MSBR 115 C 135/2021-84

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) celé jméno žalobkyně, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně; b) celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa žalobce; c) právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobce a žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: název žalovaného, IČO: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_012⟫ o přikázání pozemku do vlastnictví a náhradě škody

I. Žaloba, aby soud pozemky parc. číslo v obci obec, k.ú. část obce zapsané u stát. instituce, stát. instituce přikázal do spoluvlastnictví žalobců tak, že ⟪LB:lb_001⟫ -) do vlastnictví žalobce a) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. číslo na těchto pozemcích, ⟪LB:lb_002⟫ -) do vlastnictví žalobce b) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. číslo na těchto pozemcích, ⟪LB:lb_003⟫ -) do vlastnictví žalobce c) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. číslo na těchto pozemcích, a aby byl ⟪LB:lb_004⟫ -) žalobce a) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. číslo na pozemcích ve výši 2.188.890 Kč, ⟪LB:lb_005⟫ -) žalobce b) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. číslo na pozemcích ve výši 2.188.890 Kč, ⟪LB:lb_006⟫ -) žalobce c) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. číslo na pozemcích ve výši 2.918.520 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6.534 Kč k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 26.7.2022 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud přikázal pozemky parc. číslo číslo v obci obec, k.ú. část obce zapsané u stát. instituce, stát. instituce do spoluvlastnictví žalobců. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy adresa, která stojí na pozemku parc. číslo v obci obec, k. ú. část obce. Výlučným vlastníkem uvedeného pozemku, stejně jako sousedního pozemku parc. číslo je žalovaný. Na pozemku parc. číslo se od vzniku budovy nachází vedlejší stavby tvořící zázemí budovy. Žalobci a) a b) vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. číslo na budově a žalobce c) o velikosti id. číslo adresa nabyli právní předchůdci žalobců (personálně propojení s žalobci zejm. prostřednictvím žalobce celé jméno žalobce) v roce 1997 v opakované obchodní veřejné soutěži od tehdejšího Fondu národního majetku České republiky, a to v rámci privatizačního procesu. Na možnost nabytí vlastnického práva k pozemkům se žalobci ještě před podáním nabídky ve veřejné soutěži dotazovali u tehdejších zástupců žalovaného, přičemž kdyby jim bylo sděleno, že k převodu pozemků nedojde, veřejné soutěže by se vůbec nezúčastnili. Zástupci žalované v případě vítěze žalobců ve veřejné soutěži s převodem pozemků do jejich vlastnictví souhlasili. Současně však žalobcům sdělili, že kvůli probíhajícím restitučním sporům nelze převod realizovat již společně s převodem vlastnického práva k budově; bylo třeba vyčkat do skončení souvisejících řízení. Ohledně pozemku parc. číslo v k.ú. část obce vydal ÚMČ obec část obce písemné souhlasné stanovisko s převodem vlastnického práva. Po skončení restitučních sporů se žalobci na žalovanou znovu obraceli, a to opakovaně, s žádostí o převod vlastnického práva k pozemkům. K tomu však dodnes nedošlo, a to nejenže navzdory tehdejším stanoviskům a slibům žalované (jako též ÚMČ obec část obce), ale dokonce i navzdory ještě nedávno deklarované ochotě žalované pozemky žalobcům převést. Konkrétně ještě dne 11.9.2019 zaslala žalovaná žalobcům návrh kupní ceny za převod vlastnického práva k oběma předmětným pozemkům, a to ve výši 3.300 Kč/m2, tedy celkem za 7.296.300 Kč. Následně však žalovaná začala možnost převodu vlastnického práva k pozemkům odmítat, a to s odůvodněním, že má jít o pozemky určené pro veřejnou vybavenost. Žalobci navrhují, aby jim soud přikázal vlastnické právo k pozemkům parc. číslo parc. číslo v k.ú. část obce, a to za náhradu žalované, podle ustanovení § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanského zákoníku). Dle žalobců vypořádání mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá dle judikatury podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu (k tomu např. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2392/99 nebo též R 13/2000). Dle žalobců nelze legitimně uzavřít, že jen a pouze stavebníkovi dle § 1086 odst. 1 občanského zákoníku by měla svědčit mnohem vyšší míra právní ochrany, představovaná právě možností domáhat se převodu vlastnického práva k pozemku, než kupujícímu nabytému dobrou vírou ve srovnatelné kvalitě. Pak je totiž mezi nimi prakticky jediný rozdíl v tom, že stavebník vykonával stavební činnost a kupující za stavební činnost jiného zaplatil kupní cenu. Takový rozdíl nemůže zakládat legitimitu rozdílného zacházení a rozdílné míry právní ochrany. V těchto hodnotově srovnatelných případech by dle žalobců neposkytnutí stejné míry právní ochrany dobrověrnému kupujícímu, jako která by svědčila dobrověrnému stavebníkovi, dle žalobců znamenalo zjevný rozpor se základními principy soukromého práva a právního státu jako takového, zejm. pak s ust. § 2 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobci byli k okamžiku nabytí vlastnického práva k budově v dobré víře, že jim bude převedeno též vlastnické právo k předmětným pozemkům, tuto dobrou víru v nich vyvolala a následně ještě v r. 2019 udržovala jak žalovaná, tak i příslušná městská část (ÚMČ obec část obce), a to navíc jako subjekty takové povahy, že žalobci ani neměli důvod jakkoli o pravdivosti jejích tvrzení pochybovat.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na kupní smlouvu ze dne 26.4.2007, na základě které žalobkyně a) a žalobce b) koupili pozemky od prodávající právnická osoba leas a.s., která nebyla žádným způsobem personálně propojena s žalobci a), b). V době uzavření této smlouvy měli žalobci a), b) náležitou vědomost o tom jaký je právní stav, že budova stojí na cizím pozemku. Dle žalovaného nelze argumentovat 10 let starým sdělením Úřadu městské části obec část obce, neboť se jedná pouze o vyjádření jednoho z mnoha subjektů, které se v případě zamýšlených dispozic s majetkem žalovaného vyjadřují, rozhodování o dispozici z majetkem žalovaného je v kompetenci kolektivních orgánů žalovaného. Žalovaný v roce 2019 projednával návrhy žalobců na dispozici z pozemky, v rámci kterého nechal zpracovat i cenový návrh kupní ceny, který sdělil žalobcům, kompetentní orgány žalovaného projednaly návrhy žalobců na schůzi dne 19.11.2020 a dne 2.12.2020 a dospěly k závěru, že s prodejem pozemků nesouhlasí. Žalovaný popřel jakýkoliv právně relevantní příslib vůči žalobcům nebo jakýkoliv závazek, ze kterého by plynula povinnost žalovaného převést pozemky do vlastnictví žalobců. V předmětné právní věci nelze právní vztahy mezi účastníky posuzovat analogicky podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., ani podle § 1086 zákona č. 89/2012 Sb. Uplatněný žalobní nárok nemá žádnou oporu v právu, ani v zákonech, ani v judikatuře Nejvyššího nebo Ústavního soudu. Žalovaný poukazoval na ustanovení § 3055 zákona č. 89/2012 Sb., ve kterém zákonodárce zřízením vzájemného předkupního práva k pozemku a ke stavbě řeší existenci stavby postavené na cizím pozemku po 1.1.2014.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Shodným tvrzením účastníků, výpisu z katastru nemovitostí, katastrální mapou a informacemi z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek a žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy adresa umístěné na pozemku p. číslo.

5. Ze smlouvy č. Z číslo o prodeji privatizovaného majetku ze dne 1.4.1998 soud zjistil, že Fond národního majetku České republiky prodal žalobci b) objekt občanské vybavenosti adresa na pozemku p. číslo v k.ú. část obce, územní celek.

6. Z kupní smlouvy uzavřené dne 1.7.1998 soud zjistil, že žalobce b) prodal právnická osoba a právnická osoba objekt občanské vybavenosti adresa na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek. Právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 2.7.1998.

7. Z kupní smlouvy ze dne 30.3.1999 soud zjistil, že právnická osoba a právnická osoba prodala právnická osoba leas a.s. budovu adresa, umístěnou na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek, právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 1.4.1999.

8. Z kupní smlouvy uzavřené dne 26.4.2007 soud zjistil, že právnická osoba leas a.s. prodala žalobkyni a) a žalobci b) do podílového spoluvlastnictví, když každý z žalobců se stal vlastníkem id. ½, budovu adresa, umístěnou na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek, právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 4.5.2007.

9. Z kupní smlouvy uzavřené dne 31.5.2017 soud zjistil, že žalobce a) a žalobce b) prodali svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. číslo každý na budově adresa umístěné na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek právnická osoba plus s.r.o.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost právnická osoba je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně od 7.11.2006. Společníky této společnosti jsou žalobci a), b).

11. Z listiny ze dne 31.7.2017 soud zjistil, že žalobci a), b) učinili nabídku předkupního práva ke stavbě adresa na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek žalovanému, tento nabídku předkupního práva nevyužil.

12. Z listiny ze dne 13.11.1997 soud zjistil, že anonymizována tři slova obec část obce vyslovil souhlas s odprodejem pozemků parc. číslo právnická osoba. s podmínkou, že objekt na ulici ulice přejde do vlastnictví právnická osoba.

13. Z návrhů na dispozici z majetkem města soud zjistil, že žalobci podali dne 7.8.2019 a dne 10.10.2019 žádost o prodej pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek.

14. Z listiny ze dne 11.9.2019 soud zjistil, že vedoucí právního oddělení žalovaného sdělil žalobci návrh jednotkové kupní ceny v případě odprodeje pozemků žalobcům parc. číslo.

15. Z vyjádření žalovaného ze dne 18.11.2019 soud zjistil, že odbor územního plánování a rozvoje města nedoporučil prodej pozemků parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek k prodeji, neboť pozemky jsou zčásti součástí stavební stabilizované plochy bydlení s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem plocha čistého bydlení a zčásti součástí stavební stabilizované plochy pro veřejnou vybavenost s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem školství, proto by měly pozemku zůstat ve vlastnictví žalovaného.

16. Z e-mailu ze dne 1.6.2020 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že nesouhlasí s prodejem pozemků p. číslo neboť pozemky jsou určené pro veřejnou vybavenost a musí zůstat v majetku města. Žalovaný nabídl žalobcům možnost pronájmu předmětných pozemků.

17. Z listiny ze dne 2.10.2020 soud zjistil, že žalobci vyzvali žalovaného k prodeji pozemků parc. číslo s tím, že nebude-li jejich návrhu vyhověno, budou věc řešit soudní cestou.

18. Z listiny ze dne 26.10.2020 soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu žalobců k prodeji pozemků tak, že návrh na prodej bude předložen kolektivním orgánům města Brna a o výsledku budou žalobci informováni.

19. Z listiny ze dne 4.12.2020 soud zjistil, že jméno územní celek nesouhlasila se záměrem prodeje pozemků parc. číslo v k.ú. anonymizováno, územní celek žalobcům.

20. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že právnická osoba leas a.s. není personálně propojena s žalobci.

21. Dále soud na návrh žalobců provedl dokazování výpisem ze zápisu schůze anonymizováno územní celek ze dne datum, souhlasem s převodem části nemovité věci, výpisem s obchodního rejstříku právnická osoba právnická osoba, plnou mocí, z uvedených listin soud nezjistil pro rozhodnutí věci žádné rozhodné skutečnosti.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek a žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy adresa umístěné na pozemku p. číslo. Původním vlastníkem pozemků parc. číslo i budovy adresa umístěné na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek byla Česká republika. Žalovaný se stal vlastníkem pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb. o převodu vlastnictví z majetku České republiky do vlastnictví obcí. adresa umístěná na pozemku parc. číslo byla kupní smlouvou ze dne 1.4.1998 prodána žalobci b), který ji dne 1.7.1998 prodal právnická osoba a právnická osoba, tato společnost budovu adresa umístěnou na pozemku parc. číslo prodala dne 30.3.1999 právnická osoba anonymizována dvě slova, která ji dne 26.4.2007 prodala do podílového spoluvlastnictví žalobců a), b), kteří část svých spoluvlastnických podílů prodali dne 31.5.2017 žalobci c). Smlouvy týkající se prodeje budovy adresa umístěné na pozemku parc. číslo žádným způsobem neřeší užívání pozemku parc. číslo. Žalovaný nesouhlasí s prodejem pozemků parc. číslo žalobcům.

23. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, proto ji v celém rozsahu zamítl. Po provedeném dokazování soud zjistil, že pozemky parc. číslo i budova adresa byly původně ve vlastnictví jednoho subjektu, k rozdělení vlastnického režimu pozemků a budovy došlo v roce 1998 adresa byla zřízena na pozemku parc. číslo před rozdělením vlastnického režimu, tudíž ji nelze považovat za neoprávněnou podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb. a tento režim nemohla nabýt ani po rozdělení vlastnických režimů.

24. Při posuzování nároků žalobců soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 828/2017, podle kterého ustanovení § 1084 odst. 2 až § 1086 zákona č. 89/2012 Sb., upravující režim staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku, jsou založena na uplatnění superficiální zásady. "Režim § 506 zákona č. 89/2012 Sb. se nevztahuje na stavby, které jsou věcí ve smyslu občanskoprávním a vznikly před 1.1.2014. Aby se takové stavby staly součástí pozemku, musel by být naplněn předpoklad uvedený v § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., tedy že vlastník pozemku je zároveň vlastníkem stavby stojícím na tomto pozemku" (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016). To, že i § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. vychází ze superficiální zásady, tedy že stavba tam uvedená je součástí pozemku, vyplývá i z toho, že zákon tak, jako v ustanoveních předpokládajících oddělené vlastnictví (§ 3054 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.) nemluví o "vlastníkovi stavby", příp. o "vlastnictví stavby", ale o "zřizovateli stavby"; jde tu tedy o řešení případů, ve kterých se uplatní superficiální zásada, tedy staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku od 1.1.2014. Na jiné případy nelze uvedená ustanovení aplikovat. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. neřeší výslovně další osudy neoprávněných staveb, vzniklých za platnosti občanského zákoníku z roku 1964, resp. i dříve. V ustanoveních přechodných a závěrečných sice pamatuje na vlastnický režim staveb na cizích pozemcích, které tu budou v době, kdy nabyl nový zákoník účinnosti, vztah mezi vlastníkem stavby a pozemku řeší jen zřízením předkupního práva (§ 3056 zákona č. 89/2012 Sb.). Judikatura, podle které vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2001, sp. zn. 22 Cdo 2392/99, na který dovolatel odkazuje), se týká jen doby, ve které se neuplatňovala zásada superficies solo cedit (tj. od 1.1.1951 do 1.1.2014); proč takto nelze postupovat i ve vztahu k novému občanskému zákoníku, vysvětluje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, a také usnesení ze dne 5.10.2016, sp. zn. 22 Cdo 480/2015.

25. Za situace, kdy na budovu adresa je třeba nahlížet jako na oprávněnou stavbu zřízenou před 1.1.2014 je zřejmé s ohledem na shora citovaná rozhodnutí, že na vztah mezi účastníky nelze aplikovat ustanovení § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., ani ust. § 135 c zákona č. 40/1964 Sb. Nárok žalobců nemá oporu v právu. Současně v řízení nebyl prokázán žádný právně relevantní příslib vůči žalobcům nebo jakýkoliv závazek, ze kterého by plynula povinnost žalovaného převést pozemky do vlastnictví žalobců. Ze stanoviska Úřadu městské části obec část obce z roku 2007 či listiny ze dne 11.9.2019 nelze dovodit závazný projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o prodeji pozemku, naopak odmítavý postoj žalovaného k prodeji pozemků po rozhodnutí kompetentních orgánů žalovaného vyplývá z listiny ze dne 4.12.2020. Je třeba konstatovat, že mezi účastníky bude i do budoucna panovat stav, kdy bude existovat oddělený vlastnický režim pozemku a stavby, který je řešen pouze úpravou předkupního práva v ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb.

26. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6.534 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: ⟪LB:lb_001⟫ - 4.500 Kč odměnu advokáta za 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 18.5.2022) ve výši 1.500 Kč za úkon určené podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ⟪LB:lb_002⟫ - 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 18.5.2022), ⟪LB:lb_003⟫ - 1.134 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, trojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným soudním rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci podle exekučního řádu.