MSBR 49 C 178/2025-69

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem v Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou se sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ bytem v Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o 15.221 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.096,85 Kč v pravidelných splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde právní moci tento rozsudek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 11.124,15 Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.221 Kč za dobu od 19. května 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 169 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 15.221 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne datum společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku ve výši 10.500 Kč, a to podle smlouvy o úvěru, podle níž tato částka spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.410,32 Kč a smluvního úroku ve výši 310,68 Kč měla být vrácena do 18. 5. 2024. Žalovaný nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne datum. Žalobce před podáním žaloby k zaplacení žalovaného vyzval, marně.

2. Žalovaný uvedl, že před poskytnutím úvěru nebyla zkoumána jeho úvěruschopnost, proto je smlouva neplatná. Dále uvedl, že od právnická osoba čerpal částku v celkové výši 20.500 Kč (částku ve výši 10.000 Kč dne datum a částku ve výši 10.500 Kč dne datum), přitom vrátil částku v celkové výši 16.403,15 Kč (částku ve výši 831,04 Kč dne datum, částku ve výši 1.478 Kč dne datum, částku ve výši 785,03 Kč a částku ve výši 13.309,08 Kč dne datum). Zbývá tedy vydat částka 4.096,85 Kč. Žalovaný žádal o uložení splacení této částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč, neboť s ohledem na míru jeho zadlužení není reálné, aby splácel částku vyšší.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 11. 12. 2025. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas (omluva žalovaného z jednání byla do datové schránky soudu doručena až poté, kdy soud ve věci začal jednat, a soudci byla předána až po jednání a vyhlášení rozhodnutí ve věci). Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Z formuláře nadepsaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno“ soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis žalovaného. Z žádné listiny (samostatně ani ve spojení s dalšími listinami) pak soud nedovodil, že žalovaný (jakkoli) vyjádřil vůli být vázán obsahem této smlouvy, a to právě v tomto znění.

6. Z přehledu nadepsaného „úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota) soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jde o listinu nedatovanou, nikým neautorizovanou, pravděpodobně vyhotovenou žalobcem (z ničeho nevyplývá, že by tuto listinu měl vytvořit kdokoli jiný). Svou podstatou (bez ohledu na označení) se tak jedná o listinu obsahující skutková tvrzení žalobce, nikoli důkazní prostředek. Na listině je uvedeno, že žalovaný ke dni datum měl ověřené příjmy, byl „ověřen (jeho) účet“, žalovaný nebyl v seznamu blokovaných, nebyl evidován na „sankčním seznamu“, nebyl u něj nalezen záznam o neplatném OP, záznam o vedeném insolvenčním řízení, žalovaný byl zaměstnancem s příjmem 47.791 Kč a výdaji 26.500 Kč, nesplácel hypotéku, splácel bankovní úvěru ve výši 5.000 Kč měsíčně, nebankovní úvěry ve výši 5.000 Kč měsíčně, náklady na bydlení měl 12.000 Kč měsíčně a ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenky apod.) 4.500 Kč. Půjčka, o kterou žádal, byla druhá v pořadí.

7. Z listiny „Aktuální informace o klientovi k půjčce č. hodnota“ soud neučinil žádné zjištění nad rámec toho, co u listiny „úvěruschopnost klienta k půjčce hodnota“.

8. Z potvrzení o provedení transakce soud vzal za prokázané, že dne datum právnická osoba poskytla částku ve výši 10.500 Kč ve prospěch účtu č. ú. č. účtu.

9. Z přípisu právnická osoba. ze dne datum soud vzal za prokázané, že majitelem účtu č. ú. č. účtu je žalovaný.

10. Z výpisu z účtu žalovaného, č. ú. č. účtu za období datum – datum, soud zjistil, že zde nejsou zaznamenány žádné příchozí platby, které by bylo možno považovat za stabilní příjem ze zaměstnání, především zde není zaznamenán žádný příjem v částce 47.791 Kč či obdobné výši (srov. informace uvedené v listině „úvěruschopnost klienta…“ a „aktuální informace o klientovi…“). Naopak na účtu je patrné opakované čerpání nebankovních půjček (dne datum částka 10.000 Kč od právnická osoba, téhož dne od téže společnosti další částka 10.000 Kč, téhož dne od právnická osoba částka 10.000 Kč, dne datum půjčka od právnická osoba. v částce 6.000 Kč, dne datum půjčka od téže společnosti v částce 10.000 Kč a dne datum v částce 12.000 Kč, a konečně, dne datum je připsána částka 10.500 Kč od právnická osoba, o niž ve věci jde. Počáteční zůstatek na účtu ke dni datum byl 0,80 Kč, konečný zůstatek ke dni datum byl 20,15 Kč. Z výpisu z účtu nejenže není patrný pravidelný příjem ze mzdy, naopak je z něj patrné, že žalovaný měl výdaje v takové výši, že nebyl schopen je pokrýt svými příjmy. Právě uvedené soud dovozuje z okolnosti, že žalovaný měl potřebu v krátké době opakovaně čerpat nikoli zanedbatelné částky ze spotřebitelských úvěrů či půjček v nebankovním prostředí. S přihlédnutím k obsahu výpisu z účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející před poskytnutím částky 10.500 Kč dne datum se údaje uvedené žalobcem (?) na listině „úvěruschopnost klienta“ a „aktuální informace o klientovi k půjčce“ jeví jako zcela nereálné, až snad náhodně vygenerované.

11. Z výpisu z účtu žalovaného (výpis předložený žalovaným, ve spise žurnalizovaný na č. l. 53 an.), soud vzal za prokázané, že žalovaný vrátil právnická osoba. prostředky takto: Dne datum částku 831,04 Kč, dne datum částku 1.478 Kč, dne datum částku 785,03 Kč a dne datum částku 13.309,08 Kč, tj celkem částku ve výši 16.403,15 Kč. Všechny tyto částky byly právnická osoba odeslány dříve, než bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (přípise ze dne 25. 6. 2025).

12. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení.

13. Z podacího lístku soud zjistil, že dne 25. 6. 2025 advokát tituly před jménem jméno FO odeslal žalovanému zásilku.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud vzal za prokázané, že pohledávka (identifikovaná jako pohledávka z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. hodnota) za žalovaným byla postoupena žalobci.

15. Z listiny „informace o vlastníkovi“, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze seznamu (bez označení, bez data, bez autorizace, listina žurnalizovaná na č. l. 13 - č. l. 15 spisu), z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

16. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

17. Dne datum právnická osoba žalovanému poskytla částku 10.000 Kč a dne datum částku 10.500 Kč. Před poskytnutím těchto částek reálně nezjišťovala a neověřovala majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost částky vrátit. Z výpisů z účtu žalovaného je evidentní, že žalovaný neměl prostředky k pokrytí svých příjmů, neměl tedy ani žádné volné prostředky, z nichž by mohl splácet nové závazky ze smlouvy o úvěru (podrobně k obsahu výpisů z účtu srov. shora). Na výpisech z účtu není patrný zcela žádný pravidelný příjem ze zaměstnání, tím méně pak příjem v žalobcem tvrzené výši 47.791 Kč měsíčně. S ohledem na absenci žalobce u jednání soud žalobce nemohl poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný společnosti právnická osoba vrátil tyto částky: Dne datum částku 831,04 Kč, dne datum částku 1.478 Kč, dne datum částku 785,03 Kč a dne datum částku 13.309,08 Kč, tj celkem částku ve výši 16.403,15 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, žalovaný o tom byl informován přípisem ze dne 25. 6. 2025. Žalobce před podáním žaloby žalovaného k zaplacení vyzval, marně.

18. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

19. Smlouvu o úvěru ze dne datum a smlouvu ze dne datum – byly-li vůbec uzavřeny, což soud za prokázané nemá, nicméně s ohledem na závěr o jejich neplatnosti a zásadu hospodárnosti řízení v tomto směru další dokazování nevedl - soud hodnotí jako absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením těchto smluv nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěry splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru v projednávané věci (byly-li uzavřeny) též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021) a měl v řízení prokázat svá skutková tvrzení o zjištěných příjmech, výdajích atd.

20. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvy o úvěru ze dne datum a ze dne datum hodnotí jako absolutně neplatné, tedy z nich právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.

21. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 20.500 Kč (částku 10.000 Kč dne datum a částku 10.500 Kč dne datum), vznikla mu povinnost tyto částky vrátit podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil částku v celkové výši 16.403,15 Kč, zbývá vrátit částku ve výši 4.096,85 Kč. S přihlédnutím k žádosti žalovaného a zejména obsahu jeho výpisu z účtu, z nichž je patrné, že majetkové poměry žalovaného neumožňují okamžité splacení celé dlužné částky, jakož i s přihlédnutím k tomu, že - jak je soudu známo z vlastní činnosti – žalovaný má celou řadu dalších dluhů, dospěl soud k závěru, že za „dobu přiměřenou možnostem žalovaného“ ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je zde třeba považovat pravidelné měsíční splátky ve výši 1.000 Kč měsíčně. Při dlužné částce 4.096,85 Kč bude takto ve splátkách dlužná částka zaplacena v horizontu cca 4 měsíců, což je obecně akceptovatelné a pro žalobce, který je profesionálem v oblasti finanční, to nepochybně nebude mít žádné výrazně negativní konsekvence. S ohledem na vše shora uvedené soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Úspěch přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též příslušenství, které pro účely posouzení úspěchu ve věci kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 21,86 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 78,14 %, tzn. rozdíl je 56,28 % ve prospěch žalovaného. Žalovanému vznikl v řízení náklad na jeden úkon, který učinil jako nezastoupený účastník (odpor k elektronickému platebnímu rozkazu; uvedl-li žalovaný svá skutková tvrzení a označil-li důkazy ve více podáních, soud náhradu přiznal pouze za úkon jediný, neboť nic žalovanému nebránilo, aby všechna relevantní skutková tvrzení uvedl a důkazy k jejich prokázání označil již v odporu. Podával-li žalovaný větší množství podání a vznikly-li mu v této souvislosti náklady, nejde o náklady vynaložené účelně, které jediné lze nahrazovat, srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), tj. v částce 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 56,28 %, proto soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 169 Kč.

24. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 169 Kč žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok III.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.