MSBR 41 C 19/2026-32

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: ⟪LB:lb_002⟫ a) Jméno žalobce, narozená dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno advokáta B, narozený dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_006⟫ Anonymizováno Anonymizováno, reg. č.: Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit a) žalobkyni částku 600 EUR s 12 % úrokem z prodlení z částky 600 EUR od 22. 3. 2025 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit b) žalobci částku 600 EUR s 12 % úrokem z prodlení z částky 600 EUR od 22. 3. 2025 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit a) žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 983 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce a) žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit b) žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 986 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce b) žalobce.

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhali vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit každému z nich částku 600 EUR s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobci domáhali z titulu náhrady za zpoždění letu podle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004. Konkrétně žalobci dne 8. 11. 2024 absolvovali let č. NO 462 z destinace Phuket do Brna, když odlet stroje byl z Phuketu stanovený na 17:00 hod. a přílet do Brna na 23:05 hod. Protože byl let opožděný, když namísto ve 23:05 hodin přistál v Brně až druhý den ve 3:27 hodin, náleží žalobcům jimi nárokované částky. Jelikož žalovaný na výzvu k úhradě dlužné částky nereagoval, nezbylo žalobcům než podat žalobu k soudu.

2. Žalovanému byla žaloba, resp. příslušné formuláře podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, doručené jak v češtině, tak i v angličtině dne 13. 4. 2026. Žalovaný se však k věci nevyjádřil.

3. Z historie letového plánu (č. l. 11 spisu) mimo jiné vyplývá, že oba žalobci jako cestující měli zakoupený let č. (NO) Neos 462 z Phuket Ingernational Airport TH dne 8. 11. 2024. Odlet byl plánovaný na 17:00 hod., avšak ve skutečnosti se uskutečnil v 21:31 hod. při plánované délce letu 12 h 5 m. Dále z uvedené listiny vyplývá, že přílet do Brna měl proběhnout ve 23:05 hod. dne 8. 11. 2024. a ve skutečnosti se uskutečnil až následující den ve 3:27. Z potvrzení o uzavření smlouvy mezi právnická osoba. cestovní kancelář a žalobci je zjevné, že cesta zpět z Phuketu do Brna byla letem NO 462 plánovaná v časovém období od 17:00 (UTC + 07:00) do 23:05 (UTC + 07:00) hod. Žalovaný byl žalobci také řádně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (č. l. 15 spisu).

4. Podle čl. 7 bod 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007 platí, že neobdrží-li soud od příslušné strany odpověď ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 3 nebo 6 (do 30ti dnů), vydá rozhodnutí o nároku nebo vzájemném nároku.

5. Podle čl. 18 bod 1 Nařízeni Rady (ES) č. 1215/2012 (Brusel I. bis) platí, že spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, na jehož území má tento smluvní partner bydliště, nebo, bez ohledu na bydliště druhé strany, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel.

6. Podle čl. 6 bod 1 Nařízeni Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 platí, že jestliže provozující letecký dopravce důvodně očekává, že let bude oproti plánovanému času odletu zpožděn:

a) o dvě hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebo

b) o tři hodiny nebo více v případě všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, nebo

c) o čtyři hodiny nebo více v případě všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b), nabídne provozující letecký dopravce cestujícím:

i) pomoc stanovenou v čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a

ii) pomoc stanovenou v čl. 9 odst. 1 písm. a) a c), jestliže důvodně očekávaný čas odletu je alespoň o den později než čas odletu původně oznámený, a

iii) pomoc stanovenou v čl. 8 odst. 1 písm. a), jestliže zpoždění trvá alespoň pět hodin

7. Podle čl. 7 bod 1 Nařízeni Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 platí, že odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;

b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;

c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

8. Podle závěrů rozhodnutí velkého senátu soudního dvora v právní věci C-629/10 platí, že články 5 až 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musejí být vykládány v tom smyslu, že cestující, jejichž let byl zpožděn, mají na základě tohoto nařízení právo na náhradu škody, jestliže v důsledku takového letu utrpí časovou ztrátu v rozsahu dvou nebo více hodin, tzn. jestliže svého cílového místa určení dosáhnou o dvě nebo více hodin později, než je čas příletu původně plánovaný leteckým dopravcem. Při takovém zpoždění však cestujícím právo na náhradu škody nevzniká, můželi letecký dopravce prokázat, že významné zpoždění je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce.

9. Dále lze uvést, že v řízení bylo soudem rozhodnuto v souladu s obsahem článku 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007. Tzn., že bylo rozhodnuto v nepřítomnosti procesních stran. Soud za použití české procesní normy (občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb.) ve věci rozhodl bez nařízení jednání, tedy jen na základě do spisu založených listinných důkazů. Z těch jasně vyplývá, že došlo ke zpoždění letu č. NO 462 provozované žalovaným na trase z Phuket-Brno. Let byl delší než 8 000 km a byl o více jak o čtyři a půl hodiny zpožděný. Pro obsah shora uvedených článků jednotlivých nařízení je jasné, že se žalobci dostali do Brna se značným zpožděním. Jelikož v řízení nebyl zjištěný opak (žalovaný se procesně nijak nebránil), bylo možné žalobě vyhovět. Soud na základě listin do spisu založených považoval nároky za dostatečně důkazně podložené a prokázané. Proto mohlo být ve věci rozhodnuto tak, jak je to uvedené ve výroku I. a II. rozsudku. Dále platí, že žalobcům náleží i úroky z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) dostal. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že ty byly ve věci přiznané procesně plně úspěšným žalobcům (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.).

11. Podle ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Podle ustanovení § 12 odst. 4 citované vyhlášky pak platí, že jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosoudní odměna. Mimosoudní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou o 60 %, za pátou a každou další o 80 %.

12. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vyšel z předpokladu, že tarifní hodnotou sporu byla částka 1 200 EUR. Za využití přepočtového kursu k datu rozhodnutí soudu (byl 1 EUR x 24,285 Kč,) byla tarifní hodnota sporu daná částkou 29 142 Kč. Z ní činí odměna za jeden úkon právní služby částku 2 300 Kč. S přihlédnutím k úkonům učiněným právním zástupcem žalobců jde o úkony spočívající: v převzetí věci, v sepisu žaloby a v zaslání předžalobní upomínky. Z nich vypočtená odměna činí částku 6 900 Kč. S přihlédnutím ke 3 paušálům po 450 Kč podle § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je třeba odměnu navýšit ještě o částku 1 350 Kč, když DPH z uvedených poskytnutých právních služeb činí částku 1 733 Kč. Celkem tak odměna za právní pomoc a) žalobkyni činí 9 983 Kč. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.

13. Pohledem obsahu ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna b) žalobce částku 7 986 Kč. Tomu odpovídá výrok IV. rozsudku.

Proti rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.