MSBR 48 C 65/2026-24

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ o 290 807,90 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 190.807,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 290.807,90 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 290.807,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 27. 5. 2024 uzavřena prostřednictvím webové stránky Anonymizováno smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím splátek spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 184.807,90 Kč do 27. 5. 2025. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila, splátkám nedostála a dostala se do prodlení. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 100.000 Kč, poplatku ve výši 184.807,90 Kč a sankce ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi stranami byla dne 27. 5. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se zavázala žalobkyni uhradit do 27. 5. 2025 způsobem ve smlouvě sjednaným vč. poplatku za jeho poskytnutí v celkové výši 184.807,90 Kč (viz smlouva). Úvěr ve výši 100.000 Kč byl dne 27. 5. 2024 poukázán na bankovní účet č. účtu č. účtu (potvrzení o provedené platbě). Žalovaná úvěr ve stanovené lhůtě splatnosti neuhradila, proto byla k jeho úhradě vyznána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2025 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu adresa. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 16. 3. 2026 vyplývá, že vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. účtu č. účtu je žalovaná a byla na něj dne 27. 5. 2024 poukázána částka 100.000 Kč.

6. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Soud nesdílí právní názor žalobkyně, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, neboť z jejího samotného označení není prokázáno, že žalovaná tuto smlouvu uzavřela v souvislosti se svým podnikání a za účelem dosažení zisku v rámci samostatné výdělečné činnosti. Stejně jako to automaticky nevyplývá z označení žalované v záhlaví této smlouvy, kde nadto byla vedle svého identifikačního čísla označena i svým rodným číslem a datem narození, což je typické právě pro označování účastníků v případě fyzických nepodnikajících osob. Ve smlouvě samotné je nadto sice uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, nicméně konkrétní podnikatelský účel, pro který je účel čerpán, ve smlouvě specifikován nebyl. Soud tak uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva spotřebitelská a aplikoval při jejím hodnocení mj. i z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 100.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Soud se nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

16. Žalobkyně se nikterak nezabývala příjmy a výdaji žalované, tyto údaje ani nezjišťovala, natož aby se jimi pečlivě zabývala a nedostála tak v tomto směru svým zákonným povinnostem. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

17. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je předmětná smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Soud nadto nad rámec již uvedeného hodnotí předmětnou smlouvu v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 184.807,90 Kč, jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 184.807,90 Kč při úvěru ve výši 100.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí téměř dvojnásobek jistiny úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobkyně prokazatelně částku 100.000 Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalovaná na ni neuhradila ničeho. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě částky 100.000 Kč.

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 100.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 290.807,90 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku co do částky 100.000 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Žalobkyně se tak po žalované v tomto řízení domáhala zaplacení částky 290.807,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 100.000 Kč a procesně neúspěšná co do částky 190.807,90 Kč s příslušenstvím. Již z pouhého porovnání obou těchto částek (tj. částky, které se žalobkyně žalobou původně domáhala 290.807,90 Kč a částkou 100.000 Kč) je i bez kapitalizovaného žalobou požadovaného příslušenství zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.