MSBR 33 C 104/2022-58

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 13 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 420 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 8 650 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 10 103,94 Kč od 7. 12. 2019 do 19. 1. 2020, dále s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 5 683,94 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, dále do výše kapitalizovaného úroku ve výši 7 735,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 609,55 Kč a úroku ve výši

23,72 % z částky 10 103,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 13 120 Kč s příslušenstvím s titulu nesplacené půjčky poskytnuté předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 21. 8. 2015. V žalobě dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy žalované byly zapůjčeny peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, kdy převzetí v hotovosti stvrdila žalovaná svým podpisem. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Povinnost žalované byla splatit výše uvedenou částku v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na dne 30. 9. 2016. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila na pohledávku částku 7 760 Kč, kdy předchůdce žalobce započetl tuto platbu na jistinu částku 1 896,06 Kč, na úrok částku 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 1 783,94 Kč. Žalobce uplatňuje po žalované částku 13 120 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 103,94 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 016,06 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 735,87 Kč počítané z částky 10 103,94 Kč od 1. 10. 2016 do data postoupení, tj. do 6. 12. 2019, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 609,55 Kč počítaný z dlužné jistiny za období od 8. 10. 2016 do 6. 12. 2019, dále předmětnou žalobou uplatňuje sjednané úroky z jistiny ve výši 23,72 % a úrok z prodlení. V dalším podání žalobce tvrdil, že žalovaná dne 18. 4. 2017 uznala písemně svůj dluh z výše uvedené smlouvy, kdy uznaná částka činila 14 640 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, jako úvěrující, uzavřela s žalovanou, jako úvěrovanou smlouvu o poskytnutí půjčky, kdy se úvěrující zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala ke splacení vedle jistiny zaplatit úvěrujícímu poplatek ve výši 8 880 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, z úroku ve výši 1 680 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Dle smluvních podmínek, bodu 1, byla sjednána výše úrokové sazby ve výši 23,72 %. Převzetí částky 12 000 Kč žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě ze dne 21. 8. 2015. Z karty zákazníka ze dne 21. 8. 2015, kterou žalobce založil k důkazu ohledně prověření úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy v částečném pracovním poměru a v domácnosti, její mzda měla činit 4 000 Kč, dále pobírala mateřskou ve výši 7 400 Kč, za nájem měla hradit částku 2 000 Kč. Dle této karty měl mít předchůdce žalobce k dispozici nájemní smlouvu a výměr státní podpory. Žalobce však žádnou z těchto listin soudu k důkazu nepředložil tak, aby bylo možno ověřit výši příjmů a výdajů žalované, kdy jak vyplývá z této karty, předchůdce žalobce neměl k dispozici ani důkaz o výši mzdy, kterou žalovaná v kartě zákazníka uvedla. Z přehledu plateb půjčky číslo soud zjistil, že žalovaná za období od 21. 8. 2015 do 28. 5. 2017 uhradila na zápůjčku celkem částku 7 760 Kč. Z přípisu společnosti právnická osoba ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobce, kdy ke dni postoupení činila dlužná částka 13 120 Kč bez příslušenství. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako„ uznání dluhu ze dne 18. 4. 2017“ soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh vůči obchodní společnosti právnická osoba ve výši 14 640 Kč ke dni 16. 3. 2017, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky dle smlouvy o půjčce číslo. Žalovaná se zavázala dlužnou částku zaplatit. Uznala rovněž nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce číslo dne 21. 8. 2015, na základě které žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Na předmětnou zápůjčku uhradila žalovaná částku 7 760 Kč. Ve smlouvě o zápůjčce vystupoval předchůdce žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením výše uvedené smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení

§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne

25. 7. 2018).

14. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci a dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Skutková tvrzení uvedená v žalobě stran prověření úvěruschopnosti žalované, jsou velmi kusá a neurčitá, listinný důkaz založený žalobcem (karta zákazníka), je nedostačující k prokázání jeho kusých tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce.

15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného úroku a ostatních poplatků za uzavření smlouvy, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě výše uvedené neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzala, pokud jde o smlouvu o zápůjčce ze dne 21. 8. 2015, kdy čerpala částku 12 000 Kč a na tuto uhradila pouze částku 7 760 Kč, je povinna vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaná po uzavření smlouvy uhradila částku 7 760 Kč, je povinna zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení žalobci rozdíl mezi čerpanou částkou 12 000 Kč a uhrazenou částkou 7 760 Kč, tj. částku 4 420 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku

4 420 Kč včetně příslušenství, tj. úroků z prodlení, neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas a dostala se se svým plněním do prodlení. Pokud jde o počátek prodlení, soud vycházel z listiny nazvané„ uznání dluhu ze dne 18. 4. 2017“ kdy žalovaná k tomuto datu, pokud se zavázala zaplatit dluh ze smlouvy o půjčce číslo si byla vědoma toho, že je povinna vrátit žalobci zapůjčenou jistinu, v této listině však nebyla uvedena lhůta k plnění, v přípise předchůdce žalobce ze dne 6. 12. 2019 žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Předmětný přípis byl předán k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, soud vycházel z toho, že třetím dnem byla zásilka doručena a po uplynutí 10 dnů, tj. 19. 1. 2020, byla žalovaná povinna platit a následujícím dnem se dostala do prodlení se svým plněním. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, náleží úroky z prodlení, kdy výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu, jak shora ve výroku II. uvedeno, zamítl.

16. Stran argumentace žalobce, že ze strany žalované došlo k uznání dluhu, soud uvádí následující. Uznání dluhu je utvrzovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn, či zanikl jinak, aby toto prokázal. K platnému uznání dluhu je třeba, aby toto jednostranné právní jednání učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek. K platnosti zákon pouze vyžaduje, aby dlužník jednostranně písemně přislíbil (zavázal se), že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše. Uznání dluhu je podmíněno tím, že musí být určité, tj. že závazek musí být jednoznačně identifikován. Uznání dluhu není dostatečně určité například tehdy, není-li v něm uvedeno, kterých měsíčních plnění se uznání týká (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4975/2010). Žalobcem předložené uznání dluhu však náležitosti platného uznání nesplňuje. V samotném uznání dluhu ze dne 18. 4. 2017 je uvedena částka 14 640 Kč, aniž by byla specifikována, z čeho tato částka sestává, tj. v jaké výši představuje dlužnou jistinu, v jaké výši dlužné poplatky uplatňované žalobcem, a v jaké výši se jedná o případné kapitalizované úroky ze zápůjčky a kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Dle tvrzení žalobce, dluh žalované k 28. 5. 2017 činil částku

13 120 Kč, kdy tato částka sestává z dlužné jistiny 10 103,94 Kč, souhrnného poplatku ve výši 3 016,06 Kč. V listině ze dne 18. 4. 2017 označené jako„ uznání dluhu,“ není dluh žalované ve výši 14 640 Kč řádně specifikován, objektivně není seznatelné, jak žalobce k této částce dospěl a takové uznání dluhu je pro neurčitost neplatným právním jednáním. Jak uvedeno shora, uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a tedy zavazovací důvod s konkrétními skutkovými okolnostmi musí být v řízení vždy tvrzen (nehledě od případného přenesení důkazního břemene na dlužníka o neexistenci, respektive zániku dluhu).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla z větší části úspěšná žalovaná, této však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku III. uvedeno.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).