MSBR 49 C 242/2016-126

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; země - anonymizováno 7 slov, IČO, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem v obec a číslo – část obce, ulice číslo ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum, ⟪LB:lb_005⟫ bytem v obec – obec, ulice číslo ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_007⟫ advokátem se sídlem v obec, ulice číslo ⟪LB:lb_008⟫ o 2.243.640,00 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2.243.640 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 881.430 Kč za dobu od 27. května 2015 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.362.210 Kč za dobu od 1. července 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 881.430 Kč za den 26. května 2015.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu v částce 112.182 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 2.243.640 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem pozemku p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo všech v obci obec, katastrální uzemí, o celkové výměře 8.013 m2 (součet výměr proveden soudem, pozn. soudu), že tyto pozemky bez právního důvodu užívala v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015 žalovaná, která tam provozovala obchodní činnost podniku anonymizováno jméno příjmení – anonymizováno příjmení; Ing. jméno příjmení byl podle kupní smlouvy ze dne 3. 3. 1993 vlastníkem dopravního střediska se všemi součástmi a příslušenstvím, nacházejícím se mj. i na shora uvedených pozemcích žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení zemřel dne 7. 9. 2012 a podnik Ing. jméno příjmení – anonymizována dvě slova zdědila žalovaná. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 881.430 Kč výzvou ze dne 20. 5. 2015 a k zaplacení zbývajících částek 1.121.820 Kč a 240.390 Kč výzvou ze dne 13. 5. 2016, marně.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Nejprve (srov. podání ze dne 31. 1. 2017) uvedla, že„ nároky vznesené v žalobě (…) odmítá, neboť žalobce požaduje bezdůvodné obohacení i za pozemky, které právní předchůdce neužíval vůbec, případně pouze v části, a výše požadované částky je nepodložená a nesprávná“. Později (v podání ze dne 16. 11. 2020) uvedla, že„ nemovitosti (…) neužívá v rozsahu a způsobem popsaným žalobním návrhem a sama z nich nemá žádný majetkový prospěch“, takže u ní nikdy nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Při jednání ve věci dne 9. 3. 2021 pak žalovaná uváděla, že je vlastníkem pozemků uvedených v žalobě, přitom neuvedla žádné konkrétní tvrzení, z něhož by bylo lze usuzovat na to, že na žalovanou přešlo či bylo převedeno vlastnické právo k pozemkům.

3. Soud proto žalovanou v tomto směru vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání a poučil ji o následcích nesplnění výzvy soudu. Doplnění tvrzení a označení důkazů soud žalované uložil ve lhůtě čtrnácti dnů od jednání. V této lhůtě (ani později) žalovaná neuvedla ničeho, aniž soudu sdělila jakýkoli důvod, který by jí v doplnění tvrzení a označení důkazů bránil. Při jednání ve věci dne 22. 6. 2021 pak substitut zástupce žalované sdělil, že zástupce žalované byl ve čtyřtýdenní pracovní neschopnosti, byl hospitalizován a dne 21. 6. 2021 propuštěn z nemocnice. Žádný jiný důvod, pro který žalovaná nemohla ve lhůtě jí k tomu soudem uložené skutková tvrzení řádně doplnit a důkazy k nim označit, soudu nesdělil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že obvyklé nájemné za užívání pozemků žalobce v katastrálním území Brněnské Ivanovice, jak shora uvedeny, v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015 bylo celkem 2.243.640 Kč.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16. 8. 2016 soud zjistil, že k uvedenému dni byl anonymizováno jméno příjmení evidován jako vlastník těchto nemovitostí: pozemek p. číslo na němž stojí stavba adresa, pozemek p. číslo pozemek p. číslo pozemek p. číslo budova adresa, to vše v obci obec, katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo. Jako nabývací titul je v katastru nemovitostí uvedena mj. Smlouva (dohoda) VI číslo – kupní ze dne 3. 3. 1993. Mezi účastníky bylo nesporné, že stejný stav byl též v žalovaném období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 25. 8. 2015 soud zjistil, že k uvedenému datu byla žalobkyně evidována jako vlastník všech pozemků uvedených v žalobě (p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo všech v obci obec, katastrální uzemí). Mezi účastníky bylo nesporné, že stejný stav byl též v žalovaném období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015 (srov. jejich vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021).

8. Z výpisu z obchodního rejstříku Ing. jméno příjmení – anonymizována dvě slova ze dne 25. 8. 2015 soud zjistil, že Ing. jméno příjmení uvedenou obchodní firmu provozoval jako fyzická osoba – podnikatel, že předmětem podnikání byla původně nákladní a osobní autodoprava, autoopravárenství, nákup a prodej náhradních dílů (do 31. 5. 1996), později„ opravy motorových vozidel a silniční motorová doprava nákladní“. Sídlo bylo po celou dobu evidováno na adrese ulice a číslo v obec, tzn. v areálu pozemků, za něž se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení.

9. Nahlédnutím do katastrální mapy (mapa označená jako„ pozemky v areálu právnická osoba. jméno příjmení – anonymizována dvě slova“) soud zjistil, že pozemky žalobkyně uvedené v žalobě zde tvoří funkční celek, jeden areál, že hranice vyznačené na fotografii odpovídají realitě (nesporné mezi účastníky, srov. jejich vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021). Jestliže žalovaná při jednání dne 9. 3. 2021 tvrdila, že některé z budov uvnitř areálu neužívá, ale užívá je někdo jiný, na výzvu soudu a ve lhůtě jí k tomu soudem poskytnuté nespecifikovala, o které konkrétní budovy by se mělo jednat. Totéž se týká tvrzení o tom, že vrátnici při vjezdu do areálu neprovozuje žalovaná, ale jiný subjekt. Žalovaná v tomto směru svá tvrzení k výzvě soudu nedoplnila, aniž k tomu sdělila důvod.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 5. 2015 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 881.430 Kč jako úhrady za užívání pozemků v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2014. Z připojené doručenky soud vzal za prokázané, že výzva byla žalované doručena dne 26. 5. 2015.

11. Z upomínky ze dne 24. 7. 2015 a připojených doručenek soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

12. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2016 soud zjistil, že jí žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení doplatku ve výši 240.390 Kč za užívání pozemků v katastrální uzemí za období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2014 a k úhradě částky 1.121.820 Kč za užívání stejných pozemků v období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2015, to vše do 30. 6. 2016. Z připojené doručenky soud vzal za prokázané, že výzva byla žalované doručena dne 17. 5. 2016.

13. Z upomínky o zaplacení dluhu ze dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že jí byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. Z připojené doručenky soud vzal za prokázané, že upomínka byla žalované doručena dne 26. 7. 2016.

14. Ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení ze dne 29. 4. 2016 soud – s ohledem na nesporná skutková tvrzení účastníků ohledně obvyklého nájemného – neučinil žádné skutkové zjištění ve vztahu k této otázce, nicméně z obsahu znaleckého posudku zjistil, že znalec se pokusil provést – za účelem vyhotovení znaleckého posudku – prohlídku na místě samém dne 15. 4. 2016 a dne 18. 4. 2016, avšak nebyl„ strážní službou“ vpuštěn do areálu, přitom získal telefonický kontakt na žalovanou (jako„ údajného zástupce nájemce“), která mu sdělila, že se musí poradit se svým právním zástupcem, následně se však ani žalovaná, ani její zástupce, a to ani na urgence znalce, až do 29. 4. 2016 neozvali, takže znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel z dříve zjištěných informací. Dále z posudku soud zjistil, že pozemky, za jejichž užívání je žalováno plnění v projednávané věci, jsou v uzavřeném provozním areálu.

15. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda dědiců po zemřelém anonymizováno jméno příjmení, narozeném dne 12. 5. 1951, zemřelém dne 7. 9. 2012, naposledy bytem jako žalovaná, podle níž žalovaná nabyla podnik zůstavitele, kdy zůstavitel podnikal pod obchodním jménem Ing. jméno příjmení – anonymizována dvě slova. Hodnota tohoto podniku byla v dědickém řízení oceněna částkou 77.631.750 Kč.

16. Z rozhodnutí Okresního úřadu obec – venkov ze dne 16. 8. 1995 soud zjistil, že jím bylo spotřebnímu družstvu anonymizováno obec odňato právo trvalého užívání pozemků v k. ú. část obce (jednalo se o pozemky, za jejichž užívání se žalobkyně domáhá úplaty v projednávané věci, pozn. soudu) ke dni 31. 8. 1995.

17. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

18. Podle kupní smlouvy ze dne 3. 3. 1993 a kupní smlouvy ze dne 20. 8. 1996 anonymizováno jméno příjmení nabyl vlastnictví k nemovitostem v obec, katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo (ke dni 16. 8. 2016). Jednalo se o pozemky a stavby na nich, tvořící ucelený areál. Část pozemků v tomto areálu nicméně nebyla předmětem jeho vlastnictví (původně právo jejich užívání svědčilo spotřebnímu družstvu anonymizováno obec, tomu nicméně bylo právo trvalého užívání odňato rozhodnutím Okresního úřadu obec – venkov ze dne 16. 8. 1995). Pozemky, k nimž anonymizováno příjmení neměl žádný užívací titul, byly tyto: p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo všechny v obci obec, katastrální uzemí. Jak shora uvedeno, tyto pozemky se nachází uvnitř areálu, v němž původně Ing. příjmení, později žalovaná, provozovala podnikatelskou činnost pod obchodním jménem Ing. jméno příjmení – anonymizováno obec. Dne 7. 9. 2012 Ing. příjmení zemřel, podle výsledku dědického řízení se dědičkou podniku, který je na pozemcích provozován, stala žalovaná, a ta jej také nadále (tj. mimo jiné v žalovaném období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015) provozuje. O tom, že je podnik nadále provozován ve stejném rozsahu, svědčí vyjádření zástupce žalované při jednání ve věci dne 9. 3. 2021. Celý areál je ohraničený budovami, případně oplocený, není volně přístupný, u vjezdu je vrátnice, kde se nachází fyzická osoba, která hlídá, kdo do areálu vstupuje (srov. zjištění znalce, když se pokusil provést místní šetření za účelem stanovení obvyklého nájemného). Ze sdělení vrátného adresovaného znalci je zřejmé, že kontrolu nad vjezdem do areálu má reálně žalovaná. Obvyklé nájemné za užívání pozemků uvedených v žalobě v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015 je celkem 2.243.640 Kč (nesporné mezi účastníky), žalovaná za užívání neplatí ničeho, k zaplacení byla vyzývána opakovaně (srov. výzvy a doručenky shora).

19. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná k užívání pozemků uvedených v žalobě měla jakýkoli právní titul. Tvrdila-li (nově), že jí v pozemkům svědčí vlastnické právo, neuvedla na výzvu soudu žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit nesoulad právního a zapsaného stavu, ani z obsahu spisu neplyne nic, co by reálně jakkoli zpochybňovalo vlastnické právo žalobkyně ke sporným pozemkům. Za této situace se tvrzení žalované o vlastnictví pozemků jeví spíše jako obstrukční, mající za cíl oddálit rozhodnutí soudu ve věci. Tvrdila-li žalovaná (velmi obecně), že snad mělo dojít k přeměně práva trvalého užívání na vlastnické právo (neznámo, zda spotřebního družstva anonymizováno obec, či anonymizováno příjmení), nelze pouze z toho učinit jakýkoli závěr o tom, že by žalovaná či její právní předchůdce vlastnické právo k pozemkům nabyli. Naopak z listinných důkazů je zřejmé, že právo trvalého užívání pozemků bylo spotřebnímu družstvu anonymizováno obec odňato ke dni 31. 8. 1995 (tj. po dni, kdy Ing. příjmení kupní smlouvou ze dne 3. 3. 1993 již nabyl část nemovitostí v areálu), a není ani náznakem zřejmé, jak by následně měl vlastnictví k těmto pozemkům nabýt Ing. příjmení, případně žalovaná v projednávané věci.

20. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků v obec, katastrálním území Ivanovice, jak jsou uvedeny v bodě I. žaloby, že žalovaná při své podnikatelské činnosti (provozování podniku Ing. jméno příjmení – anonymizováno obec) tyto pozemky užívala mj. v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2015, aniž za to žalobkyni čehokoli zaplatila, a že obvyklé nájemné za užívání těchto pozemků v žalovaném období je ve výši 2.243.640 Kč.

21. Pokud jde o otázku užívání pozemků, soud po provedeném dokazování naprosto nemá pochybnost o tom, že žalovaná pozemky skutečně užívala, a to již tím, že znemožnila komukoli dalšímu (včetně žalobkyně, která je jejich vlastníkem) přístup k nim a jejich užívání. O tom svědčí mj. umístění závory ke vjezdu do areálu a okolnost, že do areálu jsou vpouštěny pouze osoby se svolením žalované (srov. zkušenost a vyjádření znalce, když se pokusil provést místní šetření).

22. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

23. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. V projednávané věci nepochybně došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení, když v období 1. 1. 2014 - 31. 12. 2015 užívala bez právního důvodu pozemky žalobkyně v obci obec, katastrálním území Brněnské Ivanovice, celkem o výměře 8.013 m2 (srov. ustanovení § 2991 odst. 2 o. z.), a je tedy povinna žalobkyni vydat, oč se obohatila (srov. ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.). Žaloba je tedy co do základu důvodná. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši úplaty, jež je v daném místě a čase obvyklé za užívání srovnatelných pozemků. Tato výše byla mezi účastníky nesporná (srov. vyjádření žalované při jednání dne 22. 6. 2021), soud tedy žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky ve výši 2.243.640 Kč.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžité částky, vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení úroku z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu, po niž je žalovaná v prodlení se zaplacením. U bezdůvodného obohacení zákon neupravuje nijak zvlášť jeho splatnost, splatnost tedy podle obecné úpravy nastává na výzvu oprávněného. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dvěma výzvami: Nejprve výzvou ze dne 20. 5. 2015 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 881.430 Kč, tato výzva byla žalované (podle připojené doručenky) doručena dne 26. 5. 2015. Tohoto dne tedy nastala splatnost a žalovaná je v prodlení se zaplacením částky ve výši 881.430 Kč ode dne 27. 5. 2015. Dále výzvou ze dne 13. 5. 2016 vyzvala k zaplacení částky 1.121.820 Kč a částky 240.390 Kč, ve výzvě stanovila k zaplacení lhůtu 30. 6. 2016. Splatnost částky v celkové výši 1.362.210 Kč tedy nastala dne 30. 6. 2016, v prodlení s jejím zaplacením je žalovaná od 1. 7. 2016.

27. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.243.640 Kč s úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z obou shora uvedených částek za dobu ode dne následující po splatnosti částek až do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Vzhledem k tomu, že dne 26. 5. 2015 nebyla žalovaná v prodlení se zaplacením částky 881.430 Kč, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. a soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci zcela neúspěšná, je povinna nahradit žalobkyni náklady, které vynaložila v řízení k účelnému bránění práva. Soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů za čtyři úkony nezastoupeného účastníka (podání ve věci samé – žaloba, příprava účasti u jednání a účast u dvou jednání soudu) po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy celkem v částce 1.200 Kč O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Žalobkyně byla v řízení od zaplacení soudního poplatku osvobozena (srov. ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), žalovaná byla ve věci zcela neúspěšná, a soud jí tedy postupem podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu v částce 112.182 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto rovněž podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.