MSBR 34 C 220/2021-28

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 6 999 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 999 Kč s úrokem z prodlení výši 1 117,12 Kč a 8,50 % ročně z částky 6 999 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 1 499,73 Kč a 29 % ročně z částky 6 999 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 7. 1. 2022 a 8. 2. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 999 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizováno, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském zápůjčce, na jejímž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 8 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 1 431 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 2 358 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 999 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 499,73 Kč za dobu od 30. 4. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 16. 3. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 117,12 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. S účinností ke dni 29. 11. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (účastníci souhlasili za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč za celkové náklady ve výši 7 233 Kč sestávající z úroku ve výši 1 431 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 2 358 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 254 Kč.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný je svobodný a žije v nájemním bytě. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, měsíční příjem činí 30 450 Kč. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 8 000 Kč. K ověření tvrzených příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva žalovaného a výplatní pásky za období od prosince 2017 do února 2018.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

11. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného činí 30 450 Kč. Schopnost splácet zápůjčku (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného v odhadované výši 8 000 Kč. Z karty zákazníka není žádným způsobem zřejmé, co měly odhadové výdaje představovat (náklady na bydlení, osobní potřeby, úhrady dalších dluhů apod.). Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“.

22. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).

23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 6 999 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

25. Ve zbytku nároku na zaplacení úroku ve výši 1 499,73 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 6 999 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 117,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 499,73 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 3. 2022 v kapitalizované výši 1 302,29 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 3. 2022 v kapitalizované výši 4 443,11 Kč, tj. částka v celkové výši 15 361,25 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 9 418,41 Kč (6 999 Kč + 1 117,12 Kč + 1 302,29 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 5 942,84 Kč (1 499,73 Kč + 4 443,11 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 61 % předmětu řízení, v 39 % předmětu řízení úspěšný nebyl. S ohledem na skutečnost, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je podobný je toliko nepatrný, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.