MSBR 47 C 39/2026-41

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně, Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalovaného, Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_008⟫ o určení výživného mezi manžely

I. Zamítá se žaloba žalobkyně požadující, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen ode dne 1. 3. 2026 přispívat na výživu žalobkyně jako jeho manželky částku 10 000 Kč měsíčně (se splatností do 15. dne daného měsíce).

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se u soudu domáhá po žalovaném přiznat výživné mezi manžely ve výši 10 000 Kč měsíčně ode dne 1. 3. 2026, a to zejména s odůvodněním, že společná domácnost mezi manžely byla ukončena dne 1. 3. 2026, došlo k trvalému rozpadu vztahu, žalobkyně žije se 2 nezletilými dětmi (jejichž otcem je žalovaný) od 1. 3. 2026 v nájmu, její čistý příjem činí asi 36 000 Kč, čistý příjem žalovaného je také asi 36 000 Kč, ale žalobkyně hradí měsíčně za bydlení částku 24 600 Kč měsíčně (20 000 Kč za nájem a 4 600 Kč za energie), zatímco žalovaný zůstal bydlet ve společném domě a náklady na bydlení má přibližně ve výši 3 000 Kč měsíčně, čímž vzniká velký nepoměr v životní úrovni obou účastníků.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména z následujících důvodů. Účastníci mají stejné příjmy. Žalovaný prokázal své příjmy v tvrzené výši a žalovaná prokázala jen výši nájmu, tedy neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně uvádí jako stravné částku 20 000 Kč, ale do toho zahrnuje i stravu dětí, což není předmětem tohoto řízení (nejde o výživné na nezletilé děti). Žalobkyně bydlí v rodinném domě, což je nad standart, bydlí v lepší kvalitě než žalovaný a kdyby žila v bytě v nájmu, tak by nájem byl nižší. Žalobkyně se vzdala užívání domu ve společném vlastnictví účastníků. Žalovaný nepožívá vyšší životní úrovně než žalobkyně.

II. Skutkový stav

3. Mezi účastníky jsou ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. nesporné následující skutečnosti:

a) účastníci jsou spolu manželé,

b) společná domácnost mezi nimi byla ukončena dne 28. 2. 2026, kdy se žalobkyně odstěhovala ze společné nemovitosti i s dětmi,

c) každý z účastníků má stejný čistý příjem - ve výši 40 000 Kč měsíčně,

d) žalovaný hradí na společné dvě děti výživné k rukám žalobkyně v celkové výši 10 000 Kč,

e) žalobkyně žije se dvěma dětmi v nájmu a měsíčně hradí za bydlení své a obou dětí (včetně energií) celkem částku 24 600 Kč,

f) žalobkyně zajišťuje každodenní péči o děti účastníků po dobu celého měsíce od 1. 3. 2026, s tou výjimkou, že žalovaný má v osobní péči syna jednou za 14 dní na půl den a s dcerou se během této doby vidí jen chvíli, když tato pak odejde,

g) žalobkyně si při odstěhování od žalovaného odvezla ze společného domu společné auto, topinkovač, mikrovlnku, kávovar, pekárnu, robota, jídelní stůl se židlemi, sušičku, dětský nábytek, matrace,

h) oba účastníci se dopravují do práce autem (žalobkyně užívá vozidlo, které má zapůjčené na dobu neurčitou od svého bratra, žalovaný užívá vozidlo od zaměstnavatele).

4. Soud zjistil z písemných důkazů následující skutečnosti.

5. Účastníci spolu mají dvě nezletilé děti – jméno FO narozenou dne datum a jméno FO narozeného dne datum (důkaz jejich rodnými listy).

6. Žalovaná se s dětmi odstěhovala od žalovaného ke dni 28. 2. 2026, a to z důvodu, že měla a má za to, že manželství účastníků je v nevratném rozpadu; žalovaný s jejím odstěhováním se společnými dětmi nesouhlasil, stejně jako nesouhlasil s tím, aby si žalobkyně odstěhovala věci ze společného domu, které jsou ve spoluvlastnictví manželů a věci, které potřebují společné děti (důkaz: e-mailová komunikace mezi manžely ode dne 18. 2. 2026 do 21. 2. 2026; e-mail žalovaného ze dne 18. 3. 2026).

7. Žalobkyně podala dne 25. 2. 2026 k zdejšímu soudu návrh na úpravu péče o nezletilé děti a výživné nezletilých dětí a domáhá se toho, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu nezletilé jméno FO částkou 6 000 Kč a na výživu nezletilého jméno FO částku 5 000 Kč (viz citovaný návrh s datem 25. 2. 2026). Řízení o uvedeném návrhu žalobkyně je vedeno pod sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno a dosud o něm nebylo rozhodnuto (soudu známo z úřední činnosti).

8. Žalobkyně zdejšímu soudu podala dne 6. 5. 2026 i návrh na rozvod, řízení o něm je vedeno pod sp. zn. Anonymizováno a dosud o něm nebylo rozhodnuto (soudu známo z úřední činnosti). Žalobkyně již v návrhu na přiznání výživného její osobě uváděla, že manželství sice trvá, ale společná domácnost byla ukončena a jedná se o trvalý a nezvratný rozpad vztahu; už z toho bylo předvídatelné, že podá návrh na rozvod, což také učinila.

9. Žalovaná bydlí s oběma dětmi ode dne 1. 3. 2026 v rodinném domě v Anonymizováno, a to v horní části (2. NP) rodinného domu č. hodnota na adrese adresa o dispozici 3 + kk o velikosti 119 m2 a k tomu má právo užívat terasu o 27 m2, přičemž předmět nájmu je v dobrém stavu a funkční (důkaz: nájemní smlouva s datem 1. 3. 2026).

10. Žalovaný v bydlí na adrese Adresa žalovaného v Anonymizováno v domě, který má v rovnodílném spoluvlastnictví s žalobkyní - jde o stavbu pro rodinnou rekreaci, výměra 54 m2, jde o stavbu postavenou před rokem 1976 (důkaz: Potvrzení Anonymizováno adresa ze dne 11. 9. 1996; Informace o pozemku č. hodnota; Doklad o rozměrech budovy). Tuto stavbu obklopuje pozemek parc. č. Anonymizováno v rovnodílném spoluvlastnictví účastníků (zahrada) o výměře 1 594 m2 a k tomu mají účastníci ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. hodnota o výměře 2 959 m2 (orná půda) [důkaz: Informace o pozemku parc. č. Anonymizováno).

11. Žalobkyně je zaměstnána na plný úvazek jako fyzioterapeutka právnická osoba (důkaz: mzdový list a výplatní lístek).

12. Žalovaný je zaměstnán na plný úvazek jako technik u obchodní korporace právnická osoba. a práci vykonává na adrese adresa (důkaz: pracovní smlouva č. Anonymizováno).

13. Žalovaný má měsíčně výdaje na bydlení ve společném domě celkem částku 5 444 Kč, a to v následujících položkách:

a) elektřina – 2 000 Kč (záloha měsíční; důkazx: Rychlý přehled k faktuře za elektřinu za období od 27. 11. 2024 do 11. 12. 2025; Řádná faktura za elektřinu ze dne 16. 12. 2025; Předpis splátek záloh; Potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 4. 2026 ve výši 2 000 Kč; Mimořádná faktura za elektřinu ze dne 14. 4. 2026)

b) vytápění domu – 2 000 Kč dřevo, krbová kamna (důkazy: dvě faktury znějící každá na částku 7 500 Kč),

c) náklady na údržbu domovní ČOV, tj. na čistírnu odpadních vod – 300 Kč (viz 2. tabulka předložená žalovaným - 2x ročně rozbor z dom. ČOV dle PP, opravy, kontroly, rozpočítáno na měsíce; důkaz: faktura ze dne 21. 8. 2025 ohledně odběru a rozboru vody z domovní ČOV znějící na částku 2 904 Kč, tj. 2 904/12 = 242 Kč),

d) pojistka domácnosti a nemovitosti – 251 Kč (důkazy: pojistka k pojistné smlouvě; informace o pojištění majetku – nemovitost znějící na částku 1 709 Kč ročně a pojištění majetku – domácnost znějící na částku 1 307 Kč ročně, tj. měsíčně 1 709 + 1 307/12 = 251 Kč),

e) daň z nemovitostí – 113 Kč (důkaz: potvrzení o zaplacení ze dne 9. 5. 2025 na částku 1 359 Kč, tj. 1 359/12 = 113 Kč),

f) odpady – 75 Kč (poplatek rozpočítán na měsíce - notorieta, že místní poplatek za komunální odpad v Anonymizováno činí 900 Kč, tj. 900/12 měsíců = 75 Kč),

g) poplatky za rozhlas a TV – 205 Kč – (dle koncesionářských poplatků, rozpočítáno na měsíce, notorieta o výši poplatku za televizní přijímač ve výši 150 Kč a 55 Kč za rozhlasový poplatek),

h) náklady na údržbu zahrady, opravy a provoz techniky – benzín, olej, struny, případné náhradní díly - 500 Kč (důkazy: faktura za nákup pohonných hmot pro sekačku na údržbu pozemku ze dne 18. 5. 2026 znějící na částku 423 Kč; potvrzení o provedení kartové operace s datem 24. 4. 2026 znějící na částku 442 Kč – hnojivo, osivo duben 2026).

14. Žalovaný má rovněž následující měsíční výdaje v celkové výši 15 755 Kč:

a) penzijní připojištění – 500 Kč (důkaz: potvrzení o provedení kartové operace s datem 16. 4. 2026 znějící na penzijní připojištění),

b) pojištění odpovědnosti zaměstnance – 264 Kč (důkaz: pojištění odpovědnosti zaměstnance znějící na částku 3 168 Kč ročně, tj. měsíčně 264 Kč),

c) rybářský lístek a povolenku – 333 Kč (důkaz: potvrzení o provedení kartové operace s datem 26. 1. 2026 znějící na částku 4 050 Kč – platba za rybářský lístek a povolenky na rok 2026, tj. 4 050/12 = 337,5 Kč),

d) mobilní telefon – 209 Kč (důkaz: faktura č. hodnota znějící na částku 235,70 Kč – mobilní služby),

e) internet – 249 Kč (důkaz: potvrzení o provedení kartové operace s datem 13. 3. 2026 znějící na částku 3 000 Kč – výběr hotovosti na nákup routeru na internet do domu; potvrzení o provedení kartové operace s datem 14. 3. 2026 znějící na částku 2 988 Kč – Internet na rok 3/2026, tj. 2 988/12 = 249 Kč),

f) léky – 200 Kč (viz 2. tabulka předložená žalovaným s tím, že k aktuálním operacím jsou nutné náplasti a analgetika; důkazy: potvrzení o provedení kartové operace s datem 11. 4. 2026 znějící na částku 221 Kč – lékárna, duben 2026; dále i srov. níže uvedené lékařské zprávy),

g) kočka – očkování a krmení (uvedeno až v 2. tabulce) – 200 Kč (důkaz: platební doklad s datem 6. 5. 2026 znějící na částku 638,50 Kč, označené jako Kočka, krmivo a prací prášek, drogerie, z toho granule pro kočky 72,90 Kč),

h) strava – 12 000 Kč [viz i 2. tabulka předložená žalovaným - snídaně, svačina, oběd a večeře (cca 400 Kč na den x 30 dnů) – důkazy: účtenky strava na den x 30 za měsíc, cca 400 Kč na den, snídaně, svačina, oběd, večeře, suma 12 000 Kč měsíčně – 18. 5. 2026 7:36 – Lid, 133 Kč, 22. 5. 2026 – Anonymizováno – Menu a Zulu – 164 Kč a 18. 5. 2026 – 17:44 – Anonymizováno, 132 Kč – tj. celkem na den 429 Kč],

i) ošacení – 1 500 Kč (důkaz: Potvrzení o provedení kartové operace ze dne 30. 4. 2026 – ošacení – Anonymizováno 1 396 Kč; 24. 4. 2026 - ošacení – Anonymizováno - Anonymizováno 1 447,20 Kč),

j) drogerie – 300 Kč (důkaz: platební doklad s datem 6. 5. 2026 znějící na částku 638,50 Kč, označené jako Kočka, krmivo a prací prášek, drogerie, z toho úst. voda 45,80 Kč a mýdl. prášek 299,90 Kč; Potvrzení o provedení kartové operace s datem 8. 5. 2026, Lidl, 638,50 Kč).

15. Celkem tak činí prokázané výdaje žalovaného (nepočítaje v to dále výživné hrazené žalovaným na obě děti celkem ve výši 10 000 Kč) částku 21 199 Kč (tj.: na bydlení 5 444 Kč + ostatní výdaje 15 755 Kč).

16. Žalovaný z hlediska zdravotního stavu trpí na lipomy, tedy nezhoubnými novotvary kůže, a proto průběžně podstupuje jejich operativní odstraňování ode dne 23. 1. 2026 (poslední 14. 5. 2026), což obnáší nutnost i pooperačního šetření se a nenamáhání oblastí zákroku, udržovat rány v suchu a čistotě, nezvedat těžká břemena, necvičit, a na bolest užívat běžná analgetika (důkazy lékařskými zprávami o návštěvě žalovaného ve Vojenské nemocnici adresa - chirurgie, ze dne 23. 1. 2026, 24. 1. 2026, 9. 2. 2026, 6. 3. 2026, 20. 3. 2026, 25. 3. 2026, 8. 4. 2026, 24. 4. 2026 a 14. 5. 2026).

17. Žalobkyně žádné zdravotní potíže nemá (viz její mlčení na výzvu soudu ze dne 30. 3. 2026 na č. l. 4 o tom, zda na její straně existují nějaké tíživé okolnosti, např. zdravotní).

18. Pokud jde o společné auto, které si žalobkyně odvezla při odstěhování se od žalovaného, tak bylo vadné, šlo o vozidlo vyrobené v roce 2009 (jméno FO), a proto jej žalobkyně nechala ekologicky zlikvidovat dne 4. 3. 2026 (důkazy: Předávací protokol vozidla na ekologickou likvidaci vozidla ze dne 4. 3. 2026; Potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností ze dne 6. 3. 2026).

19. Pokud jde o výdaje žalobkyně nad rámec bydlení, k výzvě soudu dle § 114a odst. 2 písm. g) a § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že výdaje za stravu žalobkyně a její 2 děti činí celkem 20 000 Kč měsíčně, výdaje za hygienické potřeby a léky činí 1 000 Kč měsíčně a následně uvedla jen výdaje na děti (tj. na obědy ve školní jídelně 2 000 Kč měsíčně, na jízdné do školy právnická osoba 500 Kč měsíčně, poplatky za školní družinu, školní konto a kroužky právnická osoba 500 Kč měsíčně, za oblečení, obuv a potřeby do školy a kroužků za obě děti 1 000 Kč měsíčně a výdaje na mobilní telefon pro dceru 400 Kč měsíčně). K prokázání těchto svých tvrzení o výdajích žalovaná důkazy neoznačila (viz výzva soudu obsažená v usnesení ze dne 30. 3. 2026 č. j. 47 C 39/2026-4 a podání žalobkyně ze dne 16. 4. 2026 na č. l. 9; na tuto výzvu též soud odkázal při soudním jednání dne 10. 6. 2026 – str. 5 protokolu o jednání).

III. 5. Právní závěr

20. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

21. Podle § 687 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): „1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. 2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.“.

22. Podle § 690 o. z.: „Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.“.

23. Podle § 697 o. z.: „(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (právnická osoba vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.“.

24. Podle § 913 odst. 1 o. z.: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“.

25. Podle § 922 o. z.: „1) Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 2) Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.“.

26. Soud právně kvalifikoval žalobní nárok jako nárok z titulu výživného (nerozvedené) manželky. Takto soud vyložil podání žalobkyně svého obsahu (viz § 41 odst. 2 o. s. ř.), když v písemné žalobě i při soudním jednání žalobkyně uvedla, že návrhem sleduje odstranění velkého nepoměru v životní úrovni obou účastník. S tím je v souladu i název žaloby „Návrh na určené výživného mezi manžely“ (viz č. l. 1).

27. Řízení o výživném mezi manžely je zásadně řízením sporným. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní a korelující břemena v tomto řízení tak nese primárně žalobce; právě potřebný manžel musí tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně hmotné a kulturní úrovně obou manželů, včetně vyčíslení požadované částky výživného, a zároveň též označit důkazy, které mají být v této souvislosti provedeny (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023 sp. zn. 17 Co 284/2023, bod 25.).

28. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a to ze 4 samostatných důvodů (viz bod III. 1. až III. 4. odůvodnění tohoto rozsudku).

29. Výživné neslouží jen k uspokojování výživy ve vlastním slova smyslu, nýbrž i všech nezbytných potřeb pro život kulturního člověka; je tedy určeno i k uspokojování veškerých hmotných i ostatních potřeb, tedy i bydlení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1970 zn. 5 Cz 110/67, publikované pod R 62/70 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. První rozhodovací důvod spočívá v tom, že žalobkyně při reflexi svých tvrzených výdajů na bydlení důsledně nerozlišuje, že v bytě nebydlí sama, ale bydlí s ní i společné dvě děti účastníků. Tedy pokud žalobkyně hradí (pronajímateli, vlastníkovi domu) částku 24 600 Kč za bydlení, tak nejde jen o náklad na její bydlení, ale i na bydlení jejích dvou dětí. S ohledem na to, že v bytě bydlí celkem hodnota osoby (žalobkyně a její dvě děti), soud vypočetl podíl nákladů na bydlení připadající na každou z těchto 3 osob v rozsahu jedné třetiny, tedy v částce 8 200 Kč. Soud tak vyšel z nákladů na bydlení vynaložených žalobkyní na její bydlení ve výši 8 200 Kč; na zbývajících nákladech řízení ve výši 16 400 Kč (2 x 8 200) se mají povinnost podílet rovnoměrně oba rodiče dětí - tedy žalobkyně i žalovaný. Výši nákladů na bydlení připadající na obě nezletilé děti je pak namístě promítnout do výše výživného žalovaného určeného ve prospěch jeho dvou dětí jako oprávněných osob, přičemž o výživném žalovaného jako otce na jeh dvě děti bude zdejším soudem ještě rozhodováno v jiném (opatrovnickém) soudní řízení.

31. Žalobkyně přitom dovozovala odlišnou životní úroveň právě (jen) z nákladů na bydlení. Pokud tedy podíl nákladů na bydlení připadající na žalobkyni činí 8 200 Kč a žalovaný má celkové náklady na bydlení ve výši 5 444 Kč, pak úroveň účastníků není tak zřetelně odlišná, aby umožňovala (vyžadovala) srovnání cestou § 697 o. z. (který ostatně nevyžaduje stejnou životní úroveň, ale jen „zásadně“ stejnou).

32. V tomto smyslu soud odkazuje obdobně např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2017 sp. zn. IV. ÚS 28/17: „…5. Městský soud … Shledal pouze nesprávnou úvahu obvodního soudu, který na dlužné výživné započetl náklady na bydlení vynaložené otcem jak vůči nezletilé, tak i vůči matce. Započítat měl pouze částky, které otec vynaložil na bydlení nezletilé… Městský soud náklady na bydlení i tyto související náklady započetl jednou třetinou a dospěl k závěru, že otec na úhradu potřeb nezletilé vynaložil 88 164 Kč… 12. I způsob, jakým městský soud vypočetl podíl nákladů na bydlení připadající na nezletilou, je ústavně konformní. Pokud stěžovatelka nedoložila rozsah, jakým ona nebo nezletilá užívá byt a čerpá služby s tím spojené, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout soudu, který rozsah připadající na nezletilou odhadl na jednu třetinu.“.

33. Ostatně již judikatura k předchozí právní úpravě (zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině) dospěla k závěru, že manžel, který žije odděleně a platí soudem určené výživné pro nezletilé děti a manželku, přispívá v rámci plnění vyživovacích povinností i na náklady bydlení těchto členů rodiny - viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1970 zn. 5 Cz 110/67 (publikované pod R 62/70 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); ve vztahu k nyní účinné právní úpravě (tj. k § 691 o. z. a § 697 o. z.) srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022 č. j. 25 Cdo 181/2021-268, bod 35.

34. Žalobkyně přitom dovozovala odlišnou životní úroveň výlučně z nákladů na bydlení.

35. Občanský zákoník neříká, co se rozumí pod pojmem hmotná a kulturní úroveň; pojem životní úroveň v sobě zahrnuje celou řadu kvalitativních hledisek - např. výživu, oblékání, bydlení, vzdělávání a kulturu, zdravotní či sociální péči atp. (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2691/24, bod 29. odůvodnění). Nestačí tak jen přihlížet k nákladům na bydlení, jak to činila žalobkyně v tomto řízení.

36. Přitom institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2691/24, bod 28. in fine odůvodnění, či usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2822/16).

37. Řízení o výživném nemá a nemůže mít charakter vyúčtovacího sporu, podobu přesného vyúčtování příjmů, výdajů, majetkových hodnot, hospodaření apod. na straně (potenciálně) osoby oprávněné a osoby povinné - manželé mají mít dle § 697 odst. 1 o. z. zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň (ze soudní praxe srov. např. rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne 27. 3. 2023 č. j. 36 C 390/2021-186, bod 12., či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022 č. j. 62 Co 334/2022-228, bod 22.). Výši výživného nelze vyčíslit na základě pouhého matematického výpočtu, zásada stejné životní úrovně neznamená mechanickou rovnost mezi manžely.

38. Soud při srovnávání životní úrovně obou účastníků nemohl přehlédnout ani následující okolnosti, ve kterých je životní úroveň žalovaného manžela nižší než žalobkyně.

39. Za prvé má žalovaný horší zdravotní stav - kvůli četným lipomům na různých částech těla podstupuje opakované operativní zákroky, které jej pak omezují na běžném způsobu života (viz např. klidový režim a udržovat rány v suchu) a působí i bolestivě (viz např. doporučení lékařů stran analgetik).

40. Za druhé si žalobkyně odvezla bez domluvy s žalovaným (bez jeho souhlasu) řadu společných věcí z bývalé společné domácnosti (topinkovač, mikrovlnku, kávovar, pekárnu, robota, jídelní stůl se židlemi, sušičku, dětský nábytek, matrace), čímž žalobkyně mimo jiné ušetřila. Přitom aby se žalovaný vrátil na předchozí hmotnou úroveň, tak bude muset vynaložit částky na koupi obdobných věcí do svého domu (včetně jídelního stolu s židlemi pro sebe, či matrací právnická osoba, pokud by u něj měly spát), zatímco žalobkyně ohledně těchto věcí ušetřila své finance. Koneckonců tento aspekt je namístě brát do úvahy i z pohledu nákladů na bydlení. [podle § 699 o. z.: „1) Opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. 2) Potřebuje-li manžel to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti, zejména také pro společné nezletilé dítě manželů, které nenabylo plné svéprávnosti a vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, bylo svěřeno do společné péče manželů žijící v rodinné domácnosti a v rodinné domácnosti zůstalo, odstavec 1 se nepoužije.“].

41. Za třetí žalovaný nemůže užívat byt, ve kterém bydlí žalobkyně s dětmi z důvodu, že nájemní smlouvu neuzavřel a vlastník (pronajímatel) dal byt do užívání jen žalobkyni a jejím dvěma dětem. Oproti tomu žalobkyně může – nad byt ve svém nájmu - užívat i nemovitosti ve společném podílovém spoluvlastnictví účastníků, a to včetně relativně rozlehlé zahrady – hledisko potenciality užívání nemovitostí (na tom nic nemění ani případný fakt, že by žalobkyně tohoto svého užívacího práva plynoucího z titulu jejího vlastnictví nevyužívala).

42. Za čtvrté, žalobkyně bydlí v bytě (byť v nájmu) s výrazněji vyšší výměrou (119 m2 a k tomu terasa o 27 m2) než činí společný dům účastníků (ve kterém bydlí žalovaný) a nemovitost, v níž žalobkyně žije, je zjevně výrazněji novější než společný dům účastníků (ve kterém bydlí žalovaný), který pochází ze 70. let 20. století (k tomu srov. i dokazování formou nahlédnutí ze serveru www.mapy.cz nemovitosti adresa, kde je vyobrazen rodinný dům, ve kterém bydlí žalobkyně).

43. Rovněž z těchto (4) důvodů plyne, že úroveň účastníků není tak zřetelně odlišná, aby umožňovala (vyžadovala) srovnání cestou § 697 o. z.

44. Podle § 2 odst. 3 o. z.: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“. Podle § 3 odst. 3 o. z.: „Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.“.

45. Žalobkyně podala žalobu výlučně z důvodu, že vynakládá vyšší částku na bydlení než žalovaný. Tu však soud nemohl přehlédnout, že žalobkyně s žalovaným nekonzultovala výběr svého nájemního bydlení, pročež žalovaný nemohl ovlivnit to, jak vysokou částku žalobkyně bude hradit za své bydlení (a kolik by tak v důsledcích měl žalobkyni přispívat na výživné) a zároveň, kde konkrétně budou bydlet (i) jeho děti.

46. Tudíž žalobkyně jednostranně — bez souhlasu žalovaného jako druhého rodiče — změnila bydliště dvou společných nezletilých dětí. Podle § 858 odst. 1 písm. e) o. z. je určení místa bydliště dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti, která je sdílena oběma rodiči (k tomu srov. i např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 3399/23, bod 27., či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. I. ÚS 955/15, bod 22.). Jak uvedl např. Ústavní soud v usnesení ze dne 13. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3332/17, „určení místa bydliště dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti ve smyslu § 858 občanského zákoníku sdílené oběma rodiči. Zásadně proto nelze změnit místo bydliště dítěte proti vůli druhého rodiče…“.

47. V tomto kontextu by přiznání výživného – žalobkyní požadovaného právě z důvodu výlučně jejích nákladů na bydlení - v tomto konkrétním případě bylo i v rozporu s dobrými mravy (viz § 2 odst. 3 o. z.), a tudíž i se zásadami spravedlnosti (§ 3 odst. 3 o. z.).

48. Podle § 691 o. z.: „1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. 2) Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.“.

49. Z § 691 odst. 1 o. z. plyne, že zásadně si každý z manželů nese náklady své domácnosti v případě neexistence rodinné domácnosti manželů. Žalobkyně se odstěhovala od manžela pro jí tvrzený nenapravitelný rozvrat manželského soužití, s úmyslem již rodinnou domácnost neobnovit a ukončit manželství rozvodem. Tudíž účastníci (manželé) nemají rodinnou domácnost ve smyslu § 691 odst. 1 o. z.

50. Podmínky dle § 691 odst. 2 o. z. pro příspěvek žalovaného na náklady domácnosti žalobkyně zde nejsou splněny. To již z důvodu, že to nebyl žalovaný, nýbrž žalobkyně, která opustila rodinnou domácnost.

51. Žalobkyně požaduje přiznat výživné jen z důvodu, že má vyšší náklady na svou domácnost (bydlení) než žalovaný. Svým návrhem tak žalobkyně důsledně vzato sleduje, aby se žalovaný podílel na nákladech její domácnosti. Vyhovění jejímu návrhu na přiznání výživného by tak znamenalo i obcházení zákona – in concreto § 691 odst. 1 o. z., podle kterého si každý z manželů, tj. i žalobkyně, nese náklady své domácnosti ze svého.

52. Ostatně jak dovozuje i tzv. komentářová literatura, “Podpora a pomoc neznamená, že manžel, který žije odděleně, je povinen přispívat i na náklady domácnosti druhého manžela, jak je to stanoveno v odstavci druhém (srov. dále), a to právě proto, že žádný z manželů nemá rodinnou, ale jen svou vlastní domácnost.“ (viz komentář na ASPI k § 691 o. z. od doc. JUDr. jméno FO). Ze soudní praxe srov. obdobně např. rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 7. 8. 2025 č. j. 15 C 121/2024-83, bod 14. in fine: „Žalovaný tehdy opustil žalovanou trvale, na tom mezi účastníky panuje shoda. A právě od té doby nese jak žalobkyně, tak žalovaný náklady své domácnosti sám ve smyslu § 691 obč. zák. Vzájemná podpora a pomoc definovaná v tomto ustanovení neznamená, že by mělo jít o příspěvky manžela žijícího odděleně na náklady domácnosti druhého manžela.“.

53. Z uvedených 4 důvodů (bod III. 1. až 4.) – které obstojí samostatně, tím spíše ve svém souhrnu – soud žalobu žalobkyně jako zcela nedůvodnou zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).

54. Nadto jde o výživné manželky, pročež výživné lze přiznat až od okamžiku zahájení řízení (viz § 922 o. z.), tedy nikoli zpětně, jak požadovala žalobkyně.

IV. Náhrada nákladů řízení

55. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

56. Rozhodnutí o nákladech řízení ve sporu o výživném je založeno na procesním hledisku, a tedy primárně na uplatnění zásady úspěchu ve věci ovládající sporné řízení. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2684/2017). Zcela úspěšný žalovaný neinicioval zahájení tohoto řízení. Nadto žalobkyně přednesla jako první závěrečný návrh dle § 119a odst. 2 o. s. ř. a výslovně požádala o náhradu nákladů řízení, tedy se práva na jejich náhradu – vůči svému (stále) manželovi – nevzdala (neposkytla tak žalovanému dobrodiní, kterým by se vzdala práva na náhradu nákladů řízení); musela tak počítat s tím, že obdobně ani žalovaný žalobkyni dobrodiní neposkytne a svého práva na náhradu nákladů řízení se nevzdá (což se taky posléze nevzdal). Již z těchto důvodů soud neshledal žádné důvody pro aplikaci zcela výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř. a tím nepřiznání náhrady nákladů řízení zcela úspěšnému žalovanému. Z judikatury k tomu soud odkazuje obdobně např. na např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2187/24, bod 22.).

57. Náklady řízení žalovaného spočívají v nákladech právního zastoupení (viz písemné vyčíslení náhrady nákladů řízení žalovaným).

58. Soud však nesouhlasí s názorem žalovaného, který tarifní hodnotu sporu určil dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako “a. t.”).

59. Podle § 8 odst. 1 a 2 a. t.: “1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 2) Je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.“.

60. Podle § 9 odst. 1 a 2 a. t.: „1) Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. 2) Ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech výživného zletilých dětí se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.“.

61. Ústavní soud opakovaně judikoval, že “Je-li proto veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši (byť není rozhodováno o přiznání daného plnění, ale o zrušení výživného), a to za určité časové období, kdy je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 advokátního tarifu, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2108/21, bod 24., či ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 385/22, bod 22.).

62. Nicméně zde nejde o spor o peněžité plnění (výživné) za určité časové období, jelikož nelze předvídat, jak dlouho by trvala vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, pokud by soud žalobě vyhověl; proto nelze celkovou spornou peněžitou částku zjistit jednoduchým početním úkonem ve smyslu citované nálezové judikatury Ústavního soudu.

63. Soud se domnívá, že nelze na nyní souzenou věc aplikovat § 8 odst. 2 a. t. rovněž z důvodu, že by jeho aplikace byla nespravedlivá. To již s ohledem na skutečnost, že současně probíhá opatrovnické řízení a spojené řízení o rozvod manželství účastníků a s vysokou pravděpodobností manželství trvat pět let a více nebude (rozvodová řízení – obdobně jako řízení ve věci péče soudu o nezletilé - patří mezi typově kratší řízení a v drtivé většině případů rozvodová řízení končí pravomocným rozsudkem o rozvodu manželství, tj. nikoli zamítnutím návrhu; ostatně již na den 28. 7. 2026 je nařízeno jednání ve věci návrhu na rozvod a péče o nezletilé, jak je soudu známo z úřední činnosti). Přitom vyživovací povinnost mezi manžely trvá jen po dobu manželství (viz § 697 o. z.). Podle názoru soudu se tak ustanovení § 8 odst. 2 věty za středníkem a. t. neuplatní, pokud bylo a je objektivně zřejmé, že výživné by s vysokou mírou pravděpodobnosti nebylo poskytováno na dobu delší než pět let. Proto odměna za úkony - učiněné v době po podání návrhu na rozvod manželství – by obecně měla být určena podle § 8 odst. 2 věta před středníkem a. t. První úkon právní služby v tomto řízení advokát žalovaného učinil až po podání návrhu na rozvod, tj. dne 9. 6. 2026, kdy převzal zastoupení žalovaného. Nicméně ustanovení § 8 odst. 2 věta před středníkem a. t. v nyní souzené věci nelze užít již z logiky věci – totiž nelze určit v citovaném ustanovení předvídaný „součet hodnot těchto plnění“.

64. Již z uvedených důvodů je naplněna hypotéza v § 9 odst. 1 a. t. - tj. že „Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích“. Proto soud určil tarifní hodnotu dle dispozice právní normy zakotvené v § 9 odst. 1 a. t. - tj. ve výši 30 000 Kč (§ 9 odst. 2 a. t. užít nelze, jelikož nejde o výživné dětí).

65. Žalovanému vznikly v řízení následující náklady řízení – 1) odměna advokáta žalovaného dle § 9 odst. 1 a § 7 a. t. – celkem ve výši 4 600 Kč (právnická osoba 300 Kč) za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení ze dne 9. 6. 2026 a účast u soudního jednání dne 10. 6. 2026); 2) paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 900 Kč (2 x 450 Kč).

66. Tudíž žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 věta před středníkem), k rukám zástupce žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.