MSBR 43 C 196/2024-69

Městský soud v Brně samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 23 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 312 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 659 Kč od 12.8.2023 do 16.8.2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 044 Kč od 17.8.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 268 Kč od 29.12.2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 30.1.2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 294 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení 18 312 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2.9.2018 s odůvodněním, že žalovaná žalobci přes předžalobní výzvu v plné výši nezaplatila vyúčtované částky za uskutečněné dodávky elektřiny v období od 12.7.2022 do 24.7.2023 a v období od 25.7.2023 do 5.12.2023. Žalobce se dále domáhá zaplacení 5 500 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II z titulu téže smlouvy s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou a doba dodávky elektřiny dle uvedené smlouvy měla skončit nejdříve ke dni 30.9.2024, byla však ukončena již 5.12.2023, kdy bylo odběrné místo přeregistrováno operátorem trhu s elektřinou právnická osoba.

2. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce coby dodavatel a žalovaná coby zákazník uzavřeli dne 2.9.2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo adresa, jejímž předmětem je závazek dodavatele dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit související služby a závazek zákazníka zaplatit za to dodavateli jejich cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do posledního dne 36. kalendářního měsíce od data zahájení dodávky s možností automatického prodlužování. Za součást smlouvy byly prohlášeny obchodní podmínky. V článku VI. odst. 4. smlouvy bylo uvedeno, že v případě, že zákazník poruší povinnost dle odst. 2.2 nebo 2.3 OP, zavazuje se zaplatit dodavateli smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč (smlouva č. hodnota). V obchodních podmínkách bylo v odst. 2.2 uvedeno, že zákazník se zavazuje s ohledem na převzetí (přechod) odpovědnosti za odchylku dodavatelem, v období před zahájení dodávky do skončení platnosti smlouvy, odebírat elektřinu pouze od dodavatele; toto ustanovení se nevztahuje na dodávku elektřiny z výroby zákazníka instalované v odběrném místě. V odstavci 2.3 bylo uvedeno, že zákazník se zavazuje – kromě oprávnění vyplývajících z právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele – neprovádět žádné právní a jiné úkony nebo jednání, které by bránily dodavateli provést změnu dodavatele k předpokládanému termínu zahájení dodávky uvedenému ve smlouvě. Obchodní podmínky nebyly žalovanou podepsány (obchodní podmínky). Žalobce žalované vyúčtoval za odběr elektřiny v období od 12.7.2022 do 24.7.2023 fakturou č. hodnota nedoplatek 14 659 Kč splatný 11.8.2023 (z něhož se žalobce domáhá s ohledem na částečnou úhradu zaplacení částky 12 044 Kč). V tomto vyúčtování byla žalovaná žalobcem vyrozuměna, že stávající závazek je na dobu neurčitou (faktura). Žalobce žalované vyúčtoval za odběr elektřiny v období od 25.7.2023 do 5.12.2023 fakturou č. hodnota nedoplatek 6 268 Kč splatný 28.12.2023 (faktura). Žalobce žalované fakturou č. hodnota vyúčtoval smluvní pokutu za nedodržení smluvních podmínek „Sankce před. ukon. sml.“ ve výši 5 500 Kč se splatností 29.1.2024. Zástupce žalobce žalovanou před podáním žaloby o úhradu upomenul (předžalobní výzva, poštovní podací lístek).

4. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce a žalovaná uzavřeli platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě níž žalobce dodal žalované elektřinu a služby, jejichž cenu žalované následně vyúčtoval. Soud proto shledal žalobu za důvodnou, pokud jde o vyúčtovanou cenu (nedoplatek) za dodávky elektřiny v období od 12.7.2022 do 24.7.2023 ve výši 12 044 Kč, která byla splatná dne 11.8.2023, a za období od 25.7.2023 do 5.12.2023 ve výši 6 268 Kč, která byla splatná 28.12.2023. Vždy dnem následujícím po dni splatnosti se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, a žalobce tak má právo i na úrok z prodlení z uvedených částek (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“). Požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku pod bodem I. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1, části věty před středníkem, o.s.ř.

5. Co do smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč soud shledal žalobu za nedůvodnou a žalobu v tomto rozsahu včetně požadovaného příslušenství zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Smlouva uzavřená mezi účastníky má s ohledem na postavení smluvních stran spotřebitelskou povahu. Žalobce uzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé již z toho, že zákazník je zařazen do kategorie domácnost. Soud proto uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty posuzoval i z pohledu ochrany spotřebitele. Ústavní soud v nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dospěl k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Opačný postup je pak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Obdobně se přitom vyslovil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28.2.2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015. V souzené věci je sice ujednání o smluvní pokutě obsaženo v textu smlouvy, avšak případ, pro který se smluvní pokuta sjednává, není ve smlouvě výslovně uveden, ale v tomto směru smlouva pouze odkazuje na obchodní podmínky. Spotřebitel si tak nemůže učinit jednoznačnou představu o hrozící sankci. Soud proto ve smyslu výše uvedených závěrů přijatých Ústavním soudem dovodil, že žalobce si v právním vztahu nepočínal poctivě a uplatněné právo na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochrany, přestože ujednání o smluvní pokutě bylo formálně obsaženo v textu smlouvy. Nadto nelze přehlédnout, že žalobce ve vyúčtování za období od 12.7.2022 do 24.7.2023 k době trvání stávajícího závazku uvedl, že se jedná o závazek na dobu neurčitou.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do 76,9 %, neúspěšný co do 23,1 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 53,8 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 953 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 405 Kč, z toho 53,8 % činí 1 294 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.