MSBR 13 C 233/2023-52

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Adély Galleové a Věry Kadlecové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ s adresou pro doručování adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované:Název zainteresované společnosti., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 28 304 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 304 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 304 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 416 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Anonymizováno domáhala zaplacení žalované částky 28 304 Kč spolu s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu nezaplacené mzdy. Uvedla, že dne datum uzavřela s žalovanou jako zaměstnavatelem dohodu o provedení práce, jejímž předmětem byla činnost Anonymizováno, přičemž odměna byla sjednána ve výši 160 Kč/hod. Za měsíc měsíc odpracovala 43 hodin, za což jí měla být vyplacena odměna ve výši 6 880 Kč. Dne datum uzavřela s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu, jímž předmětem byla činnost Anonymizováno. Odměna byla sjednána ve výši 30 000 Kč hrubého za měsíc. Odměna jí měla být vyplácena nejpozději 25. den následující měsíce. Dne datum jí žalovaná přes aplikaci Anonymizováno doručila dokument „zrušení pracovního poměru ve zkušební době“. V potvrzení o zaměstnání byl žalobkyni vykázán úhrn příjmu ve výši 21 424 Kč od datum do datum. Odměna za vykonanou práci žalobkyni ze strany žalované vyplacena nebyla ani přes předžalobní výzvu ze dne 25. 5. 20223. Na jednání soudu dne datum žalobkyně upravila svůj požadavek na úrok z prodlení dle splatnosti dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákoník práce“).

2. Žalovaná ve svém vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznala, jelikož žalobkyní uvedený výpočet je nesprávný. Žalovaná vedla evidenci odpracované doby. Poukázala na pracovní morálku žalobkyně, kvůli které jí byl zrušen pracovní poměr ve zkušební době. Uvedla, že žalobkyně dle jí vedené evidence docházky v únoru odpracovala 41,5 hodiny, tyto hodiny jí byly přepočteny do hlavního pracovního poměru a dle výplatní pásky měla nárok pouze na 18 411 Kč.

3. K projednání věci nařídil soud jednání na datum ve hodnota hodin. Předvolání bylo žalované doručeno dne datum. K nařízeném jednání se žalovaná nedostavila ani předsedovi senátu v době nařízeného jednání nebyla předložena omluva žalované. S přihlédnutím k těmto okolnostem soud rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., že věc bude projednána v nepřítomnosti žalované.

4. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků ohledně odpracované doby za měsíc měsíc rok, kterou žalovaná předložila a žalobkyně uvedla, že tuto evidenci nerozporuje, jelikož si nevedla vlastní evidenci odpracované doby.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Dne datum žalovaná jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec uzavřely dohodu o provedení práce, jejímž předmětem byla činnost Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž odměna byla sjednána ve výši 160 Kč/hod (dohoda o provedení práce, č. l. 10-11).

7. Dne datum žalovaná jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec uzavřely pracovní smlouvu s počátkem nástupu do práce tentýž den. Předmětem činnosti byla pozice Anonymizováno a Anonymizováno. Za vykonanou práci příslušela žalobkyni jako zaměstnanci odměna ve výši 30 000 Kč hrubého za měsíc. Mzda měla být vyplácena měsíčně pozadu nejpozději 25. kalendářní den následujícího měsíce (pracovní smlouva, č. l. 13-14).

8. Dle evidence docházky žalobkyně za měsíc měsíc (č. l. 12) žalobkyně pracovala ve dnech datum a ve dnech datum, datum a datum. Celkem žalobkyně dle své evidence odpracovala 43 hodin. V evidenci žalobkyně je uvedeno „Anonymizováno“. Odpracované dny se shodují i evidencí předloženou žalovanou na č.l. 27, nicméně ta uvádí součet hodin 41,5, kdy rozdíl je dán tím, že žalovaná eviduje datum hodnota (3 hodiny), datum hodnota (3 hodiny) a datum hodnota (3 hodiny), kdežto žalobkyně eviduje za uvedené dny 3,5 hodiny. Z evidence za měsíc měsíc rok je patrné, že žalobkyně pracovala datum, datum, datum, datum (evidence docházky na č.l. 28).

9. Z evidenčního listu důchodového pojištění za období od datum. do datum (č. l. 15) soud zjistil, že je vystavený na jméno žalobkyně ze strany žalované jako zaměstnavatele. Za shora uvedené období je zde uveden vyměřovací základ ve výši 21 424 Kč.

10. Dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala vydání potvrzení o zaměstnání a zaplacení dlužné mzdy (výzva z 5. 5., č. l. 7-8 + obálka č. l. 9). Dne 25. 5. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné mzdy výši žalované částky (předžalobní výzva z 25. 5. 2023 vč. obálky č. l. 5-6).

11. Ze sdělení Anonymizováno (č. l. 43) soud zjistil, že žalovaná jako kontrolovaná osoba předložila Anonymizováno evidenci odpracovaných hodin žalobkyně za měsíc měsíc rok ve výši 41,5 hodiny, dále 88 hodin za měsíc měsíc rok, a dále za měsíc měsíc uvedením 129,5 hodiny. Dále kontrolovanou osobou byl doložen doklad o jednotlivých složkách mzdy za měsíc měsíc rok, kde je uvedeno 112 hodin a zúčtována poměrná část smluvní mzdy (30 000 Kč) ve výši 18 261 Kč, dále je zde uvedena částka 3 163 Kč jako příjmy zdaňované, čistý příjem je zde zúčtován ve výši 18 411 Kč. Dle Anonymizováno u kontrolované osoby byly definovány nedostatky v oblasti odměňování a v oblasti povinností při vzniku, změně a ukončení pracovněprávního vztahu. Na základě těchto zjištění bude Anonymizováno dále postupovat dle svých pravomocí.

12. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

13. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce přísluší za vykonanou práci zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

15. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná.

16. Ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Brání-li se oproti požadavku na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že zaměstnanec, se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá (nemůže mít) ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost (prokazovat lze jen to, co se stalo, nikoliv to, co se nestalo), ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3989/2011).

17. Žalobkyně dle soudu v řízení spolehlivě prokázala, že jí vznikl pracovní poměr u žalované (nejprve na základě dohody o provedení práce – měsíc rok, poté na základě pracovní smlouvy – měsíc rok) a že práci pro žalovanou vykonala. Žalovaná v podstatě nepopírala, že žalobkyně pro ni práci vykonala, ale nesouhlasila s počtem hodin, kdy v měsíci měsíc rok se lišila s žalobkyní o 1,5 hodiny.

18. K uvedenému rozdílu však blíže neuvedla ničeho. Dle soudu je rozdíl dán tím, že žalovaná eviduje datum hodnota (3 hodiny), datum hodnota (3 hodiny) a datum hodnota (3 hodiny), kdežto žalobkyně eviduje za uvedené dny 3,5 hodiny. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu evidovala žalovaná za tyto dny pouze 3 hodiny, pokud dle žalobkyně pauza byla právě až od 12 hodin. Dle shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu žalovaná nese břemeno tvrzení, že podle jí vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran popsaného by byla žalovaná poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Dle soudu tak v rozdílu za měsíc měsíc rok žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a proto soud shledal tento nárok žalobkyně ve výši 6 880 Kč za důvodný.

19. Co se týče nároku za mzdu za měsíc měsíc rok, tak dle soudu účastníci řízení nebyli ve sporu ohledně počtu odpracovaných dní. Žalobkyni však nebyl ze strany žalované doručen výplatní lístek za dané období, a proto svůj nárok odvodila z evidenčního listu důchodového pojištění za období od datum do datum, kterým dle soudu bylo prokázáno, že je vystavený na jméno žalobkyně ze strany žalované jako zaměstnavatele. Za shora uvedené období je zde uveden vyměřovací základ ve výši 21 424 Kč.

20. Pokud žalovaná ve svém vyjádření uváděla tvrzení, že žalovaná dle výplatní pásky má nárok pouze na částku 18 411 Kč, tak dle soudu se jedná opět o nekonkrétní tvrzení žalované. Soudu není známo, zda se jedná o nárok za celé žalované období, či pouze za měsíc rok, zda se jedná o tzv. čistou mzdou (po odvodech) nebo o poměrnou hrubou mzdu za odpracované období. Zmiňovaný výplatní lístek soudu doložen nebyl. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran popsaného neurčitého skutkového tvrzení by byla žalovaná poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Dle soudu tak žalobkyně doložila úhrn svého hrubého příjmu za předmětné období, a byla to jediná listina (vystavená žalovanou), ze které mohla odvodit svůj nárok. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně tvrzeného rozdílu, a proto soud shledal i tento nárok žalobkyně ve výši 21 424 Kč za důvodný.

21. Pokud by se žalovaná snad domnívala, že dle výplatní pásky má žalobkyně nárok pouze na částku čisté mzdy, tak v tomto ohledu soud připomíná, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1775/2013, vyplývá, že při výpočtu náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru (a samozřejmě také dalších nároků na mzdu, na plat, náhrady mzdy a platu a jiných plnění, z nichž se podle zvláštních předpisů "odvádí" daň z příjmů fyzických a právnických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění) se v době od 1.1.1993 vychází (nestanoví-li zákon jinak) - jak dovodila též již ustálená judikatura soudů - z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2005 sp. zn. 21 Cdo 436/2005). Provede-li plátce daně, pojistného nebo příspěvku (v souladu se zákonem) z takového plnění (přiznaného zaměstnanci vykonatelným rozhodnutím v tzv. hrubé výši) srážku stanovenou zvláštními právními předpisy, kterou odvede příslušnému orgánu, může se takový plátce - kdyby byly na návrh zaměstnance nařízeny výkon rozhodnutí nebo exekuce pro vymožení celého přisouzeného plnění v tzv. hrubé výši - domáhat zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést (srov. § 268 odst. 2 občanského soudního řádu, § 52 odst.1 a § 55 exekučního řádu).

22. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku se zákonnými úroky z prodlení, a to od 1. 5. 2023 (po opravě žaloby ze strany žalobkyně) v souladu se zněním § 141 odst. 1 zákoníku práce, kdy žalovaná se dostala do prodlení s úhradou mzdy dne 30. 4. 2023 (§ 1970 o. z ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

23. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně tvoří náhrada zaplaceného poplatku ve výši 1 416 Kč. Ve zbytku se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).