MSBR 18 C 155/2025-26

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Hanákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 163 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 807,50 Kč, úroku ve výši 12,75% ročně z částky ve výši 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 150 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce společností Anonymizováno Anonymizováno. (dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 5. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 19 282 Kč, dále částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 4 164 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Uvedené měl žalovaný splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 10. 2024. Žalovaný smlouvou sjednané povinnosti neplnil řádně a včas a s úhradou jistiny i úroků se dostal do prodlení. Dosud žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, k té žalobce uvedl, že byla vyhodnocena na základě sdělení dlužníka o příjmech a výdajích, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny dokumenty.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se presumuje (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 1. 2023 uzavřena označená smlouva, na základě, které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, a to v hotovosti, kterou žalovaný obdržel při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky v 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 285 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 19 282 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se předchůdce žalobce dotazoval na osobní a majetkové poměry žalovaného. Z uvedeného formuláře se podává, že žalovaný žalobci uvedl, že bydlí s rodiči, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodný a účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje. Dále uvedl, že nemá žádné vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek jako operátor výroby u zaměstnavatele Inventec právnická osoba. Jeho čistý příjem činí 24 096 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 36 100 Kč, celkem tedy příjmy domácnosti činí 60 196 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje pak činí 1 977 Kč. Žalovaný nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Čistý příjem žalovaného pak žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce říjen a listopad roku 2022.

7. Z listiny nazvané jako Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. hodnota.

8. Z tabulky umoření ze dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný na žalobci neuhradil ničeho.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejích příloh soud zjistil, že dne 27. 1. 2025 předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu pohledávek se potom podává, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce jako postupníka pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. hodnota.

10. Z dopisu ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce a vyzval ho k úhradě dluhu v celkové výši 60 620,63 Kč.

11. Z podacího lístku č. Anonymizováno soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 bylo žalovanému odesláno dne 27. 2. 2025.

12. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 žalobce upozornil žalovaného na dluh v celkové výši 47 443,14 Kč a vyzval jej k úhradě nejpozději do 1. 5. 2025.

13. Z podacího lístku č. Anonymizováno soud zjistil, že předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 byla žalovanému odeslána téhož dne.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

15. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

23. Soud se nejprve z úřední činnosti zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

24. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením potvrzení o příjmu za měsíce říjen a listopad roku 2022. Právní předchůdce žalobce ovšem žádným způsobem nezjišťoval, jaký je zdroj dalších příjmů domácnosti ve výši 36 100 Kč a zda žalovaný, resp. jeho domácnost, tohoto příjmu skutečně dosahuje.

25. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného se pak právní předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Právní předchůdce nezjišťoval a neověřoval, zda podezřele nízké výdaje skutečně činí 1 977 Kč. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložil žalovaný (a právní předchůdce žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Jako ne zcela pravděpodobná se pak jeví skutečnost, že by žalovaný s tvrzeným čistým příjmem 24 096 Kč a celkovým příjmem domácnosti ve výši 60 196 Kč a výdaji ve výši 1 977 Kč měsíčně, byl nucen žádat o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, když jeho disponibilní prostředky (pokud odhlédneme od dalších příjmů domácnosti) činily 22 119 Kč měsíčně, a tedy úvěrovanou částku by měl žalovaný každý měsíc fakticky k dispozici.

26. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich pravdivost, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. spisová značka, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. spisová značka).

27. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní, a k této neplatnosti soud ze zákona přihlédne i bez návrhu.

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. spisová značka).

29. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, ve zbylé části ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 163 Kč a úroku ve výši 12,75% ročně z částky ve výši 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 807,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin.

30. V rámci soudního řízení, je dále nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, soud proto při stanovení lhůty splatnosti postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 20 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou kapitalizovaného úroku ve výši 1 163 Kč, částkou úroku ve výši 12,75% ročně z částky ve výši 20 000 Kč od 28. 1. 2025, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (19.6.2026) na 3 563 Kč, dále částkou ve výši 807,50 Kč za kapitalizovaný úrok z prodlení a částkou zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky ve výši 20 000 Kč od 28. 1. 2025, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (19.6.2026) na 3 563 Kč, celkem tedy částku, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul, představuje částka 9 096,33 Kč, po zaokrouhlení 9 096 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v 69 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 31 %. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalobci proto náleží (poměrná) náhrada nákladů řízení. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 38 % účelně vynaložených nákladů. Náklady sestávají z těchto částek: ⟪LB:lb_001⟫ - 1 000 Kč za úhradu soudního poplatku, ⟪LB:lb_002⟫ - 1 200 Kč za odměnu advokáta, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z tří úkonů po 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., ⟪LB:lb_003⟫ - 300 Kč za tři náhrady paušálních výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., ⟪LB:lb_004⟫ - 1 900 Kč za odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. - písemné podání ze dne 17. 9. 2025) ve výši 1 900 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 4 a.t. ve spojení s § 7 bod 5 a.t., ⟪LB:lb_005⟫ - 450 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 6 písm. b) a.t., za 1 režijní paušál po 450 Kč za jeden úkon právní služby (písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. - písemné podání ze dne 17. 9. 2025), ⟪LB:lb_006⟫ - daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 808,50 Kč.

V plné výši by tak náklady řízení činily 5 658,50 Kč, nicméně vzhledem ke shora uvedenému má žalobce právo na poměrnou část ve výši 2 150,23 Kč, po zaokrouhlení 2 150 Kč, která odpovídá 38 % účelně vynaloženým nákladům řízení.

Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.