MSBR 48 C 62/2026-32

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta tituly za jménem. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 152 206,46 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92.689,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 59.516,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7.093,14 Kč, s úrokem ve výši 12.367,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 130.900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 130.000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 152.206,46 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě, které byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 130.000 Kč, a to na bankovním účtu ve smlouvě uvedeném. Žalovaný celkem vyčerpal částku 153.762,58 Kč. Žalovaný nedostál ve smlouvě sjednanému způsobu úhrady úvěru a dostal se do prodlení, úvěr byl ke dni 26. 11. 2024 zesplatněn. Žalovaný uhradil celkem částku 61.042,70 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 130.000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, úroku ve výši 21.306,46 Kč a ve výši 12.367,88 Kč a úroků z prodlení ve výši 7.093,14 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 10. 4. 2026 v doplnění žaloby ze dne 27. 4. 2026 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že vycházela z výplatních pásek žalovaného a z jeho lustrace ve veřejně dostupných databázích.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným měla být dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši 130.000 Kč za podmínek uvedených ve smlouvě. Smlouva nebyla žalovaným nikterak autorizována a podepsána. Totožnost žalovaného vyplývá z občanského průkazu a z jeho fotografie. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného ze dne 19. 10. 2023 do vyplývá, že žalovaný byl poživatelem invalidního důchodu ve výši 12.374 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného za období července 2023 až září 2023 včetně vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba s příjmem za měsíc červenec 2023 ve výši 33.248 Kč měsíčně, za měsíc srpen 2023 ve výši 22.584 Kč měsíčně a za měsíc září 2023 ve výši 36.707 Kč měsíčně. Ve smlouvě je uvedený bankovní účet č. účtu č. účtu. Z jednotlivých potvrzeních o provedení transakce vyplývá, že žalovanému byly na jeho účet č. účtu č. účtu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně v období od října 2023 do srpna 2024 včetně poukázány platby v celkové výši 153.762,58 Kč. Žalovaný byl dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 10. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost žalobkyně úvěr zesplatnit. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný v období od října 2023 do srpna 2024 včetně vyčerpal celkem částku 153.762,58 Kč a uhradil celkem částku 61.042,70 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupena na žalobkyni, což žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025 zaslaným mu dne 22. 5. 2025 doporučeně na adresu adresa (viz smlouva vč. přílohy postoupených pohledávek a dopis). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 zaslané mu dne 30. 7. 2025 doporučeně na adresu adresa, vyzván k úhradě dlužné částky. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 3. 6. 2026 vyplývá, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. účtu č. účtu je žalovaný.

8. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 92.689,88 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

16. V řízení dle soudu nebylo prokázáno, že by mezi stranami, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, byla uzavřena v žalobě specifikovaná smlouva. Z listiny jako smlouva označená nevyplývá vůle žalovaného být jejím obsahem vázán, smlouva jím není nikterak autorizována a podepsána. Soudu není ani zřejmé, zdali, popř. jakým konkrétním způsobem byla ověřena totožnost žalovaného a způsob, jakým byla smlouva s předloženým obsahem žalovaným uzavřena. V řízení ale bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalovanému poukázala na jeho bankovní účet celkem částku 153.762,58 Kč.

17. I kdyby měl soud uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami za prokázané, smlouva o úvěru by byla soudem shledána za neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí, a smlouva je tak s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Právní předchůdkyně žalobkyně se vyjma potvrzení o příjmu nikterak nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, nedostála tak v tomto směru svým zákonným povinnostem. Lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech je zcela nedostatečná, nikterak nezohledňuje jeho faktickou majetkovou a sociální situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně se reálnými příjmy a výdaji žalovaného nijak nezabývala, tyto údaje zřejmě min. stran výdajů ani neprověřovala, natož aby se jimi pečlivě zabývala. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

19. Žalovaný ale na základě neuzavřené, nadto i neplatné smlouvy o úvěru čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně částku 153.762,58 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaný na ni uhradil pouze částku 61.042,70 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě rozdílu mezi těmito dvěma částkami, tj. k úhradě částky 92.689,88 Kč (153.762,58 Kč – 61.042,70 Kč).

20. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 92.689,88 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 152.206,46 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku co do částky 92.689,88 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto je dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, částkami 19.296,09 Kč a 19.163,42 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení celkem částky 210.126,99 Kč (152.206,46 Kč + 7.093,11 Kč +12.367,88 Kč + 19.296,09 Kč a 19.163,42 Kč). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 92.689,88 Kč. Již z pouhého porovnání obou těchto částek (tj. částky, které se žalobkyně žalobou původně domáhala 210.126,99 Kč a částkou 92.689,88 Kč) je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.