MSBR 48 C 71/2023-40

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 13 347 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11.229 Kč, úroku z prodlení ve výši 87,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.347 Kč od 31.8.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.347 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 24. 5. 2021.

2. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa, kde žalovaná vyplnila identifikační údaje a odeslala žádost o úvěr. Žalované byl na její bankovní účet č. účtu bankovní účet dne 24. 5. 2021 poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 660 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si následně dne 22. 6. 2021 a dne 23. 7. 2021 prodloužila tzv. korunovým odkladem jeho splatnost o další celkem dva měsíce, za což jí byl účtován poplatek ve výši 19.80 Kč. Žalovaná uhradila dne 22. 6. 2021 a dne 23. 7. 2021 žalobkyni 2 x částku 1 Kč a následně dne 23. 8. 2021 částku 2.980 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 2.980 Kč, dne 25. 10. 2021 částku 2.980 Kč, dne 23. 11. 2021 částku 2.980 Kč, dne 27. 12. 2021 částku 2.980 Kč a dne 28. 1. 2022 částku 2.980 Kč. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 10.978 Kč coby neuhrazené jistiny, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku z prodloužení splatnosti ve výši 980 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 329 Kč.

3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 3. 5. 2023 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že žalovanou lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, a ISIR s negativním výsledkem. Žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalované a za účelem posouzení její úvěruschopnosti byl využit statistický model.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.

5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

7. Mezi stranami byla prostřednictvím prostředků dálkové komunikace uzavřena dne 24. 5. 2021 úvěrová smlouva, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr jí byl poskytnut na bankovní účet č. účtu bankovní účet. Úvěr byl splatný spolu s poplatkem ve výši 660 Kč do 23. 6. 2021. Strany si ve smlouvě dále sjednaly výši jednotlivých poplatků a možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru prostřednictvím platby ve výši 1 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení žalované s platbou úvěru. Součástí smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena jejím občanským průkazem a kódem zaslaným na telefonní číslo tel. číslo. Ke dni 24. 5. 2021 byl jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. účtu bankovní účet, na který byla dne 25. 5. 2021 připsána pod variabilní symbol částka 20.000 Kč, pan jméno příjmení, (viz sdělení právnická osoba ze dne 27. 6. 2023). Úvěr byl zaslán na tento účet dne 24. 5. 2021 pod variabilní symbol. Žalovaná uvedla výši svého příjmu 52.000 Kč měsíčně, dále výši příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 58.000 Kč měsíčně, současně uvedla, že nemá dítě a splácí splátky jiným společnost ve výši 5.000 Kč měsíčně, dne 24. 5. 2021 byla žalovaná žalobkyní lustrována v registru CRIBIS, SOLUS a NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalovaná dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalobkyně uhradila z titulu tohoto úvěru žalobkyni celkem částku 17.882 Kč, ničeho dalšího žalobkyni neuhradila. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení, proto byla k jeho úhradě vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2022 zaslané jí dne 18. 7. 2022 doporučeně na adresu adresa žalované. Ze sdělení anonymizováno právnická osoba ze dne 21. 7. 2023 vyplývá, že telefonní číslo tel. číslo je předplacená karta, u které tento operátor neeviduje identifikační údaje jeho uživatele. Ze sdělení právnická osoba ze dne 19. 7. 2023 a ze sdělení anonymizováno právnická osoba ze dne 20. 7. 2023 bylo zjištěno, že uvedení dva operátoři neevidují ve svých databázích toto telefonní číslo. Z výpisu z běžného účtu č. účtu bankovní účet za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 vyplývá, že tento výpis byl adresován žalované.

8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 2.118 Kč, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

18. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 24. 4. 2023 je zřejmé, že žalovaná uvedla své příjmy a příjmy ostatních členů své domácnosti; dále, že byla lustrována ve veřejných registrech a že nebyla účastníkem insolvenčního řízení. Za účelem posouzení její bonity byl žalobkyní proveden credit scoring s využitím statistického modelu. Příjmy žalované ani příjmy ostatních členů její domácnosti nebyly nijak doloženy; s reálnými výdaji žalované nebylo vůbec kalkulováno, když tyto nebyly žalobkyní ani nikterak zjišťovány, natož důsledně ověřovány. Od žalovanou uvedeného příjmu 52.000 Kč měsíčně bylo v rámci credit scoringu odečteno životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 3.550 Kč měsíčně. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně se výdajovou stránkou žalované vůbec nezabývala; tvrzení o příjmech si pak od žalované nijak nenechala doložit. Žalobkyně se navíc nijak nezabývala např. typem bydlení žalované a stran jejích výdajů vycházela jen ze statistického modelu, který v tom, kterém případě může být na„ hony vzdálen“ realitě každého z žadatelů o úvěr. Navíc měsíční výdaje ve výši 3.550 Kč v roce 2023 (vycházející ze statistického modelu) považuje soud jako nereálné. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy žalované, stran jejích nákladů ničeho ani nezjišťovala, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalované zjistila pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních příjmů a výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované ve veřejných registrech a s objektivně zcela nedoloženým prohlášením žalované o jejích příjmech, které žalovaná nikterak nedoložila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Potvrzení o provedení ověření bonity klienta (žalované) je navíc datováno až dne 24. 4. 2023, tedy téměř dva roky po poskytnutí úvěru a je tak otázkou, zda, popř. kdy konkrétně, bylo posouzení úvěruschopnosti žalované realizováno.

19. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

21. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobkyně prokazatelně dne 25. 5. 2021 částku 20.000 Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 17.882 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě jistiny ve výši 2.118 Kč (20.000 Kč – 17.882 Kč). Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě dosud nevrácené jistiny úvěru ve výši 2.118 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Soud stran vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované vyšel z již ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který opakovaně uzavřel, že plnění poskytnuté na základě určitého právního důvodu (byť později odpadnuvšího) mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele bankovního účtu na úkor osoby peníze zasílající (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11.2004, sp. zn. 33 Cdo 679/2003, jeho usnesení ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2471/2009 či ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4656/2014). Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé a nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu. Soud proto, byť byly finanční prostředky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovanou zaslány na bankovní účet třetí osoby, uzavřel, že bezdůvodně se obohatila žalovaná, neboť se v daném případě jednalo právě o plnění ze smlouvy a jí uvedený bankovní účet třetí osoby byl pouze platebním místem.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, té ale dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.