MSBR 49 C 68/2021-229

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou Adresa zainteresované osoby 1/0, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0, ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 ⟪LB:lb_009⟫ advokátkou Adresa zainteresované osoby 3/0, ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnictví,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že žalobce je vlastníkem o velikosti podílu id. ½ vzhledem k celku, a to pozemku Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům, vše v obci adresa, katastrálním území adresa, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44.200 Kč k rukám Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátky Adresa zainteresované osoby 3/0, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se – žalobou doplněnou opakovaně k výzvě soudu – domáhal určení, že je vlastníkem ideální jedné poloviny nemovitostí, a to pozemku p. č. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, vše v obci adresa, katastrálním území adresa. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že tento spoluvlastnický podíl k uvedeným nemovitostem daroval žalovanému podle darovací smlouvy ze dne 26. 2. 2008, jíž bylo žalobci současně zřízeno věcné břemeno doživotního bezúplatného výlučného užívání bytu v přízemí domu č. p. Anonymizováno. Byt v přízemí domu užívá žalobce se svou manželkou a jejím vnukem, byt v prvním patře pak žalovaný a jeho rodiče (druhá polovina nemovitostí patří právě otci žalovaného, synovi žalobce). Soužití mezi žalobcem a žalovaným podle žalobce „není ideální“, „dochází k častým potyčkám, které žalobce vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu těžce nese“, a protože „chování žalovaného vůči žalobci se nezlepšovalo, a to ani dovršením zletilosti“, žalobce přípisem ze dne 27. 7. 2020 odvolal svůj dar pro nevděk, „avšak bez reakce či součinnosti ze strany žalovaného“. Žalobce tak „byl nucen podat žalobu“ v projednávané věci. Žalobce soužití se žalovaným v doplnění žaloby popsal takto: žalovaný „žalobce i jeho manželku ignoruje, nezdraví je, v případě, že se podaří navázat komunikaci, je žalovaný na žalobce hrubý, bez důvodu na žalobce křičí, neprojevuje o žalobce žádný zájem, nereaguje na žalobcovy prosby o případnou pomoc, manželce žalobce žalovaný vyhrožuje vyhozením z domu na ulici, je na ni hrubý, což žalobce těžce psychicky nese, velmi mu to ubližuje a pociťuje toto chování žalovaného k manželce jako vlastní újmu. Manželka žalobce je totiž osobou, která o žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu pečuje, stará se o jeho záležitosti i o domácnost“. Dále žalobce podrobně rozvedl „příkladmý výčet událostí, kterými mu žalovaný ztěžuje život i bydlení v domě“ (odmítání zpřístupnění sklepa, konflikt mezi manželkou žalobce a žalovaným dne 12. 4. 2021, přerušení dodávek teplé vody, nedostatečné topení v domě v zimním období, zamčení dveří a ponechání klíčů z venkovní strany dveří v dubnu 2020 při venčení psa žalobcem, neposkytnutí pomoci při onemocnění žalobce a jeho manželky v březnu a dubnu 2021). Na dotaz soudu při jednání ve věci dne 10. 5. 2022, v jakém konkrétním jednání žalovaného spatřuje žalobce důvod pro vrácení daru, žalobce svá žalobní tvrzení doplnil tak, že důvodem je „dlouhodobý negativní vztah mezi účastníky“, konkrétně „žalovaný omezil pohyb žalobce po domě“, kdy žalobce se může pohybovat pouze po bytě, avšak nemá přístup do sklepa, dále je mu omezováno teplo v bytě, před cca 10 – 15 lety mu byt z bytu odebrán termostat, takže si žalobce nemůže sám regulovat teplotu v bytě, teplo v celém domě reguluje syn žalobce (otec žalovaného), žalovaný v dubnu 2021 (v době, kdy byl žalobce Covid pozitivní) nereagoval na žádost žalobce o pomoc, k dotazu soudu, kdy žalovaný neposkytl žalobci první pomoc, žalobce popsal incident, kdy seděl na schodech a zjevně mu nebylo dobře, okolo šel jeho syn (tj. otec žalovaného) a nepomohl mu, k opakovanému dotazu na neposkytnutí první pomoci ze strany žalovaného žalobce uvedl, že „vnuk nedělá nic, protože je ovlivňován rodiči, nesmí bez nich udělat nic“ (ve zbytku popsal, jak nemovitosti žalovanému „přepsal, aby o ně nepřišel“, protože jej tehdy „nějaká ženská obrala o 4,9 milionu Kč“, žalobce se „bál o majetek, tak to přepsal vnukovi“), podrobně rozvedl, jak žalovaný bez rodičů „nesmí nic, ani si tam vodit kamarády“, žalovaný žalobce nezdraví. Rodiče žalovaného „vyhazují“ žalobcovu manželku, ačkoli ta „jej zachránila, pomohla mu, když měl problémy s alkoholem a zdravotní problémy“. Manželka mu pomáhá s běžnou obsluhou, žalovaný „nemůže, neboť mu to rodiče zakázali“. Na dotaz soudu, jak konkrétně byl žalovaný k žalobci drzý, žalobce uvedl, že před ním „mlátil dveřmi“ a nepomůže žalobci, když si obouvá boty, dále popsal, jak žalovaný byl drzý k manželce žalobce (jednalo se o incident na kole, k němuž podle žalobce došlo v dubnu 2021, k tomu srov. podání žalobce ze dne 28. 6. 2021, žurnalizované na č. l. 44 spisu). Dále žalobce k dotazu soudu upřesnil, že k incidentu ohledně kontroly teploty vody v bytě žalobce došlo v době, kterou si již nepamatuje, mohlo to být cca před dvěma lety. Incident s klíči žalobce podrobně popsal tak, že žalobce chtěl vyvenčit psa, pustil ho tedy ven z domu na ulici, a když ho chtěl vzít zpátky, zjistil, že žalovaný v mezidobí vzal jeho klíče a dal je do dveří z venkovní strany a zamkl, takže se žalobce pro psa nemohl dostat a „musel tehdy zvonit na manželku a ta mu musela odemknout“. Předělání klíčů žalovaným tehdy žalobce podle svého tvrzení viděl. Pokud jde o incident, kdy žalovaný měl v noci rušit žalobce se svými kamarády, žalobce na dotaz soudu neupřesnil, kdy k němu došlo (doslova uved „je, kdybych si všechno pamatoval“), k dotazu soudu, jak je možné, že žalovaný měl v bytě kamarády, když dříve žalobce uvedl, že kamarády si žalovaný domů vodit nesmí, žalobce upřesnil, že žalovaný „asi neměl doma rodiče“ a že kamarádi žalovaného se dostali do jeho bytu, neboť žalobce svůj byt „nemá zamčený“. Na dotaz soudu žalobce nejprve uvedl, že v bytě bydlí on se svou manželkou a jejím vnukem, občas tam „chodí na návštěvu“ kamarádka manželky Hanka (vyjádření při jednání dne 10. 5. 2022). Při jednání dne 26. 7. 2022 pak žalobce uvedl totéž (v bytě podle žalobce bydlí žalobce, jeho manželka a její vnuk), poté, co žalovaný uvedl, že v bytě bydlí další osoby, nicméně žalobce uváděl vzájemně si protiřečící tvrzení [nejprve uvedl, že syn manželky jméno FO asi před týdnem odešel – myšleno zjevně z toho bytu – na odvykací protidrogový pobyt, následně však uvedl, že „měl nastoupit na odvykací pobyt a měl to mít na měsíc“ a že nyní u žalobce nebydlí, „nevrátil se, je u (žalobce) pouze na návštěvě“]. Podle žalobce se žalovaný jednání, v němž žalobce spatřoval důvod pro odvolání daru, dopustil v období 27. 7. 2017 – 27. 7. 2020 (tři roky před odvoláním daru). Pokud jde o problém s nízkou teplotou v bytě žalobce, žalobce žalovanému vytýká, že je s tímto problémem obeznámen, ale nápravu dlouhodobě nesjednal. Nově k výzvě soudu v podání ze dne 15. 6. 2023 žalobce uvedl, že v jeho bytě nebyla zajištěna teplá voda v období srpen – říjen 2019, proto žalovaného opakovaně vyzýval k nápravě, dále zmiňoval problém s nízkým tlakem vody v bytě. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spatřoval v nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným stavem (neboť žalovaný odmítl žalobci poskytnout součinnost k úpravě zápisu v katastru nemovitostí).

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Namítal zejména, že nejsou dány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly vrácení či odvolání daru pro nevděk či odstoupení od darovací smlouvy. Uvedl, že soužití žalobce a rodič žalovaného dlouhodobě (od dětství žalovaného) „bylo problematické“, podle žalobce z důvodu nadměrného požívání alkoholických nápojů ze strany žalobce. Ke zhoršení vztahů v domě přispěl návrat manželky žalobce z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2011 (žalobce v roce 2009 žalobce uzavřel manželství s jméno FO, ta několik dní po uzavření manželství nastoupila k výkonu trestu odnětí svobody, po jejím návratu v roce 2011 se pak soužití v domě „dramaticky zhoršilo“). Do bytu užívaného žalobcem se nastěhovaly dvě zletilé děti jeho manželky (jméno FO a jméno FO) a jejich partneři, v bytě se objevovaly i další osoby, o nichž neměl žalovaný ani jeho rodiče žádný přehled. Většina osob bydlících u žalobce „měla za sebou kriminální minulost a výkon trestu odnětí svobody“ (syn manželky žalobce žalovanému osobně sdělil, že „zrovna skončil výkon trestu odnětí svobody“), soužití v domě s „touto komunitou“ bylo „velmi obtížné“, sám žalovaný byl svědkem příchodu exekutora (proti manželce žalobce a jejím dětem bylo vedeno v součtu asi šedesát exekucí) či četných návštěv policie, která hledala osoby žijící se žalobcem či přímo žalobce (z důvodu černé skládky, kterou založil, a z důvodu, že často nechával po ulici volně pobíhat psa bez dozoru a náhubku). Osoby žijící v bytě se žalobcem se průběžně mění, například se na čas odstěhují a následně zase vrátí (v bytě nicméně zanechají své nezletilé děti, například jméno FO, syna jméno FO, což je partnerka jméno FO, syna žalobcovy manželky). Mezi žalobcem a jeho synem (otcem žalovaného) byl v minulosti spor kvůli placení služeb spojených s užíváním bytu, v roce 2012 dosáhli sice dohody, avšak ta nebyla žalobcem dodržována, v roce 2014 spor eskaloval (poté, co dluh žalobce přesáhl částku 80.000 Kč), o zaplacení dlužné částky bylo vedeno řízení u Městského soudu v Brně, další žaloba byla podána na zdržení se zásahů do vlastnického práva. V těchto věcech účastníci nakonec dosáhli dohody, když se dohodli na zaplacení dlužné částky ve splátkách, a dále bylo ujednáno, které osoby smějí spolu s žalobcem užívat „jeho“ byt. Pokud jde o zaplacení, žalobce dohodu dodržel, pokud jde o okruh osob užívajících byt, žalobce dohodu nedodržel. Žalovaný dále popisoval, jak si za těchto okolností nemohl vybudovat kladný vztah k žalobci, svému dědovi, navzdory tomu všemu se však k žalobci nikdy nechoval nevhodně, v rozporu s dobrými mravy či dokonce hrubě. Podle žalovaného došlo naopak ke zhoršení žalobcova chování vůči žalovanému, podle žalovaného je toto ovlivněno chováním manželky žalobce, která žalobce proti žalovanému a jeho otci poštvává a chová se, „jako by jí dům patřil“. Pokud jde o konkrétní jednání, které žalobce uvádí v žalobě, žalovaný nikdy nebyl požádán o poskytnutí první pomoci, nikdy nezaznamenal žádný náznak potřeb první pomoci ze strany žalobce. K žalobci sice nemá „vřelý vztah“, nicméně na něj není drzý a nevysmívá se mu, nemá zájem být příčinou jakéhokoli konfliktu, žádné naschvály mu neprováděl, žádná kola nepropichoval (a vzhledem k tomu, že mu kola většinou opravoval žalovaný, neměl osobně žádný zájem na tom, aby měl žalobce propíchnuté kolo, které by žalovaný následně měl opravovat), nikdy žalobce v domě nezamkl (ostatně je podle žalovaného nelogické, aby zamykal dveře zvenčí a nechával klíče v zámku na ulici, aby do domu mohly vniknout cizí osoby; podle žalovaného si žalobce přípisem ze dne 25. 4. 2020, v němž takový incident popisoval, měl vytvářet podmínky k tomu, aby „mohl uvést jakýkoli žalobní důvod“), na žalobcovu manželku hrubý není, kontaktu s ní se vyhýbá, neboť hrubá je naopak manželka žalobce. Podle žalovaného se žalobní tvrzení nezakládají na pravdě, navíc jsou formulovány velmi obecně, bez bližší specifikace a časového určení, ze strany žalobce se jedná o účelově vykonstruovaná tvrzení. Žalovaný pak především vznesl námitku promlčení.

3. Soud se opakovaně pokoušel o smír mezi účastníky, a to jednak s přihlédnutím k tomu, že se jedná o dědečka a vnuka, jednak s přihlédnutím k tomu, že se nejedná o první spor obdobného charakteru a že ve dvou dříve vedených řízeních se podařilo dosáhnout dohody účastníků. Žel, marně.

4. S ohledem na námitku promlčení se soud v řízení zabýval otázkou, jak bylo odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 po skutkové stránce vymezeno (v tomto směru soud považuje za zcela nepodstatné další okolnosti, které žalobce v řízení sice uváděl, avšak neuvedl je jako důvody pro odvolání daru v přípisu ze dne 27. 7. 2020), zda k okolnostem, v nichž žalobce spatřoval důvody pro odvolání daru, došlo ve lhůtě tří let před odvoláním daru (obecná promlčecí lhůta), a zda chování žalovaného skutečně naplnilo znaky uvedené v ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Výlučně v tomto směru pak prováděl dokazování a zjišťoval skutkový stav věci. Pro nadbytečnost se soud nezabýval okolnostmi, které podle tvrzení žalobce nastaly až po doručení přípisu o odvolání daru ze dne 27. 7. 2020, neboť otázka, zda k dalším incidentům došlo, je z hlediska posouzení a rozhodnutí v projednávané věci zcela irelevantní. Nutno dodat, že v tomto směru soud oba účastníky poučil a tento svůj postup opakovaně zdůrazňoval v průběhu řízení, nemůže jít tedy o postup z hlediska účastníků nepředvídatelný.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí soud vzal za prokázané, že jako vlastníci pozemku p. č. Anonymizováno, jejíž součástí je rodinný dům č. p. Anonymizováno, vše v obci adresa, katastrální území adresa, jsou evidováni žalovaný a jeho otec (syn žalobce, jméno FO), každý v rozsahu ideální ½, a že žalobce má zapsané věcné břemeno užívání podle čl. III. smlouvy ze dne 26. 2. 2008.

7. Z notářského zápisu ze dne 26. 2. 2008 soud vzal za prokázané, že tento zachycuje obsah darovací smlouvy, jíž žalobce daroval svou id. ½ k pozemku p. č. Anonymizováno a budově č. p. Anonymizováno, která na pozemku stojí, vše v obci adresa, katastrálním území adresa, žalovanému, a žalovaný se svým otcem (druhý spoluvlastníkem těchto nemovitostí) žalobci zřídili věcné břemeno doživotního bezplatného výlučného užívání samostatného bytu v přízemí domu a „spoluužívání vstupního prostoru včetně prostoru v přízemí před schodištěm a spoluužívání pozemku p. č. Anonymizováno, s volným pohybem po tomto pozemku a ve vstupním prostoru v přízemí před schodištěm“. V téže části smlouvy bylo sjednáno, že „náklady na zachování a opravy věci ponese její vlastník“. V žádné části smlouvy není sjednáno právo žalobce užívat sklep, mít do něj přístup či cokoli podobného. K dotazu soudu, z čeho žalobce dovozuje své právo sklep užívat, při jednání dne 10. 5. 2022 žalobce uvedl, že z toho, že „ten dům postavil“.

8. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2008, č. j. spisová značka, soud vzal za prokázané, že jím byla za tehdy nezletilého žalovaného schválena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 26. 2. 2008.

9. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 1995, č. j. spisová značka, soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Mělo-li z něj být prokázáno, že v době před 3. 1. 1995 žalobce požíval v nadměrné míře alkohol, a z toho důvodu došlo k rozvodu jho prvního manželství, tuto otázku soud nepovažuje za podstatnou z hlediska projednávané věci.

10. Z dohody ze dne 30. 6. 2012 soud vzal za prokázané, že jí bylo sjednáno mezi žalovaným (zastoupeným matkou), jeho otcem, žalobcem a dále jméno FO a jméno FO, že v domě (resp. v bytě v přízemí užívaném žalobcem) mohou vyjma žalobce a jeho manželky dále bydlet jméno FO a jméno FO, a to za podmínek dále rozvedených. V dohodě bylo mj. sjednáno, že uživatelé bytu v přízemí se zavazují, že „nebudou svoje psy venčit bez dohledu na pozemku před domem“ (srov. odst. II. dohody), a též bylo výslovně uvedeno, že tento souhlas spoluvlastníků domu „v žádném případě neopravňuje uživatele přihlásit se na adresu domu (…) k trvalému nebo přechodnému bydlišti“.

11. Ze zprávy Magistrátu města Anonymizováno, Odbor správních činností, oddělení evidence obyvatel, ze dne 13. 7. 2015, vzal soud za prokázané, že k uvedenému dni vyjma žalobce, žalovaného a jeho rodičů měli v domě na adrese adresa (tj. v domě, o nějž ve věci jde) trvalý pobyt dále hlášen: manželka žalobce, dále jméno FO (nar. 11. 2. 2014), jméno FO (nar. 27. 1. 2014) a jméno FO. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jméno FO je dcera manželky žalobce a že jméno FO a jméno FO jsou vnuci manželky žalobce či děti partnerů dětí manželky žalobce.

12. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud vzal za prokázané, že ke dni 26. 1. 2016 bylo proti manželce žalobce vedeno celkem 10 exekučních řízení, ke dni 27. 1. 2016 byla vedena čtyři exekuční řízení proti jméno FO a 23 exekučních řízení proti jméno FO, ke dni 27. 5. 2021 bylo vedeno šest exekučních řízení proti manželce žalobce, 22 exekučních řízení proti jméno FO a 26 exekučních řízení proti jméno FO. jméno FO a jméno FO jsou synové manželky žalobce (srov. vyjádření žalovaného při jednání dne 26. 7. 2022, jež žalobce nijak nezpochybňoval).

13. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2019, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že se týká nezletilého jméno FO, vnuka manželky žalobce (syna jejího syna jméno FO), že tento byl původně (rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2016, č. j. spisová značka) svěřen do pěstounské péče jméno FO, k důkazu provedeným rozsudkem pak byla pěstounská péče zrušena a jmenovaný byl svěřen do osobní péče babičky, manželky žalobce v projednávané věci.

14. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, č. j. Anonymizováno, soud vzal za prokázané, že jím byl schválen smír mezi žalobcem, žalovaným a jeho otcem (synem žalobce), a to v řízení zahájeném žalobou syna žalobce a žalovaným v projednávané věci, kteří se domáhali, aby se žalobce zdržel zásahů do jejich vlastnického práva. Účastníci v tomto řízení dosáhli dohody, podle níž byli spolu se žalobcem oprávněni užívat byt v přízemí manželka žalobce, jméno FO, její „současný druh“ a dvě nezletilé děti (jméno FO a jméno FO), všichni v rozsahu užívacího práva žalobce, zřízeného smlouvou o zřízení věcného břemene. Dále se účastníci dohodli na povinnosti žalobce zaplatit žalovanému a jeho otci částku ve výši 80.000 Kč v pravidelných splátkách, jež byly rozvedeny (v tomto směru mezi účastníky došlo k dohodě o předmětu řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. Anonymizováno), a na placení záloh na služby spojené s užíváním bytu. Zatímco v části, v níž šlo o zaplacení dlužné částky, žalobce podmínky dohody splnil, v části, v níž šlo o užívání bytu, podle žalovaného nikoli, přičemž z vyjádření žalobce je zřejmé, že to tak skutečně je [srov. jeho vyjádření při jednání 26. 7. 2022, kdy uvedl, že „synovi při přepisu toho domu říkal, že ten dům je velký a že v něm bude bydlet, kdo bude (žalobce) chtít; k výslovnému dotazu soudu, zda žalobce dodržuje dohodu z roku 2017, žalobce zopakoval, že „ještě předtím synovi sdělil, že tam bude bydlet, koho tam žalobce bude chtít“].

15. Z přípisu žalobce ze dne 5. 10. 2017 soud zjistil, že jím žalobce žádal žalovaného o řádné zajištění dodávky vody a vytápění (poté, co „takto již oslovil otce žalovaného“, který „v dané záležitosti má největší podíl“). Žalobce zde odkazuje na postavení žalovaného jako obdarovaného. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že žalobce odeslal tento přípis žalovanému dne 6. 10. 2017 doporučeně.

16. Z přípisu žalobce bez uvedeného data, s připojeným podacím lístkem ze dne 23. 3. 2018, soud zjistil, že jím žalobce žádal „jako obdarovaného“ o „vytápění“ v přízemním bytě, dále zmiňuje též problém s teplou vodou, přitom konstatuje, že mu do kuchyně (zjevně žalovaný a jeho otec) namontovali bojler. V závěru žalobce žalovaného žádá, aby „celou věc řešil a přečetl si darovací smlouvu“.

17. Na tomto místě nutno poukázat na nekonzistentnost vyjádření žalobce, který při jednání ve věci dne 26. 7. 2022 nejprve uváděl, že do roku 2018 neměl problém s topením a teplou vodou, po konfrontaci s obsahem svých vlastních přípisů z uvedeného období pak konstatoval, že problém s topením a teplou vodou byl dlouhodobý, a zřejmě „tedy byl i před rokem 2018“.

18. Z přípisu žalovaného ze dne 27. 4. 2018 soud vzal za prokázané, že jím žalovaný reagoval na přípis žalobce ze dne 21. 3. 2018 a že se v něm vyjadřoval k otázce topení i teplé vody. Vzhledem k tomu, že absencí teplé vody žalobce odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 nezdůvodnil, soud se jím dále nezabývá. Pokud jde o teplo v bytě, z přípisu žalovaného ze dne 27. 4. 2018 je zřejmé, že šlo o otázku, která mezi účastníky byla řešena dlouhodobě, a především, že ze strany žalovaného řešena byla (žalovaný na žádost žalobce reagoval), žalovaný podrobně popsal, že teplota je v celém domě nastavena stejně, tedy není možné, aby žalobce měl v bytě v přízemí zimu a žalovaný v bytě v patře nikoli. Žalovaný poukázal na to, že oblečení, v němž se žalobce pohybuje po domě, neodpovídá jeho tvrzení o zimě v bytě (na zimu si chodí stěžovat „v trenkách a v tričku“).

19. Z přípisu žalobce (bez uvedení data, avšak z obsahu je zřejmé, že jde o reakci na přípis žalovaného ze dne 27. 4. 2018) soud zjistil, že se v něm žalobce vyjadřoval k topení, k teplé vodě a k otázce mytí chodby. Přípis opět obsahuje zmínku o daru, žalobce konstatuje, že před podpisem smlouvy bylo něco ústně sjednáno a po podpisu smlouvy jej (míněno žalobce) „všichni odkopli jako psa a dodnes se k němu chovají jako k cizímu (…).“

20. Z účtenky z Hornbachu ze dne 27. 6. 2018 soud zjistil, že podle ní byl zakoupen jeden ohřívač vody. Z připojeného podacího lístku ze dne 8. 8. 2018 a vyjádření žalobce při jednání soud zjistil, že tuto účtenku žalobce obratem přeposlal svému synovi (otci žalovaného) k proplacení. Z přípisu žalobce a jeho manželky ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že byl adresován synovi žalobce (otci žalovaného) a žalovanému, že jím autoři akceptovali vyúčtování (s několika námitkami), oznámili adresátům, že si pořídili nový ohřívač vody do kuchyně a vyzvali je k proplacení. Přípis opět odkazuje na darovací smlouvu. Jde zjevně o přípis, který byl odeslán spolu s účtenkou z Hornbachu dne 8. 8. 2018. Podle žalobce mu ohřívač proplacen nebyl.

21. Z přípisu žalobce ze dne 4. 5. 2019 soud zjistil, že jím žalobce vytýkal dodávku vody. Přípis je sice formálně nadepsán „Vážený jméno FOAnonymizovánoa jméno FO“, z obsahu je však zřejmé, že se jím žalobce obrací na svého syna (otce žalovaného; srov. „hovořil jsem s Tvou manželkou…“). Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že jej žalobce odeslal otci žalovaného (nikoli žalovanému) dne 4. 5. 2019.

22. Z přípisu žalobce ze dne 18. 9. 2019 soud zjistil, že v něm žalobce žádal žalovaného o výměnu bojleru v koupelně, neboť přestal ohřívat teplou vodu, a dále o regulaci tlaku vody. Žalobce opět poukazuje na to, že žalovanému daroval spodní byt“. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že tento přípis žalobce žalovanému odeslal doporučeně dne 17. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že ani jedna z těchto okolností nebyla uvedena jako důvod pro odvolání daru ze dne 27. 7. 2020, soud se jimi dále nezabýval. Nad rámec právě uvedeného nutno dodat, že není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje povinnost žalovaného zajistit mu funkční bojler v jím užívaném bytě. Bojler není součástí bytu (domu), nejde o zachování či opravu věci, k nimž se žalovaný zavázal ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 26. 2. 2008. Vzhledem k tomu, že absencí teplé vody či neopravením (nevýměnou) bojleru nebylo odvolání daru zdůvodněno, soud se dále nezabýval otázkou, z čeho žalobce dovozuje své právo, resp. povinnost žalovaného vyměnit mu porouchaný bojler.

23. Z přípisu žalobce ze dne 27. 9. 2019 soud zjistil, že v něm žalobce řeší otázku opravy bojleru v koupelně. Z pohledu soudu zmateně popisuje, kdy koho k čemu vyzýval (23. 9. 2019 měl ústně sdělit synovi, že mu neohřívá bojler v koupelně, na to reagoval syn jinak, než žalobce očekával, „tak mu žalobce napsal dopis“ dne 28. 8. 2019, na který syn nereagoval, proto 17. 9. 2019 žalobce napsal dopis „obdarovanému jméno FO“, ten nemá zájem, aby se přišel podívat, žalobce byl tři týdny bez teplé vody; uvedená data a časová souslednost jednoznačně neodpovídá běžné logice; těžko mohl 23. 9. 2019 žalobce něco ústně sdělit synovi a z důvodu jeho tvrzené adekvátní nereakce následně 28. 8. 2019 napsat dopis a dne 17. 9. 2019, tj. stále ještě v době předtím, než měl prvně záležitost ústně řešit se synem, se písemně obrátit na žalovaného, nehledě na to, že od ústního oznámení dne 23. 9. 2019 do sepsání dopisu dne 27. 9. 2019 neuplynuly tři týdny, ale toliko čtyři dny). Žalobce se v přípise na adresáty opět obrací jako na „obdarované“, sděluje, že zasílá „fakturu k proplacení“ bojleru, neboť to je „součást bydlení věcného břemene“. Následně se obrací zjevně na syna, kterému sděluje, že „bez jeho dovolení zrušil termostat pokojový (…)“ a vyzývá ho k vrácení do původního stavu (pozn. soudu: k dotazu soudu při jednání dne 10. 5. 2022 žalobce uvedl, že termostat odstranil jeho syn v období před cca 10 – 15 lety, když byla prováděna rekonstrukce domu). Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že tento přípis žalobce odeslal svému synovi, otci žalovaného, dne 30. 9. 2019.

24. Z přípisu žalobce ze dne 15. 11. 2019 soud zjistil, že jím žalobce vytýkal žalovanému, že mu na jeho žádost nedonesl vodováhu ze sklepa, dále konstatoval, že mu a manželce někdo propichoval kola, když je měli venku, proto si žalobce začal dávat kolo na chodbu a manželka na verandu, přesto žalobci kolo opět někdo propíchl. V přípisu žalobce opět odkazuje na darování (označuje „vnuka jméno FO obdarovaného“). Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že přípis žalobce odeslal žalovanému dne 18. 11. 2019 doporučeně.

25. Z přípisu žalobce ze dne 25. 4. 2020 soud zjistil, že jím žalobce vytýká žalovanému chování, které mělo spočívat ve vyjmutí klíčů ze zámku, jejich vložení do zámku z opačné (venkovní) strany a zamčení, to vše v době, kdy žalobce měl vypuštěného psa na ulici. Vzhledem k tomu, že se jedná o incident, k němuž mělo podle tvrzení žalobce v době 27. 7. 2017 – 27. 7. 2020, a současně byl jako důvod odvolání daru uveden, soud se jím zabýval podrobněji. Z kusého přípisu ze dne 25. 4. 2020 ani obsahu odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 nebylo (soudu) zřejmé, k čemu přesně mělo dojít. V tomto směru tedy při jednání dne 10. 5. 2022 vyzval žalobce k vysvětlení, přitom žalobce uvedl, že „chtěl vyvenčit psa, pustil ho ven, když ho chtěl vzít zpátky, zjistil, že žalovaný v mezidobí vzal jeho klíče a dal je do venkovní strany dveří a zamkl, takže se (žalobce) nemohl dostat ven pro psa. (Žalobce) tehdy musel zvonit na manželku a ta mu musela odemknout“. Žalobce tehdy žalovaného při manipulaci s klíči podle svého tvrzení viděl. K tomu nutno uvést, že toto vyjádření žalobce jednak neodpovídá obsahu jeho přípisu ze dne 25. 4. 2020, jednak kontrastuje s jeho dalšími tvrzeními. V první řadě se jeví jako vysoce nelogické, aby kdokoli z domu vytahoval klíče zevnitř a dával je do dveří zvenčí, tím spíše že by něco takového udělal spoluvlastník domu (který z povahy věci nemůže mít zájem na tom, aby dům byl volně přístupný kolemjdoucím). Překlene-li soud tuto nelogičnost, nelze přehlédnout, že v přípisu ze dne 25. 4. 2020 žalobce uvádí, že takto zůstal v bytě a nemohl se dostat pro psa ven, zatímco při jednání soudu dne 10. 5. 2022 uvedl, že zůstal uvězněn na chodbě (zde se pak nabízí otázka, jak by vůbec fyzicky bylo možné, aby žalovaný prošel na chodbě kolem žalobce a před ním vzal jeho klíče, dal je na druhou stranu dveří a zamkl, aniž by mu v tom žalobce jakkoli bránil) a „musel zazvonit na manželku“, která mu „musela odemknout“. S ohledem na disproporce v popisu incidentu ze strany žalobce soud nevzal za prokázané, že by k nějakému incidentu v tomto směru vůbec došlo a že se odehrál způsobem, který žalobce popsal. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že situaci vyřešil tím, že zazvonil na manželku a ta mu odemkla (případně, v jiném podání a u dalšího jednání, dne 29. 6. 2023, pak žalobce uvedl, že jeho manželka byla v té době v práci, žalobce zůstal zamčený v bytě, přičemž tuto situaci vyřešil tím, že manželce zavolal do práce, ta dojela, odemkla mu a tím byla situace vyřešena), soud – i kdyby k něčemu takovému došlo (v jakékoli ze žalobcem popsaných variant) – nepovažuje takovou událost za natolik závažnou ze strany žalovaného, aby odůvodňovala požadavek na vrácení daru podle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Sama manželka žalobce, jméno FO, uvedla při výslechu dne 19. 9. 2023, že zamčený byt, resp. dům nijak žalobce nelimitoval, pouze tak, že „nemohl vzít psa dovnitř“, což soud nepovažuje za žádnou zásadní újmu. Z tohoto důvodu pak soud nevedl dokazování k žalobcem tvrzenému incidentu s klíči a neuplatnil postup podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

26. Z přípisu žalobce ze dne 27. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že odvolává svůj dar podle darovací smlouvy ze dne 26. 2. 2008 (spoluvlastnický podíl v rozsahu id. ½ k pozemku p. č. Anonymizováno a rodinném domě č. p. Anonymizováno, obou v obci adresa; ač tak žalobce neuvádí výslovně, je zřejmé, že jde o nemovitosti v k. ú. adresa). Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tento přípis byl žalovanému odeslán dne 30. 7. 2020. Odvolání daru je zdůvodněno takto: „nezdravíš mě, neposkytl jsi mi nikdy první pomoc, nezeptal ses mě po celou dobu, jestli něco potřebuji, nereaguješ na mé písemné dopisy, když Tě požádám o přístup do sklepa nebo o jiné věci, tak nikdy nemáš čas a ještě mě nenecháš domluvit a zvyšuješ na mě hlas, jsi drzý a vysmíváš se mi“. Žalobce dále podrobně rozvádí zimu ve svém bytě (kdy o řešení tohoto problému žádal žalovaného a jeho otce, podrobně pak rozvedl incident, kdy žalovaný a jeho otec měli být v bytě žalobce na kontrole problému s teplem, žalovaný přitom měl na žalobce zvyšovat hlas, mělo dojít k při ohledně okolností výstavby domu, darování aj., do debaty vstoupila manželka žalobce, která „se snažila žalovanému vysvětlit pravdivé věci (…)“, přitom žalovaný měl manželce žalobce tykat, řvát po ní a vyhazovat ji z domu). Jako další důvod odvolání daru žalobce uvedl narušování nočního klidu žalovaným v době, kdy žalovaný doma nemá rodiče (žalobce poukazoval na hlučnost žalobce a jeho kamarádů, bouchání dveřmi, vstup kamaráda žalovaného do bytu žalobce, zásah manželky žalobce a vyřešení situace matkou žalovaného poté, co přišla domů; dále žalobce poukazoval na to, že při konzumaci alkoholu žalovaný a jeho kamarádi prázdné sklenice házeli ven, kde si hrají děti), propíchávání duší kola, které má žalobce na verandě, a dále incident s klíči ve dveřích v době venčení žalobcova psa. Konečně, žalobce jako důvod odvolání daru uvedl chování žalovaného k manželce žalobce, kterou žalovaný měl „s dítětem vyhazovat, že tu nemá co dělat“, dále měl žalovaný „kopat do hraček“, když se manželka zastala žalobce, měl na ni žalovaný „vyjet a být drzý“, měl jí „dělat naschvály“.

27. Obsah tohoto přípisu je zcela určující pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. Důvody, které v něm žalobce uvedl, vymezují rozsah toho, čím se soud může zabývat při posouzení otázky, zda byly dány důvody pro odvolání daru. Žádnými jinými okolnostmi (nedodání teplé vody, neposkytnutí pomoci v době onemocnění na jaře 2021 aj.), byť by byly sebezávažnější, se soud zabývat již nemůže, neboť je vázán odůvodněním odvolání daru, jak bylo žalobcem učiněno.

28. Otázka, zda k jednotlivým jednáním žalovaného, jak byly v odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 popsány, došlo, byla mezi účastníky sporná. Ve vztahu k jednotlivým skutkům pak pro stručnost soud odkazuje na zjištění a závěry níže.

29. Z přípisu žalovaného ze dne 10. 8. 2020 soud zjistil, že jím žalovaný reaguje na přípis žalobce ze dne 27. 7. 2020. Vzal jím proto za prokázané zejména to, že přípis ze dne 27. 7. 2020 byl žalovanému doručen (a to někdy v období mezi 30. 7. 2020, kdy byl odeslán, a 10. 8. 2020, kdy na něj žalovaný reagoval). Dále z něj soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že důvody pro odvolání daru skutkově nejsou dány („…se nezakládají na pravdě“), „jedná se o účelově vykonstruovaná tvrzení, skutečnost je zcela jiná“, důvody pro odvolání daru „jednoznačně neexistují“, a proto žalovaný nehodlá poskytovat v této souvislosti žalobci žádnou součinnost. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že přípis byl odeslán žalobci dne 11. 8. 2020.

30. Z propouštěcí zprávy žalobce ze dne 9. 11. 2021 soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení žalobce určující pro rozhodnutí v projednávané věci. Onemocnění žalobce v listopadu 2021 není podstatné z hlediska okolností, které žalobce označil jako důvody pro odvolání daru, k němuž navíc došlo v době o cca 1,5 roku dříve (27. 7. 2020). Totéž pak nutno uvést ve vztahu ke zprávě o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 13. 9. 2021 a k lékařské zprávě ze dne 3. 6. 2022. Případný nepříznivý stav žalobce či jeho onemocnění na podzim 2021 (či později) není relevantní z hlediska posouzení důvodnosti odvolání daru ze dne 27. 7. 2020.

31. Z historie spotřeby plynu v období 2016 – 2023 v domě adresa, soud zjistil, že spotřeba plynu v jednotlivých letech neklesala, pohybovala se v rozmezí cca 31.700 – 36.200 MWh/rok (jde o spotřebu pro celé odběrní místo, tj. pro celý dům). Žalobce nezpochybňoval spotřebu ani vyúčtování plynu (srov. jeho vyjádření při jednání dne 26. 7. 2022).

32. Z fotografií plynoměru soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

33. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2020, č. j. spisová značka, soud vzal za prokázané, že proti manželce žalobce bylo zahájeno insolvenční řízení a že tímto usnesením manželka žalobce byla vyzvána, aby sdělila konkrétně, z čeho hodlá splácet pohledávky nezajištěných věřitelů, když po odečtení minimální částky, kterou je třeba splácet, manželce – s ohledem na minimální nezabavitelnou základní částku – chybí částka ve výši 869 Kč měsíčně.

34. Z darovací smlouvy ze dne 11. 8. 2020 soud vzal za prokázané, že se jí žalobce zavázal poskytovat manželce pro účely insolvenčního řízení dar ve výši 869 Kč.

35. Ze sdělení insolvenčního správce ze dne 31. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že manželka žalobce přislíbila placení částky ve výši 869 Kč měsíčně jako mimořádného příjmu.

36. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2020, č. j. spisová značka, soud zjistil, že jím bylo mj. schváleno oddlužení manželky žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Z výroku VIII. usnesení je zřejmé, že žalobce se zavázal částku ve výši 869 Kč pro účely oddlužení své manželce poskytovat každý měsíc, nikoli pouze jednorázově.

37. Z fotografie žurnalizované na č. l. 115 spisu soud zjistil, že k domu účastníků vyjížděla policie, z vyjádření žalovaného, s nímž žalobce vyjádřil souhlas (srov. protokol z jednání ze dne 26. 7. 2022), soud zjistil, že šlo o incident v dubnu 2022, kdy manželka žalobce volala policii na svého syna, jméno FO.

38. Z listiny „seznam přihlášených pohledávek“ soud zjistil, že v rámci insolvenčního řízení ve věci manželky žalobce byla mj. přihlášena pohledávka věřitele Statutární město adresa, exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. spisová značka. Podle žalovaného jde o rozsudek, na jehož základě byla manželka žalobce odsouzena k výkonu trestu odnětí svobody.

39. Ze záznamu o jednání s dlužníkem včetně přílohy ze dne 6. 3. 2020 soud zjistil, že manželka žalobce uvedeného dne insolvenčnímu správci sdělila, že v bytě s ní žije její manžel, vnuk (jméno FO) a otec vnuka (tzn. jméno FO, jak plyne z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2019, č. j. spisová značka, pozn. soudu).

40. Z nájemní smlouvy na pokoj ze dne 15. 8. 2020 soud nevzal za prokázané žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Otázka, kde žalovaný bydlel v době po 15. 8. 2020 (tj. poté, co bylo doručeno odvolání daru pro nevděk), je z hlediska projednávané věci zcela irelevantní.

41. Z vyúčtování ze dne 2. 7. 2018, ze dne 24. 6. 2018, ze dne 26. 6. 2020 a ze dne 18. 6. 2021 soud zjistil, že jimi otec žalovaného provedl vyúčtování a adresoval je žalobci a jeho manželce, tato vyúčtování byla jmenovaným zjevně doručena, neboť je soudu předložila zástupkyně žalobce. Zatímco u vyúčtování za období do 2020 nejsou uvedeny jednotlivé osoby v bytě žalobce, u vyúčtování z 18. 6. 2021 jsou osoby uvedeny (žalobce, manželka, jméno FO, jméno FO, jméno FO), tedy otci žalovaného v době vyhotovení vyúčtování bylo zřejmě známo, že tyto osoby byt užívají. Nejedná se nicméně o osoby, jejichž užívání bylo sjednáno ve smíru schváleném usnesením soudu z 5. 6. 2017 (nad rámec toho, co bylo takto sjednáno, byli v bytě uvedeni synové manželky žalobce, jméno FO a jméno FO).

42. Z fotografie teploměru (fotografie žurnalizovaná na č. l. 182 spisu) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Na teploměru je viditelná teplota cca 17°C, vyjma toho je na fotografii doplněn popisek „18. 11. 2021 čtvrtek 15.42 hodin“ a zaznačená teplota -16°C. Naprosto není zřejmé, kde byla fotografie pořízena a co znamená shora citovaný popisek. Pokud by se snad mělo jednat o fotografii pořízenou v bytě žalobce dne 18. 11. 2021 v 15.42 hodin a pokud by snad měla zachycovat teplotu 17°C (bez ohledu na popisek s vyznačením teploty -16°C), neprokazuje tato fotografie tvrzení žalobce o tom, že v jeho bytě se netopí a že jde o stav přičitatelný žalovanému (zima v bytě může být dána i jinými důvody, např. předchozím větráním, vypnutím radiátorů v bytě, jak o tom hovořil žalobce při jednání dne 12. 12. 2023, apod.). Zejména však zachycený stav teploměru odporuje žalobcovu tvrzení o tom, že od 14.00 se v domě topí (srov. mj. vyjádření žalobce při jednání dne 12. 12. 2023). Pokud by se v domě od 14.00 hodin masivně topilo tak, že žalobce musí následně vypínat radiátory (srov. rovněž vyjádření žalobce při jednání dne 12. 12. 2023), je vyloučeno, že by v bytě bylo 17°C, jak je na fotografii zachyceno.

43. Z přípisu žalovaného ze dne 10. 10. 2022 soud zjistil, že jím žalovaný (v reakci na přípis žalobce ze dne 24. 9. 2022) sdělil žalobci, že není v jeho silách nastavit topení, že o topení se stará jeho otec a žalovaný „mu do toho nezasahuje, ani to neumí“.

44. Ze servisního výkazu ze dne 9. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce si do bytu povolal servisního technika, který konstatoval, že „na kotli nebyl zjištěn žádný problém, topí, akorát nereaguje na pokojový termostat z důvodu, že není napojen do kotle“, „kotel je regulován pravděpodobně regulací a venkovním čidlem nebo pouze venkovním čidlem“ a „z důvodu rodinných neshod nelze tento problém řešit“. Není zřejmé, z jakého důvodu žalobce technika do domu volal, když skutečnost, že termostat od jeho kotle byl odpojen a nelze s ním regulovat teplotu v jeho bytě, mu byla již předtím známa. Žalobce toto při jednání nijak nevysvětlil.

45. Ze zprávy Referátu sociálních věcí Úřadu městské části adresa ze dne 1. 12. 2022 soud zjistil, že při šetření uvedeného orgánu dne 1. 12. 2022 v 10.00 hodin byla v bytě žalobce citelná zima, manželka žalobce k tomu sdělila, že „syn pana krejčího zamezuje vstup do sklepa, kde se nachází kotel“, „záměrně vypíná topení. když není doma, o víkendu naopak přetápí“. V bytě bylo v době šetření 17°C (není však zřejmé, jak byla tato teplota zjištěna, zda byla patrná na nějakém teploměru, zda byla odhadnuta atp.).

46. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že jím bylo žalobci provedeno vyúčtování za spotřebu vody a plynu, servis plynového kotle a poměrná část spotřebované elektřiny na provoz plynového kotle za období 6/2018 – 5/2019, k vyúčtování byly přiloženy faktury od dodavatelů. Spotřeba plynu za uvedené období byla 32.005 kWh (pro celý dům).

47. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 18. 6. 2021 soud zjistil, že jím bylo žalobci provedeno vyúčtování za spotřebu vody a plynu, servis plynového kotle a poměrná část spotřebované elektřiny na provoz plynového kotle za období 6/2020 – 5/2021, k vyúčtování byly přiloženy faktury od dodavatelů. Spotřeba plynu za uvedené období byla 36.232 kWh (pro celý dům).

48. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 16. 6. 2022 soud zjistil, že jím bylo žalobci provedeno vyúčtování za spotřebu vody a plynu, servis plynového kotle a poměrná část spotřebované elektřiny na provoz plynového kotle za období 6/2021 – 5/2022, k vyúčtování byly přiloženy faktury od dodavatelů. Spotřeba plynu za uvedené období byla 33.805 kWh (pro celý dům). Tímto přípisem zároveň byl žalobce upozorněn na to, že se zvyšují ceny energií, že jeho syn „očekává při dalším vyúčtování skokové navýšení“ a že „je na místě navýšení záloh“.

49. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 9. 8. 2022 soud zjistil, že jím byl žalobce informován o zdražení energií a byl vyzván k navýšení záloh na částku 5.100 Kč měsíčně (tato částka byla doplněna podrobným výpočtem). Tento přípis byl žalobci evidentně doručen, neboť na něj je ručně dopsaná reakce v tom smyslu, že žalobce zálohy navýšit nehodlá. Podle žalobce tuto poznámku psala jeho manželka, žalobce jí text diktoval a následně poznámku podepsal.

50. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 12. 8. 2022 soud zjistil, že jím byl žalobce opětovně informován o navýšení cen energií, bylo mu podrobně vysvětleno, že reálně dochází k růstu cen a lze očekávat další nárůst. Z podacího lístku má soud za prokázané, že přípis byl žalobci odeslán dne 12. 8. 2022.

51. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že jím byl žalobce opětovně informován o navýšení cen energií a zvýšení záloh na plyn. Z podacího lístku má soud za prokázané, že přípis byl žalobci odeslán dne 30. 8. 2022. K dopisu byl připojen přípis dodavatele plynu (E.ON), který doporučil navýšení záloh minimálně o 50 %.

52. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 8. 12. 2022 soud zjistil, že jím byl žalobce informován o dalším navýšení cen dodávaného plynu a vody (což bylo opětovně doloženo aktuálními ceníky dodavatelů), dále byl žalobce informován, že jeho dosavadní zálohy nebudou stačit k pokrytí spotřeb, žalobce byl opětovně vyzván k navýšení záloh (aktuálně na částku 7.397 Kč měsíčně). Z podacího lístku má soud za prokázané, že přípis byl žalobci odeslán dne 9. 12. 2022.

53. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že jím bylo žalobci provedeno vyúčtování za období 6/2022 – 5/2023, přesný výpočet je uveden v tabulce. Podle vyúčtování měl žalobce nedoplatek 25.771 Kč. K vyúčtování byly připojeny fotografie vodoměru a vyúčtování (faktury) zaslané dodavateli(E.ON, BVK). Z připojeného podacího lístku má soud za prokázané, že přípis byl žalobci odeslán dne 1. 6. 2023.

54. Z přípisu syna žalobce (otce žalovaného) ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že jím byl žalobce upomínán o zaplacení vyúčtování za období 6/2022 – 5/2023 v částce 25.771 Kč a současně k zaplacení dlužné částky za předchozí období v částce 6.065 Kč, tj. celkem 31.823 Kč. Z připojeného podacího lístku má soud za prokázané, že přípis byl žalobci odeslán dne 19. 6. 2023.

55. Z upomínky č. 3 ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce byl upomínán k zaplacení nedoplatku na vyúčtování v celkové částce 31.423 Kč. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato listina byla žalobci odeslána dne 5. 9. 2023. Mj. na tuto výzvu žalobce reagoval v podání adresovanému soudu ze dne 20. 11. 2023, v němž uvedl, že „na dluh za plyn poslala (manželka žalobce) částku 200 Kč.

56. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce byl upomínán k řádnému placení záloh na služby (aktuální dluh na zálohách byl vyčíslen v částce 7.500 Kč; zálohy vypočtené podle skutečné spotřeby za předchozí období a aktuálních cen byly vypočteny v částce 4.900 Kč měsíčně, za období 6 – 8/2023 mělo být uhrazeno 14.700 Kč, bylo však uhrazeno pouze 7.200 Kč). Žalobce byl opět upozorněn na to, že pokud nenavýší zálohy, bude mít při dalším vyúčtování opět velký nedoplatek. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato listina byla žalobci odeslána dne 5. 9. 2023.

57. Z přípisu žalobce ze dne 21. 7. 2023 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „mu zapomněl oznámit“, že v době dovolené jeho manželky o žalobce bude pečovat jeho nevlastní dcera jméno FO „se svojí rodinou“, že žalobce „potřebuje stabilní péči, to znamená vaření, úklid, časté povlečení peřin (…)“.

58. Z přehledu spotřeby plynu v domě na adrese adresa, soud zjistil, že za období 6/2017 – 6/2018 byla spotřeba 32,146 MWh, za období 6/2018 – 6/2019 byla spotřeba 34,034 MWh, za období 5/2019 – 5/2020 byla spotřeba 32,005 MWh, za období 5/2020 – 5/2021 byla spotřeba 36,233 MWh, za období 5/2021 – 5/2022 byla spotřeba 33,806 MWh, za období 6/2022 – 5/2023 byla spotřeba 31,762 MWh. Za celé uvedené období tedy byla roční spotřeba v zásadě obdobná.

59. Z přípisu žalobce adresovaného jeho synovi (otci žalovaného), nedatovaného, nadepsaného jako „odpověď na Tvůj dopis ze dne 18. 7. 2023“ soud zjistil, že jím žalobce polemizuje s provedeným vyúčtováním, mj. opět konstatuje, že v žalobcově bytě se netopí v době, kdy jsou jeho syn s rodinou v práci, topit se začne, až když „přijdou z práce“, a to tak, že žalobce „jedno topení zastaví“. Žalobce vytýká synovi, že večer topí příliš (na 23°C). Dále žalobce vytýká synovi, že v létě spolu se žalovaným umožnil vstup do sklepa žalobci (zřejmě za účelem kontroly stavu podružného vodoměru), nikoli však jeho manželce, a to se žalobci „nelíbilo“. Žalobce konstatuje ochotu zaplatit 25 % vyúčtované (zálohami nepokryté) částky za dodaný plyn, nikoli jednu polovinu. Závěrem žalobce uvádí, že „díky mě, že v té době jsem byl nepříčetný a pořád v lihu, kdy jste mi podstrčili smlouvy tak Vy by jste nebydleli“. Není zcela zřejmé, co tím žalobce míní, z jakého důvodu toto v dopise uvádí, co tím sleduje. Rovněž nejsou zcela jasné žalobcovy výpočty v dopise (kdy odečítá částky zaplacené snad na zálohách za vodu od částky vyúčtované za dodaný plyn atp.), zcela bez vysvětlení zůstává též úvaha žalobce o tom, že bude platit 25 % spotřebovaného plynu (není jasné, z jakého důvodu právě 25%). Na dotaz soudu, zda se k tomuto přípisu žalobce chce vyjádřit, žalobce neuvedl k přípisu žádné připomínky či námitky, pouze popisoval, jak „mu vnuk říká »vole, blbče«, teď měsíc nepije, protože je podplatil, aby mu vrátili papíry“, dále že „si (žalobce) nepamatuje, co tam psal“, že „on to nepsal, psala to manželka“, žalobce „má už 84 let, nemůže to obstarávat, to všechno obstarává manželka“, žalobce „to všechno postavil a oni se tam roztahujou“. Z vyjádření žalobce bylo evidentní, že žalobce se neorientuje (srov. jeho sdělení o věku, kdy ze spisu je zřejmé, že žalobce má 74 let, nikoli 84 let, jak uváděl) a že jeho záležitosti obstarává jeho manželka, nikoli sám žalobce (srov. vyjádření žalobce citované shora), což evidentně podstatným způsobem ovlivňuje vztahy mezi osobami žijícími v domě. Žalovaný k tomuto přípisu žalobce uvedl, že pokud žalobce popisoval, že byl v nočních hodinách napaden žalovaným, který byl „pod vlivem alkoholu nebo zfetovaný“ (…), nic takového se podle žalovaného nestalo. Žalovaný šel večer domů, před vchodem viděl kapesník a nějaký papír, zdálo se mu, že je tam krev, proto zazvonil na dědu a zeptal se, zda je vše v pořádku.

60. Svědkyně jméno FO (manželka žalobce) při výslechu dne 19. 9. 2023 uvedla, že pokud žalobce žalovaného o něco požádá, žalovaný mu nevyhoví, jako příklad uvedla žalobcův požadavek na přinesení zavařenin ze sklepa v období 2010 – 2013, „dokud ten sklep nezamkli“. K zamknutí sklepa došlo proto, že „podle nich“ se z něj začaly ztrácet věci, žalobce později přiznal, že „tam vzal nějaké pivo“. Žalobce „dřív pil, ale od roku 2015 vůbec“ s ohledem na medikaci. Svědkyně dále popsala problém se zimou v bytě, kdy v zimním období se v domě topí pouze odpoledne, „když přijdou z práce“, dopoledne nikoli, takže v bytě je zima cca 17 - 18°C, přes víkend je tam 22 - 23°C. Tato situace je podle svědkyně stejná od té doby, co do domu začala chodit, tj,. od roku 2008. Kvůli zimě v bytě došlo ke konfliktní situaci, kdy žalovaný a jeho otec (syn žalobce) v reakci na předchozí přípisy žalobce a svědkyně zaklepali, vstoupili do bytu, „přišli do obýváku za námi, tam byla zrovna pohovka, kterou jsme chtěli již v řádu dnů odstranit, byla kousek od topení, tak si to nafotili“, následně došlo k výraznému konfliktu vyvolaném tím, že otec žalovaného konstatoval, že v bytě je zima, protože žalobce má u topení sedačku a protože tam suší prádlo, a proto větrají, následovala hádka mezi všemi čtyřmi přítomnými (žalobce, jeho manželka, žalovaný a jeho otec). V té době měla podle svědkyně být v bytě její kamarádka jméno FO, byla v kuchyni a pila kávu, žalobce s manželkou byli původně v obýváku. V bytě byl dále vnuk svědkyně. K incidentu došlo někdy v zimě. Svědkyně si nepamatovala, kdy přesně, ale pamatovala si, že to bylo navečer (kamarádka jméno FO přišla dopoledne, k incidentu došlo navečer). Podle svědkyně není v bytě vidět z kuchyně do obýváku („je tam velká lednice, přes tu nejde vidět“). Pokud svědkyně popisovala, kdo v bytě bydlel v roce 2017, její popis byl zmatený a vnitřně rozporný [svědkyně nejprve uvedla, že v bytě bydlela ona s manželem, její syn jméno FO se synem, dcera s přítelem a synem a vnuk svědkyně, následně uvedla, že vlastně „syn tam tehdy nebyl, byl ve výkonu trestu odnětí svobody“, a ještě následně uvedla, že „už si vzpomněla, syn tam byl, ale nebyla tam dcera, ta se přistěhovala (…) v roce 2018 ze Anonymizováno“]. K nočnímu incidentu s kamarády žalovaného podle svědkyně mělo dojít tak, že někdy na podzim, pravděpodobně v září 2019, kolem půlnoci svědkyně slyšela hluk v předsíni, šla se tam podívat a našla žalovaného, jak se tam pere se svými kamarády, do toho přišla matka žalovaného a dostala je pryč. Tehdy si žalobce s manželkou byt nezamykali, nyní již ano. K incidentu na zahradě podle svědkyně došlo v létě 2019. Situaci svědkyně popsala takto: V uliční části domu má žalobce balkon (z něhož není přístup do zahrady). Pod tím balkonem svědkyně nechávala hračky svého vnuka, které tam vadily mj. žalovanému. V létě 2019 byl žalovaný s kamarády na zahradě, „pili tam alkohol“ a podle svědkyně „byli i zhulení“, „rozbíjeli flašky o ty hračky“ (mělo se jednat o skleněné lahve, „snad od vodky“, a měly být rozbíjeny o plastové hračky). Na dotaz následně svědkyně uvedla, že hračky rozbíjel kamarád žalovaného, nikoli žalovaný (žalovaný byl v té době s ostatními kamarády za rohem, z boku domu). Toho kamaráda svědkyně „nedávno potkala“, on říkal, že „má zákaz do domu (…) již chodit“ a že „tam vždycky, když rodiče nebyli doma, dělali jmelí“. Svědkyně o něm ví, že je feťák. Ve vztahu k hračkám dále svědkyně popsala situaci, kdy vnuk nechal na zahradě velké nákladní auto, žalovaný šel a kopl do něj („asi mu to fakt vadilo“). Ohledně jízdních kol svědkyně uvedla, že tyto si dříve nechávala ona a žalobce v zahradě opřená o plot, do zahrady je z ulice volný přístup (není osazena vstupní branka). Kola byla propíchaná, proto si je následně dali do chodby, ale byla propíchaná i tam, proto si je dali do bytu, a od té doby se situace neopakovala. Svědkyně ani žalobce nikdy neviděli, že by kola propíchal žalovaný, ale domnívají se tak („protože nikdo jiný tam nechodil, leda žalovaný a jeho kamarádi“). Ohledně incidentu s klíči svědkyně uvedla, že tomuto nebyla osobně přítomna, ví o tom z vyprávění žalobce. Svědkyně uvedla, že do května 2021 měli psa, venčit ho nechodili, pouze ho „na volno“ vypouštěli ven (pes odběhl do pole a následně se sám vrátil na zahradu). Klíče přitom standardně ve dveřích nenechávali, leda když zapomněli (svědkyně hovořila o klíči zapomenutém ve vnitřní straně dveří). Jednou takto klíč zapomněl v zámku žalobce, šel tam žalovaný, vzal klíč, dal jej z vnější strany domu a zamkl. Svědkyně si iracionalitu takového postupu vysvětluje tím, že žalovaný „byl pod vlivem drog“, svědkyně „se domnívá, že je schopna to posoudit“. Zamčený byt, resp. dům, podle svědkyně žalobce nijak nelimitoval, pouze nemohl vzít psa dovnitř. Pokud jde o chování žalovaného ke svědkyni, snaží se spíše vyhýbat (stejně jako s matkou žalovaného), jinak jí žalovaný dělá „takové drobnosti, například zavře dveře před nosem“, takže svědkyně „musí bouchat“ a žalovaný „jí pak jde otevřít a je vulgární“. Svědkyně dále uvedla, že kouří, že žalobci „to na bronchitidu nevadí“, protože svědkyně „kouří na balkoně, venku nebo v kuchyni u okna a zatáhne dveře do chodby“. Okno v kuchyni má stále otevřené. V zimě svědkyně podle své výpovědi nekouří vůbec, nekouří ani tehdy, když je v práci.

61. Svědkyně jméno FO uvedla, že je známou žalobce a jeho manželky, se žalobcem se přátelí již řadu let, svědkyně do bytu žalobce často docházela (chodila kontrolovat žalobce, když jeho manželka byla v práci). Svědkyně uvedla, že si pamatuje jednu konfliktní situaci, kdy byla na návštěvě u žalobce a jeho manželky, žalovaný a jeho otec vstoupili do bytu, byli na chodbě (po bytě nikam nechodili, byli celou dobu pouze na chodbě, kam z kuchyně není vidět, do obýváku však z kuchyně vidět je). Před vstupem žalovaného a jeho otce do bytu byl žalobce a jeho manželka podle svědkyně v kuchyni i s vnukem. Svědkyně na chodbě slyšela řev a poté slyšela, jak žalovaný a jeho otec říkají manželce žalobce, že „se má sebrat i s vnukem a odejít, že tam nemá co dělat“. Po konfrontaci s výpovědí ve věci sp. zn. spisová značka (kdy svědkyně uvedla, že předmětem hádky bylo to, že si žalovaný a jeho otec nepřáli, aby v bytě bydlelo tolik lidí) svědkyně uvedla, že „to bylo myslím při jiné hádce“, „při této si to nepamatuje, pamatuje si, že posílali manželka a vnuka pana jméno FO pryč“. Manželka žalobce podle svědkyně kouří (což svědkyně rozvedla). Jak žalobce s manželkou větrá v bytě, svědkyně nevěděla, stejně jako nevěděla, jak často perou prádlo. Ohledně pohovky v obýváku svědkyně uvedla, že si pamatuje, že tam byla pohovka, pak upřesnila, že „to snad ani nebyla pohovka, bylo to něco, malý jméno FO na tom skákal“ a svědkyně „neví, zda to tam ještě je, když je tam, neprohlíží si to tam“. Svědkyně dále uvedla, že malý jméno FO spí v dětském pokoji, má tam velkou postel (svědkyně si nebyla jista, zda je to jednolůžko či dvoulůžko), do toho pokoje si svědkyně chodí hrát s jméno FO do jeho koutku. V tom pokoji je dále postel pro dvě miminka dcery paní jméno FO, protože „když přijdou na návštěvu, aby se tam mohli poňuchňat“. Později k dotazu, jak dlouho je v pokoji postel pro miminka, svědkyně reagovala dotazem „to si myslíte, že já jim prolízám byt?“ a uvedla dále, že „si hraje s vnukem v obýváku nebo v kuchyni“, následně (po připomenutí, že dříve uvedla, že si s vnukem hraje v jeho pokoji) svědkyně uvedla, že „neví, odkdy tam ta postel je“ a že „paní jméno FO to pořád opravuje a stěhuje“. Dále svědkyně uvedla, že v období 2017 – 2020 měl žalobce kolo na chodbě v domě, svědkyně neví o tom, že by s ní měl žalobce nějaký problém. Sama svědkyně nebyla přítomna žádné jiné nestandardní situace mezi žalobcem a žalovaným, než kterou popsala, o dalších věcech ví „pouze z vyprávění“. Podle svědkyně žalobce těžce nese, že mu žalovaný nepomohl, když to žalobce potřeboval (v době onemocnění rakovinou, Covid). Žalovaný mu tehdy nezašel nakoupit či do lékárny apod. K teplotě v bytě žalobce svědkyně uvedla, že je tam „věčná zima, netopí se“, takže svědkyně přijde, sundá si kabát a opět si jej musí obléct, „protože jinak se tam nedá vydržet“ (zda takto seděla v kabátě i v době, kdy došlo k výraznému konfliktu na chodbě, který popisovala, si však svědkyně nepamatovala).

62. Z výslechu obou shora uvedených svědkyň byla patrná snaha pomoci žalobci a přizpůsobit tomu obsah výpovědi, což je nepochybně dáno jejich vztahem k žalobci (manželka, přítelkyně žalobce a jeho manželky). V jejich výpovědích nelze přehlédnout celou řadu vzájemně si odporujících detailů [např. svědkyně jméno FO uvedla, že při konfliktu v bytě byla ve chvíli, kdy do bytu vstoupil žalovaný a jeho otec, svědkyně a žalobce v obýváku, do obýváku za nimi také došli žalovaný s otcem, teprve následně se přesunuli na chodbu, naopak svědkyně jméno FO vyloučila, že by žalovaný s otcem šli kamkoli jinam vyjma chodby, nadto podle ní žalobce s manželkou původně byli v kuchyni, nikoli v obýváku; dále srov. nesrovnalosti ve výpovědi svědkyně jméno FO, pokud hovořila po počtu a složení osob v bytě, výpověď svědkyně jméno FO o tom, jak si hrává s vnukem v jeho pokoji, ví, že v pokoji má velkou postel (ale neví, zda se jedná o jednolůžku či dvoulůžku), ví, že je tam postel pro další děti (později ale o ní prakticky neví, neboť si s vnukem hraje v obýváku či v kuchyni, resp. neví, odkdy v tom pokoji ta postel je – ale ví, že děti mají dva měsíce a jeden rok, aj.). Pokud si svědkyně jméno FO hraje s vnukem v obýváku, je rovněž s podivem, že neví, zda je v tomto pokoji pohovka pod oknem]. Nelze přehlédnout ani nesrovnalosti mezi výpovědí jméno FO v projednávané věci (kdy uvedla, že při konfliktu „posílali manželku pana jméno FO a vnuka pryč“) a ve věci sp. zn. spisová značka (kdy uvedla, že předmětem hádky bylo, že si syn a vnuk pana jméno FO nepřáli, aby v bytě bydlelo tolik lidí), přičemž při konfrontaci těchto nesrovnalostí soudu v projednávané věci sdělila, že „to bylo myslím při jiné hádce“. To však současně odporuje tomu, co uvedla jen o malou chvíli dříve (totiž že si pamatuje jednu konfliktní situaci, přičemž o žádné jiné konfliktní situaci nic neuvedla). Právě zmíněné skutečně budí dojem snahy přizpůsobit obsah výpovědi ve snaze „pomoci“ žalobci.

63. Svědkyně jméno FO (matka žalovaného) uvedla, že v období 2017 – 2020 se v domě nedělo „prakticky nic“. V roce asi 2017 uzavřeli dohodu o úhradě energií, rodina žalovaného se tehdy snažila vyhýbat rodině žalobce (chtěli mít klid, nepotkávat je). V tomto období si svědkyně nepamatovala žádnou situaci, která by byla nestandardní, pokud jde o vztah mezi dědou a vnukem. Nikdy nezažila, že by žalovaný byl drzý, vysmíval se, nenechal dědu domluvit apod. Konflikty byly započaty manželkou žalobce, jméno FO, která na žalovaného „startuje“, vykřikuje, že je „feťák“ a jeho otec „zkurvysyn“, babička žalovaného (matka jeho otce) že je „piča“, takže je pak těžké „se udržet“. Manželka žalobce se takto projevuje například, když je rodina žalovaného na zahradě (jde na balkon a toto tam pokřikuje). Neví o tom, že by žalovaný měl v období 2017 - 2020 nějaké hlučné návštěvy, neví o tom, že by zasahovala v bytě žalobce při rvačce mezi žalovaným a jeho kamarádem (za celých 28 let byla v bytě pouze jednou, a to při podpisu první dohody v roce 2012). Na kole žalobce již několik let nejezdí. Dříve je měl venku u vstupu do domu, když měl s kolem problém, obrátil se na žalovaného. O incidentu s klíči neví ničeho, pouze z dopisů, nerozumí tomu, co k tomu uvádí žalobce (který uváděl, že „na žalovaného koukal z okna kuchyně“, pak uváděl, že „na něj koukal z chodby“, pak že „zůstal venku a musel zvonit na manželku“). Svědkyně popsala, jak v domě mají problém se zavíráním hlavních vchodových dveří (jsou otevřené dokořán, často jsou v nich klíče, což není bezpečné, navíc pokud se zabouchnou s klíči uvnitř, nelze se do domu dostat těmito dveřmi atd.). Ohledně konfliktu v bytě žalobce svědkyně uvedla, že u tohoto incidentu nebyla, pouze ví, že tam byl problém a že její manžel a žalovaný tam šli řešit topení, v obýváku viděli, že je tam sedačka, a měli problém se dostat k hlavicím topení, protože ty byly zaskládány nábytkem. Manžel svědkyně tehdy řekl svému otci, že se nemohou divit, že tam není teplo, když u topení je pohovka, a z toho následně vznikl konflikt. Svědkyně u toho nebyla, ví o tom z vyprávění manžela. Pokud jde o hračky na zahradě, podle svědkyně byly hračky v období 2017 – 2020 na zahradě, v předzahrádce, bylo tam toho plno, byly tam matračky a jiné. Rodině žalovaného to vadilo, byl to problém, když chtěli například posekat trávu. Nedomlouvali se, že by tam mohly být nějaké hračky. Svědkyně popsala, že celý dům má jeden kotel, ovládání kotle je zcela v kompetenci jejího manžela (žalovaný do toho nijak nezasahuje), a to historicky od dob, kdy byla provedena rekonstrukce. Pro celý dům je nastavena jednotná teplota. Žalovaný maturoval v roce 2018, od roku 2019 pracuje ve firmě Anonymizováno, a to na směny. Na ranní jde v týdnu v cca 9.30 hodin, o víkendu dříve, na odpolední odchází v 12.30 hodin. V bytě žalobce „mají neustále otevřená okna“, „je říjen, venku 10°C a tam jsou celé odpoledne otevřené balkonové dveře“. Svědkyni to zaujalo, proto si to i vyfotila. Svědkyně byla rovněž svědkem situace, kdy žalobce šel v prosinci ven s odpadky, bylo to v době kolem 13.30, tedy v době, kdy se podle žalobce netopí, a šel v tričku a naboso“, čemuž svědkyně nerozumí, když žalobce stále uvádí, že je mu zima. Svědkyně si to opět vyfotila, protože „už neví, jak mají ta jeho tvrzení vyvracet“. Svědkyně dále uvedla, že má za to, že jsou „úplně normální rodina“, běžně se spolu stýkají a baví, a to i se sourozenci žalobce a s tchýní svědkyně (babičkou žalovaného, bývalou manželkou žalobce), pouze žalobce se se zbytkem rodiny nestýká a ze svého vnuka - žalovaného – „dělá vyvrhela“.

64. Svědek jméno FO (syn žalobce, otec žalovaného) uvedl, že v období 2017 – 2020 byly kontakty mezi žalobcem a žalovaným minimální, pokud žalobce něco potřeboval, obrátil se na žalovaného, ten mu podle možností buď vyhověl, nebo se obrátil na svědka. Svědek nikdy nebyl svědkem toho, že by žalovaný byl k žalobci drzý, vysmíval se mu nebo něco podobného, rozepře byly, avšak vždy byly iniciovány ze strany žalobce či jeho manželky (šlo o požadavky stran topení, teplé vody aj.). V roce 2009 svědek v domě provedl velkou rekonstrukci, při níž snížili spotřebu plynu (zdroj tepla). Rekonstrukci vymyslel a řídil svědek (žalovanému bylo tehdy 12 let). Následně vše fungovalo a nebyl žádný problém, dokud se do domu nepřistěhovala manželka žalobce. Tehdy začaly stížnosti na nízkou teplotu a nedostatek teplé vody. Do bytu se přistěhovaly další osoby, různě užívaly zázemí domu. Současně však nebyly placeny platby za spotřebované služby, vznikl dluh cca 120.000 Kč, což se následně řešilo soudně. V červnu 2017 se žalobce se svědkem dohodli na podmínkách soužití v domě, žalobce s manželkou to nerespektovali, rodina svědka chtěla mít klid, vyhýbali se jim. V říjnu 2018 žalobce požádal svědka o kontrolu teploty v bytě. Svědek vstoupil do bytu, v pokoji, kde spí žalobce (obývák) zjistil, že mají pohovku u topení a nad regulačními ventily od topení měli dva stolky, takže „to skutečně nemohlo řádně fungovat“. Dále tam měli dva sušáky plné prádla, takže vysokou vlhkost, a nevětrali (později svědek upřesnil, že zrovna v tu chvíli žalobce nevětral, avšak jinak tam větrají, ale špatně – větrají dlouhodobě např. „na ventilačku“, což podle svědka vede k tomu, že se ochladí zdi a v bytě je zima“). Svědek tehdy řekl i napsal žalobci, co je třeba udělat, aby to řádně fungovalo. V lednu 2019 si žalobce opět stěžoval na teplotu, na dotaz svědka uvedl, že udělali opatření, která jim svědek doporučil. Svědek „tomu ale nevěřil, tak se tam šel podívat“ a viděl, že „neudělali vůbec nic, že je to tam stále stejné“, proto si to vyfotil, na což reagovala manželka žalobce, která vyvolala konflikt. Byla z toho velká hádka, to slyšel žalovaný a přišel pomoci svědkovi. Předmětem hádky byla opatření k tepelnému komfortu v bytě, žalovaný se tehdy zeptal manželky žalobce, „proč tam vlastně je v tom domě, když se jí tam tak nelíbí“, ona to „následně vykládala tak, že ji z toho domu vyhazoval“. Svědek neví o tom, že by při této hádce byla v bytě přítomna jakákoli další osoba, v kuchyni nikoho neviděl (z obýváku do kuchyně vidět je). Svědek si nepamatoval, zda zrovna při této hádce byla řešena i otázka osob bydlících ve spodním bytě, nicméně tento problém tam řeší dlouhodobě. Pro rodinu svědka je problematické zejména soužití se syny jméno FO, jméno FO a jméno FO (jmenovaní tvrdí, že jsou tam na návštěvě, svědek a jeho rodina však vidí, že tam „jsou týden, měsíc a tak, než zase zmizí“). Dále svědek označil za problematické, že žalobce sice na jednu stranu požaduje neustále vyšší teplotu v bytě, současně však „za to neplatí“ (svědek podrobně rozvedl aktuální dluh žalobce). Teplota je pro celý dům nastavena na tři úrovně: na 18°C v noci, přes den pak na 21°C či 23°C, jsou tam dvě tzv. špičky (dopoledne, pak odpoledne až do cca 23 hodin, kdy se jde spát). Svědek nezažil, že by se žalovaný či jeho návštěvy v domě choval hlučně, neví o tom, že by se žalovaný rval s kamarádem v domě, že by se dostali až do bytu žalobce, stejně tak nic neví o incidentu s klíči. Vyjádření žalobce mu nedávají smysl, nerozumí jim (poukazoval přitom na rozpory v jednotlivých verzích uváděných žalobcem). Ví o tom, že žalobce měl problém s kolem, nikdy však nebyl svědkem toho, že by mu jej někdo záměrně píchl, k poškození mohlo dojít kdekoli (kolo bylo volně přístupné z ulice, když jej měl žalobce na zahradě, dále na něm jezdil do Tesca u Avionu, k poškození mohlo dojít tam). Svědek nikdy nezažil, že by se žalovaný choval neurvale či drze k jméno FO či že by inicioval konflikt s ní. Dále svědek popsal, že žalobce s manželkou neustále vznáší nějaké požadavky, pokud jim však svědek či žalovaný vyhoví, následně to již nepožadují. Například v červenci 2023 žádala jméno FO žalovaného, zda by se postaral o dědu v době její dovolené, žalovaný souhlasil. Druhý den ale dostali dopis od žalobce, že „to všechno ruší, že žádnou kontrolu nechce a že do bytu vůbec nemají vstupovat“. Svědek pak popsal, jak jej zraňuje, že žalobce a jeho manželka před sousedy hovoří o tom, že je žalovaný „feťák, že rozbil auto, že přišel o práci“, neboť to není pravda a nepřispívá to k dobrým vztahům v rodině. Za problematické také označil chování jméno FO, která je vulgární („její oblíbenou činností je otevřít v létě balkonové dveře a vyřvávat, že jsem zkurvysyn, takže uráží nejen mě, ale i mou maminku“).

65. I výpovědi svědků jméno FO a jméno FO mohly být ovlivněny tím, že jde o rodiče žalovaného, kteří žijí v domě se žalobcem a evidentně mezi nimi nejsou dobré vztahy. V jejich výpovědích však soud nesrovnalosti nenalezl (ani žalobce ostatně na žádné nepoukázal, pokud odhlédneme od jeho nesouhlasu s obsahem výpovědí obou jmenovaných svědků). Jejich výpovědi byly konzistentní, v souladu s obsahem listinných důkazů a odpovídaly též projevům žalobce a jeho manželky (jde-li o její svědeckou výpověď) při jednání ve věci, kdy skutečně žalobce i jeho manželka používali vulgarity, uváděli o žalovaném, že užívá alkohol, že je feťák, udělal něco pod vlivem drog (incident s klíči v zámku) apod.

66. Podstatné však je, že výslechem žádného ze svědků (a to ani svědkyně jméno FO a jméno FO) ani ve spojení s ostatními důkazy nebylo zjištěno takové chování žalovaného ve vztahu k žalovanému, které by odůvodňovalo požadavek na vrácení daru (k tomu srov. též níže).

67. Za podstatné soud považuje i to, že jakým, způsobem se účastníci chovali a projevovali v jednací síni. Zatímco ze strany žalovaného nedošlo k ničemu, co by bylo lze hodnotit jako nestandardní, žalobce opakovaně (a přes opakovanou žádost soudu, aby toho zanechal) vstupoval žalovanému do řeči, opakovaně o něm uváděl, že užívá alkohol, že je feťák apod. Ve stejném duchu se vyjádřila ve svědecké výpovědi též manželka žalobce.

68. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

69. Darovací smlouvou ze dne 26. 2. 2008, která byla za tehdy nezletilého žalovaného schválena shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně, žalobce daroval žalovanému spoluvlastnický podíl na pozemku p. č. Anonymizováno a budově – rodinném domě č. p. Anonymizováno v Anonymizováno, katastrální území adresa. Toutéž smlouvou bylo žalobci zřízeno věcné břemeno bezúplatného výučného doživotního užívání bytu v přízemí domu (k obsahu smlouvy srov. skutková zjištění soudu shora). Následně žalobce uzavřel manželství se svou stávající manželkou (nesporné mezi účastníky). V blíže nezjištěné (z hlediska rozhodnutí v projednávané věci nepodstatné) době po uzavření manželství byt spolu se žalobcem začala užívat nejenom jeho manželka, ale též další osoby od ní odvozené, a to její děti jméno FO, jméno FO a jméno FO, jejich partneři a děti. Okruh těchto osob se průběžně měnil, vlastníkům nemovitosti nebyl znám (a zřejmě není znám dosud, jak vyplývá jednak z projevů účastníků v jednací síni, ale též výpovědí svědků, mj. též svědkyně jméno FO a svědkyně jméno FO, srov. shora), což rovněž vedlo ke konfliktům, stejně jako okolnost, že uživatelé bytu neplatili řádně a včas za služby spojené s užíváním bytu (o tom svědčí řízení vedená dříve u Městského soudu v Brně pod sp. zn. právnická osoba a sp. zn. Anonymizováno, dále dohoda z roku 2012 a též soudem schválený smír z roku 2017). I v současné době žalobce sice požaduje vyšší teplotu v bytě, který užívá, současně však odmítá respektovat nárůst cen energií, k němuž došlo v minulých letech, má výrazný nedoplatek za období 6/2022 – 5/2023 (i předchozí) a nadále neplatí zálohy v takové výši, aby reálně pokryly spotřebu plynu a vody při aktuálních cenách (srov. korespondence na toto téma za období 2022 – 2023 mezi žalobcem a jeho synem; pokud na vyúčtování měla manželka žalobce zaslat mimořádně částku 200 Kč, jak žalobce uvádí v podání ze dne 20. 11. 2023, je tato částka zcela nepoměrná k vyčíslenému dluhu ve výši 31.423 Kč). Osoby, které se žalobcem byt užívaly, měly - z hlediska obecné představy o běžném, normálním chování – velmi nestandardní chování. Jen proti manželce žalobce a jejím dětem bylo vedeno v nedávné době v součtu cca 60 exekučních řízení (v současné době je manželce žalobce povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, v čemž jí pomáhá žalobce, který jí měsíčně takto daruje částku ve výši 869 Kč), manželka žalobce a zřejmě i její děti byly ve výkonu trestu odnětí svobody, přinejmenším syn jméno FO (který v bytě také průběžně bydlel) byl závislý na drogách, a z toho důvodu nastoupil či již absolvoval odvykací pobyt, manželce žalobce byl do osobní péče svěřen vnuk, o něhož se tedy řádně nestarají jeho rodiče atp. Konflikty zjevně nevznikaly pouze ve vztahu mezi „rodinou žalobce“ (míněno žalobcem, jeho manželkou a jejími příbuznými apod.) a „rodinou žalovaného“ (míněnou žalovaným a jeho rodiči), ale též mezi uživateli bytu žalobce navzájem (srov. incident z dubna 2022, kdy manželka žalobce volala policii na svého syna jméno FO, což žalobce při jednání dne 26. 7. 2022 k dotazu soudu potvrdil). V období od roku 2017 dosud žalobce adresoval žalovanému a jeho otci celou řadu písemností, v nichž si v zásadě stěžuje na jejich postup, chování apod. (v podrobnostech k jednotlivým přípisům srov. shora). Nestandardní – s přihlédnutím k tomu, že jde o korespondenci mezi dědečkem a vnukem (případně otcem a synem) – je nejenom okolnost, že dědeček vnukovi (který teprve krátce před prvním doloženým přípisem nabyl zletilosti), s nímž navíc bydlí v jednom domě, v momentě, kdy má nějaký problém, neřekne o tomto problému osobně, ale zasílá mu doporučený dopis, ale též způsob a tón, v němž je korespondence vedena, a též to, že žalobce píše dosti odměřeně (např. nikdy se nepodepisuje jako „otec“, „táta“ či „dědeček“). Především pak je zarážející to, že s výjimkou jediného přípisu každý dopis obsahuje odkaz na darovací smlouvu, poukaz na to, že žalobce daroval žalovanému nemovitost, případně náznak žalobcovy představy o tom, jak by se k němu žalovaný – v postavení obdarovaného – měl k žalobci chovat. Nejde o vztah dědeček – vnuk, ale výhradně o vztah dárce – obdarovaný. Toto vše skutečně budí dojem, že se žalobce skutečně snažil připravit si podmínky, případně důkazní materiál, pro pozdější odvolání daru. Toto hodnocení či dojem nicméně nemá žádný vliv na posouzení věci a rozhodnutí ze strany soudu. Z korespondence je zřejmé, že nešlo o výhradně jednostranné projevy žalobce, ale že s ním záležitosti žalovaný řešil (z některých přípisů je evidentní, že se jedná o reakce na korespondenci žalovaného). K obsahu jednotlivých přípisů a výtkám žalobce pak soud odkazuje na skutková zjištění shora. Přípisem ze dne 27. 7. 2020, odeslaným dne 30. 7. 2020, pak žalobce sdělil žalovanému, že odvolává dar pro nevděk (k obsahu srov. rovněž skutková zjištění shora). Na to reagoval žalovaný přípisem ze dne 10. 8. 2020 o obsahu, jak rovněž shora uvedeno. V současné době je jako vlastník nemovitosti, o niž v řízení jde, v rozsahu id. ½ evidován otec žalovaného a v rozsahu id. ½ žalovaný.

70. Uvedl-li žalobce při jednání ve věci dne 26. 7. 2022, že v době uzavření darovací smlouvy v nadměrné míře požíval alkohol, byl nepříčetný, a z toho důvodu dovozoval neplatnost darovací smlouvy ze dne 26. 2. 2008, tyto skutkové okolnosti (nadměrnou konzumaci alkoholu a nepříčetnost v době uzavření darovací smlouvy) žalobce uvedl až poté, co bylo řízení zkoncentrováno, aniž by byla dána jakákoli z podmínek pro prolomení koncentrace řízení, a soud k těmto skutkovým tvrzením tedy již nepřihlížel (srov. ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř.). Vyjma toho nelze přehlédnout, že při prvním jednání ve věci žalobce uváděl, že spoluvlastnický podíl an nemovitostech žalovanému daroval proto, aby „o to nepřišel“, neboť jej (míněno žalobce) „tehdy nějaká ženská obrala o 4,9 milionu Kč“ a žalobce „se bál o majetek“, a proto „to přepsal vnukovi“.

71. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

72. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce na požadovaném určení má naléhavý právní zájem (srov. ustanovení § 80 o. s. ř.), a dovodil, že ano, neboť žalobcem tvrzený skutečný stav (vlastnictví k id. ½ shora uvedených nemovitostí) neodpovídá stavu evidovanému ve veřejném rejstříku (katastru nemovitostí).

73. Dále se soud zabýval otázkou, zda žaloba byla podána důvodně, tj. zda odvolání daru žalobcem ze dne 27. 7. 2020 bylo důvodné a platné a zda v jeho důsledku došlo ke změně vlastnického práva k nemovitostem.

74. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že se jedná o vztah z darovací smlouvy uzavřené dne 26. 2. 2008 – třeba posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), k tomu srov. ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019).

75. Podle ustanovení § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

76. S ohledem na žalovaným vznesenou námitku promlčení se soud zabýval otázkou chování žalovaného vůči žalobce v posledních třech letech před odvoláním daru (srov. též závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3776/2012).

77. Odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. může být odůvodněno jak nemravným chováním obdarovaného ve vztahu k samotnému dárci, tak ve vztahu ke členům jeho rodiny. Musí jít o takové porušení dobrých mravů, které lze kvalifikovat jako „hrubé“. Soud se přitom při posuzování důvodnosti odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. může zabývat pouze těmi důvody, které po skutkové stránce jako důvod odvolání uvedl dárce v odvolání daru. Pokud by i nad rámec takto skutkově vymezeného důvodu odvolání daru došlo k jakémukoli hrubě nemravnému chování obdarovanému ve vztahu k dárci či členům jeho rodiny, nelze toto zvažovat, neboť je zcela věcí dárce, z jakých důvodů dar odvolá, a tyto důvody nelze nad rámec jeho vůle rozšiřovat, byť by byly jinak zjištěny. Projevuje se zde respekt k vůli dárce, projevené v odvolání daru.

78. Mezi účastníky bylo sporné, zda k jednání žalovaného popsaném v odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 došlo. Soud se tedy zabýval jednotlivými okolnostmi, jak byly žalobcem v odvolání daru popsány, a pro přehlednost je pak soud jednotlivě uvádí níže:

79. Pokud jde o nezdravení žalobce žalovaným, soud se nezabýval otázkou, zda k tomu skutečně dochází či nikoli. Je zřejmé, že vztahy mezi účastníky (a zejména mezi žalobcem a jeho synem, otcem žalovaného) jsou natolik vyhrocené, že nelze očekávat běžné chování mezi těmito osobami (srov. množství vedených sporů, které se týkají soužití v domě). Nelze očekávat (ani po žalovaném spravedlivě požadovat), aby se k žalobci choval tak, jak je mezi vnuky a dědečky běžné, za situace, kdy žalobce nechává v domě, jehož spoluvlastníkem je žalovaný a k jehož části (bytu v přízemí) má žalobce zřízeno věcné břemeno užívání, bydlet osoby zcela mimo dohodu s vlastníky domu (žalovaným a jeho otcem), resp. v rozporu s touto dohodou, neplatí řádně za služby spojené s užíváním bytu (srov. spor o placení nákladů na služby), nedodržuje podmínky dohody z roku 2012 či 2017, pokud jde o osoby, které mohou byt užívat (s odůvodněním, že „při přepisu synovi řekl, že v domě bude bydlet, koho tam žalobce bude chtít“) apod. Je zřejmé, že představy žalobce a žalovaného (a jeho rodičů) o tom, jak by soužití v domě a užívání obecně mělo vypadat, se rozchází do té míry, že v domě dochází ke konfliktům. V situaci a prostředí, jak bylo dokazováním zjištěno, pak nelze očekávat zdvořilé chování, natož pak nějaké vřelé chování, žalovaného ve vztahu k žalobci (přesto nicméně lze sledovat ochotu žalovaného pomoci žalobci, srov. žádost žalobce o péči v létě tohoto roku, kdy žalovaný žádosti vyhověl, načež žalobce žádost okamžitě stornoval bez zjevného logického důvodu). Případné nezdravení žalobce soud s ohledem na specifické okolnosti věci a vztahy, jež mezi účastníky panují, nepovažuje za dostatečný důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Z tohoto důvodu soud nevyzýval žalobce k označení důkazů k prokázání tvrzení ohledně nezdravení žalobce ze strany žalovaného a nezjišťoval, zda žalovaný žalobce zdraví či nikoli.

80. Pokud jde o neposkytnutí první pomoci, žalobce k opakovanému dotazu soudu neuvedl žádnou situaci, kdy by potřeboval, aby mu žalovaný první pomoc poskytl. Jde-li o incident, kdy měl být žalobce na schodech a neměla mu být poskytnuta první pomoc, pak se mělo jednat o neposkytnutí první pomoci ze strany otce žalovaného, nikoli ze strany žalovaného. Kolem žalobce totiž v té chvíli měl jít a měl jej vidět otec žalovaného. Sám žalovaný tomu podle výslovného tvrzení žalobce přítomen nebyl. Nad rámec právě uvedeného pak žalobce žádnou situaci, kdy by žalovaný neposkytl žalobci první pomoc, neuvedl.

81. Pokud jde o tvrzené nezeptání ze strany žalovaného, zda žalobce něco nepotřebuje, s ohledem na situaci v domě a vztahy mezi účastníky (k tomu srov. shora) soud – i kdyby to tak bylo – nepovažuje takovou okolnost za dostatečný důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Z tohoto důvodu soud nevyzýval žalobce k označení důkazů k prokázání takového tvrzení. Vyjma toho mj. incident z letošního léta (srov. shora zmíněnou žalobcovu žádost o pomoc a péči, jíž žalovaný vyhověl a žalobce vzápětí žádost vzal zpět) svědčí naopak o ochotě žalovaného pomoci dědečkovi v případě potřeby.

82. Pokud jde o tvrzené nereagování na „písemné dopisy žalobce“, z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný na žalobcovu korespondenci naopak reagoval a snažil se problémy řešit, byť odlišně od představy žalobce (srov. např. korespondenci ze dne 27. 4. 2018).

83. Pokud jde o přístup do sklepa, podle dohody o zřízení věcného břemene nebylo mezi účastníky sjednáno oprávnění žalobce užívat sklep, mít do něj přístup, možnost uskladnit si tam své věci apod. Bylo-li žalobci zamezeno v přístupu do sklepa způsobem, který opakovaně popisoval žalovaný (tj. sklep se začal zamykat poté, co se z něj – v době následující poté, co se do domu nastěhovala manželka žalobce a osoby jí blízké, které měly rozsáhlou trestní minulost a dluhy – začaly ztrácet věci, přitom ztrácení věcí konstatoval i žalobce), je celkem pochopitelné, že k uzamknutí dveří do sklepa vlastníci domu přistoupili. Bez ohledu na to je však třeba zdůraznit, že žalobce neměl sjednáno právo sklep užívat, tedy podle názoru soudu ani nemůže čehokoli namítat proti tomu, že mu žalovaný, případně jeho otec, přístup do sklepa a jeho užívání neumožní. Uzamknutím sklepa a omezením či vyloučením přístupu do sklepa nemůže být žalobci ublíženo, nejde o jakkoli nemravný postup vůči žalobci. Pokud jde o otázku sklepa, zde se naplno promítá okolnost, že žalobce má vlastní představu o tom, jak by vztahy a uspořádání v domě mělo vypadat, přičemž vychází z toho, že dům postavil a následně daroval, nereflektuje ovšem nijak následný vývoj, nereflektuje, že své vlastnictví k domu pozbyl a nemůže se nadále jako jeho vlastník chovat, nereflektuje obsah dohod uzavřených se žalovaným a jeho otcem (jak dohody o zřízení věcného břemene, pokud jde o užívání sklepa, tak dohod z roku 2012 a 2017, pokud jde o okruh osob, které s ním užívají byt v přízemí).

84. Pokud jde o teplo v bytě žalobce, v tomto směru se jedná jednoznačně o konflikt mezi synem žalobce a žalobcem, nikoli o konflikt mezi žalovaným a žalobcem. Dodávky tepla, resp. plynu, do domu jsou evidovány na syna žalobce (otce žalovaného), k tomu srov. vyúčtování adresované synovi žalobce. Syn žalobce (nikoli žalovaný) také za dodané služby platí. Byl to rovněž syn žalobce (otec žalovaného), kdo prováděl vyúčtování služeb v domě a adresoval žalobci a jeho manželce tato vyúčtování. Sám žalobce pak uvedl, že teplotu v domě nastavoval jeho syn (tj. nikoli žalovaný) a že syn odejde ráno do práce, vypne topení a zapne ho, až když se z práce vrátí. Již z tohoto důvodu se jeví, že i kdyby v bytě žalobce byla nízká teplota, nejde o okolnost, která by byla přičitatelná žalovanému, ale pokud někomu, pak výlučně jeho otci (synovi žalobce). Ani v problému s teplem v bytě žalobce tak soud nespatřuje důvod pro odvolání daru ve vztahu k žalovanému. Jestliže (teoreticky) teplo omezuje otec žalovaného, nejde o jednání, kterým by se vůči žalobci nemravně choval žalovaný. Vyjma toho nelze přehlédnout, že žalobce si svými tvrzeními i chováním protiřečí, když na jedné straně tvrdí, že v domě se netopí, když je žalovaný a jeho rodiče v práci, na druhé straně tvrdí, že žalovaný povětšinou nepracuje a je doma (pak by ovšem i žalovaný musel doma být při nízké teplotě stejně jako žalobce), dále žalobce tvrdí, že v bytě má zimu, současně si však chodí oblečen v tričku s krátkým rukávem a spodním prádle (jde o tvrzení žalovaného, nicméně žalobce sám uvádí v přípise bez uvedení data, v reakci na přípis žalovaného ze dne 27. 4. 218, že pokud někdo z jejich bytu šel v období únor – duben s košem ven nachystat popelnice, tak „co by nešel v žabkách“, z čehož lze dovodit, že osobám užívajícím byt se žalobcem v bytě v období únor – duben nemohlo být zima. Je obecně známé, že „žabky“ nelze nosit, pokud má osoba ponožky. Pokud jde tedy někdo v zimním období z bytu mimo byt bez ponožek, je evidentní, že mu nemůže být zima). Tvrzení žalobce o zimě v bytě, resp. domě, se jeví jako nepravděpodobné též v kontextu toho, že žalobce současně tvrdí, že žalovaný mívá otevřené okno v bytě, protože tam „kouří trávu“. Kdyby byla v domě zima popisovaná žalobcem, sotva by žalovaný kouříval při otevřeném okně a snižoval ještě více již tak nízkou teplotu v domě (bytě). Podobných disproporcí v tvrzení žalobce lze nalézt více, nicméně podle názoru soudu je netřeba podrobně rozvíjet. Za podstatné soud považuje to, že žalobce výslovně uvedl, že teplo v domě reguluje jeho syn a že je to jeho syn, kdo podle žalobce vypíná topení v domě v době své nepřítomnosti. I kdyby to tak bylo, nejde o okolnost přičitatelnou žalovanému, a nemůže tedy jít o důvod pro odvolání daru žalovanému podle ustanovení § 630 obč. zák.

85. Nad rámec toho nutno zdůraznit, že žalobce sotva může legitimně očekávat navýšení teploty ve svém bytě, když není ochoten zaplatit (a neplatí) řádně ani za tu dodávku plynu, která mu byla poskytnuta, tj. v nižším rozsahu, než by podle svého požadavku potřeboval. Pokud pak žalobce sám ovlivňuje teplotu v bytě tím, že před topením má umístěnou pohovku (srov. jeho vyjádření při jednání soudu dne 29. 6. 2023) a v bytě se často větrá s ohledem na jeho zdravotní problémy a evidentně též s ohledem na to, že jeho manželka kouří (srov. výpovědi svědků a též žalobce), přičemž způsob jeho větrání není z hlediska udržení vyšší teploty v bytě vhodný (srov. výpověď svědka jméno FO), nemůže následně očekávat, že v jeho bytě bude – při stejném vytápění jako v totožném bytě v prvním patře, který užívá rodina jeho syna – stejná teplota jako v bytě v 1. patře.

86. Domáhá-li se žalobce v souvislosti s teplotou v bytě čehokoli (vůči synovi či vnukovi), lze očekávat, že i sám žalobce se bude snažit přispět k udržení vyšší teploty ve svém bytě, což evidentně nedělá, svou aktivitu soustředí výlučně na formulaci požadavků na svého syna a vnuka. Za této situace a s přihlédnutím k okolnostem ve věci nelze na inaktivitu ze strany žalovaného ve vztahu k teplotě v bytě žalobce pohlížet jako na chování v rozporu s dobrými mravy ve vztahu k žalobci či členům jeho rodiny.

87. Vyjma toho nutno dodat, že žalovaný se evidentně o řešení žalobcovy nespokojenosti s teplotou v bytě snažil, když za ním byl tento problém i se svým otcem řešit v žalobcově bytě, vznikl z toho ovšem výrazný konflikt, který popisovali svědci (otec žalovaného, jméno FO, jméno FO, i když v případě její osoby nemá soud za prokázané, že by konfliktu byla skutečně přítomna). Jestliže je dodávka tepla a nastavení topení v domě zcela v kompetenci otce žalovaného (nikoli žalovaného) a jestliže současně při snaze pomoci ze strany žalovaného situace vyústí v tak zásadní konflikt, nelze se divit, že žalovaný se v této záležitosti nebude již více sám snažit o zajištění teploty podle představ žalobce.

88. Pokud jde o incident, k němuž mělo dojít při přítomnosti žalovaného a jeho otce v bytě žalobce při kontrole tepla (shora zmiňovaný výrazný konflikt), žalobce v této souvislosti uváděl dosti nejasné údaje. Po doplnění dokazování výslechy svědků soud má za prokázané, že ke konfliktu došlo někdy v období zimních měsíců 2018/2019, tj. v období relevantním z hlediska posouzení ve věci. Vzhledem k okolnostem ve věci a pravděpodobném obsahu hádky (spor o teplo v bytě žalobce, spor o počet a okruh osob, které v bytě bydlí) soud nepovažuje ani zapojení žalovaného do tohoto konfliktu za dostatečný důvod pro odvolání daru z hlediska ustanovení § 630 obč. zák. Jestliže mezi účastníky a členy jejich rodin je dlouhodobě problém kvůli osobám, které v rozporu s dohodou účastníků užívají byt žalobce, jestliže žalobce pravidelně neplatí řádně a včas zálohy na služby, které spotřebovává, stejně tak pravidelně neplatí vyúčtování těchto služeb, současně se neustále dožaduje vyšší teploty v bytě (aniž by však byl ochoten to reflektovat navýšením plateb), pak případný konflikt, který kvůli tomu vznikne a účast žalovaného v takovém konfliktu, nelze bez dalšího považovat za důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. (vyjma toho svědek jméno FO jednoznačně uvedl, že žalovaný se v konfliktu nechoval nijak nepřiměřeně, pouze se manželky žalovaného zeptal, proč v tom domě setrvává, když se jí tam tak nelíbí, což teprve následně manželka žalobce interpretovala tak, že ji z domu vyhazoval). S přihlédnutím k okolnostem a vztahům v domě nejde o hrubé porušení dobrých mravů.

89. Pokud jde o noční návštěvy kamarádů žalobce, při nichž mělo dojít k výtržnostem, v tomto směru jde o velmi obecné tvrzení žalobce, jehož vysvětlení ze strany žalobce při jednání dne 10. 5. 2022 bylo velmi nekonzistentní a na hranici uvěřitelnosti (pomine-li soud, že opět není zřejmé, kdy k němu mělo dojít). Soud poukazuje na to, že žalobce na jednu stranu uvádí, že žalovaný si domů nesmí ani dovést kamarády, na druhou stranu popisuje, jak žalovaný s kamarády u nich v bytě „byli hluční a bouchali dveřmi“, rvali se, až kamarád žalovaného vnikl do bytu žalobce, což nebyl problém, protože dveře do bytu nemívá zamčené, na druhou stranu popisoval (ve vztahu k incidentu s klíči při venčení psa), že když žalovaný vyndal klíče od domu zevnitř dveří a dal je zvenčí venkovních dveří, zůstal žalobce „uvězněný na chodbě“ a musel zazvonit na manželku (která byla v bytě), aby mu otevřela. Je s podivem, že třetí osoba (kamarád žalobce) může volně do žalobcova bytu z chodby vejít, zatímco žalobce do téhož bytu z téže chodby bez dalšího vejít nemůže. Dále je tvrzení o tom, že žalobce byl v bytě s kamarády, v kontrastu se žalobcovým tvrzením o tom, jak žalovaný si do bytu ani nemůže vzít kamarády (srov. vyjádření při jednání dne 10. 5. 2022, kdy teprve na dotaz soudu na vysvětlení této nesrovnalosti žalobce uvedl, že asi rodiče žalovaného nebyli doma). Bez ohledu na právě uvedené je třeba říci, že žalovaný byl v rozhodné době (červenec 2017 – červenec 2020) ve věku 20 - 23 let, kdy je do určité míry pochopitelné a běžné, že se potkává s kamarády, že přitom mohou být hluční apod. Samo o sobě to podle názoru soudu – pokud to nevybočuje z hranice běžnosti, což případ popsaný v odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 s výjimkou stěží uvěřitelného vniknutí kamaráda žalovaného do bytu žalobce, není – nezakládá důvod pro odvolání daru z důvodu uvedeného v ustanovení § 630 obč. zák. Navíc je nutno zdůraznit, že matka žalovaného, která podle žalobce měla být incidentu přítomna a měla do něj sama aktivně zasáhnout, zcela striktně vyloučila, že by se cokoli takového stalo, uvedla, že do bytu žalobce vůbec nechodí, byla tam naposledy v době podpisu první dohody, tj. v roce 2012.

90. Pokud jde o marginálně zmíněné odhození prázdných sklenic „ven, kde si hrají děti“, nejde pak ani teoreticky o jednání, jímž by mohl být spatřován důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Žalobce ani děti (vnoučata) manželky žalobce nemají žádné užívací právo k pozemku, na němž je zahrada, nemají tedy ani důvod si tam hrát. Jestliže žalovaný odhodí sklenici na zahradu, kde vnuci manželky žalobce nemají co dělat, nelze v takovém jednání spatřovat důvod pro odvolání daru. Navíc, ve vztahu k rozbíjení sklenic na zahradě se jednoznačně vyjádřila manželka žalobce v tom smyslu, že žalovaný byl na zahradě se svými kamarády a jeden z kamarádů (nikoli tedy žalovaný) měl rozbíjet sklenice o hračky, které tam byly. Opět nelze než zopakovat, že hračky tam neměly co dělat, a pokud žalobce nijak neřeší to, že vnuci jeho manželky na zahradě hračky volně nechávají (což je evidentně také problematické mezi účastníky a dalšími osobami žijícími v domě a uvědomuje si to i sama manželka žalobce, jak plyne z její výpovědi), nemůže namítat nemravnost případného následného nedobré zacházení s těmito hračkami. Podstatné nicméně je, že k nedobrému zacházení – pokud k němu došlo - došlo nikoli ze strany žalovaného, ale jeho kamaráda (srov. výpověď manželky žalobce). Nelze pak v chování třetí osoby spatřovat důvod pro odvolání daru ve vztahu k žalovanému.

91. Pokud jde o propíchávání kola, po doplnění dokazování bylo zjištěno, že kolo žalobce bylo volně přístupné z ulice (žalobce je zanechával v zahradě opřené o plot, v plotě nebyla osazena branka, tedy se tam mohl dostat kdokoli), teprve následně si je žalobce dal do chodby domu, kde se ovšem pohybovalo rovněž větší množství osob, a to mj. z domácnosti samotného žalobce. Sám žalobce ani jeho manželka podle svého tvrzení žalovaného nikdy neviděli, že by kolo poškodil (srov. vyjádření žalobce a výpověď svědkyně jméno FO), nelze tak vyloučit – pokud vůbec k poškození kola došlo – že jej poškodila jiná (nezjištěná) osoba.

92. Pokud jde o incident s manipulací klíči v zámku při venčení psa, bez ohledu na to, zda k něčemu takovému došlo či nikoli (na tom se účastníci nedokázali shodnout, nelze pak přehlédnout nesrovnalosti a nelogičnosti v tvrzení žalobce v této souvislosti, k tomu podrobně srov. shora), za podstatné soud považuje to, že tento problém žalobce podle svého tvrzení (srov. vyjádření při jednání dne 10. 5. 2022) vyřešil tím, že zazvonil na manželku a tato mu odemkla, případně jí zavolal a ta přijela z práce, klíč vzala ze zámku a dala jej žalobci. Žalobci v této souvislosti žádná újma nevznikla (srov. též vyjádření svědkyně jméno FO). I kdyby tedy s manipulaci s klíči ze strany žalovaného došlo kterýmkoli ze způsobů tak, jak postupně tvrdil žalobce, nepovažuje to soud za natolik problematické chování, které by bylo podřaditelné pod důvody pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák.

93. Konečně, jde-li o chování žalovaného vůči manželce žalobce, nebylo prokázáno žádné jednání žalovaného, které by bylo možno považovat za hrubě rozporné s dobrými mravy. Došlo-li v zimě 2018/2019 k výraznému konfliktu v bytě žalobce, jak popsáno shora, nebylo prokázáno, že by se žalovaný v dané situaci choval jakkoli zvlášť nemravně k manželce žalobce. V bytě byl řešen konflikt, předmětem sporu bylo teplo v bytě, počet osob, které tam bydlí, to vše za situace, kdy žalobce neplnil dohodu ohledně osob, které mohou byt užívat, soustavně měl rovněž problém s platbami za spotřebované služby. Již tyto okolnosti významným způsobem ovlivňují posouzení toho, co lze v dané situaci považovat za „hrubý rozpor s dobrými mravy“ ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák. Jestliže se žalovaný zeptal manželky žalobce, proč v bytě bydlí, když se jí tam tak nelíbí (srov. výpověď svědka jméno FO), neshledává v tom soud nic nemravného.

94. Soud zdůrazňuje, že dojde-li za shora popsaných okolností ve vypjaté atmosféře k hádce, nepovažuje to za důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Okolnosti v projednávané věci jsou skutečně mimořádné ve smyslu nikoli běžné, vymykají se obecné představě o vícegeneračním soužití v domě. Je zřejmé, že se zde střetávají odlišné představy více generací (žalobce, rodičů žalovaného a samého žalovaného), k tomu pak přistupují komplikované vztahy mezi rodinou žalovaného (myšleno žalovaným a jeho rodiči) s manželkou žalobce a osobami, které byt v přízemí užívají v souvislosti se vztahem k ní (děti, jejich partneři, vnoučata, snad i „kamarádka jméno FO z adresa“). Mezi těmito osobami docházelo přinejmenším od roku 2012 (srov. datum první dohody) dosud (srov. nyní vedené spory) ke konfliktům, které se týkaly vzájemného soužití (spory o placení služeb, spory o osoby, které byt se žalobcem užívaly). Do vztahů mezi oběma účastníky se pak zjevně promítá též problematické soužití osob žijících v bytě žalobce (srov. incident, kdy sama manželka žalobce volala do bytu policii).

95. Z jednotlivých projevů a vyjádření žalobce je zjevné, že se již zcela neorientuje (srov. jím udávaný nesprávný údaj o vlastním věku, dále informaci o tom, že již jednou „podal k soudu žalobu o vrácení daru, ale potom ji vzal zpět“ (což neodpovídá realitě, jak soud zjistil lustrací interního systému ISAS), rovněž neodpovídá realitě žalobcův popis předchozího řízení [žalobce uváděl, že „když probíhal soud, tak soudce mě a syna vyhodil na chodbu s tím, že se máme domluvit“ a „z důvodu, že jsem nestihl lhůtu, tak jsem soud prohrál a já a syn jméno FO jsme se domluvili, že (…); jak shora uvedeno, řízení ve věci sp. zn. právnická osoba u Městského soudu v Brně bylo pravomocně skončeno schválením smíru mezi účastníky, nedošlo tedy k žádnému zmeškání apod. ze strany žalobce; z právě uvedených a dalších projevů žalobce je zřejmé, že tento se zcela neorientuje v situaci a má vlastní názor na stav věci (srov. vyjádření, že „manželka ho ze všeho dostala“ v podání ze dne 20. 11. 2023).

96. Je zjevné, že konflikty v domě jsou de facto odvozeny od osoby manželky žalobce a osob, které s ní byt užívají. Ostatně sám žalobce uváděl, že jeho záležitosti obstarává a vyřizuje jeho manželka, on sám na to již nemá síly.

97. Je-li osoba manželky žalobce a jí blízké osoby, které nechává byt užívat, primárním důvodem konfliktů v domě, nelze současně po žalovaném spravedlivě požadovat, aby se k ní choval tak, jak je to mezi lidmi jinak běžné. Jestliže sama manželka žalobce nedodržuje elementární pravidla lidského soužití (zde soud odkazuje na osoby, které užívají byt v přízemí, zjevně bez vědomí a přehledu vlastníků domu, v rozporu s dohodou z roku 2012 a 2017, dále na skutečnost, že žalobce a jeho otec se zaplacení nákladů na služby, které tyto osoby spotřebovaly, museli domáhat soudní cestou, že ze strany žalobce a jeho „nové rodiny“, jak ji žalobce označuje, nejsou dodržovány dohody ohledně osob, které budou byt užívat, s odkazem, že „při přepisu domu synovi říkal, že v domě bude bydlet, koho tam žalobce bude chtít“, evidentně nebyla dodržována ani část dohody ohledně pohybu psa (sám žalobce zcela přirozeně uváděl při jednání soudu, že psa venčil tak, že jej nechal volně vyběhnout před dům, pes se vyvenčil a následně sám vrátil, ačkoli dohoda z roku 2012 to jednoznačně vylučovala), nejsou řádně prováděny platby za spotřebované služby atd., nemůže žalobce ani jeho manželka očekávat a požadovat jiné zacházení ze strany žalovaného a jeho rodičů (přičemž tímto soud v žádném případě nechce vyjádřit, že k něčemu takovému dochází. Nic takového nebylo provedeným dokazováním zjištěno, naopak pokud jde o obsah korespondence žalovaného, tento se soudu jeví jako zdvořilý, uctivý a odpovídající tomu, že jde o dopis vnuka adresovaný dědečkovi). Nelze též přehlédnout, že sám žalobce a jeho manželka se o žalovaném vyjadřuje s vysokou mírou neúcty (srov. vyjádření žalobce při jednání, opakované vstupování do projevu žalovaného přes upozornění soudu na nevhodnost takového chování, či výpověď svědkyně jméno FO). Za takových okolností sotva lze rozumně očekávat úctu a respekt ze strany žalovaného.

98. Za právě popsaných okolností soud dovozuje, že v projednávané věci nebyla splněna podmínka hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák.

99. Lze shrnout, že část jednání popsaných v odvolání daru ze dne 27. 7. 2020 vůbec není přičitatelná žalovanému (neposkytnutí první pomoci, problém s teplem v bytě, problém s rozbíjením sklenic o hračky vnuka manželky žalobce), ale pokud někomu, tak otci žalovaného (synovi žalobce), či kamarádovi žalovaného, část je nedůvodná (výtka ve vztahu k přístupu do sklepa, k jehož užívání žalobce bez ohledu na odlišný vlastní názor nemá žádný právní důvod, či k absenci reakce na korespondenci žalobce), u části není zřejmé, z čeho vůbec žalobce dovozuje, že jde o jednání žalovaného (propíchnuté kolo). Zbývající část (nezdravení, neptaní se na potřeby žalobce, hádka se žalobcem v bytě při kontrole tepla v bytě, hlučná návštěva kamarádů v nočních hodinách, manipulace s klíči v zámku, kterou žalobce – došlo-li k ní – snadno vyřešil zazvoněním na manželku, jež mu odemkla, případně při návratu z práce a na žádost žalobce dům odemkla a klíč předala žalobci, kdy žalobci i podle jeho manželky nevznikla žádná újma) pak, i kdyby se stala, podle názoru soudu s přihlédnutím ke specifickým okolnostem věci, k dosavadnímu průběhu, ke vztahům účastníků a též ostatních osob v domě nezakládá důvod pro odvolání daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Též s přihlédnutím k okolnostem pak v žádném případě nelze ani teoreticky uvažovat o tom, že by důvodem pro odvolání daru v projednávané věci mohlo být chování žalovaného ve vztahu k manželce žalobce z důvodů, jak shora podrobně rozvedeny.

100. Vzhledem ke všemu shora uvedenému soud dospěl k závěru, že odvolání daru ze dne 27. 7. 2020, odeslané žalovanému dne 30. 7. 2020, nebylo důvodné, a z tohoto důvodu žalobu výrokem I. zamítl.

101. Uváděl-li žalobce v podání ze dne 15. 6. 2023 nově problémy s dodávkou teplé vody do svého bytu a nutnost zakoupení bojleru na vlastní náklad, případně v dalších podáních uváděl incident, k němuž mělo dojít někdy později v noci, kdy žalovaný měl „opilý a zfetovaný“ zvonit na žalobce, těmito otázkami se soud nezabýval, neboť takové okolnosti nebyly uvedeny jako důvod pro odvolání daru v přípise ze dne 27. 7. 2020. Z týchž důvodů se soud nezabýval otázkou nízkého tlaku v bytě žalobce (žalobce popisoval v podání ze dne 15. 6. 2023, neuvedl však takový skutek jako důvod pro odvolání daru v přípise ze dne 27. 7. 2020).

102. Závěrem soud – stejně jako již opakovaně při všech jednáních ve věci – důrazně apeluje na oba účastníky, aby se – bez ohledu na již vyhlášený rozsudek ve věci - pokusili dosáhnout dohody nejenom o předmětu řízení, ale též o dalších otázkách, které jsou snad mezi nimi sporné, a to zejména s ohledem na to, že jde o dědečka a vnuka.

103. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 40.300 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za třináct úkonů právní služby po 3.100 Kč, dále za třináct náhrad hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 10. 5. 2022 a dne 26. 7. 2022 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 4. 2023, účast u jednání soudu dne 29. 6. 2023, účast u jednání soudu dne 19. 9. 2023 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), účast u jednání soudu dne 9. 11. 2023 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny) a účast u jednání soudu dne 12. 12. 2023.

104. Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupce žalovaného, advokátka Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. neprokázala, že je plátcem této daně (shodně srov. též například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1227/2012).

105. Navrhoval-li žalobce, aby mu z důvodu nemajetnosti nebyla ukládána povinnost nahradit náklady řízení protistraně, k takovému postupu soud neshledává důvod.

106. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu náklad řízení zcela nebo zčásti přiznat.

107. Soud nepřehlédl, že majetkové poměry žalobce nejsou nijak dobré. Ostatně z toho důvodu mu též byl ustanoven k zastupování zástupce z řad advokátů (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2022, č. j. spisová značka. Samotné nepříznivé majetkové poměry však nemohou být jediným důvodem, pro který by neúspěšný účastník měl být osvobozen od povinnosti nahradit náklady řízní procesně úspěšné protistraně. Není žádný racionální důvod přenášet z hlediska majetkového nepříznivou situaci neúspěšného účastníka na procesně úspěšnou protistranu. Ostatně ani o. s. ř. s ničím takovým nepočítá (naopak například v případě státu jeho právo na náhradu nákladů řízení výslovně stanoví jenom za podmínky, že u procesně neúspěšného účastníka nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.). Dále v projednávané věci nelze přehlédnout, že je v silách žalobce - i přes jeho tvrzené nepříznivé majetkové poměry - každý měsíc poskytovat pro účely oddlužení manželce částku ve výši 869 Kč (srov. darovací smlouvu ze dne 11. 8. 2020). Jestliže je v jeho silách platit tuto částku (za dva roky jde o částku cca 20.100 Kč, pozn. soudu), tím spíše není důvod neuložit mu, aby zaplatil žalovanému částku na náhradě nákladů řízení, které sám vyvolal podáním nedůvodné žaloby. Nutno zdůraznit, že věcí každého (budoucího) žalobce, aby před podáním žaloby pečlivě zvážil všechny důsledky, které jsou s podáním žaloby spojeny, mj. též riziko procesního neúspěchu a s ním spojenou povinnost nahradit náklady řízení protistraně.

108. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 44.200 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok II.

109. O náhradě nákladů státu (výrok III.) soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu sice v řízení vznikly náklady, nicméně u procesně neúspěšného účastníka jsou dány důvody pro osvobození od soudního poplatku (z toho důvodu mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů), tedy není splněna podmínka pro uložení povinnosti nahradit státu náklady řízení podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.