MSBR 47 C 130/2024-46

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manžela:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ a ⟪LB:lb_006⟫ manželky:Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_010⟫ o rozvod manželství

I. Manželství jméno FO a Jméno zainteresované osoby 1/0, rozené Anonymizováno, uzavřené dne datum ve Anonymizováno číslo popisné Anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1) citové odcizení, a to plné citové odcizení na straně manžela a v jistém smyslu (míře) citové odcizení i na straně manželky,

2) hádky a neshody mezi manžely týkající se hlavně financí,

3) rozdílné povahy manželů projevující se především v tom, že:

4) nedostatky ve vzájemné komunikaci projevující se mimo jiné:

5) nedostatky ve společných zájmech manželů projevující se zejména v tom, že:

6. Manželé jsou v úpadku, a to v oddlužení, na základě společného návrhu na povolení oddlužení od 31. 8. 2020, insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, přičemž manželé mají v insolvenčním řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (viz např. § 394a odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon) [soudu známo z úřední činnosti, insolvenční rejstřík a ostatně nesporné mezi účastníky].

7. Manžel má od dubna 2021 dodnes vztah s jinou ženou a tento vztah je vážný (důkaz: výpověď manžela).

8. Manželé spolu nežijí jako manželé (mimo jiné spolu intimně nežijí, nesdílejí radosti, starosti, nerealizují společně zájmy a společně nehospodaří) minimálně od 1. 10. 2021 (výpověď obou manželů; mj. srov. i výpověď manželky, podle níž měli manželé intimní styk naposledy v září 2021).

9. Nicméně již před 1. 10. 2021 spolu manželé nerealizovali ty které dílčí složky manželského soužití. Například už od dubna 2021 již manželé spolu nerealizovali zájmy, a to ani ve smyslu společného sdílení zájmu manžela v podobě motorek (důkaz: výpověď manželky). Již od března 2021 spolu manželé nesdíleli radosti, a to ani ohledně psů a procházek s nimi (důkaz: výpověď manželky). Již v březnu 2021 se vztah mezi manžely zhoršil, a to mj. ve vzájemné komunikaci (důkaz: výpověď manželky). Na chatu spolu manželé přestali jezdit již v říjnu 2020 (důkaz: výpověď manželky). Již kolem roku 2021 manželka manželovi navrhovala návštěvu manželské poradny, jelikož cítila, že ze strany manžela k ní už není vztah tak vřelý (důkaz: výpověď manželky).

10. Manželé spolu nebydlí od října 2021 (důkaz: výpověď obou manželů).

11. Po ukončení manželského soužití byla dvakrát – na podzim 2023 a v létě 2024 - volána policie ke konfliktům manželů (důkaz: výpověď manžela). Manželka volala v září 2024 řediteli závodu motorek, kterého se účastnil i manžel, aby řediteli závodu sdělila, že manžel je dlužník (důkaz: výpověď obou manželů).

12. Při jednání manžel v rámci ústního přednesu dokonce uvedl, že vnímá vztah s manželkou jako nepřátelský a zamýšlí po rozvodu řešit jím vnímané zásahy manželky jako zásahy do jeho osobnostních práv (viz přednes návrhu manžela při jednání 27. 9. 2024 a závěrečný návrh manžela). Nadto z výpovědi manžela soud zjistil, že manžel vnímá telefonáty manželky (jemu směřované), týkající se financí, jako obtěžující a je z nich psychicky špatný.

13. Na straně manžela je plné citové odcizení od manželky (důkaz: výpověď manžela).

14. V jistém smyslu (míře) citové odcizení od manžela je i na straně manželky (důkaz: výpověď manželky). Manželka sice vypověděla, že k manželovi nějakou citovou vazbu pociťuje, ale že slovo „milovat“ by bylo příliš silné.

15. Mezi manžely byla hádky a neshody týkající se hlavně financí (důkaz: výpověď obou manželů).

16. Manželé mají rozdílné povahy projevující se především v tom, že:

a) manžel je spíše povahy, že nepřemýšlí, co bude zítra, zatímco manželka takovou povahu manžela vnímá spíše negativně, myslí i na zítřky a snažila se být zodpovědnější a mj. řešit finance (důkaz: výpověď obou manželů),

b) manžel byl někdy náladovější, což manželce vadilo (důkaz: výpověď manželky).

17. Mezi manžely byly nedostatky ve vzájemné komunikaci projevující se mimo jiné:

a) ve snížené míře vzájemné komunikace ovlivněné mj. tím, že manžel přišel až večer z práce, ale manželka vstávala brzy do práce, a proto šla dříve spát, pročež nebylo příliš prostoru pro komunikaci (důkaz: výpověď obou manželů),

b) v tom, že manželka chtěla více věci ústně probírat, ale manžel tolik verbálně založený nebyl a manželka to vnímala tak, že jí manžel v komunikační rovině odbývá (důkaz: výpověď manželky),

c) v tom, že komunikace – nikoli v zanedbatelné míře – byla charakterizována „horkokrevnými“ ústními projevy, pročež vyúsťovala až v hádky (manžel pro výpovědi nazval manželství dokonce jako tzv. italské manželství) [důkaz: výpověď obou manželů].

18. Manželé měli nedostatky ve společných zájmech manželů projevující se zejména v tom, že:

a) manželé spolu neprovozovali zájmy manželky, manželka chtěla jezdit na společné dovolené, na které ale byli jen jedenkrát po svatbě, pročež tyto její potřeby nebyly v dostatečné míře realizovány (důkaz: výpověď obou manželů),

b) manželka nahlížela na manželské soužití tak, že se manželovi podřizovala v jeho zejména koníčcích ohledně motorek a na její zájmy nebyl čas (ostatně manžel při výslechu vypověděl, že nedokáže říci, jaké zájmy měla manželka); naproti tomu manžel to vnímal tak, že nemohl v plné míře realizovat svůj zájem ohledně motorek, přičemž i v tomto ohledu se střetávaly představy manželů, když manželka zastávala stanovisko, že nejprve jsou povinnosti (včetně vydělávání peněz) a až poté zábava, což podle manželky manžel často porušoval (důkaz: výpověď manželů).

19. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

20. Podle § 755 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) platí: „(1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu … b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let…“. Podle § 756 o. z. „Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.“. Podle § 758 o. z. „Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.“.

21. Soud dospěl k závěru, že manželství je ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. rozvráceno hluboce, trvale a nenapravitelně s tím, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Závěr o tomto kvalifikovaném rozvratu manželství soud dovodil zejména z následujících skutečností:

22. Manželka uvedla, že soud musí posoudit, zda (ne)existuje možnost smírného řešení a že podnikla kroky k záchraně manželství včetně návrhů na manželskou poradnu a mediaci. Tuto obranu manželky soud shledal za neopodstatněnou, a to již vzhledem k odmítavému postoji manžela k obnově soužití (odůvodněné ostatně mj. plnou ztrátou kladné citové vazby na straně manžela k manželce) [metodologicky obdobně, srov. soudní praxi dostupnou např. na www.rozhodnuti.justice.cz, kupříkladu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022 č. j. 28 Co 16/2022-78, bod 13.: “Vzhledem k odmítavému postoji manželky k obnově soužití odůvodněné ztrátou citové vazby k manželovi, považuje odvolací soud mnanželem navrhovanou mediacy za zbytečnou”, či rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2022 č. j. 56 Co 126/2022-161, bod 11.: “Manžel… se jednoznačně vyjádřil, že v žádném případě již nemá zájem o obnovení manželského soužití. Za tohoto stavu tedy odborná pomoc, na kterou manželka poukazovala, by již žádný přínos nemohla přinést.”].

23. Manželka namítla, že již jednou došlo mezi manžely k rozvratu a rozvodu, po kterém ale následovalo obnovení manželství a že to naznačuje možnost obnovy i druhého manželského soužití v nynější situaci. Rovněž tuto obranu soud shledal za nedůvodnou. Manžel má již přibližně tři a půl roku vážný vztah s jinou ženou, s níž žije, což zjevně je odlišná skutečnost oproti prvnímu rozvodu (srov. věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 85/2010, přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2011 č. j. 36 C 85/2010-33 bylo manželství rozvedeno se zjištěnými příčinami rozvratu manželství v podobě neshod ohledně společného hospodaření, soužití a trávení volného času). Manželka v nynějším řízení při svém výslechu vypověděla, že se prvně s manželem rozvedla, aby si uvědomil, že život není jen zábava, ale jsou i povinnosti; avšak podle ní samotné tuto zásadu manžel i nadále nedodržuje, když například v září tohoto roku ředitele motocyklového závodu informovala o tom, že manžel je dlužník, čímž chtěla dosáhnout toho, aby si manžel uvědomil, že nejprve má plnit povinnosti a platit dluhy a až pak může chodit na závody motorek. Manželka přitom vypověděla dále, že tuto zásadu manžel porušoval často v manželství. Tudíž samotná manželka v podstatě přiznává, že to, co jí vadilo na manželovi a manželství, manžel ani dodnes neodstranil. Rovněž z tohoto důvodu absentuje reálná obnovitelnost manželského soužití.

24. K tomu se přidává, že manžel vypověděl, že druhé manželství uzavřel z rozumu kvůli tomu, že v insolvenci se lépe splácí ve dvou lidech v podobě společného manželského oddlužení. Tuto verzi přitom manžel sděloval manželce už v době před jednáním, neboť manželka v písemném vyjádření z 15. 7. 2024 (bod 12.) uvedla, že jí manžel sdělil, že si ji vzal jen kvůli insolvenci, protože by ji sám nedostal. Společného oddlužení (jakožto způsobu řešení úpadku) však manžel již (dávno) dosáhl. Pokud by tedy byla skutečná tato tvrzená výlučně racionální motivace na straně manžela ke vstupu do opakovaného manželství s manželkou, tím méně by bylo pravděpodobnější, že znovu dojde k obnově manželského soužití (nynější absence původní motivace k manželskému soužití s manželkou).

25. Koneckonců samotná manželka při svém výslechu (v době po proběhlém výslechu manžela) uznala, že po tom, co při jednání slyšela od manžela, tak má manželství za nenapravitelné.

26. Soud nemohl nevidět ani podání manželky učiněné jejím advokátem ze dne 2. 7. 2024, adresované manželovi, které manželka přiložila k vyjádření k návrhu na rozvod (viz č. l. 20). V něm manželka mj. uvedla, že souhlasí s tím, že „manželství je trvale narušeno a již ho nelze napravit. Tím pádem je rozvod na místě… Je proto nezbytné, aby Váš klient pravidelně a ve zvýšené míře hradil splátky do insolvenčního řízení… Moje klientka je v tomto případě ochotna po úspěšném dokončení oddlužení přistoupit na nesporný rozvod…“. Z citovaného plyne, že sama manželka si patrně správně byla vědoma (již) nenapravitelnosti rozvratu a její procesní obrana v tomto řízení směrem k zamítnutí návrhu na rozvod je patrně motivována pragmatickou úvahou nesouvisející s otázkou (ne)obnovitelnosti manželského soužití a smyslem a účelem zachování manželství – tj. že usiluje (hlavně) o to, aby rozvod neměl negativní vliv na společné oddlužení manželů v insolvenčním řízení. Tomu odpovídá i ta část výpovědi manželky, že chce mít „páku“ na manžela při existenci manželství v tom smyslu, že když bude rozveden, tak nebude mít zájem platit insolvenci.

27. Skutečnosti tvrzené manželkou ve prospěch zachování manželství nejsou právně relevantní již proto, že uplynula tříletá („ochranná“) doba neexistence manželského soužití ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z. (srov. „…ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.“). Manželé spolu nežijí jako manželé minimálně od 1. 10. 2021 a rozsudek byl vyhlášen dne 4. 10. 2024. Už z tohoto důvodu nelze zamítnout návrh na rozvod s ohledem na rozpor rozvodu s kvalifikovaným zájmem manželky ve smyslu se § 755 odst. 2 písm. b) o. z.

28. Navíc pro zamítnutí návrhu na rozvod s odkazem na kvalifikovaný zájem manželky dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. by musely být splněny všechny tři tam uvedené podmínky současně, tedy 1. manželce by musela být způsobena rozvodem zvlášť závažná újma, 2. manželka by se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a 3. mimořádné okolnosti by svědčily ve prospěch zachování manželství. V případě hypotetické možnosti zamítnout návrh na rozvod dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. s odkazem na zájem manželky by soud neshledal za splněné kumulativně všechny podmínky nezbytné pro zamítnutí návrhu na rozvod (srov. již např. povahu příčin rozvratu manželství níže; dále absentují mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství, a to mj. proto, že manželé už jednou byli rozvedeni a měli šanci na definitivní nápravu, ale jejich pokus o nápravu manželského soužití znovu selhal; konečně absentuje i zvlášť závažná újma způsobená manželce rozvodem, a to mj. s ohledem na to, že sama manželka vypověděla, že bydlí se synem, který má příjem ze živnostenského podnikání a přispívá své matce).

29. Ostatně manželka argumentuje tím, že by měla v případě rozvodu právo na výživné rozvedené manželky, čemuž už pojmově rozvod nebrání (ba naopak – právě až po rozvodu by pojmově mohlo vzniknout právo na „výživné rozvedeného manžela“).

30. Pokud manželka argumentuje, že by měla právo na majetkové vypořádání, pak rovněž tomuto rozvod nebrání; naopak rozvod je spojen s tím, že zaniká společné jmění manželů a uplatní se institut vypořádání společného jmění manželů (viz § 736 a násl. o. z.).

31. Nedůvodná je i obrana manželky poukazem na běžící společné oddlužení manželů. Rozvod sám o sobě nemá vliv na společné oddlužení s manželem, které bude běžet dále bez ohledu na rozvod a manželé i nadále budou v insolvenčním řízení vystupovat společně, jako společní dlužníci (z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018 sp. zn. 29 NSČR 140/2016, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 3/2021 pod C 18196: „Fikce jediného dlužníka a nerozlučného společenství manželů dlužníků platí například i tehdy, jestliže po podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení … manželé se rozvedou (existence manželství se posuzuje pouze ke dni podání společného návrhu dle § 394a insolvenčního zákona)…“; obdobně v tzv. komentářové literatuře srov. např. komentář na ASPI k § 394a insolvenčního zákona od jméno FO i další komentář k § 394a insolvenčního zákona na ASPI od jméno FO].

32. Pokud manželka tvrdila obavy, že manžel nebude mít motivaci přispívat na společné oddlužení po rozvodu a nechá celou zátěž na ni, tak obdobné riziko nelze vyloučit ani v případě zamítnutí návrhu na rozvod. Ba co více, nebylo by možné vyloučit, že manžel bude frustrován z důvodu zamítnutí jeho návrhu na rozvod pro nesouhlas manželky s rozvodem a o to více by mohl mít motivaci společné oddlužení s manželkou neplnit.

33. Za příčiny rozvratu ve smyslu § 756 o. z. soud shledal - na základě zejména účastnických výpovědí manželů - následující skutečnosti:

a) manžel je spíše povahy, že nepřemýšlí, co bude zítra, zatímco manželka takovou povahu manžela vnímá spíše negativně, myslí i na zítřky a snažila se být zodpovědnější a mj. řešit finance,

b) manžel byl někdy náladovější, což manželce vadilo,

a) ve snížené míře vzájemné komunikace ovlivněné mj. tím, že manžel přišel až večer z práce, ale manželka vstávala brzy do práce, a proto šla dříve spát, pročež nebylo příliš prostoru pro komunikaci,

b) v tom, že manželka chtěla více věci ústně probírat, ale manžel tolik verbálně založený nebyl a manželka měla dojem, že jí manžel v komunikační rovině odbývá,

c) v tom, že komunikace – nikoli v zanedbatelné míře – byla charakterizována horkokrevnými ústními projevy, pročež vyúsťovala až v hádky,

a) manželé spolu neprovozovali zájmy manželky, manželka chtěla jezdit na společné dovolené, na které ale byli jen jedenkrát po svatbě, pročež tyto její potřeby nebyly v dostatečné míře realizovány,

b) manželka nahlížela na manželské soužití tak, že se manželovi podřizovala v jeho zejména koníčcích ohledně motorek a na její zájmy nebyl čas; naproti tomu manžel to vnímal tak, že nemohl v plné míře realizovat svůj zájem ohledně motorek, přičemž i v tomto ohledu se střetávaly představy manželů, když manželka zastávala stanovisko, že nejprve jsou povinnosti (včetně vydělávání peněz) a až poté zábava, což podle manželky manžel často porušoval (ostatně již v rozsudku zdejšího soudu o rozvodu manželství účastníků jedna z příčin rozvratu byla shledána v podobě právě neshod ohledně společného soužití a trávení volného času).

34. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru ve smyslu § 755 odst. 1 o. z., že manželství manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití a manželství manželů rozvedl (viz výrok I. rozsudku).

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (viz výrok II.) podle obecného pravidla zakotveného v § 23 z. ř. s., podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud neshledal důvody pro odchýlení se od tohoto obecného pravidla. Soud neshledal okolnosti případu ve smyslu § 23 věta poslední z. ř. s., podle kterých by bylo možné náhradu nákladů řízení přiznat. Nadto manžel se (příp.) práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Manželka, která přijala příjmení svého manžela, může do 6 měsíců od právní moci rozsudku o rozvodu manželství oznámit orgánu pověřenému vést matriku, u něhož je manželství zapsáno, že přijímá opět své dřívější příjmení.