činila částku 1 500 Kč. Výše jízdného dle ceníku činila částku 25 Kč.

7. Žalovaná se dne datum v 8:27 na výzvu kontrolora žalobce neprokázala platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky číslo (anonymizováno). Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve smluvních přepravních podmínkách a činila částku 1 500 Kč. Výše jízdného dle ceníku činila částku 25 Kč.

8. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná (cestující) nezaplatila žalobci (dopravci) jízdné, vznikla žalované povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Nárok žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Nárok žalobce na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému územní celek. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o přestupku a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Návrh byl podán na ustáleném vzoru, obsahuje skutková tvrzení, která se v jiných návrzích téhož žalobce opakují a v detailech jsou uplatněnému nároku pouze přizpůsobena, a proto je odměna advokáta správně určena podle § 14b AT, jde o skutkově i právně obdobné věci. Zde soud též odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/15, které z ústavně právních hledisek aprobovalo právní názor obecného soudu, že„ ustanovení § 14b advokátního tarifu ve znění od datum má širší dopad než nález sp. zn. I. ÚS 3923/11, na který (stěžovatelka) rovněž poukazovala, neboť na základě tohoto ustanovení dochází ke snížení náhrady za právní zastoupení nejen u tzv. bagatelních sporů mající původ ve spotřebitelských či obdobných smlouvách. (...) Samotná skutečnost, že zákonodárce v rámci nové úpravy přistoupil ke snížení odměny advokátů pro určitý typ sporu, a to i nad rámec rozsahu uvedeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, neznamená, že by nová úprava účinná od datum byla protiústavní.“.

10. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvod k jejímu prodloužení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.