MSBR 62 C 105/2022-48

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 15 171,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 11.134 Kč od 30. 3. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 4.037,02 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 9.237,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky

15.171,02 Kč od 27. 2. 2016 do 29. 3. 2016 a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4.037,02 Kč od 30. 3. 2016 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 175,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021 domáhala zaplacení 15.171,02 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem (právnická osoba) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 16. 9. 2010 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16.720 Kč v šedesáti pravidelných týdenních splátkách po 620 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena ke dni 10. 11. 2011. Žalovaný uhradil celkem 8.866 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla na žalobkyni postoupne smlouvou ze dne 26. 2. 2016, o čemž byl žalovaný písemně zpraven.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 23. 5. 2022 byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2024, č. j. KSBR spisová značka-B-28, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2024, byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen konkurz na majetek žalovaného. Byť je seznam přihlášek exekučním titulem, nezakládá překážku věci rozsouzené, která by po zrušení konkurzu bránila projednání sporu o stejné plnění před soudem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2002, nebo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 25 Co 125/2021).

5. Dne 16. 9. 2010 byla mezi společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16.720 Kč, tj. celkem 36.720 Kč, v šedesáti pravidelných týdenních splátkách po 620 Kč; poslední splátka měla být splatná 10. 11. 2011.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován ze strany postupitele přípisem dne 26. 2. 2016, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce č. hodnota ve výši 27.854 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Přípis byl odeslán dne 16. 3. 2016.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu.

8. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 16. 9. 2010, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. z.“).

9. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

11. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

12. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

13. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že: „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že: „…naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

15. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o půjčce. Ze smlouvy nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli zabýval schopností žalovaného splácet půjčku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnuté půjčku; ostatně žalobkyně ve svém vyjádření potvrdila, že schopnost žalovaného splácet půjčku ze strany jejího poskytovatele nebyla zkoumána.

16. Smlouva o půjčce uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčku splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

17. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

18. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil 8.866 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 11.134 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20.000 Kč a úhradou žalovaného.

19. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 11. 3. 2016, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 19. 3. 2016, kdy žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 29. 3. 2016.

20. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 30. 3. 2016; požadovaná výše úroku z prodlení neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb.

21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení celkem (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu) 35.158,30 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do požadavku na zaplacení celkem 18.947,20 Kč. V daném případě má žalobkyně podle poměru svého procesního úspěchu a neúspěchu právo na náhradu 7,78 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Takto vyčíslené náklady činí 2.252 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 7,78 % nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 175,21 Kč.

24. Náklady řízení je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.