MSBR 55 C 214/2020-46

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 160 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57.358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 127.858 Kč od 28. 9. 2020 do 24. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57.358 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 32.142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.142 Kč od

28. 9. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.657 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Z ostatních listinných důkazů provedených při jednání nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti pro skutkový stav věci.

160.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 9. 2020 do zaplacení.

2. 2. 2016). Za relevantní dobu z hlediska nemajetkové újmy ve vztahu k žalobci však soud považuje období od 18. 11. 2010 (tj. den, kdy byl žalobci doručen elektronický platební rozkaz společně s návrhem na jeho vydání) do 16. 10. 2019, tedy dobu 8 let a 11 měsíců, neboť nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení nemohla žalobci vzniknout i za období, v němž o vedení řízení nevěděl. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je totiž kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení. Tato nejistota je poté nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ze dne 25. 1. 2012). Při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení, tak soud dospěl základní částce zadostiučinění ve výši 134.587 Kč.

3. 2. 2014, dne 9. 4. 2014 a dne 12. 1. 2015), ač mu v jejich dřívějším předložení nic nebránilo, čímž znemožnil řádnou přípravu na jednání jak soudu, tak i protistraně. Zbytečné procesní komplikace a nutnost odročování jednání poté přinesl i postup jednatele žalobce, který se na předvolání k soudu opakovaně (dne 9. 4. 2014, dne 12. 1. 2015 a dne 16. 4. 2015) nedostavoval, aniž by své omluvy (realizované zástupcem až při jednání) jakkoliv doložil. S ohledem na uvedený výčet působení žalobce na celkovou délku řízení, je podle názoru soudu na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 10 %.

254; Záznam o složení částky ve výši 11.470 Kč; 5. 8. 2015

256; Usnesení soudu I. stupně – oprava výzvy k úhradě soudního poplatku; 28. 8. 2015

258; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalobci k doplnění odvolání; 24. 8. 2015

259; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 1. 9. 2015

261; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 5. 10. 2015

265

266; Předložení věci k rozhodnutí o odvolání

Předložení věci k rozhodnutí o odvolání; 1. 10. 2015

4. 449; Podání žalobce – vyjádření; 12. 2. 2018

5. 450; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 27. 2. 2018

6. 453; Usnesení soudu I. stupně – ustanovení soudního znalce; 26. 6. 2018

23. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. e) zákona o odpovědnosti za škodu) je velmi důležitým objektivním kritériem, avšak pouze ve vztahu k řízením, které se týkají práv a povinností, které jsou důležitou součástí života jedince, kdy typicky se jedná o trestní řízení, v nichž je omezována osobní svoboda účastníka; civilní řízení mezi významná řízení nepatří. V posuzovaném řízení nepřicházelo do úvahy vydání rozhodnutí vedoucího k závažnějším nebo nevratným zásahům do sféry žalobce, jako je tomu naopak v řízení, v němž dochází k omezení svobody (trestní věci), v řízení týkajícím se nezletilých (opatrovnické věci), ve věcech rodinných a statusových. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení žalované částky, a proto šlo naopak o předmět řízení standardní, majetkový, nikoli s typicky zvýšeným významem ve smyslu výše uvedených typových řízení. Žalobce žádné skutečnosti, které nebývají obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, tedy žádnou výraznější újmu, nad to ani netvrdil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2800/2009 ze dne 16. 11. 2010). Z obsahu spisu posuzovaného řízení též nelze dovodit, že by tento spor měl pro žalobce zvýšený význam a soud tak význam předmětu řízení pro žalobce shledal standardním, tj. bez vlivu na výši základní částky přiměřeného zadostiučinění.

7. 458; Podání žalobce – žádost o přerušení řízení; 11. 7. 2018

460; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovanému; 31. 7. 2018

463; Podání žalovaného – souhlas s přerušením řízení; 6. 8.2018

465; Usnesení soudu I. stupně – přerušení řízení podle ustanovení § 110 o.s.ř.; 8. 8. 2018

472; Podání žalobce – návrh na pokračování v řízení; 14. 8. 2019

474; Usnesení soudu I. stupně – pokračování v řízení; 27. 8. 2019

477; Podání žalobce – zpětvzetí žaloby; 13. 9. 2019

479; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení

Právní moc dne 16. 10. 2019; 24. 9. 2019

36; Přípis soudu I. stupně – zaslání vyjádření žalobci; 27. 12. 2010

38; Podání žalobce – změna žaloby, částečné zpětvzetí žaloby; 31. 12. 2011

42; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalobci k upřesnění částečného zpětvzetí; 20. 1. 2012

45; Předvolání – nařízení jednání na den 22. 10. 2012; 27. 7. 2012

51; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 22. 10. 2012; 18. 10. 2012

54; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení co do zaplacení částky ve výši 287.420 Kč a připuštění změny žaloby; 25. 10. 2012

57; Vrácení soudního poplatku; 3. 1. 2013

59; Předvolání – nařízení jednání na den 15. 4. 2013; 31. 1. 2013

61; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovaného k vyjádření; 31. 1. 2013

64; Podání žalobce – doplnění žaloby; 11. 4. 2013

67; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 12. 4. 2013

68; Jednání soudu I. stupně; 15. 4. 2013

73; Podání žalovaného – vyjádření; 15. 4. 2013

81; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 12. 6. 2013; 10. 6. 2013

82; Žádost soudu I. stupně o zapůjčení spisu sp. zn. 49 ECm 25/2011; 28. 6. 2013

84; Sdělení soudu I. stupně – nekonání jednání nařízeného na den

18. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska upravující výši přiměřeného zadostiučinění pro poměry v České republice v rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, kdy výše těchto částek byla již předmětem přezkumu Evropského soudu pro lidská práva, a ten jejich nepřiměřenost nedovodil. Posuzované řízení trvalo 9 let, probíhalo na dvou instancích a bylo zatíženo vyšší mírou procesní, skutkové i právní složitosti. I s respektem k celkové délce řízení se však nejednalo o délku řízení několikanásobně delší, která by již extrémně vybočovala z hranic, v nichž se má za daných okolností realizovat rychlá a účinná ochrana práva (ustanovení § 6 o.s.ř.), soud tedy považuje za adekvátní zadostiučinění při střední hranici dovozené Nejvyšším soudem ČR, tedy ve výši 17.000 Kč za jeden rok trvání řízení. Požadavek žalobce na maximální částku ve výši 20.000 Kč soud nepovažuje za opodstatněný, kdy k volbě maximální částky přistupují soudy jen výjimečně při skutečně extrémních délkách řízení v trvání 20 a více let. Pro úplnost soud doplňuje, že ani požadavek žalobce na zohlednění ekonomické reality v České republice po uplynutí více než 9 let od stanovení rozpětí Nejvyšším soudem ČR neshledal za opodstatněný, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR

(k tomu srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 4428/2016 ze dne 28. 8. 2018 či usnesení sp. zn. 30 Cdo 4338/2014 ze dne 9. 4. 2016) i Ústavního soudu (k tomu srov. usnesení III. ÚS 1609/15 ze dne

88; Žádost soudu I. stupně o zapůjčení spisu sp. zn. KRPZ číslo; 18. 9. 2013

89; Předvolání – nařízení jednání na den 4. 11. 2013; 17. 9. 2013

92; Vyrozumění – odročení jednání nařízeného na den 4. 11. 2013; 31. 10. 2013

97; Vyrozumění – odročení jednání nařízeného na den 18. 11. 2013; 4. 11. 2013

99; Úřední záznam; 31. 1. 2014

100; Jednání soudu I. stupně; 3. 2. 2014

106; Podání žalovaného – doplnění vyjádření; 3. 2. 2014

112; Podání žalobce – vyjádření; 24. 2. 2014

114; Předvolání účastníků – jednatelů žalobce a žalovaného; 10. 3. 2014

118; Jednání soudu I. stupně; 9. 4. 2014

128; Podání žalovaného – doplnění vyjádření; 9. 4. 2014

136; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 9. 7. 2014; 10. 6. 2014

145; Předvolání – nařízení jednání na den 20. 10. 2014; 30. 9. 2014

152

154; Žádosti účastníků o odročení jednání; 16. 10. 2014

17. Vzhledem k tomu, že se žalobce v projednávané věci domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla – podle jeho tvrzení – být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 11 ECm 18/2010 (dále jen jako„ posuzované řízení“), soud se nejprve zabýval otázkou délky posuzovaného řízení, a zda v jeho průběhu došlo k průtahům. K porušení práva na přiměřenou délku řízení přitom dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jak Nejvyšší soud ČR rozvedl ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen jako„ Stanovisko“), je pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení.

K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází teprve tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly způsobeny průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí to vždy indikovat porušení práva účastníků na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Posuzované řízení bylo zahájeno doručením návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Krajskému soudu v Brně (dále jen jako„ soud I. stupně“), tj. dne 13. 10. 2010, a skončilo právní moci posledního rozhodnutí, které ve věci bylo vydáno, a to usnesením soudu I. stupně č.j. (4) 11 ECm 18/2010-479 ze dne 24. 9. 2019, tj. dne 16. 10. 2019. Posuzované řízení tedy trvalo 9 let. Předmětem řízení bylo zaplacení nejprve částky v celkové výši 597.380 Kč, po částečném zpětvzetí zaplacení částky v celkové výši 309.960 Kč a po dalším částečném zpětvzetí zaplacení částky v celkové výši 229.375 Kč. Žalobce se po žalovaném zaplacení těchto částek domáhal nejprve z titulu neuhrazení kupních cen za vozidlo anonymizována dvě slova a za speciální nákladní návěs zn. anonymizováno, poté z titulu vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání žalovaným v období od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2011 bez právního důvodu. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval jedenkrát soud I. stupně, jedenkrát odvolací soud. Posuzované řízení bylo zatíženo vyšší měrou skutkové, procesní i právní složitosti. Co se týká konkrétních období nečinnosti soudu, tak lze konstatovat, že delší období nečinnosti byla shledána u soudu I. stupně, a to v období od 30. 12. 2010 do 20. 1. 2012 a v období od

167; Jednání soudu I. stupně; 12. 1. 2015

169; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 7. 1. 2015

176; Předvolání jednatele žalovaného; 15. 1. 2015

181; Podání žalobce – vyjádření; 23. 2. 2015

183; Úřední záznam; 25. 2. 2015

192; Předvolání – nařízení jednání na den 16. 4. 2015; 6. 11. 2014

197; Jednání soudu I. stupně; 16. 4. 2015

200; Podání žalovaného – vyjádření; 5. 5. 2015

206; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 15. 5. 2015

209; Podání žalobce – částečné zpětvzetí žaloby; 7. 5. 2015

213; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 18. 5. 2015

215; Jednání soudu I. stupně; 21. 5. 2015

220; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení co do zaplacení částky ve výši 80.585 Kč a ohledně příslušenství; 21. 5. 2015

221; Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 4/6/ 11 ECm 18/2010-221; 21. 5. 2015

232; Odvolání žalobce; 2. 7. 2015

234; Odvolání žalovaného; 3. 7. 2015

236; Podání žalovaného – doplnění odůvodnění odvolání; 3. 7. 2015

244; Výzva soudu I. stupně k zaplacení soudního poplatku ve výši 15.498 Kč; 13. 7. 2015

246; Přípis soudu I. stupně – zaslání odvolání žalobci; 13. 7. 2015

248; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovanému k doplnění odvolání; 13. 7. 2015

251

253; Podání žalovaného – sdělení

Podání žalovaného – sdělení; 3. 8. 2015

12. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

267; Usnesení odvolacího soudu – nařízení jednání na den 12. 1. 2016; 10. 12. 2015

269; Podání žalobce – vyjádření; 7. 1. 2016

273; Jednání odvolacího soudu; 12. 1. 2016

276; Jednání odvolacího soudu; 23. 2. 2016

278; Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. číslo jednací; 23. 2. 2016

291; Referát soudu I. stupně – doručení usnesení odvolacího soudu; 4. 4. 2016

294; Předvolání – nařízení jednání na den 30. 6. 2016; 5. 5. 2016

304; Vyrozumění o odročení jednání nařízeného na den 30. 6. 2016; 20. 6. 2016

312; Jednání soudu I. stupně; 26. 9. 2016

320

321; Žádosti soudu I. stupně – Městský úřad Uherský Brod, Finanční úřad pro Zlínský kraj; 20. 10. 2016

325; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 26. 10. 2016

330; Podání žalobce – doplnění skutkových tvrzení a návrhy na dokazování; 26. 10. 2016

335; Žádost soudu I. stupně – Magistrát města Mladá Boleslav; 2. 11. 2016

337; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 2. 11. 2016

338; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 2. 11. 2016

343; Jednání soudu I. stupně; 21. 11. 2016

345; Předvolání svědků; 2. 1. 2017

359; Usnesení soudu I. stupně – složení zálohy na náklady důkazů; 4. 1. 2017

368; Jednání soudu I. stupně; 2. 2. 2017

381; Vyrozumění o odročení jednání nařízeného na den 30. 3. 2017; 28. 2. 2017

383; Jednání soudu I. stupně; 10. 4. 2017

392; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 26. 5. 2017

395; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 30. 5. 2017

396; Jednání soudu I. stupně; 1. 6. 2017

400; Podání žalobce – vyjádření; 12. 6. 2017

409; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 21. 6. 2017

411; Jednání soudu I. stupně; 10. 8. 2017

417; Usnesení soudu I. stupně – prodloužení lhůty k doplnění vyjádření; 25. 8. 2017

419; Podání žalobce – vyjádření; 31. 8. 2017

427; Podání žalovaného – vyjádření; 13. 10. 2017

432; Usnesení soudu I. stupně – výzva k předložení důkazů; 19. 10. 2017

433; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 19. 10. 2017

434; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 19. 10. 2017

439; Jednání soudu I. stupně; 2. 11. 2017

9. Soud má spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 ECm 18/2010 za prokázáno, že řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen jako„ soud I. stupně“) dne 13. 10. 2010. Žalující právnická osoba s.r.o. se po žalované společnosti právnická osoba domáhala zaplacení částky ve výši 199.920 Kč s příslušenstvím jakožto kupní ceny vozidla anonymizována dvě slova a částky ve výši 397.460 Kč jakožto kupní ceny speciálního nákladního návěsu zn. anonymizováno. Dne 12. 11. 2010 byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. 11 Ecm 18/2010-22, který byl žalovanému současně s návrhem doručen dne 18. 11. 2010. Dne 16. 1. 2012 vzal žalobce žalobu co do zaplacení částky ve výši 287.420 Kč zpět a současně navrhl změnu žaloby v podobě změny skutkových tvrzení, kdy se nadále po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 309.960 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného vozidla a návěsu žalovaným v období od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2011 bez právního důvodu. První jednání ve věci bylo nařízeno dne

27. 7. 2012, a to na den 22. 10. 2012 a k žádosti zástupce žalobce bylo odvoláno. Dne

25. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011). Soud žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, byť byl v řízení částečně neúspěšný, neboť žalobce nemůže být, při neexistenci exaktní metody, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění, za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09 ze dne 5. 8. 2009). Žalobce vynaložil náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – žaloba ze dne 8. 10. 2020, písemné podání – částečné zpětvzetí a vyjádření ze dne 1. 12. 2020, písemné podání – vyjádření ze dne 15. 2. 2021, účast při jednání soudu dne 11. 10. 2021) v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); z pěti náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; z částky 600 Kč představující náhradu za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu; z náhrady cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu obec – obec a zpět značka automobilu, registrační značka, která při celkových 180 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (6,8) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku ve výši 1.125 Kč; dále částku ve výši 3.932 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěrům vyplývajícím z výroků I. a II. tohoto rozsudku.

30. 3. 2014 (na 10. 4. 2014), což ve svém souhrnu představuje dobu cca 8 měsíců. Pakliže žalobce v žalobě vytýkal soudu I. stupně nesprávný postup při nařizování a průběhu jednání (nevyjasněnost, nekoncentrovanost, zbytečná jednání) je třeba mu připomenout, že ve čtyřech případech předložil soudu svá rozsáhlá vyjádření až při samotném jednání (dne 15. 4. 2013, dne

13. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Kritérium jednání poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) zákona o odpovědnosti za škodu) je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. četné změny žalobních návrhů). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení (např. využití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Soud v rámci tohoto kritéria zejména zohlednil, že posuzované řízení bylo přerušeno dle ustanovení § 110 o.s.ř. ke shodnému návrhu účastníků (tedy i žalobce), a to v období od 30. 8. 2018 do 14. 8. 2019, tedy po dobu téměř jednoho roku, což je skutečnost, která na délku řízení měla vliv, a která leží na straně žalobce. K žádostem žalobce byla poté odročována jednání nařízená na den 18. 11. 2013 (na

10. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

11. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Tuto základní částku poté soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu upravil dle kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu.

20. Kritérium složitost řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu) může být jednou z objektivních příčin prodloužení řízení, zahrnuje v sobě jak procesní komplikace, počet instancí, tak i skutkovou (rozsah tvrzení a dokazování) či hmotněprávní složitost daného případu (existenci a ustálenost judikatury) a dále i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Pro úpravu základní částky kritériem složitosti řízení v řadě první svědčí počet instancí, které ve věci rozhodovaly, kdy posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a také ta skutečnost, že k projednání věci byl věcně příslušný v prvním stupni krajský soud. Z průběhu posuzovaného řízení vyplývá, že bylo složité procesně, a to zejména vzhledem k procesní aktivitě účastníků a četnosti jejich podání ve věci; soud I. stupně dvakrát rozhodoval o částečném zpětvzetí žaloby a v řízení bylo rozhodnuto i o návrhu na změnu žaloby. Z průběhu posuzovaného řízení dále vyplývá, že bylo skutkově složité v závislosti na rozsahu předmětu řízení, a to jak s ohledem na rozsah tvrzení (otázka platnosti kupních smluv uzavřených mezi účastníky, otázka vydržení vlastnického práva, otázka výše bezdůvodného obohacení a procesní obrana žalovaného v podobě kompenzační námitky), tak z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze, kdy v posuzovaném řízení byla provedena řada listinných důkazů, byly provedeny výslechy svědků a účastnické výslechy, v řízení též vyvstala potřeba odborného posouzení a bylo zadáno zpracování znaleckého posudku. K této skutkové složitosti dané jak rozsahem tvrzení, tak prováděným dokazováním, se poté připíná také právní složitost ve smyslu právní kvalifikace samotného nároku žalobce. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 5 % z důvodu počtu ve věci rozhodujících instancí, a o 10 % z důvodu složitosti věci samé o sobě, tedy nároků procesních, skutkových a právních, celkově tedy o 15 %.

22. V rámci kritéria postupu soudu v řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) zákona o odpovědnosti za škodu), je hodnocena snaha soudu rozhodnout věc v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů (ustanovení § 6 o.s.ř.). Bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu jsou pak tzv. průtahy v řízení na straně soudu. Jak již bylo shora uvedeno, vyjma naprosté nečinnosti soudu v období cca 19 měsíců (od 30. 12. 2010 do 20. 1. 2012 a od

24. S ohledem na vše shora uvedené tak soud základní částku snížil o 25 % a naopak zvýšil o 20 %, tedy celkově snížil o 5 % a částka přiměřeného zadostiučinění ve výsledku činí 127.858 Kč. Pokud bylo prokázáno, že dne 24. 11. 2020 uhradil žalovaný žalobci částku ve výši 70.500 Kč, je žaloba důvodná toliko co do zaplacení částky ve výši 57.358 Kč. Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 57.358 Kč. V souladu s ustanoveními § 1970 občanského zákoníku a § 15 zákona o odpovědnosti za škodu přiznal soud žalobci z částky ve výši 70.500 Kč a z částky ve výši 57.358 i úrok prodlení (nařízení č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalovaného (viz bod 10 Stanoviska), tj. od

28. 9. 2020 do 24. 11. 2020 (v případě částky 70.500 Kč) a od 28. 9. 2020 do zaplacení (v případě částky ve výši 57.358 Kč). Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce ve výši 32.142 Kč, soud žalobu (včetně požadovaného příslušenství) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

26. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši

24.657 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.