MSBR 108 C 51/2022-23

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Anonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že výpověď ze dne 10. 8. 2020, kterou je vypovídán nájem bytu č. hodnota o velikosti 2+1, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží č. p. Anonymizováno, č. o. Anonymizováno na adresa, kterou dal žalovaný žalobkyni, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou, kterou vznesla jako vzájemný návrh v řízení o vyklizení bytu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 108 C 105/2021, a který byl vyloučen k samostatnému projednání, domáhala určení, že výpověď nájmu bytu, které jí byla ze strany žalovaného dána dne 10. 8. 2020, je neoprávněná pro absenci výpovědních důvodů, resp. neplatná, jelikož se příčí dobrým mravům. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 5. 2015 nájemní smlouvu, na základě které jí byl přenechán k užívání byt č. hodnota o velikosti 2+1, nacházející se ve 3. NP bytového domu č. p. Anonymizováno, č. o. Anonymizováno na adresa (dále jen předmětný byt). Dodatkem k nájemní smlouvě byl nájem sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyni byla doručena výzva před výpovědí z nájmu bytu ze dne 21. 4. 2020, ve které byla neprávem obviněna, že porušuje nájemní smlouvu a povinnosti z ní vyplývající. Proti této výzvě se žalobkyně důrazně ohradila a uvedla, že v bytě bydlí s řádně evidovanou jméno FO. Žalobkyně následně obdržela výpověď z nájmu bytu ze dne 10. 8. 2020, dle které jí byla dána pronajímatelem výpověď s tříměsíční výpovědní dobou dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ve znění pozdějších předpisů, a to z důvodu, že údajně i přes výzvu pronajímatele předmětný byt neoprávněně pronajímá bez souhlasu pronajímatele a tím hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Proti rozhodnutí o výpovědi nájmu předmětného bytu podala žalobkyně do dvou měsíců námitky, na které bylo reagováno až po více než měsíci strohým vyjádřením, že námitky nemohou být akceptovány, a to bez bližšího odůvodnění. Žalobkyně se následně pokoušela se žalovaným smírně dohodnout, a to písemným podáním ze dne 24. 11. 2020, doplněným dne 16. 12. 2020, a písemným podáním ze dne 15. 2. 2021. Žádost o narovnání právního stavu sice byla předložena a projednána Radou městské části adresa-Anonymizováno, nicméně tato na své schůzi č. 8/77 konané dne 17. 3. 2021 v této věci nezaujala žádné stanovisko, načež se žalobkyně domáhala, aby v samosprávných orgánech žalovaného byla žádost projednána a řádně k ní zaujato stanovisko. Do té doby nelze mít za to, že mimosoudní jednání o smíru jsou skončena. Žalobkyně má za to, že dle § 2274 a 2275 o. z. byla oprávněna byt podnajmout, avšak ve skutečnosti tak nečinila. V předmětném bytě žalobkyně trvale bydlí se svou kamarádkou, která je zde řádně hlášena. Byť se v bytě, kvůli péči o nemocnou matku, žalobkyně nezdržoval každý den v týdnu, nelze z toho vyvozovat závěr, že žalobkyně byt neužívá. Žalobkyně považuje výpověď za neoprávněnou, přičemž žalovaný netvrdil ani neprokázal, na základě čeho dospěl k mylným závěrům, že žalobkyně byt neužívá a podnajímá jej 3. osobám bez souhlasu pronajímatele. Žalobkyně má dále za to, že uplatněním námitek proti výpovědi a vstupem do smírného jednání o mimosoudním vyřešení věci jí zůstává zachována lhůta pro podání návrhu na přezkum výpovědi pro její neoprávněnost, když dosud o její žádosti nebylo ze strany Městské části adresa-Anonymizováno rozhodnuto, a to při analogické aplikaci ust. § 647 o. z. Současně se žalobkyně domnívá, že výpověď z bytu byla dána nejen neoprávněně, když nebyl naplněn žádný výpovědní důvod, ale je rovněž absolutně neplatná s ohledem na rozpor s dobrými mravy případného výkonu práva vyklizením bytu, když výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Takovýto rozpor žalobkyně vidí zejména ve zjevném nedorozumění ohledně řádně evidované spolu žijící osoby, nenaplnění výpovědních důvodů, sociální postavení žalobkyně, jakožto studentky, jejíž vystěhování na ulici by mělo fatální dopady na možnost pokračování ve studiu a přípravě na budoucí povolání, nemožnosti jiného bydlení a péče oAnonymizovánonemocnou matku, řádném plnění povinností nájemce. Žalovaný vypověděl žalované nájem z předmětného bytu, aniž by pro to měl jakýkoli důvod, uváděl zjevně smyšlené důvody, které nejsou v souladu se skutkovým stavem, ačkoli byl na to opakovaně upozorňován, a dosud nechal žalovanou v nejistotě ohledně závěrů mimosoudních jednání, když o její žádosti dosud nerozhodl, přičemž paralelně podal návrh na vyklizení bytu soudní cestou.

2. Žalovaný namítl, že žalobkyně nepodala žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi ve lhůtě dle § 2290 o. z. a soud se tak již nemůže zabývat existencí výpovědního důvodu. Nájemce může jen namítat neplatnost či nicotnost výpovědi pro jiné vady. Žalobkyně nyní žádá určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Pro úspěšné uplatnění určovací žaloby je však třeba naléhavý právní zájem na tomto určení. V dané věci však naléhavý právní zájem není dán, neboť k nápravě právně závadného stavu lze dospět jinak, a to v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 108 C 105/2021, kde je požadováno vyklizení předmětného bytu. V tomto řízení si soud může vyhodnotit otázku platnosti výpovědi jako otázku předběžnou. Pokud žalobkyně měla k dispozici specifický postup, kterým mohla namítat neoprávněnost výpovědi (řízení dle § 2290 o. z.), který však nevyužila, nemůže mít nyní naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť by takto obcházela zákon. Výpověď z nájmu bytu splňuje veškeré náležitosti, je srozumitelná, určitá a není zdánlivá. Žalobkyně byla řádně poučena o možnosti podat žalobu dle § 2290 o. z. Na výpověď pak nelze ani nahlížet jako výpověď podanou v rozporu s dobrými mravy.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný je vlastníkem domu č. p. Anonymizováno, který je součástí pozemku p. č. hodnota v k. ú. adresa a je evidován na adrese adresa (viz informace o pozemku na č. l. 12 spisu sp. zn. spisová značka). Mezi účastníky byla dne 7. 5. 2015 uzavřena nájemní smlouva, kterou žalovaný přenechal žalobkyni k užívání byt č. hodnota o velikosti 2+1 v datum Anonymizováno spisu sp. zn. 108 C 105/2021). Žalobkyně dne 9. 10. 2020 podala proti rozhodnutí o výpovědi z nájmu bytu námitky, na které bylo ze strany žalovaného reagováno dopisem ze dne 23. 11. 2020 tak, že nebyly akceptovány a žalobkyně byla vyzvána k vyklizení bytu (viz dopis ve věci námitek proti rozhodnutí ze dne 9. 10. 2020, odpověď na námitky ze dne 23. 11. 2020, č. l. 9 a 10). Žalobkyně po té dopisy ze dne 24. 11. 2020, 16. 12. 20120 a 15. 2. 2021 prostřednictvím svého zástupce žádala o narovnání právního stavu, když vysvětlovala okolnosti, které zapříčinily nastalou situaci a žádala stažení výpovědi z nájmu či uzavření nové nájemní smlouvy (viz zmíněné dopisy zástupce žalobkyně). Na tyto žádosti žalovaný reagoval dopisem ze dne 22. 3. 2021, ve kterém žalobkyni sdělil, že k její žádosti o narovnání právního stavu nebylo příslušným orgánem samosprávy zaujato žádné stanovisko a posledním rozhodnutím ve věci užívání předmětného bytu je tak výpověď z nájmu bytu, která byla žalobkyni doručena dne 24. 8. 2020. žalovaný tak má za to, že od 1. 12. 2020 užívá žalobkyně byt bez právního důvodu a vyzval ji opakovaně k vyklizení bytu (viz dopis žalovaného ze dne 22. 3. 2021, č. l. 13). Žalobkyně pak na tuto výzvu reagovala dopisem svého zástupce ze dne 31. 3. 2021, kterým trvala na projednání žádosti o narovnání právního stavu (viz dopis zástupce žalobkyně ze dne 31. 3. 2021, č. l. 14).

4. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

Dle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

5. Na základě provedeného dokazování, jeho zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného bytu a uzavřel dne 7. 5. 2015 se žalobkyní nájemní smlouvu, kterou přenechal předmětný byt žalované do užívání. Dodatkem č. 1 byl nájem sjednán na dobu neurčitou. Dne 24. 8. 2020 pak žalobkyni byla doručena výpověď z nájmu bytu, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně hrubě porušuje povinnosti nájemce, když byt bez jeho souhlasu přenechává k užívání třetí osobě. Žalobkyně byla v této výpovědi poučena o tom, že pokud s výpovědí a jejími důvody nesouhlasí, může vznést proti výpovědi námitky a ve lhůtě 2 měsíců od doručení výpovědi podat k soudu návrh na přezkum její oprávněnosti. Žalobkyně však návrh k soudu ve stanovené lhůtě nepodala, pouze zaslala žalovanému své námitky proti výpovědi, kterými se následně žalovaný zabýval a neakceptoval je. Návrh k soudu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podala žalobkyně až v rámci řízení o vyklizení bytu, které žalobce zahájil dne 14. 5. 2021 (sp. zn. 108 C 105/2021), a to vzájemným návrhem ze dne 12. 7. 2021, který byl soudu doručen dne 13. 7. 2021. Návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu tak byl podán téměř rok po doručení samotné výpovědi. Lhůta stanovená § 2290 o. z. tak žalobkyni uplynula marně.

6. Žalobkyně se sice domáhá určení neplatnosti výpovědi, avšak ze skutkových tvrzení obsažených ve vzájemném návrhu vyplývá, že polemizuje se samotným výpovědním důvodem, když má za to, že tento nebyl naplněn a je žalovaným vykonstruován. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena, podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem "oprávněnost" (v užším smyslu) tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné, dal celý byt bez souhlasu pronajímatele do podnájmu, neoznámil zvýšení počtu osob žijících v bytě atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017). Lhůta pro podání žaloby dle § 2290 je lhůtou prekluzivní. Jde o lhůtu hmotněprávní, tzn. v poslední den lhůty již musí být návrh soudu podán, nepostačí jeho předání k přepravě provozovateli poštovních služeb. Zmešká-li nájemce lhůtu, nemůže již následně zpochybňovat oprávněnost výpovědi, tedy existenci výpovědního důvodu. Oprávněnost výpovědi se presumuje. Jak bylo uvedeno, žalobkyně zmeškala lhůtu pro podání žaloby dle § 2290 o. z., proto se soud nemohl zabývat důvody, pro které byla žaloba uplatněna.

7. Soud nepřisvědčil požadavku žalobkyně, aby byl při posouzení běhu lhůty dle § 2290 o. z. zohledněn postup žalobkyně, kdy nejprve podala námitky přímo pronajímateli a vyčkávala na jeho stanovisko a až po jeho negativní reakci se rozhodla podat návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi. Vzhledem k tomu, že se žalovaný vyjádřil k námitkám až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, nemohla žalobkyně žalobu podat včas. K tomu nutno uvést, že ze zákona nevyplývá, že by podání námitek bylo podmínkou možnosti žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi a ani lhůta k jejich podání není stanovena. Rovněž tak není stanoven postup, jak by měl pronajímatel na námitky reagovat. Pro plynutí lhůty k podání návrhu k soudu dle § 2290 o. z. je tak nerozhodné, zda byly námitky žalobkyní podány či nikoli ani jak na ně pronajímatel reagoval a kdy. Lhůta 2 měsíců je zákonem stanovena pouze pro podání žaloby k soudu a je propadná. Soud po uplynutí této lhůty již nemůže oprávněnost výpovědi posuzovat. Tudíž její marné uplynutí má za následek to, že žalobkyně se již dále nemůže domáhat přezkumu oprávněnosti výpovědi. I kdyby soud mohl přihlédnout k okolnostem svědčícím pro žalobkyni a odpustit zmeškání lhůty, takové okolnosti ani neshledal. Žalobkyni byla již dne 6. 5. 2020 doručena výzva před výpovědí z nájmu, ze které bylo zřejmé, v čem žalovaný spatřuje porušování nájemní smlouvy. Již v době do doručení výpovědi tak mohla žalobkyně situaci s žalovaným řešit. Pokud pak po doručení výpovědi, ve které byla poučena o možnosti podat žalobu k soudu i o lhůtě, ve které tak musí učinit, tuto žalobu nepodala a vyčkávala na vyhodnocení námitek proti výpovědi žalovaným, musí i tato skutečnost jít k její tíži. Navíc předmětnou žalobu nepodala ani v co možná nejkratší lhůtě po odpovědi žalovaného na své námitky, když tuto uplatnila až v rámci řízení o vyklizení bytu, téměř rok po doručení výpovědi, a téměř ¾ roku po reakci žalovaného na její námitky.

8. Dále má soud za to, že nelze na danou situaci analogicky užít § 647 o. z., jak navrhuje žalobkyně. Zmíněné ustanovení je ustanovením speciálním pro úpravu běhu promlčecí lhůty. V daném případě však je lhůta podle § 2290 o. z. prekluzivní, propadná a nejedná se o lhůtu promlčecí. Soud tak nemůže aplikovat ustanovení o promlčecí lhůtě na lhůtu prekluzivní, a to ani analogicky, když každá z těchto lhůt má zcela jiný charakter a dopad na právní vztahy mezi účastníky. Navíc § 647 o. z. předpokládá uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka. Takováto dohoda nebyla mezi účastníky sporu uzavřena, tudíž ani z tohoto důvodu by nemohl být § 647 o. z. aplikován na daný případ. Ustanovení o nájmu bytu obsažená v § 2235 a násl. o. z. jsou ustanoveními speciálními a v případě řešení situací týkajících se právě nájmu bytu mají přednost před obecnou úpravou. Z charakteru nájemního vztahu účastníků pak je zřejmé, že zde nedocházelo k žádnému prodlení a účastníci zde nevystupují v pozici dlužníka a věřitele, když předmětem sporu není dlužné nájemné. Vzhledem k charakteru lhůty dle § 2290 o. z. tak nelze z žádných důvodů lhůtu soudem prodloužit.

9. Rovněž tak polemika žalobkyně, že by měla být na daný případ užita ustanovení týkající se výpovědi nájmu prostor sloužících k podnikání, není správná. Jak ustanovení o nájmu bytu, tak i ustanovení o nájmu prostor sloužících k podnikání jsou úpravami speciálními pro dané právní vztahy. Reagují na specifika těchto vztahů, jak ve vztahu mezi účastníky samotnými, tak i ve vztahu k třetím osobám. Není zde odlišný pouze způsob uplatnění námitek a následné žaloby na přezkum výpovědi soudem, ale odlišně jsou upraveny i další náležitost, ať již nájemní smlouvy samotné, tak i výpovědi a zejména výpovědních lhůt. Nelze tak souhlasit se žalobkyní, že rozdílná úprava těchto dvou institutů není ústavně konformní, neboť každá z těchto speciálních úprav byla přijata s ohledem na specifika daných nájemních vztahů. v případě nájmu prostor sloužících k podnikání je nutno brát v úvahu i samotné podnikatelské aktivity, které nájemce v daném prostoru provozuje a jeho další odběratelsko-dodavatelské vztahy, které případně musí v souvislosti s ukončením nájmu korigovat. Žalobkyní navrhovaný postup, aby soud na daný nájemní vztah, resp. na jeho ukončení aplikoval ustanovení týkající se nájmu prostor sloužících k podnikání, je zcela nepřípustný a znamenal by neodůvodněný rozšiřující výklad v situaci, kdy nájem bytu je upraven speciálními ustanoveními. V případě nájmu bytu nelze výhradně chránit pouze nájemce, ale jistou míru ochrany je nutno dát i pronajímateli. Úprava nájmu bytu v o. z. je úpravou relativně kogentní, chrání práva nájemce, v jeho neprospěch se nelze od této úpravy odchýlit. Součástí této ochrany nájemce je i skutečnost, že pronajímatel může nájem bytu vypovědět jen ze zákonem stanovených důvodů. Současně o. z. upravuje - ve prospěch nájemce - speciální žalobu, kterou se může takové výpovědi bránit. Jen okolnost, že aktivitu při nesouhlasu s výpovědí z nájmu bytu přenechává zákonná úprava na nájemci (je jen na něm, aby zvážil, zda se chce výpovědi a tím i možnému skončení nájmu bránit), neznamená, že by tím byla jeho ochrana oslabena (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017).

10. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně uplatnila svůj návrh na přezkum oprávněnosti nájmu bytu až po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty, proto soud její žalobu zamítl.

11. Vzhledem k tomu, že soud zamítl návrh žalobkyně na posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu jakožto opožděný, když nebyla dodržena lhůta dle § 2290 o. z., bylo zcela nadbytečné provádět navrhované důkazy svědeckými výpověďmi. Tyto výpovědi měly sloužit právě k prokázání skutečnosti, že zde nebyl dán důvod pro podání výpovědi z nájmu bytu. S ohledem na to, že soud se pro opožděnost žaloby nemohl zabývat posouzením důvodnosti výpovědi, návrh na výslech svědků zamítl.

12. Ve svých skutkových tvrzeních žalobkyně rovněž namítala, že předmětná výpověď je neplatná z důvodu své neurčitosti a pro rozpor s dobrými mravy. V takovém případě však žalobkyně musí unést naléhavý právní zájem na určovací žalobě dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně tento naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že dochází k ohrožení jejího právního stavu, její postavení se stává nejistým a je nutno jí poskytnout preventivní ochranu. Požadovala, aby soud přihlédl k jejím majetkovým a sociálním poměrům, když vystěhování na ulici by mělo fatální dopad na její možnost pokračování ve studiu a přípravě na budoucí povolání. Soud se tedy zabýval tím, zda uvedená žaloba splňuje základní podmínku pro uplatnění takového určení, tedy zda je na takovéto žalobě naléhavý právní zájem, jak jej vyžaduje ust. § 80 o. s. ř. Soud však takovýto naléhavý právní zájem neshledal. Žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Význam určovací žaloby je tedy ryze praktický; je jím nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž je třeba více než u žalob na plnění dbát, aby nedošlo k jejímu zneužití. Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práv nebo právního vztahu týká. Je-li tedy posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. Právní zájem na určovací žalobě není tedy dán tehdy, jde-li uplatnit určovanou skutečnost v jiném právním řízení, zejména v řízení o žalobě na plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4096/2015). V daném případě určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nemůže mít za následek nastolení jistoty v právních vztazích mezi účastníky v situaci, kdy již byla podána žaloba na vyklizení. Otázku platnosti výpovědi z nájmu bytu lze v řízení o vyklizení bytu řešit jako otázku předběžnou. Žalobkyně tak námitky ve vztahu k platnosti výpovědi (nikoli oprávněnosti výpovědi) může uplatnit v řízení, které již bylo u soudu zahájeno a je vedeno pod sp. zn. 108 C 105/2021. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z nájmu zde tak není dán. Rovněž z tohoto důvodu byl návrh žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zamítnut.

13. Stejně tak soud nepřipustil navrhovanou změnu žaloby, jak ji žalobkyně uplatnila u jednání dne 26. 5. 2022, kdy se hodlala domáhat určení existence nájemního vztahu účastníků. Důvodem zamítnutí tohoto návrhu byla právě skutečnost, že na takovém určení by žalobkyně neměla naléhavý právní zájem, když soud by se musel zabývat právě platností výpovědi z nájmu bytu. Jak již bylo řečeno, tuto otázku, jako předběžnou, je pak nutno posoudit v probíhajícím řízení o vyklizení bytu. V tomto řízení si pak soud rovněž bude muset vyhodnotit i další předběžnou otázku a to, zda nadále existuje nájemní vztah mezi účastníky. V této chvíli tak na požadovaném určení žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, proto soud navrhovanou změnu žaloby nepřipustil.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalovaným účelně vynaložené pak činí částku částka jako paušální náhrada nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (vyjádření k návrhu a účast na jednání soudu dne 26. 5. 2022).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.