MSBR 30 C 62/2021-321

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 117 089,35 Kč s příslušenstvím a 264 201, 46 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 1 564,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,90 % ročně z částky 1 564,97 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále částku 56 226 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále částku 105 982 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 76 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 16 275,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále co do úroku 23,9 % ročně z částky 25 688,61 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále co do částky 33 609,77 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 29 282,91 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále co do úroku 5,99 % ročně z částky 85 508,91 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 42 493,77 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 35 527,20 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále co do úroku 6,99 % ročně z částky 141 509,20 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, dále co do částky 39 656,69 Kč, dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 33 101,19 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a dále co do úroku 8,99 % ročně z částky 109 170,19 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 222,70 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se dvěma samostatnými žalobami, jež byly následně spojeny ke společnému řízení domáhal po žalovaném úhrady celkem částky 381 290,80 Kč s příslušenstvím, přičemž se jednalo o úhrady na základě čtyř samostatných úvěrových smluv, konkrétně smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2016 na revolvingový úvěr, poskytnutý až do výše 30 000 Kč, a dále tří úvěrových smluv, jedna ze dne 24. 5. 2016 znějící na částku 201 000 Kč, druhá ze dne 9. 8. 2016 znějící také na částku 201 000 Kč a úvěr ze dne 12. 9. 2016 znějící na částku 150 000 Kč. Z titulu neuhrazení prvého, tedy revolvingového úvěru požaduje žalobce po žalovaném úhradu částky 27 253,58 Kč, z úvěru ze dne 24. 5. 2016 požaduje žalobce úhradu částky 112 941,52 Kč, z úvěru ze dne 9. 8. 2016 požaduje žalobce úhradu ve výši 148 475,77 Kč a z úvěru ze dne 12. 9. 2016 pak požaduje úhradu částku 115 729,69 Kč, vše s příslušenstvím. Pokud se jedná o prvé dva nároky, tyto byly vyloučeny k samostatnému projednání z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 184/2020, a to z důvodu odlišné obrany žalovaného, když u těchto 2 smluv (z celkových třech) zde projednávaných smlouvách namítl žalovaný pravost svého podpisu, což bylo právě důvodem k jejich vyloučení k samostatnému řízení a následnému spojení s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 104 C 113/2020, neboť i ohledně dvou uplatněných úvěrů v daném řízení žalovaný zpochybnil pravost svého podpisu. Jednalo se u všech čtyř úvěrů o úvěry poskytnuté jedním věřitelem, předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba. (dále jen „Anonymizováno“ nebo „předchůdce žalobce“).

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že jednak namítl pravost svého podpisu na všech těchto čtyřech úvěrových smlouvách s tím, že takovéto smlouvy s předchůdcem žalobce Sberbank nikdy neuzavřel. Dále namítl, že pokud se jedná o prvý úvěr, který je úvěrem revolvingovým, tak k němu mu nebyla poskytnuta kreditní karta, prostřednictvím níž byl tento úvěr čerpán. Dále také poukázal, že předchůdce žalobce (jako poskytovatel úvěru) neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, když vycházel z dokladu o výši jeho příjmů z roku 2014 a nebyly zjišťovány konkrétní majetkové poměry žalovaného. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení všech těchto čtyř žalobcem poskytnutých plnění, když z důvodu neposouzení úvěruschopnosti se mohlo jednat maximálně o bezdůvodné obohacení a zde již žalobci uplynula u všech čtyř úvěrů lhůta pro jejich uplatnění u soudu. V neposlední řadě poukazoval, že na úvěry bylo uhrazeno více, než žalobce zohlednil.

3. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z žádosti o kreditní kartu ze dne 4. 2. 2016 vyplynulo, že žalovaný, jako žadatel o úvěr, uzavřel s předchůdcem žalobce, společností Sberbank úvěrovou smlouvu s úvěrovým limitem 30 000 Kč s tím, že jako typ úvěru je zde uvedena kreditní karta. Úrokové sazby úvěru byly sjednány ve výši 23,9 % ročně z bezhotovostních transakcí a ve výši 29,9 % ročně z hotovostních transakcí. Tato žádost o kreditní kartu č. IBAN byla akceptována akceptačním dopisem ze dne 17. 2. 2016.

4. Žalovaný kreditní kartu Anonymizováno Anonymizováno převzal pobočce banky v Anonymizováno na ulici, adresa, dne 24. 2. 2016, jak dokládá záznam banky z předmětného dne s tím, že je uvedeno, že uvedeného dne ve 12:29 hod. jméno FO vydala kartu klientovi. Pokud žalovaný namítal, že tato listina není dostatečným dokladem o vydání karty žalovanému, tuto skutečnost (vydání karty) dokládá nejen tato listina, ale i následné postupné čerpání z kartového účtu č. č. účtu s povoleným úvěrovým rámcem 30 000 Kč a zejména jeho postupné splácení.

5. Žalovaný byl povinen splácet úvěrový rámec v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3 % z celkové dlužné částky, minimálně však 100 Kč, jak vyplývá z akceptačního dopisu ze dne 17. 2. 2016. Banka pro žalovaného vedla kartový účet č. č. účtu, ze kterého žalobce předkládá jednotlivé měsíční výpisy, které obsahují veškeré pohyby na účte. Každý měsíční výpis obsahoval i výši minimální měsíční splátky, kterou byl žalovaný povinen Bance uhradit.

6. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal za trvání smluvního vztahu průběžně od srpna 2017 do července 2019, jak je patrno z měsíčních výpisů z účtu č. č. účtu, a to hotovostními i bezhotovostními platbami a také je průběžně hradil.

7. Z výpisů z účtu č. č. účtu za období od srpna 2017 do července 2019 vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši 39 400 Kč (žalovaný čerpal 2x částku ve výši 12 000 Kč, a to dne 29. 8. 2017 a dne 4. 9. 2017, dále částku ve výši 5 000 Kč, a to dne 7. 9. 2017, dne 1. 11. 2017 čerpal částku 1 500 Kč, dále čerpal částku 2 600 Kč dne 9. 7. 2018, dne 17. 9. 2018 čerpal částku ve výši 1 300 Kč, dne 20. 6. 2019 čerpal částku ve výši 1 500 Kč) a uhradil celkem částku ve výši 26 487 Kč postupnými platbami, když dne 7. 9. 2017 uhradil částku ve výši 1 000 Kč, dále uhradil částku 1 200 Kč dne 6. 10. 2017, dne 10. 11. 2017 žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, žalovaný dále uhradil částku ve výši 853 Kč dne 13. 12. 2017, částku 853 Kč dne 11. 1. 2018, částku 852 Kč dne 13. 2. 2018, částku 846 Kč dne 12. 3. 2018, částku ve výši 840 Kč dne 17. 4. 2018, částku 826 Kč dne 16. 5. 2018, částku 822 Kč dne 18. 6. 2018, dne 13. 7. 2018 částku 816 Kč, částku 891 Kč dne 10. 8. 2018, částku 887 Kč dne 14. 9. 2018, částku 624,65 Kč dne 1. 10. 2018, částku 294,35 Kč dne 15. 10. 2018, částku 919 Kč dne 16. 10. 2018, částku 889 Kč dne 13. 11. 2018, částku 883 Kč dne 14. 12. 2018, částku 879 Kč dne 15. 1. 2019, částku 874 Kč dne 11. 2. 2019, částku 867 Kč dne 15. 3. 2019, částku ve výši 861 Kč dne 15. 4. 2019, částku ve výši 857 Kč dne 15. 5. 2019, dne 27. 6. 2019 částku 853 Kč, částku ve výši 5 000 Kč dne 4. 7. 2019.

8. Pokud žalobce uváděl kolik a na co bylo z úhrad použito na poplatky a úroky, uvedené soud s ohledem na právní posouzení nezjišťoval.

9. Banka vypověděla smlouvu, prohlásila nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za splatnou ke dni 7. 11. 2019 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od data splatnosti, a to dopisem označeným jako výpověď kreditní karty ze dne 23. 10. 2019, který žalovaný převzal do vlastních rukou dne 29. 10. 2019, jak patrno z dodejky podané k poštovní přepravě dne 23. 10. 2019.

10. Žalobce vzal žalobu ohledně plnění z revolvingového úvěru zpět co do částky 1 564,97 Kč s odůvodněním, že není v jeho silách rozklíčovat dlužnou částku, resp. rozdíl dluhu z měsíčního výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 30. 9. 2019, ze kterého vyplývá dluh 25 688,61 Kč a z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 31. 10. 2019, ze kterého vyplývá dluh 27 253,58 Kč, neboť právní předchůdce žalobce v tak krátkém čase neposkytne žalobci včasné vyjádření.

11. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 5. 2016 a akceptačního dopisu ze dne 24. 5. 2016 ve spojení s údaji na soud zjistil, že banka s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, tzv. Anonymizováno Anonymizováno (dále jen „úvěr 2“), na základě které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 201 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v 59 měsíčních splátkách splatit s úrokovou sazbou ve výši 5,99 % ročně. Banka přidělila smlouvě 2 číslo úvěrového účtu 206599, což je zřejmé z akceptačního dopisu.

12. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 31. 5. 2016 soud zjistil, že banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 201 000 Kč dne 24. 5. 2016. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 23. 10. 2019 a dodejky ze stejného dne soud zjistil, že banka vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, kdy společně s výzvou prohlásila nesplacenou část úvěru za splatnou ke dni 7. 11. 2019 s výzvou k úhradě do sedmi dnů od data splatnosti. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 a poštovního archu ze stejného dne soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky vedeném na úvěrovém účtu č. hodnota na žalobce. Výzvu k plnění zaslal žalovanému i právní zástupce žalobce dne 28. 2. 2020, když takové zjištění plyne z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2020 a podacího archu ze stejného dne.

13. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 8. 2016 a akceptačního dopisu ze dne 10. 8. 2016 soud zjistil, že Banka s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, tzv. Anonymizováno půjčka (dále jen „úvěr 3“), na základě které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 201 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v 96 měsíčních splátkách splatit s úrokovou sazbou ve výši 6,99 % ročně. Anonymizováno přidělila smlouvě 3 číslo úvěrového účtu Anonymizováno, viz akceptační dopis.

14. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 31. 8. 2016 soud zjistil, že Banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 201 000 Kč dne 10. 8. 2016. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 23. 10. 2019 a dodejky ze stejného dne soud zjistil, že Anonymizováno vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, kdy společně s výzvou prohlásila nesplacenou část úvěru za splatnou ke dni 7. 11. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 a poštovního archu ze stejného dne soud zjistil, že Banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky vedeném na úvěrovém účtu č. hodnota na žalobce. Výzvu k plnění zaslal žalovanému i právní zástupce žalobce dne 28. 2. 2020, když takové zjištění plyne z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2020 a podacího archu ze stejného dne.

15. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 9. 2016 a akceptačního dopisu ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že banka s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, tzv. Anonymizováno půjčka (dále jen „úvěr 4“), na základě které se Anonymizováno zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr v 96 měsíčních splátkách splatit s úrokovou sazbou ve výši 8,99 % ročně. Banka přidělila smlouvě 4 číslo úvěrového účtu, který je 211022, což je patrno z akceptačního dopisu.

16. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 30. 9. 2016 soud zjistil, že banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč dne 12. 9. 2016. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 23. 10. 2019 a dodejky ze stejného dne soud zjistil, že banka vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, kdy společně s výzvou prohlásila nesplacenou část úvěru za splatnou ke dni 7. 11. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 a poštovního archu ze stejného dne soud zjistil, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky vedeném na úvěrovém účtu č. hodnota na žalobce. Výzvu k plnění zaslal žalovanému i právní zástupce žalobce dne 28. 2. 2020, když takové zjištění plyne z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2020 a podacího archu ze stejného dne.

17. K posouzení úvěruschopnosti doložil žalobce potvrzení o výši příjmů ze dne 18. 7. 2014 s výší příjmů 27 570 Kč, dále byly předloženy ke každému úvěru žalobcem vyplněné protokoly o prověření úvěruschopnosti klienta, kde byl uveden shodný příjem při žádosti o úvěr jako v předmětném potvrzení, v jednotlivých žádostech jsou uvedeny výdaje paušální částkou 11 760 Kč jako výdaje na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, případně alimenty opět jde o částku shodnou u všech čtyř projednávaných úvěrů, měnila se jen částka za splátky závazků (u prvého poskytnutého tzv. revolvingového úvěru to byla výše závazků 4 268 Kč – zde je tedy patrno, že k tomuto datu již měl žalovaný u předchůdce žalobce poskytnutý úvěr), tato částka závazků se s dalšími úvěry navyšovala. V neposlední řadě byl předložen sken občanského průkazu žalovaného č. hodnota s datem ověření u předchůdce žalobce vždy s datem odpovídajícím uzavření jednotlivých úvěrových smluv, tento byl vydán 22. 4. 2013 s platností do 22. 4. 2023 a jeho platnost tedy trvala k datu podpisu všech smluv.

18. Pokud se jedná o námitku žalovaného, že předmětné úvěrové smlouvy nepodepsal, k tomuto nechal soud zpracovat znalecký posudek č. 217/36-2021 ze dne 30. 11. 2021, a to ke všem čtyřem jednotlivým spotřebitelským úvěrům. Zvlášť kdy znalec Ing. adresa, znalec v oboru písmoznalectví odpověděl ohledně všech projednávaných spotřebitelských smluv o úvěru v té podobě, že se jedná pravděpodobně o pravý podpis žalovaného, přičemž u smluv ze dne 4. 2. 2016 a 24. 5. 2016 uvedl, že je pravým podpisem žalovaného s velkou pravděpodobností, u dalších dvou úvěrů pak vyslovil jako pravděpodobnost pravost podpisů. Pokud se jedná o formulaci přesnějšího stupně závěru zkoumání, tomu dle znalce objektivně brání zejména jednoduchost sporného i srovnávacích podpisů žalovaného, jež jsou navíc dosti variabilní a uvedené také způsobuje snížená kvalita či rozsah doposud zajištěného srovnávacího materiálu, v němž je obsaženo jen velmi malé množství podpisů z odpovídajícího období. Přesto však znalec u všech podpisů dospěl k závěru nejméně o pravděpodobnosti pravosti podpisů žalovaného. Za této situace soud tedy dospěl k závěru, že to byl žalovaný, kdo všechny tyto úvěrové smlouvy podepsal.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly bankou postoupeny ke dni 10. 12. 2019 na žalobce, o uvedeném byl žalovaný vyrozuměn (jak výše uvedeno).

20. Z výpisů z účtu č. č. účtu za období od 4. 2. 2016 do 31. 10. 2019 soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty výše uvedené částky (2x201 000 Kč a 150 000 Kč) a žalovaný celkově v tomto časovém období bance plnil ve výši 506 928 Kč (k výši plnění žalovaný doložil i jednotlivé pokladní doklady prokazující jím provedené platby, zde soud uvádí, že celková částka z těchto dokladů vyplývající je 186 248 Kč, nikoliv žalovaným namítané 186 428 Kč, když žalovaný chybně uvedl platbu z 16. 8. 2018 v částce 2 534 Kč, avšak dle jím předložených dokladů se jedná o částku 2 354 Kč, kdy jednotlivé platby v datech i částkách odpovídají vkladům na účet č. č. účtu). Z prostředků ve výši 506 928 Kč byla část ve výši 128 080,50 Kč bankou zaúčtována na úvěr s číslem hodnota, jež není předmětem tohoto řízení. Dále soud konstatuje nemožnost zohlednění plnění žalovaného ohledně částky ve výši 92 286,75 Kč (což požadoval žalovaný), neboť úhradu v takové výši zohlednil žalobce na smlouvu o úvěru mezi bankou a žalovaným ze dne 3. 2. 2016, jež zněla na částku 160 000 Kč a byla projednána v řízení u zdejšího soudu sp. zn. 30 C 184/2020, což vzal soud za prokázané z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 30 C 184/2020-240 a také z částek, jež byly z plnění poskytnutého žalovaným na tento úvěr započteny, což je také patrno z předmětných výpisů, když u každé jednotlivé platby žalovaného byla tato rozpočtena na uvedené (žalobcem poskytnuté) úvěry. Takto jednotlivě započtené částky byly vždy označeny číslem úvěru. Prostým odečtem těchto částek (506 928 - 92 286,75 - 128 080,50) soud dospěl k částce ve výši 286 560,75 Kč, která by zbývala na uvedené úvěry 2-4. Žalobce však tvrdí ve prospěch žalovaného, že žalovaný uhradil na tyto tři úvěry více, a to v součtu částku ve výši 313 723 Kč, kdy na úvěr 2 bylo žalobcem započteno 144 774 Kč, na úvěr 3 pak 95 018 Kč a na úvěr 4 částku ve výši 73 931 Kč. Tento rozdíl je dán tím, že žalobce u každého jednotlivého úvěru 2-4 platby rozpočítával až od dat poskytnutí těchto úvěrů (tedy od června, srpna a září) a prostý součet tak v dané věci tak s ohledem na mnohost úvěrů neodpovídá. Soud při výpočtu výše bezdůvodného obohacení vyšel z rozdílu částek poskytnutých bankou žalovanému a částek tvrzených žalobcem jako uhrazené, když žalobce tvrdí ve prospěch žalovaného vyšší částky, jež byly započteny na úhradu dluhu žalovaného, než dokládají výpisy z účtu (při zohlednění plateb na úvěr ze dne 3. 2. 2016 na částku 160 000 Kč, který byl projednán v řízení u zdejšího soudu sp. zn. 30 C 184/2020 a při zohlednění plateb na úvěr č. hodnota z roku 2014, kde je patrno, že k jeho plné úhradě došlo v průběhu, konkrétně pak 20. července 2018).

21. Pokud žalovaný namítá, že tyto částky neodpovídají, uvedený rozdíl je ve prospěch žalovaného a nikoli na jeho újmu, jak namítá žalovaný, když žalovaný v rámci svých tvrzení ohledně provedených úhrad vůbec nezohlednil, že na uvedený účet bylo spláceno více úvěrů (kdy bez dalšího pominul i částku učiněnou jako nespornou v řízení u zdejšího soud 30 C 184/2020). Jím předložené doklady – pokladní doklady prokazující vklady na výše uvedený účet č. 3210337895/6800 dokladují vklady korespondující s tím, co je patrno z výpisů z daného účtu (mimo jednu výše zmíněnou platbu), pouze doložil jen část vkladů, tedy celkovou částku 186 248 Kč. Po srovnání těchto dokladů tedy dospěl soud k závěru, že uvedené doklady předložené žalovaným dokládají v součtu menší částku uhrazenou žalovaným, než jaká je patrna z výpisů z účtu č. 3210337895/6800 a soud tak vyšel ohledně úhrad z částek na výpisech.

22. Pokud se jedná o listiny sazebník poplatků, VOP a úvěrové podmínky, z těchto soud pro neprokázání posouzení úvěruschopnosti a tedy neplatnost smluv (viz níže) neučinil soud žádná skutková zjištění.

23. Jelikož žalobce svým podáním ze dne 31. 1. 2022 vzal žalobu částečně zpět, soud řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí v souladu s ust. § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí, tedy co do částky 1 564,97 Kč s příslušenstvím, výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. U všech čtyř poskytnutých úvěrů dospěl soud s ohledem na závěry znaleckého posudku k závěru, že podpis žalovaného je jeho pravým podpisem a k uzavření smluv tak došlo.

25. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být s dlužníkem uzavřena jako se spotřebitelem (§ 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přičemž v řízení navíc tuto námitku žalovaný uplatnil. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů - § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSU“). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

26. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, kdy nedostatečné posuzování má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s předchůdcem žalobce uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěrů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

27. Žalobce v řízení tvrdil, že předchůdce žalobce posuzoval dlouhodobou finanční situaci žalovaného v souladu s principy obezřetného úvěrování a schvalovací strategií banky, vyžádal si informace o příjmech a výdajích žalovaného. Příjmová stránka žalovaného byla prověřována dle dokumentů předložených žalovaným, a to konkrétně z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele žalovaného z roku 2014, kdy byl žalovanému poskytnut první úvěr, byl řádně splácen a na tomto základě byly žalovanému předschváleny další úvěry, jelikož prokázaný příjem žalovaného byl dostačující. Dle výpočtu bonity žalovaného byly od doložených příjmů odečteny jeho výdaje dle platné metodiky právnická osoba. Volné prostředky žalovaného indikovaly, že bude schopen úvěr splácet. Banka informace poskytnuté žalovaným prověřovala v registrech Anonymizováno, Anonymizováno, Externí exekuce apod. Po vyhodnocení těchto údajů byly poskytnuty žalovanému spotřebitelské úvěry.

28. Žalobce tvrdil, že Sberbank vyšla z tvrzení a dokladů o příjmech žalovaného z roku 2014. Uvedl, že žalovaný od roku 2014 společnosti Sberbank splácel odlišný úvěr (což je patrné i z výpisu z úvěrového účtu) a při posuzování výše výdajů vyšel předchůdce žalobce z metodiky ČNB. Soud má za to, že předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat jak zjištěním poměrů žalovaného, tak i následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně aktuálních příjmů a také aktuálních výdajů žalovaného za delší časové období. Při řádném posuzování příjmů lze stěží vyjít z několik let starého dokladu o výši příjmu žalovaného, když je zřejmé, že předchůdce žalobce použil potvrzení, které bylo předloženo již k předchozímu poskytnutému úvěru v roce 2014, žalobce nepožadoval žádné aktuální potvrzení ani o výši příjmu žalovaného ani aktuální potvrzení o zaměstnání žalovaného. Taktéž pokud se jedná o výši výdajů, nevyplývá, že by byly předloženy jakékoliv listiny dokládající skutečné výdaje žalovaného, tyto jsou uvedeny paušální částkou 11 760 Kč jako výdaje na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, případně alimenty opět jde o částku shodnou u všech čtyř projednávaných úvěrů, měnila se jen částka za splátky závazků (u prvého poskytnutého tzv. revolvingového úvěru to byla výše závazků 4 268 Kč – zde je tedy patrno, že k tomuto datu již měl žalovaný u předchůdce žalobce poskytnutý úvěr, tato částka závazků se s dalšími úvěry navyšovala).

29. Žalobce po žalovaném nepožadoval žádné konkrétní doklady ani údaje o tom, jaké jsou jeho skutečné výdaje, kdy vycházet z výdajů dle platné metodiky právnická osoba není dostatečné, a to tím více za situace, kdy žalobce poskytuje žalovanému úvěry opakovaně, jak je tomu v tomto projednávaném případě. Jedná celkem o čtyři úvěry, přičemž tři z nich jsou úvěry v poměrně vysoké výši, dva ve výši 201 000 Kč, jeden 150 000 Kč, první úvěr revolvingový má úvěrový rámec 30 000 Kč a to v situaci, kdy žalovaný má prokazatelně u žalobce již předchozí dva úvěry. V součtu se jedná již o skutečně o vysokou částku a prověřování schopnosti splácet musí vždy odpovídat i výši poskytnutých úvěrů. Z výpisu účtu č. č. účtu vyplývá, že žalovanému na uvedený účet nebyla zasílána zaměstnavatelem mzda (a tedy předchůdci žalobce ani nemohla být známa aktuální výše příjmu žalovaného) a z účtu nebyly hrazeny žádné běžné výdaje žalovaného, jednalo se pouze o účet úvěrový a nebylo sporu, že u předchůdce žalobce žalovaný takovýto běžný účet ani neměl. Předchůdce žalobce podle své metodiky v jednotlivých protokolech o prověření úvěruschopnosti žalovaného vypočítal, jaká zůstává žalovanému před poskytnutím toho kterého úvěru k dispozici částka, tato byla vždy plusová, což žalobci postačovalo. Žalobce byl soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby doplnil skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a byl poučen, že nedoplní-li tvrzení a neoznačí-li důkazy k prokázání svých tvrzení, vystavuje se riziku částečného neúspěchu ve sporu, kdy v případě neprokázání dostatečného zkoumání úvěruschopnosti bude nárok žalobce posouzen z titulu bezdůvodného obohacení, jiné než hodnocené důkazy k uvedenému nedoložil a další tvrzení neuvedl.

30. Za dané situace soud u všech poskytnutých úvěrů vyšel z neplatnosti uzavřených smluv pro absenci posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr a následně posuzoval plnění, která byla žalovanému poskytnuta, jako bezdůvodné obohacení, a to ve smyslu ust. § 2991 o.z., kdy pohledávky zde uplatněné byly na žalobce řádně postoupeny v souladu s ust. § 1879 a nsl. o.z.

31. V případě prvého úvěru čerpaného kreditní kartou (revolvingového) byl tento úvěr čerpán i splácen postupně na samostatném účtu, celkem bylo předchůdcem žalobce poskytnuto 35 900 Kč a žalovaným bylo posupnými splátkami. Celkem uhrazeno 26 487 Kč, rozdíl těchto částek pak činí 9 413 Kč, k jejíž úhradě soud žalovaného zavázal. Pokud žalovaný namítal, že nebylo prokázáno, že mu byla karta předána, zde soud odkazuje na záznam banky a uvádí, že sice není podepsán žalovaným, nicméně ze všech okolností případu je patrné, že žalovaný postupně prostřednictvím této karty čerpal a také na tento konkrétní účet (vedený právě a jen pro revolvingový úvěr čerpaný kartou) splácel. Za dané situace je jeho námitka nepřevzetí nedůvodná. K námitce, že na výpisu z účtu je k datu 31. 10. 2019 položka 27 253,58 Kč uvedena jako plusová a tedy nutně došlo k její úhradě, je na místě uvést, že to má být žalovaný, kdo prokazuje provedené úhrady a žalovaný žádnou úhradu k datu 31. 10. 2019 ani netvrdil, tím méně prokázal (jím předložené doklady o vkladech toto nedokládají). Navíc je soudu z jeho úřední činnosti známo a uvedené je i obecně známou skutečností, že pokud banka zesplatní úvěr, tento převádí na jiný účet, uvedené nakonec dokládá i výpověď kreditní karty z 23. 10. 2019, kde je jako účet pro úhradu uveden jiný účet než ten, z něhož byl úvěr čerpán. Tato námitka žalovaného tak nebyla shledána důvodnou.

32. Pokud se jedná o další 3 úvěry, zde bylo žalovanému poskytnuto v květnu 2016 201 000 Kč, v srpnu opět částka 201 000 Kč a v září 2016 pak 160 000 Kč, celkem bylo dle tvrzení žalobce uhrazeno 313 723 Kč, kdy na úvěr 2 bylo žalobcem započteno 144 774 Kč, na úvěr 3 pak 95 018 Kč a na úvěr 4 částku ve výši 73 931 Kč a zbývá tak uhradit rozdíl jednotlivých částek.

33. Pokud žalovaný namítal, že žalobce špatně započítával jím poskytnuté plnění (bez určení účelu) na účet č. č. účtu, tedy ohledně výše uvedených 3 úvěrů, když měl započíst na nejdříve splatný závazek, zde soud uvádí, že žalovaný neurčil, na jaký úvěr své platby hradil a pokud tak namítal, že žalobce měl platby použít vždy na nejstarší splatný úvěr ve smyslu ust. § 1933 odst. 1 o.z., zde je na místě uvést, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a k tomu došlo u všech úvěrů (a dané platí i pro úvěr projednaný v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 184/2020) dopisy z 23. 10. 2019. Za té situace tak bylo na žalobci, jak plnění poskytnuté žalovaným započetl na jednotlivé úvěry a soud z takto učiněného započtení vyšel.

34. Námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. Dle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle ust. § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze dovodit, že by žalobce měl od počátku (tedy od poskytnutí úvěru) mít pochybnosti o platnosti sjednané úvěrové smlouvy a z toho vyplývající vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení. I pokud by soud dospěl k závěru, že si takovéto okolnosti jako profesionál v oboru vědom mít mohl a měl (jak namítal žalovaný), tak v projednávané věci bylo žalovaným postupně spláceno. Takovéto úhrady lze podřadit pod ust. § 2054 odst. 2 o.z., dle něhož plnění dluhu zčásti má za následek uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit. že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V projednávané věci neměl žalovaný na daném účtu žádné jiné prostředky než vyčerpané úvěry (nejednalo se o běžný účet, ale jen účet pro poskytnutí úvěrů) a pokud tedy na tento účet hradil, je zjevné, že si byl dluhu (dluhů) vědom. Lze tedy dospět k závěru, že tímto postupným plněním uznal i zbytek dluhu. Za takové situace se dluh promlčí dle ust. § 639 o.z. za deset led ode dne, kdy k uznání došlo. Tato lhůta zjevně neuplynula. Navíc soud uvádí, že účastníci se dle uzavřených smluv v řádu let chovali, úvěry byly poskytnuty a také spláceny. Až po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o neplatnosti úvěrových smluv, sám žalobce žaloval plnění ze smlouvy a jeho povědomí o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, vyplývá fakticky až z tohoto rozhodnutí. Za dané situace nelze dospět k závěru o promlčení předmětných pohledávek, když žaloba byla podána dne 15. 4. 2020, pohledávka uplatněná v tomto řízení se stala splatnou na základě výzvy žalobce ze dne 23. 10. 2019 a to poté, co přestalo být hrazeno žalovaným na předmětné úvěry.

35. Pokud se jedná o rozsudky OS adresa ze dne 7. 4. 2021, č.j. 19 C 74/221-29 a OS adresa ze dne 10. 2. 2021, č.j. 36 C 127/2020-101 předložené žalovaným k podpoře jím uváděných závěrů o promlčení uplatněného nároku soud uvádí, že oba případy sice dospívají k závěru, že již k okamžiku poskytnutí úvěru bez dostatečného zkoumání počala běžet lhůta k vydání bezdůvodného obohacení, avšak ani v jednom případě nedošlo k posupnému splácení (resp. toto z rozsudků neplyne) a skutkový stav je tak v obou předložených případech odlišný.

36. Pokud bylo žalovaným namítáno, že bylo uhrazeno více, než žalobce zohlednil, z jím předložených důkazů tato skutečnost neplynula, stejně tak uvedené neplynulo z výpisu z účtu č. č. účtu. Listiny prokazující vklady na účet, stejně tak výpisy z účtu č. č. účtu neprokazovaly, že by žalovaný určil, na splácení jakého úvěru mají být jím vložené prostředky použity, nakonec takovouto skutečnost žalovaný ani netvrdil. Pokud se jedná o tvrzení, že na předmětné úvěry celkem uhradil žalovaný částku 480 165 Kč, toto tvrzení z dokazování nevyplynulo, sice takovéto prostředky (resp. dokonce prostředky vyšší) byly vloženy na účet č. č. účtu, avšak z předložených listin bylo zjevné (a žalovaný nakonec toto sám tvrdil), že nebylo určeno, na který z poskytnutých úvěrů je plněno. Pak tedy bylo na žalobci, jak jednotlivé splátky započte a pokud tak činil poměrným způsobem (a to i na jiné, než zde projednávané úvěry) nelze uzavřít, že jeho postup je rozporný se zákonem.

37. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částky jak uvedeno ve výroku II. vždy s s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení, když žalobce vyzval žalovaného výzvou (prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou z 23. 10. 2019) doručenou mu dne 29. 10. 2019 se stanovením splatnosti částky k 7. 11. 2019 a následné stanovené lhůty k plnění sedm dní od uvedeného data, tedy do 14. 11. 2019. K žalobcem požadovanému datu 11. 12. 2019 tak již byl žalovaný dle ust. § 1970 o.z. v prodlení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády 351/2013 Sb. k datu prvního dne prodlení (15. 11. 2019). Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů.

38. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouvu shledal neplatnou a na další plnění z této smlouvy vyplývající žalobci právo nepřísluší (výrok III.).

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednil i příslušenství nároku. Konkrétně byl žalobce neúspěšný v částce 133 600,81 Kč na jistině a příslušenství soud vyčíslil k datu rozhodnutí ve věci a jednalo se o částku 93 240,83 Kč, celkem tedy jeho neúspěch činí částku 226 841,64 Kč. Úspěch je pak tvořen celkem částkou 247 690 Kč na jistině a 53 813, 13 Kč na příslušenství, celkem jde o částku 301 503,13 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do 43 % a žalobce byl úspěšný co do 57 %. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce činí výsledek 14 %, což je poměr výše náhrady, na kterou má žalobce nárok.

40. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku 4 560 Kč (převedená poměrná část z řízení 30 C 184/2020) a 10 118 Kč (uhrazeno v řízení 104 C 113/2020), dále bylo v dané věci bylo učiněno celkem hodnota úkonů právní pomoci s odměnou ve výši 9 860 Kč za úkon dle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva, účast na jednání dne 27. 1 2022 a 3. 2. 2022, podání ze dne 28. 6. 2021 a 24. 1. 2022 – obojí reakce na vyjádření žalovaného), 7x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/96 Sb. spolu s DPH, a dále částka 8 000 Kč jako složená záloha na znalecký posudek, tj. celkem 108 733,20 Kč. Z uvedeného 14 % činí částku 15 222,70 Kč.

41. Soud nepřiznal pro neúčelnost odměnu za doplnění žaloby z 31. 1. 2022, když veškeré zde uváděné skutečnosti měly a mohly být doplněny přímo u jednání a skutečnost, že byl žalobci poskytnut prostor pro jejich doplnění mimo jednání pak nemůže znamenat navýšení odměny advokáta. Současně je nedůvodný požadavek žalobce na úhradu dvojího podání žaloby a dvojí odměny za zaslání předžalobní výzvy. I tyto úkony neshledal účelně vynaloženými, tyto úkony mohly (a také měly být) učiněny současně. Ze stejného důvodu soud nepřiznal odměnu za vyjádření ve věci 104 C 113/2020 z 30. 12. 2020, když i zde platí, že žalobce měl nároky uplatnit současně v jednom řízení, když mu v uvedeném postupu nic nebránilo. Pokud žalobce požadoval odměnu za úkon účast u jednání dne 3. 6. 2021 ještě v řízení zdejšího soudu zp. zn. 30 C 184/2020 – zde došlo ohledně projednávaného předmětu řízení jen k vyloučení věcí k samostatnému projednání a navíc za tento úkon již bylo o odměně rozhodnuto v uvedeném řízení.

42. Námitku žalovaného, aby soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal s poukazem na neúčelnost právního zastoupení proto, že jednatelem žalobce je advokát, a dále poukázal na skutečnost, že žalobce záměrně uplatnil své nároky dvěma samostatnými žalobami pro navýšení odměny a v neposlední řadě namítl nepřipravenost zástupce žalobce k jednání soudu, kvůli čemuž došlo k naprosto zbytečnému navýšení nákladů o další jednání a z daného důvodu je nutno posoudit také účelnost nákladů u jednotlivých doplnění. Soud nejprve předesílá, že skutečnost, že jednatel žalobce je sám advokátem (což bylo doloženo listinami výpisem z rejstříku žalobce, stránkou z vyhledávání advokátů a webovou stránkou žalobce)nezakládá neúčelnost nákladů na zastoupení advokátem. Skutečnost, že advokát vlastní firmu nezakládá povinnost ji (navíc bezplatně) zastupovat. U každého advokáta navíc může vyvstat otázka kapacity, specializace apod. Říci tedy bez dalšího a paušálně, že pokud je vlastníkem firmy advokát, není zastoupení této firmy jiným advokátem účelným nákladem, se soud jeví jako nepřípadné. Pokud jde o námitku, že žalobce uplatnil nároky dvěma samostatnými žalobami v situaci, kdy soud tyto nároky spojil k jednomu řízení, je také nedůvodná. Pokud se jedná o namítanou nepřipravenost zástupkyně žalobce, zde soud uvádí, že účelnost nákladů soud vždy posuzuje u každého jednotlivého úkonu a tak tomu bylo i v této věci.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).