MSPH 9 Ca 343/2008-48

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Ateliér pro životní prostředí, o.s., se sídlem Praha 4, Ve Svahu 1, IČ: 69347760, zast. JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Praha 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, za účasti těchto osob zúčastněných na řízení: 1. Tělocvičná jednota Sokol Pankrác, se sídlem Praha 4 – Podolí, Podolská 90/5, zast. JUDr. Marií Beránkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Čelakovského sady 8, 2. Atom Centrum a.s., se sídlem Praha 5 – Smíchov, Štefánikova 248/32, IČ: 25735853, 3. Klikovka, občanské sdružení se sídlem Praha 4, Na Klikovce 5/922, IČ: 27011828, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2008 č.j.: S-MHMP 158908/2008/OST/Ca/Hn takto:

I. Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutím ze dne 19.12.2007 č.j. P4/128174/06/OST/BIMK/5182 Úřad městské části Praha 4, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) na základě žádosti o vydání stavebního povolení na stavbu “Sportovního centra TJ Sokol Pankrác”, kterou dne 22.9.2006 podali stavebníci Tělocvičná jednota Sokol Pankrác, se sídlem Praha 4, Podolská 90/5 a společnost Atom Centrum a.s., IČ 25735853, se sídlem Praha 3, Vinohradská 1013/66, rozhodl, že stavba sportovního centra TJ Sokol Pankrác, Praha 4-Nusle, u č.p. 1071 při ulici Na Klikovce a Lomnického v Praze 4, na pozemcích č.parc. 1742/1,3114,3111/1,1742/9, 1731/3,3115 v k.ú. Nusle, v souvislosti s výstavbou následujících objektů:

□ SO 01 Parkovací a provozní budova -1. PP a 3. PP sklady, - 2. PP garáže □ SO 02 venkovní tenisové kurty

□ SO 03 venkovní volejbalové a nohejbalové hřiště □ SO 04 venkovní florbalové hřiště

□ SO 05 venkovní cvičební plocha s universálním využitím

□ SO 06 tréninkové běžecké dráhy, skok do dálky □ SO 10 vodovodní přípojka pro SO 01

□ SO 11 venkovní rozvod vody v ploše sportovišť

□ SO 12 kanalizační přípojka včetně revizní šachty uvnitř objektu

□ SO 13 odvodnění sportovních plochy nad objektem SO 01

□ SO 14 přípojka NN pro SO 01 ze skříně SS201 do rozvaděče RM □ SO 15 venkovní osvětlení areálu

SO 18 slaboproudý kabel mezi garážemi a ústřednou v objektu Pankrác House č.p. 1705. (dále jen "stavba") se podle § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) povoluje. V další části výroku stavebního povolení stavební úřad stanovil podmínky pro provedení stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení. Námitky žalobce směřující proti vydání stavebního povolení, označené v rozhodnutí čísly 32, 33, 34, 35, 36, 37, 47, 48 a 58, byly stavebním úřadem zamítnuty.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný na základě odvolání podaných Domovním družstvem Na Klikovce 922/5, se sídlem Na Klikovce 922/5, Praha 4 - Nusle, občanským sdružením Klikovka, se sídlem Na Klikovce 5/922, Praha 4 – Nusle a žalobcem změnil výše uvedené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19.12.2007 č.j. P4/128174/06/OST/BIMK/5182 (dále jen „stavební povolení“) tak, že:

a) dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí,

b) dokumentace splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů, především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života, a odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu a zvláštnímu předpisu,

c) je zajištěna komplexnost a plynulost výstavby, zda je zajištěno včasné vybudování technického, občanského nebo jiného vybavení potřebného k řádnému užívání,

d) bude stavba prováděna oprávněnou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikající podle zvláštních předpisů nebo zda je u staveb a prací na nich, které budou provádět právnické osoby nebo fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů samy pro sebe nebo které budou prováděny svépomocí (§ 44 odst. 2 a 3), zajištěno odborné vedení a provádění stavby nebo je zajištěn odborný dozor.

Podle § 62 odst. 3 stavebního zákona stavební úřad ve stavebním řízení zajistí vzájemný soulad předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy vyžadovaných zvláštními předpisy a posoudí vyjádření účastníků řízení a jejich námitky.

Podle § 62 odst. 4 stavebního zákona jestliže by uskutečněním nebo užíváním stavby mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení a zvláštními předpisy, stavební úřad žádost o stavební povolení zamítne.

Podle § 66 stavebního zákona ve stavebním povolení stanoví stavební úřad závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Stavební úřad zabezpečí stanovenými podmínkami zejména ochranu veřejných zájmů při výstavbě a při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, popřípadě jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků stanovených dotčenými orgány státní správy, především vyloučení nebo omezení negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí.

Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

Podle § 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.

Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 149 odst. 4 správního řádu jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.

Podle § 12 odst. 2 věta prvá zákona o ochraně přírody a krajiny k umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Soud o věci uvážil takto:

Námitka vytýkající prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu neúplnost, nesrozumitelnost a nepřesvědčivost není opodstatněná. Výroková část stavebního povolení dle náhledu soudu obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem a je dostatečně určitá a srozumitelná. Ze stavebního povolení je zřejmé, jaká otázka byla předmětem daného řízení (šlo o posouzení žádosti stavebníků o povolení konkrétní stavby) a jak byla tato otázka vyřešena (předmětná stavba byla povolena). Ve výrokové části stavebního povolení je v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu rovněž uvedeno, podle jakých právních ustanovení stavební úřad o žádosti rozhodl. Stavební úřad dostál také povinnosti uložené mu ustanovením § 66 stavebního zákona a ve výrokové části stavebního povolení stanovil závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení.

Z výroku stavebního povolení nade vší pochybnost vyplývá, o jaké stavbě bylo stavebním úřadem rozhodováno. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že pouhý slovní popis ve výroku povolené stavby nemůže nahradit srozumitelnou informaci o povoleném komplexu stavebních zásahů a že bez přehledné grafické situace informující o situování stavby a jejích jednotlivých částí v území je výrok prvostupňového rozhodnutí neúplný, nesrozumitelný a nepřesvědčivý. Žádný zákon předně stavebnímu úřadu neukládá povinnost připojovat ke stavebnímu povolení „grafickou situaci informující o situování stavby a jejích jednotlivých částí v území“, jak požaduje žalobce. Informací, která povolovanou stavbu dostatečně lokalizuje, je výčet pozemků, na kterých bude tato stavba realizována, v němž jsou uvedena parcelní čísla jednotlivých pozemků a katastrální území, ve kterém se tyto pozemky nacházejí.

Požadavek žalobce na komplexní (slovní) informaci o stavbě, jejím situování a o podmínkách, za nichž je povolena a o situování jejích součástí vůči cizím nemovitostem, a to včetně napojení na inženýrské sítě, kdy bývají cizí nemovitosti přímo dotčeny, je nutno odmítnout jako nedůvodný a nerealizovatelný. V případě rozsáhlejších a z hlediska technického provedení náročných staveb, jako je stavba sportovního centra TJ Sokol Pankrác, nemůže slovní popis stavby nikdy obsáhnout veškeré údaje obsažené v projektové dokumentaci stavby, a vyhovět tak požadavku komplexnosti. Pokus o slovní popis všech technických parametrů takové stavby uvedených v projektové dokumentaci by navíc byl nezměrně obsáhlý, čímž by se výrok stavebního povolení stal zcela nepřehledným a nesrozumitelným. Právě z těchto důvodu stavební úřady v praxi standardně používají odkaz na ověřenou projektovou dokumentaci, a to v rámci stanovení podmínek pro provedení povolované stavby. Stejně tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, kdy stavební úřad jako první podmínku pro provedení stavby stanovil, že stavba bude provedena podle projektové dokumentace, která bude po nabytí právní moci stavebního povolení ověřena a předána stavebníkovi. Na tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí přiléhavě poukázal žalovaný v rámci vypořádání obsahově totožné odvolací námitky žalobce. Není tedy pravdou, že samotné rozhodnutí - stavební povolení musí tvořit úplný informační celek, který musí i bez přístupu ke spisu, jehož součástí je projektová dokumentace, nést celou informaci o umístěné (správně povolované) stavbě, jak tvrdí žalobce.

Do projektové dokumentace vztahující se k povolované stavbě, na jejímž základě bylo stavební povolení vydáno, mohou všichni účastníci stavebního řízení nahlížet u stavebního úřadu, a seznámit se tak komplexně s veškerými relevantními údaji týkajícími se dané stavby, včetně jejího umístění, napojení na inženýrské sítě atd. Je pouze na účastnících řízení, zda tohoto svého procesního práva v řízení využijí. Soud na tomto místě podotýká, že žalobce do správního spisu u stavebního úřadu opakovaně nahlížel, a seznámil se tedy i s projektovou dokumentací vztahující se k předmětné stavbě. V žalobě nicméně neuvedl jedinou námitku, z níž by bylo patrno, v čem konkrétně spatřuje neúplnost či nesrozumitelnost informací o povolované stavbě.

Lze shrnout, že stavební povolení vydané stavebním úřadem v souzené věci obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti a je dostatečně určité a srozumitelné, pokud jde o vymezení předmětu řízení. Jako takové je plně způsobilé nabýt právní moci a vykonatelnosti. Jeho formulací nebyli účastníci řízení zkráceni na svých právech, neboť údaje, které jsou v něm uvedeny, ve spojení s údaji obsaženými v projektové dokumentaci povolované stavby, na kterou stavební povolení odkazuje a se kterou se účastníci řízení mohli seznámit, poskytují účastníkům řízení vyčerpávajícím způsobem všechny informace nezbytné k jejich řádné účasti v řízení a k uplatňování jejich procesních práv.

Z obsahu spisového materiálu, a stejně tak i z odůvodnění stavebního povolení a napadeného rozhodnutí je patrno, že podkladem pro vydání stavebního povolení byla jak celá řada souhlasných stanovisek dotčených orgánů státní správy (příkladmo stanovisko Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy ze dne 3.7.2006 č.j. HSAA-9320-1903/ODPR-VI-04-2006, stanovisko státního podniku Povodí Vltavy ze dne 5.9.2005 č.j. 260/263/12044/4182/05, či stanovisko Hygienické stanice hl.m. Prahy ze dne 21.8.2006 č.j. J.HK/2886/35816/06, J.HK/3319/36652/06, J.HK/3598/ 37187/06, závazné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI, stanovisko odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 25.7.2006 č.j. MHMP 222633/2006/Zem aj.), tak i četná vyjádření správců sítí. Jak žalovaný poznamenal ve vyjádření k žalobě, aktuální vyjádření správců sítí byla stavebníkem doplňována ještě v průběhu odvolacího řízení. Několik závazných podmínek pro provedení stavby, které stavební úřad stanovil ve stavebním povolení, dokonce přímo odkazuje na podmínky obsažené v konkrétních stanoviscích dotčených orgánů státní správy. Nelze proto přisvědčit námitce, že stavební úřad a potažmo též žalovaný v souzené věci rezignovali na vyjádření dotčených orgánů státní správy a správců sítí.

Neopodstatněná je též námitka, že po změně provedené napadeným rozhodnutím, spočívající ve vypuštění podmínky č. 15 pro provedení stavby obsažené ve stavebním povolení, se rozhodnutí stává neurčitým a neúplným. Žalobce předně nijak nespecifikoval, v čem má tvrzená neurčitost a neúplnost rozhodnutí spočívat a o co by stavební povolení mělo být doplněno. Zmíněná nekonkrétnost žalobního bodu soudu znemožňuje, aby se jeho důvodností zabýval jinak než v obecné rovině. Uvedené platí tím spíše, že stavební povolení i po změně provedené napadeným rozhodnutím obsahuje další podmínky pro provedení stavby, vycházející z jiného stanoviska téhož dotčeného orgánu státní správy (Úřadu městské části Praha 4 – odboru dopravy a silničního provozu), k jehož stanovisku se upínala „vypuštěná“ podmínka č. 15. Konkrétně se jedná o podmínku uvedenou ve stavebním povolení pod č. 14, vyžadující splnění celé řady podmínek stanoviska Úřadu městské části Praha 4 – odboru dopravy a silničního provozu ze dne 24.1.2007 č.j. P4/9417/07/ODP/ VEDR/213-sta892.

Provedení výše zmíněné změny stavebního povolení nemá dle náhledu soudu žádný vliv na platnost rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 – odboru dopravy a silničního provozu ze dne 5.12.2005 č..j P4/123754/05/ODP/HORV/p-033/05, jímž příslušný silniční správní úřad povolil žadateli TJ Sokol Pankrác připojení nemovitosti na komunikaci Na Klikovce, a na povinnost žadatele splnit všechny podmínky, za kterých bylo toto rozhodnutí vydáno, tj. i podmínky správců inženýrských sítí stanovené z hlediska ochrany těchto sítí a podmínky správce komunikace stanovené z hlediska ochrany této komunikace. Soud v této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že žalobci jakožto občanskému sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, nepřísluší hájit v přezkumném soudním řízení práva a oprávněné zájmy správců inženýrských sítí či zájmy správce komunikace. Žalobní legitimace v přezkumném soudním řízení je založena na tvrzení o zkrácení vlastních práv, nikoliv práv jiných subjektů (viz § 65 odst. 1 s.ř.s. – „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen...“, § 65 odst. 2 s.ř.s. „...tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí...“). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 7 A 139/2001 - 67, ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005 - 118, ze dne 16.7.2008 č.j. 8 As 35/2007 – 92, dostupné na www.nssoud.cz) pak vyplývá, že je-li žalobcem ve správním soudnictví občanské sdružení, jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, může úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jeho procesní práva.“ Případné nesplnění či nezohlednění požadavků správců inženýrských sítí či správce pozemní komunikace, pokud by k němu ve stavebním řízení skutečně došlo, může být výlučně zásahem do práv těchto subjektů, nikoliv však zásahem do (procesních) práv žalobce. Jinak řečeno, žalobci nepřísluší, aby ve stavebním řízení či následně v řízení před soudem hájil práva a zájmy správců inženýrských sítí či správce pozemní komunikace, které s jeho posláním, jímž je ochrana přírody a krajiny, nijak nesouvisí.

Námitka vytýkající žalovanému obcházení územního plánu nemůže uspět už z toho důvodu, že jde o námitku, která měla být uplatněna v rámci územního řízení. K takové námitce podle § 61 odst. 1 stavebního zákona nelze ve stavebním řízení přihlížet. Mezi územním řízením a stavebním řízením, ačkoliv jejich výstupy představují řetězící se správní akty, totiž existuje z hlediska věcného bariéra striktně oddělující tato dvě řízení. Správní soudy se mohou při přezkumu stavebního povolení zabývat toliko těmi námitkami, které mají přímý vztah k předmětu stavebního řízení, a nemohou posuzovat zákonnost stavebního povolení z pohledu otázek, které se věcně neupínají k předmětu stavebního řízení (shodně viz rozsudek NSS ze dne 8.9.2011 č.j. 1 As 83/2011 – 565). Námitky, které se vztahují k předmětu územního řízení, tedy lze uplatnit pouze v tomto typu řízení, nikoliv v řízení navazujícím, tj. v daném případě v řízení stavebním. Žalobcovo tvrzení, že v daném případě nejde o sport, ale o komerční využití tří mohutných podlaží, jež přímo vybízejí k placenému parkování automobilů nebo k podobnému komerčnímu využití, je navíc ryze subjektivním přesvědčením žalobce, které není zhola ničím podloženo. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v této souvislosti právem poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o umístění předmětné stavby bylo v odvolacím řízení doplněno o podmínku č. 12, která stanoví, že 1. a 3. podzemní podlaží předmětné stavby nebudou využívány pro parkování vozidel nebo komerční účely a budou určeny výlučně pro skladování sportovních potřeb určených pro sportoviště.

Žalobce v souvislosti s námitkou vytýkající žalovanému obcházení územního plánu odkázal bez bližšího upřesnění na své odvolání. Takový odkaz však není způsobilým žalobním bodem, na základě něhož by soud mohl a měl přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle § 71 odst. l písm. d) s.ř.s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tvrzené důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí musí být tedy v podané žalobě uvedeny výslovně; odkaz na jiná podání žalobce a tam uváděnou argumentaci je z hlediska vymezení rozsahu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí nepostačující. Z uvedeného důvodu se soud nemohl zabývat argumenty, které žalobce sice uvedl v odvolání proti stavebnímu povolení, ale nikoli již v podané žalobě. Považoval-li žalobce některé argumenty uplatněné v odvolání za významné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí v přezkumném soudním řízení, měl je vtělit do žaloby; pokud tak neučinil, nemůže k nim soud přihlížet.

Jedním z podkladů pro vydání stavebního povolení v souzené věci bylo závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy) ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI k otázce vlivu stavby na krajinný ráz podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Orgán ochrany přírody v tomto závazném stanovisku uvedl, že návrh na povolení předmětné stavby posoudil na základě předložené projektové dokumentace, ortofotosnímků hl.m. Prahy z období let 1996-2003 a znalosti místa z úřední činnosti. Na základě těchto podkladů a po posouzení možného vlivu záměru na přírodní, kulturní a historickou charakteristiku daného místa a oblasti s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině orgán ochrany přírody vyslovil dospěl k „seznatelnému“ závěru, že povolením předmětné stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz.

Soud nemohl vejít na námitky, jimiž žalobce brojí proti výše zmíněnému stanovisku orgánu ochrany přírody ze dne 3.8.2006, kterému vytýká obsahovou a formální vadnost, obecnost, nepřesvědčivost, nevěrohodnost a formálnost. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86 vyslovil, že závazná stanoviska, mezi něž patří i souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody k umisťování nebo povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, vydávané podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, jsou správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. a podléhají samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Výše zmíněné závazné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI je z materiálního hlediska správním rozhodnutím, v němž orgán ochrany přírody na návrh stavebníka deklaroval, že povolením předmětné stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz. Pokud jde nutnost posuzování správních aktů z materiálního hlediska, lze odkázat např. na usnesení ze dne 28.8.2002 sp. zn. IV. ÚS 233/02, ve kterém Ústavní soud přijal názor komentářové literatury: "Při posuzování otázky, zda v konkrétní věci bylo či nebylo vydáno,pravomocné rozhodnutí' (tj. právní akt složený – v klasické podobě - z výrokové části, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), Ústavní soud vycházel z toho, že pojem,rozhodnutí' je označením technickým a že je třeba k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoli formy. Není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo zda případně věc vyřídil toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím, např. bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Takový akt může být podroben rovněž soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou, neboť právě tato skutečnost může vést ke zrušení takového „rozhodnutí“ (Jaroslav Bureš, Ljubomír Drápal, Zdenek Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, s. 1042)."

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce měl a mohl své výhrady proti závaznému stanovisku odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI, ať již obsahové či formálněprávní, uplatnit v žalobě směřující přímo proti tomuto podkladovému rozhodnutí. Přezkum zákonnosti tohoto úkonu orgánu ochrany přírody na základě námitek uplatněných žalobcem až v žalobě směřující proti stavebnímu povolení je za této situace vyloučen (§ 75 odst. 2 věta druhá s.ř.s.).

Tvrzení žalobce, že žalovaný se podle všeho ani nezatěžoval přezkumem závazného stanoviska odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI v režimu § 149 odst. 4 správního řádu a vše vyřídil sám, neodpovídá skutečnosti. Z obsahu spisového materiálu je patrno (a je to uvedeno i v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalovaný v odvolacím řízení v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu požádal Ministerstvo životního prostředí o potvrzení nebo změnu uvedeného závazného stanoviska. Ministerstvo životního prostředí na základě této žádosti svým stanoviskem ze dne 22.4.2008 č.j. 500/576/503 43/08 potvrdilo závazné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 3.8.2006 č.j. S-MHMP-223730/2006/1/OOP/VI. Totéž lze konstatovat i ve vztahu k závaznému stanovisku orgánu státní památkové péče (Magistrátu hl.m. Prahy, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu ze dne 25.7.2006 č.j. MHMP 222633/2006/Zem), které bylo postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu potvrzeno stanoviskem Ministerstva kultury ze dne 18.4.2008 č.j. 4240/2008.

Závěrem soud uvádí, že samotné konstatování žalobce, že v souzené věci „jde o mimořádně závažný zásah do dané lokality, a to včetně kácení a změny panoramatu, krajinného rázu, ale i urbanistických a architektonických charakteristik lokality,“ není žalobním bodem, na jehož základě by soud mohl přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť z něj není patrno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 odst. 1 písm. d/ s.ř.s.).

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Za splnění podmínek zakotvených v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání (žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jim mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. června 2012 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Naděžda Řeháková v. r. ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.