MSBR 13 C 264/2024-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO: IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 22 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 900 Kč od 17. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 900 Kč (zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne datum, na základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 16. 5. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně smluvního příslušenství a poplatků do 16. 5. 2024 (smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota). Totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Na ověření své totožnosti rovněž žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč. Žalobkyně následně žalovanému vyplatila částku 12 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne datum). Ze sdělení banky ze dne datum (č. l. 20) vyplývá poskytnutí částky 12 000 Kč na účet žalovaného. Zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 11. 9. 2024 vč. podacího archu).

6. Soud má za to, že v řízení nebylo prokázáno na základě předložené smlouvy, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, jelikož samotný název smlouvy o podnikatelském úvěru, či předtištěné ujednání, že klient je podnikatelem – fyzickou osobou, toto neprokazuje. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran uzavření smlouvy s žalovaným jako podnikatelem a následného ověření úvěruschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).

7. Za této situace soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako spotřebitelskou a aplikoval na ni relevantní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. včetně ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

8. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti žalobkyně nedostála, když neověřovala úvěruschopnost žalovaného.

9. Pokud tedy byly následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

10. V řízení bylo prokázáno, že na úvěr byla čerpána částka 12 000 Kč, přičemž byla uhrazena částka 0 Kč a na jistině tedy zůstává částka 12 000 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

11. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, smluvní pokutu a úroky z prodlení, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

12. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. když úspěch žalobkyně a žalovaného po kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl téměř stejný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).