MSBR 41 C 127/2026-99

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Anonymizováno, narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno, Jméno opatrovnice ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 45 288,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 700 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 450,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 856,12 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a co do úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 1 088,20 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 098,56 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 863,63 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výší 8,5 % a co do úroku ve výši 18,34 % ročně z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 450,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 856,12 Kč, ale i zákonný úrok z prodlení z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále žalobce po žalovaném nárokoval úhradu částky 18 588,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 098,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 863,63 Kč, ale i zákonný úrok z prodlení z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výší 8,5 %, jakož i úrok ve výši 18,34 % ročně z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Uvedených plnění se žalobce domáhal z titulu dlužných částek podle smluv o spotřebitelském úvěru.

2. V prvním případě žalovaný dne 2. 9. 2021 uzavřel se společností právnická osoba, IČO: IČO úvěrovou smlouvu č.: hodnota. Na jejím základě byla žalovanému poskytnutá částka 30 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit v 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Žalobce dále uvedl, že v průběhu smluvního vztahu žalovaný žalobci zaplatil jen částku 3 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že na výzvy k úhradě dluhu žalovaný nereagoval, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným do majetku současného žalobce, který je oprávněný uplatnit ji u soudu. Stejná situace nastala i stran druhé žalobou uplatněné pohledávky. Ta má svůj původ ve smlouvě ze dne 15. 8. 2021. I ta byla uzavřená mezi žalovaným a společností právnická osoba Podle uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č.: hodnota bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč, které se zavázal uhradit ve 12měsíčních splátkách po 2 438 Kč. I v tomto případě žalovaný zaplatil jen část dlužné částky, a to 2 500 Kč. Nic dalšího na dluh již neuhradil. I v tomto případě byla pohledávka za žalovaným postoupená do majetku současného žalobce. Žalobce zároveň uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla řádným způsobem prověřená, když k dispozici byly mzdové pásky, pracovní smlouva žalovaného apod. I žalovaný sám potvrdil, že měl dostatečný příjem ke krytí pravidelných splátek úvěrů. Mají proto za to, že pohledávka může být žalobci v plném rozsahu přisouzená. Pokud by soud dospěl k jinému závěru či k jiné právní kvalifikaci, mělo by být žalobci přisouzené alespoň bezdůvodné obohacení.

3. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem, k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci může být přiznané maximálně bezdůvodné obohacení, neboť není zjevné, jakým způsobem a kdy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, když k dispozici nejsou řádná tvrzení ani žádné relevantní listinné důkazy. V tomto ohledu žalobce jednoznačně neunesl důkazní břemeno. Dále je zjevné, že finanční prostředky, které byly žalovanému poskytnuté, byly poskytnuté za nevýhodných podmínek a při vysokých úrocích. Pokud žalobce v současné době žádá nižší úroky či úroky z prodlení, tak to neznamená, že mu může být nárok přisouzený.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil následující skutkový stav.:

5. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 2. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí finančních prostředků s tím, že mu vznikly neočekávané výdaje. Má učňovské vzdělání a je ženatý. Příjem domácnosti činily 36 667 Kč měsíčně. Příjem jeho samotného činil 26 667 Kč měsíčně. Interní splátky činily 2 438 Kč a 5 000 Kč měsíčně. K dispozici měla být i pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Obdobné skutečnosti byly soudem zjištěné i ze druhé zákaznické karty týkající se druhého poskytnutého úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi stranami dne 2. 9. 2021 č. hodnota vyplývá, že se žalovaný zavázal věřiteli splatit částku 30 000 Kč tak, že mu celkem zaplatí 69 378 Kč, přičemž na úroku bude uhrazeno 28 923 Kč. Poplatek za zpracování úvěru činil 1 500 Kč. Doplňková služba komfortního flexibilního splácení čila 6 246 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 86 % ročně a RPSN na 130,77 % ročně. Co se týká druhé uzavřené smlouvy ze dne 15. 8. 2021, tak na jejím základě byla žalovanému poskytnutá částka 20 000 Kč, na kterou měl být uhrazený poplatek ve výši 7 704 Kč. Ten se skládal z úroku ve výši 4 958 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu ve výši 1 246 Kč. Celkem mělo být věřiteli zaplacené 29 252 Kč. Výše úrokové sazby činila 43 % ročně a výše RPSN 71,39 % ročně. Dluh měl být uhrazený ve 12 splátkách po 2 438 Kč měsíčně.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek vyplývá, že se pohledávky za žalovaným dostaly do majetku současného žalobce, o čemž svědčí i postupní smlouva a její příloha.

8. Z tzv. tabulek umoření se podává, že na první z úvěrů žalovaný uhradil částku 3 300 Kč a na druhý pak částku 2 500 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalovanému byla řádně doručená na adresu, kterou uvedl ve smlouvách.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřené dvě smlouvy o úvěru týkající se částek 30 000 Kč a 20 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal splatit, ať již v 21 či 12měsíčních splátkách. Soud dává žalovanému za pravdu v tom ohledu, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, neboť i přes soudem mu dané poučení, nebyl ve smyslu ustanovení § 118a) zákona č. 99/1963 (dále jen „o. s. ř.“) schopný doplnit důkazy, které by reálně prokazovaly finanční možnosti žalovaného na výdajové a příjmové stránce jeho či rodinného rozpočtu. Tudíž nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Byť zákaznické karty či sám žalobce hovořil o existující či žalovaným doložené pracovní smlouvě, výplatních páskách či výpisech z bankovního účtu žalovaného apod., tak reálně soudu nic doložené nebylo. Je tedy zjevné, že žalobce v uvedeném ohledu neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že alespoň standardním způsobem prověřil majetkové poměry žalovaného. Konec konců i to, že žalovaný uhradil na každý z úvěrů jen jednu splátku, svědčí o tom, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce své povinnosti zanedbal. Soud proto závazek hodnotil jako závazek nikoliv z platně uzavřené smlouvy, ale jako závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení.

17. Na základě posledně uvedeného hodnocení soud žalobci přisoudil jen rozdíl mezi jistinami a žalovaným neuhrazenými částkami. Tzn., že v prvním případě žalobci, pro dílčí platu, mohla být přisouzená jen částka 26 700 Kč a ve druhém případě jen částka 17 500 Kč, když na první úvěr žalovaný zaplatil částku 3 300 Kč a na druhý částku 2 500 Kč. Přísudkům soudu odpovídají výroky I. a III. rozsudku. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobou jako nedůvodnou zamítnul (výroky II. a IV. rozsudku).

18. Dále je vhodné dodat, že soud smluvní vztah a okolnosti jeho uzavření i podmínky, za kterých byly úvěrové smlouvy uzavřené, neposuzoval jen pohledem zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně pohledem ustanovení § 86 a § 87 citovaného zákona, ale i pohledem obsahu občanského zákoníku, a to jejich ustanovení § 580 a § 588. V uvedeném ohledu má soud za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nepostupoval řádným způsobem, neboť výše RPSN byla nepřiměřeně vysoká. Nelze zde hovořit jen o nevýhodnosti či zjevné nevýhodnosti, ale fakticky o lichevním postupu původního věřitele. Takový postup je nemravný a nepřípustný. Tudíž i neplatný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). I pro posledně soudem uvedené byl zbytek obou nároků zamítnutý.

19. Co se týká nákladů řízení, tak v uvedeném ohledu soud vycházel z předpokladu, že by žalobce mohl být v řízení z části procesně úspěšný, tedy úspěšnější než žalovaný. Proto by mu měla náležet náhrada vzniklých nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Fakticky to znamená, že soud při řádném stanovení výše žalobci přiznaných nákladů řízení od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch.

20. Za předpokladu, kdyby byl žalobce ve věci 100 % procesně úspěšný, tak by mu náležela odměna za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, když odměna by byla vypočtená z tarifní hodnoty sporu a činila by podle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 500 Kč za jeden úkon právní služby. Další ve věci činěné procesní úkony, kterým odpovídá i odměna advokáta, by byly žalobci přiznané podle ustanovení § 7 citované vyhlášky. Konkrétně šlo o odměnu za dvě podání k věci samé, za odvolání a za účast u jednání. V uvedeném ohledu činila odměna vždy částku ve výši 2 940 Kč. Žalobci by rovněž náležela i náhrada za tři paušály po 300 Kč a za čtyři paušály po 450 Kč (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Celkem tedy 15 960 Kč. Dále žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 3 352 Kč, jakož i náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 812 Kč a ve výši 453 Kč. Celkové náklady účelně vzniklých nákladů řízení by dosáhly částky 21 577 Kč.

21. Co se týká krácení žalobci soudem přiznaných nákladů řízení, tak k tomu soud uvádí, že žalobce byl úspěšný ve věci samé co do částky 44 200 Kč (součet přísudků výroků I. a III.). Neúspěšný byl naopak co po součtu zamítnutých úroků a úroků z prodlení či kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení k datu vyhlášení rozsudku. Pohledem výroku II. rozsudku byl neúspěch žalobce vyjádřený částkami ve výši: 4 450,74 Kč + 1 856,12 Kč + 6 093,45 Kč + 15333,99 Kč, tedy celkem ve výši 27 734,30 Kč. Dále měl procesní neúspěch žalobce svůj odraz i ve výroku IV. rozsudku. V uvedeném ohledu byl žalobce neúspěšný co do částek: 1 088,20 Kč + 3 098,56 Kč + 3 863,63 Kč + 4 242,19 Kč + 9 153,15 Kč. Celkem tedy ve výši 21 445,73 Kč. S ohledem na skutečnost, že po přepočtení skutečného procesního úspěchu a neúspěchu žalobce, byl žalobce v řízení více neúspěšný než úspěšný, rozhodl soud v uvedeném důsledku tak, že žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč. Tomu odpovídá výrok V. rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutí řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuci.