MSPH 10 A 106/2019-107

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně Mgr. Andrey Veselé v právní věci žalobců: a) Evropský investiční holdinga.s. sídlem Keplerova 218/6, Praha 1 zastoupena Mgr. Ing. Štěpánem Dražkou, advokátem sídlem Orlí 483/1, Brnob) G. F. c) M. F. oba zastoupeni Mgr. Tomášem Běhounkem, advokátem sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: I) Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1 II) Arcibiskupství pražské sídlem Hradčanské náměstí 56/16, Praha 1 III) U svatého Michala, a.s. sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1 zastoupena JUDr. Tomášem Rybářem, Ph. D., advokátem sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1 IV) J. J. V) S. W. VI)M. K. VII) T. W. B. zastoupen JUDr. Pavlem Musilem, Ph. D., advokátem sídlem Hellichova 458/1, Praha 1 VIII) A. S. zastoupena JUDr. Janem Fričem, advokátem sídlem Pod Hybšmankou 2818/3, Praha 5 v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného X, takto:

Žaloba žalobkyněa) se zamítá. Žaloba žalobcůb) a c) se zamítá.

Ve vztahu mezi žalobkynía) a žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Ve vztahu mezi žalobcib) a c) a žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Předmět sporu

V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 (dále jen „správní orgán I. stupně“) X, kterým byla umístěna stavba nazvaná X nacházející se na pozemcích parc. č. X, a pro tuto stavbu byla povolena výjimka z ustanovení čl. 8 odst. 2 vyhláškyč. 26/1999 Sb. HMP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „vyhláška o požadavcích na výstavbu“). Stavebníkem je osoba zúčastněná na řízení III (dále jen „stavebník“).

Fakticky se jedná o stavbu garáží s počtem 19 krytých stání a 6 stání na povrchu, sjezdové rampy a terasy s vyrovnávacím schodištěm, retenční nádrže a rozvodů inženýrských sítí. Stavba je inženýrsky propojena s objektem X. Soud nyní rozhoduje o dvou samostatných žalobách, z nichž první byla podána žalobkynía) a druhá byla podána společně žalobcib) a c); obě žaloby byly spojeny ke společnému projednání. Napadené rozhodnutí

Žalovaný nejprve shrnul, jak má umístěná stavba vypadat. Uvedl, že dokumentace pro územní rozhodnutí byla nejprve vypracována v roce 2014, a následně byla v říjnu roku 2015 vypracována revize dokumentace, která byla zpracována do konečné dokumentace z prosince 2015. V souladu s § 85 odst. 1 nařízeníč. 10/2016 Sb. HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, (dále jen „nařízeníč. 10/2016 Sb. HMP“) byla dokumentace posuzována podle vyhláškyč. 26/1999 Sb. HMP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „OTPP“).

Dále žalovaný zrekapituloval obsah závazných stanovisek nadřízených dotčených orgánů, která byla vydána v souladu s § 149 odst. 5 správního řádu pro účely rozhodnutí o odvolání.

Zaprvé bylo vydáno závazné stanovisko Ministerstva vnitra, generálního ředitelství hasičského záchranného sboru, z něhož vyplynulo, že požárně bezpečnostní řešení, které nahradilo předchozí navrhované řešení, je dostačující. Vzdálenosti od okolních staveb jsou z hlediska požární bezpečnosti dostatečné, a námitky odvolatelů týkající se požární bezpečnosti proto nebyly důvodné.

Závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví bylo potvrzeno prvostupňové závazné stanovisko na úseku ochrany veřejného zdraví. Odvolací námitky týkající se nadměrného hluku a zvýšení prašnosti v souvislosti s provozem garáží nebyly důvodné, protože ani v důsledku sporné stavby nedojde k překročení limitů stanovených právními předpisy. Posouzení prašnosti provozu pak do kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví nespadá.

Ministerstvo kultury vydalo postupně dvě potvrzující závazná stanoviska na úseku památkové péče. V prvním z nich dospělo k závěru, že nedůvodné byly též odvolací námitky, v nichž odvolatelé tvrdili, že stavba nekoresponduje s okolní architekturou a její umístění v rámci Pražské památkové rezervace je nepřípustné. Ve druhém, které se týkalo doplnění dokumentace pro územní řízení spočívající v redukci parkovacích stání, ministerstvo kultury uvedlo, že záměr je i nadále v souladu se zájmy památkové péče.

Dále se žalovaný vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami. Zejména uvedl, že stavba je v souladu s architektonickým charakterem území a jedná se o přípustné dotvoření stávající zástavby ve stabilizovaném území. Vzhledem k tomu, že se jedná o přízemní stavbu garáží, bylo namístě též povolit výjimku z odstupových vzdáleností podle čl. 8 OTPP. Tvrzení odvolatelů, že stavba představuje ohrožení okolní nemovitostí či snížení pohody bydlení a kvality životního prostředí, žalovaný považoval za nedůvodná, protože odvolatelé k většině svých tvrzení neuvedli podrobnosti a nepředložili podklady, o které se opírají.

Žalovaný připustil, že umisťovaná stavba zastaví vnitroblok se zelení v území, kde je dle územního plánu zeleň zvláště chráněna. Konstatoval však, že orgány ochrany životního prostředí existující zeleň označily za nehodnotnou. Jelikož je stavba umístěna s podmínkou, že se na její střeše bude nacházet zeleň, nedošlo k porušení ochrany zeleně ve vnitrobloku. Žaloby

III. b. Žaloba žalobcůb) a c)

Žalobcib) a c) ve společné žalobě zaprvé namítli, že stavba není v souladu s územním plánem. Tak tomu je zaprvé proto, že byla umístěna v území označeném jako všeobecně obytné. Garáže však nemusí být užívány obyvateli stavby X, která je v současné době zchátralá. Její rekonstrukce přitom v řízení posuzována nebyla. Zadruhé žalobci uvedli, že se nejedná o přípustnou stavební činnost ve stabilizovaném území. Zatřetí namítli, že je stavba umisťována v ploše se zvláštní ochranou zeleně ve vnitrobloku. Dle názoru žalobců tato skutečnost paušálně brání jakékoliv výstavbě ve vnitrobloku.

Dle názoru žalobců je umístění stavby nezákonné také proto, že je v rozporu s obecnými cíli územního plánování.

Dále žalobci zpochybnili postup žalovaného při přezkumu závazných stanovisek. Dle žalobců mělo postupem dle § 149 odst. 6 dojít na základě jejich odvolání k přezkumu závazných stanovisek na úseku dopravy, životního prostředí a územního plánování. V případě prvostupňových závazných stanovisek, která v odvolacím řízení řádně přezkoumána byla, žalobci namítli, že tato závazná stanoviska postrádala odůvodnění, a tedy jsou nepřezkoumatelná.

Žalobci také zpochybnili výjimku z odstupu mezi stavbami, která byla prvostupňovým rozhodnutím udělena. Stavba žalobců je ohrožena vyšší hlučností, prašností, zastíněním, a požárním nebezpečím. Z těchto důvodů nebylo namístě výjimku udělit. V obdobných příčinách žalobci spatřovali zásah do své pohody bydlení a snížení úrovně životního prostředí v lokalitě.

Žalobci také namítli, že stavba nebyla řádně připojena na pozemní komunikaci rozhodnutím silničního správního úřadu.

Konečně žalobci uvedli, že prvostupňové územní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože pouze převzalo argumentaci stavebníka. Vyjádření žalovaného k žalobám

Žalovaný navrhl, aby byly žaloby zamítnuty. Ve stručném vyjádření zejména odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nad jeho rámec uvedl, že postupoval zcela správně, když sám nepřezkoumával správnost závazných stanovisek vydaných v odvolacím řízení. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou cituje žalobkyněa), vyplývá pravý opak toho, co žalobkyně tvrdí. Pokud odvolací orgán pouze odkáže na odůvodnění odvolacích závazných stanovisek, případně z nich cituje, nezatíží své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Ústní jednání

Dne 28. 1. 2021 se ve věci konalo ústní jednání. Všichni účastníci řízení setrvali na stanoviscích prezentovaných již v jejich písemných podáních. Osoby zúčastněné na řízení VII a VIII podpořily argumentaci žalobců.

Soud nejprve shrnul podstatný obsah správního spisu vedeného stavebními úřady. Obsah správního spisu se jako důkaz před soudem neprovádí.

Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno územní rozhodnutí a rozhodnutí o povolení výjimky Úřadu městské části Praha 1 X.

V rámci odvolacího řízení byla vydána závazná stanoviska Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR X, Ministerstva zdravotnictví X, a Ministerstva kultury X. Těmito závaznými stanovisky byly přezkoumány odvolací námitky týkající se prvostupňových závazných stanovisek a tato stanoviska byla potvrzena.

Součástí správního spisu je projektová dokumentace zpracovaná X a její doplnění ze dne 9. 11. 2015. Součástí dokumentace je i studie osvětlení a oslunění okolních nemovitostí zpracovaná v srpnu 2015 X.

Soud si dále od Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy vyžádal správní spis týkající se prvostupňových závazných stanovisek na úseku požární ochrany. Součástí tohoto spisu jsou dvě verze požární dokumentace – jednak verze z června 2014, k níž bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko X, a upravená verze označená jako X, byla předmětem závazného stanoviska X.

Soud k návrhu stavebníka provedl důkaz usnesením Úřadu městské části Praha 1 X, jímž bylo přerušeno stavební řízení ke stavbě X až do doby skončení řízení o umístění stavby X.

Žalobcea) žádné návrhy na dokazování nad rámec správního spisu neučinil.

Soud zamítl návrhy žalobcůb) a c) na provedení důkazů náhledem místní situace z Google Maps, výpisy z katastru nemovitostí k dotčeným pozemkům, informací z internetových stránek Technické správy komunikací hl. m. Prahy, místním šetřením a územním plánem hl. m. Prahy. Charakter lokality byl dostatečně seznatelný z podkladů ve správním spise, a další dokazování k této otázce by tudíž bylo nadbytečné. Územní plán je právním předpisem, který jako důkaz není třeba provádět. Posouzení věci Městským soudem v Praze

Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 s. ř. s.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Žaloby nejsou důvodné.

VI. 2. Žalobní body uplatněné žalobcib) a c)

Soulad umisťované stavby s územním plánem

Žalobcib) a c) – v této části odůvodnění rozsudku dále označováni jen jako „žalobci“) – mají za to, že umisťovaná stavba je v rozporu s územním plánem, a to z několika důvodů.

Zaprvé dle žalobců stavba svým účelem odporuje povaze daného území OV – všeobecně obytné. Žalobci nesouhlasí s žalovaným, že garáže budou využívány pro obyvatele přilehlého bytového domu X, neboť tento dům je zchátralý a předmětem řízení není jeho revitalizace. Těmto námitkám však nelze přisvědčit. Rozhodující je, že ve výroku územního rozhodnutí je stanoven účel stavby „dovybavení stávajícího památkově chráněného objektu s funkcí bydlení“. Pokud by tedy stavba garáží měla být v budoucnu využívána za jiným účelem, než zajištění dopravy v klidu pro obyvatele domuč. p. 112, jednalo by se o porušení účelu stavby. Tím by měly být obavy žalobců rozptýleny.

Stavebník deklaruje, že zamýšlí dům X revitalizovat tak, aby byl znovu využitelný pro bydlení. Žalobci mají pravdu, že revitalizace domu předmětem územního řízení o umístění stavby nebyla. To je však přirozené, protože dům X již stojí, a není tedy třeba povolovat jeho umístění. Rekonstrukce tohoto domu jistě bude vyžadovat vydání stavebního povolení, o nějž stavebník již zažádal. Jak ovšem vyplývá z usnesení Úřadu městské části Praha X, stavební řízení bylo přerušeno právě do doby, než bude pravomocně umístěna stavba garáže. Je zřejmé, že jinak by ve stavebním řízení týkajícím se rekonstrukce domu nebylo možné posoudit vyřešení dopravy v klidu. Postup stavebníka a stavebního úřadu spočívající v tom, že nejprve samostatně rozhodnuto o umístění stavby garáže, a až následně se bude rozhodovat o stavebním povolení pro rekonstrukci bytového domu, byl tedy správný a jediný možný.

Žalobci nijak nezpochybnili, že bude-li stavba garáží využívána pro zajištění potřeb obyvatel domu X, bude v souladu s daným územím, a soud se tedy touto otázkou více nezabýval.

Žalobci dále namítli, že je stavba nepřípustně umístěna ve stabilizovaném území. Podle přílohyč. 1, oddílu 7, pododdílu 7a, bodu 3 regulativů funkčního a prostorového uspořádání území hl. m. Prahy pro stabilizované území platí, že „z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře.“

Nyní posuzovaná stavba představuje dotvoření a rehabilitaci stávající struktury. Jak bylo vyloženo výše, stavba garáží není samoúčelná, ale má umožnit opětovné využití zchátralého domu X pro bydlení. Je zřejmé, že s ohledem na vývoj společenských poměrů v současné době platí, že po rekonstrukci bytového domu budou jeho obyvatelé potřebovat místa pro parkování svých motorových vozidel, a tuto otázku je tedy třeba (i v zájmu vlastníků okolních nemovitostí) uspokojivě vyřešit. Zřízení přizemní budovy garáže ve vnitrobloku, která žádným podstatným způsobem nenaruší strukturu zástavby, za takové řešení považovat lze.

Tvrzení žalobců, že se v okolí domu nachází 110 parkovacích míst, na tomto závěru samo o sobě nic nemění. Zaprvé žalobci netvrdili nic o průměrné obsazenosti těchto míst. Podstatnější však je, že pro závěr, že stavba garáží představuje dotvoření stávající urbanistické struktury, není třeba prokázat, že je tato stavba zcela nezbytná. Postačí, že se jedná o stavbu vhodnou k zabezpečení potřeb obyvatel přilehlého revitalizovaného bytového domu.

Totéž platí ve vztahu k tvrzení žalobců, že stavba představuje nepřípustnou rozsáhlou stavební činnost. Je zřejmé, že stavba garáže nebude zanedbatelná, o další rozsáhlou výstavbu ve smyslu výše citovaného ustanovení regulativů funkčního využití se však nejedná. Za takovou výstavbu by bylo možné považovat jen funkčně zcela nové stavby, které by poměry v území zásadním způsobem měnily a nedotvářely je. Garáže, jejichž účelem je zajištění dopravy v klidu pro obyvatele již existujícího bytového domu, který bude rekonstruován, takovou novou výstavbou nejsou. Je tedy třeba uzavřít, že umístění stavby ve stabilizovaném území je v souladu se stanovenými regulativy.

Konečně žalobci namítli, že ve výkresuč. 31 územního plánu hl. m. Prahy je území stavby označeno jako vnitroblok se zvýšenou ochranou zeleně“. Dle názoru žalobců z tohoto důvodu ve vnitrobloku nelze umístit žádnou stavbu.

Soud se žalobci souhlasí, že umístění stavby ve vnitrobloku se zvýšenou ochranou zeleně má být výjimečné. Regulativy územního plánu však nestanoví, že by taková plocha byla absolutně nezastavitelná. Dle názoru soudu je třeba zvážit hodnotu zeleně ve vnitrobloku na straně jedné a povahu stavby na straně druhé, a na tomto podkladě posoudit přiměřenost zastavění vnitrobloku. Žalovaný toto posouzení řádně provedl.

Zaprvé je třeba upozornit, že stávající zeleň ve vnitrobloku není příliš hodnotná. Jak vyplývá z vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odboru životního prostředí X jedná se o zanedbatelné území bez kvalitní zeleně. Kácení stromů bylo povoleno samostatným rozhodnutím Úřadu městské části Praha 1 X, které nyní soud nepřezkoumává, a v jehož odůvodnění se uvádí, že zahrada ve vnitrobloku je dlouhodobě neudržovaná, je zarostlá náletovými dřevinami a nacházejí se v ní stromy, které nemají vysokou sadovnickou hodnotu. Je tudíž zřejmé, že hodnota zeleně ve vnitrobloku je dle orgánů ochrany přírody poměrně nízká. Žalobci neuplatnili žádná konkrétní tvrzení podložená důkazy, z nichž by vyplynul opak.

Umístěná přízemní stavba tuto nekvalitní zeleň sice nahradí, bude však sama pokryta zelení včetně vysazených stromů. Tato podmínka vyplývá i z výroku územního rozhodnutí. Lze tedy konstatovat, že z hlediska ochrany zeleně umístění stavby v území nezpůsobí prakticky žádnou negativní změnu. Nejedná se o situaci srovnatelnou například s umístěním několikapatrové stavby ve vnitrobloku, která by zeleň bez jakékoliv náhrady odstranila. Požadavek žalobců, aby bylo přesněji stanoveno, jakými rostlinami má být střecha stavby přesně osazena, soud vzhledem k povaze dosavadní zeleně ve vnitrobloku nepovažuje za důvodný.

Žalobní body namítající nesoulad umisťované stavby s územním plánem tedy nejsou důvodné.

Námitka rozporu stavby s obecnými cíli územního plánování

Žalobci tvrdili, že stavba nemůže být umístěna pro rozpor s obecnými cíli územního plánování dle § 18 odst. 4 stavebního zákona, tedy se zájmem na ochraně a rozvoji přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území. Soud konstatuje, že tento žalobní bod žalobci uplatnili jen nanejvýš obecně. Účelem uvedeného ustanovení není abstraktní posouzení každé stavby z hlediska obecných cílů územního plánování. Tyto cíle se projevují v konkrétních pravidlech uvedených jinde ve stavebním zákoně, v prováděcích předpisech a jiných zvláštních předpisech. V míře, v níž žalobci zpochybňovali soulad stavby s těmito konkrétními pravidly, soud jejich námitky posoudil. Nelze však paralelně vedle toho zkoumat, zda je stavba v souladu s obecnými cíli územního plánování.

Tvrzené vady řízení ve vztahu k závazným stanoviskům

Žalobci namítli, že měl žalovaný postupem podle § 149 odst. 6 správního řádu (dříve § 149 odst. 5 správního řádu) nechat přezkoumat závazná stanoviska „na úseku územního plánování, na úseku ochrany životního prostředí, a na úseku dopravních agend“.

Pokud jde o úsek ochrany životního prostředí, opíralo se prvostupňové rozhodnutí o vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy X. Z obsahu tohoto vyjádření je však zřejmé, že se o závazné stanovisko nejedná, a z povahy věci tedy nemohlo být podrobeno přezkumu v odvolacím řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu. Totéž platí pro vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odboru životního prostředí X. Žalovaný se tedy z povahy věci nemohl dopustit vady řízení, když nevyžádal od nadřízených orgánů odvolací závazná stanoviska k uvedeným vyjádřením.

Na úseku dopravních agend skutečně bylo vydáno závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy X. Z odvolání žalobců však není zřejmé, že by závěry tohoto závazného stanoviska jakkoliv zpochybňovali. Ani v žalobě žalobci neupozornili na žádnou konkrétní odvolací námitku, která by se tohoto závazného stanoviska týkala. Pokud závazné stanovisko nebylo předmětem odvolacích námitek, neměl žalovaný důvod vyžádat odvolací závazné stanovisko podle § 149 odst. 6 správního řádu.

Dále žalobci uvedli, že prvostupňová závazná stanoviska na úseku zdravotnictví a požární bezpečnosti nebyla dostatečně odůvodněna. V tom soud s žalobci souhlasí, protože prvostupňová závazná stanoviska vydaná na těchto úsecích skutečně neobsahují žádná odůvodnění, a tudíž jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Tyto vady však byly postupem podle § 149 odst. 6 správního řádu zhojeny odvolacími závaznými stanovisky Ministerstva zdravotnictví X, a Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR X. Tato odvolací závazná stanoviska již přezkoumatelná odůvodnění obsahují.

Vzhledem k tomu, že § 149 odst. 6 správního řádu neumožňuje nadřízenému orgánu nic jiného, než prvostupňové závazné stanovisko buď změnit, anebo potvrdit, nemohly nadřízené orgány v odvolacím řízení učinit nic jiného, než samy doplnit odůvodnění prvostupňových stanovisek. Zrušení vadných prvostupňových stanovisek a vydání nových správní řád neumožňuje. Postup nadřízených dotčených orgánů byl tedy správný a nepředstavoval vadu řízení.

Povolení výjimky z minimálního odstupu staveb

Prvostupňovým rozhodnutím byla mimo jiné pro stavbu povolena výjimka z minimálních odstupů staveb podle čl. 8 odst. 2 OTPP. Podle § 169 odst. 2 stavebního zákona lze výjimku v jednotlivém případě povolit „pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby“.

Soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že odstupy mezi bytovými stavbami jsou primárně určeny pro odstupy mezi dvěma stavbami pro bydlení a pro ostatní stavby se použijí jen obdobně. Stavba garáže byla umístěna tak, že bude svou výškou v zásadě odpovídat výši ohradní zdi mezi pozemkem stavby a pozemkem, na němž se nachází stavba žalobců. Striktní dodržení odstupových vzdáleností by v případě přízemní stavby postrádalo smysl.

Žalobci neupozornili na žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že povolením výjimky dojde k ohrožení bezpečnosti, zdraví, života osob nebo sousedních pozemků a staveb. Omezili se jen na obecné obavy, které opakovali i v jiných částech žaloby, dle nichž stavba vytvoří požární nebezpečí, dojde k nepřiměřenému zastínění okolních pozemků a narušení pohody bydlení (k tomu srov. níže). Jelikož však tvrzení žalobců zůstala jen na vysoké míře obecnosti a nebyla podložena žádnými důkazními návrhy, nebylo možné považovat je za prokázaná.

Žalovaný naopak ve svém rozhodnutí předestřel přesvědčivé argumenty, proč v daném případě bylo namístě výjimku povolit. Stavba garáže je vhodným doplněním daného území, díky němuž bude možné obnovit původní funkci budovy X. Jelikož se jedná pouze o nízkou pomocnou budovu, nemůže nedodržením odstupových vzdáleností stanovených pro obytné budovy dojít k nepřiměřenému narušení práv vlastníků sousedních staveb.

Soud tedy uzavírá, že správní orgány se při povolení výjimky nedopustily vybočení z mezí správního uvážení. Povolení výjimky v daném případě bylo odůvodněno konkrétními okolnostmi věci a nebylo svévolné. Důvody, pro které dle § 169 odst. 2 stavebního zákona nelze výjimku povolit, nebyly ze strany žalobců prokázány. Napojení na pozemní komunikaci

Žalobci se mýlí v tvrzení, že podmínkou umístění stavby mělo být její napojení na pozemní komunikaci rozhodnutím silničního správního úřadu podle § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Takové rozhodnutí se vyžaduje k „připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci“. V nyní projednávané věci však umísťovaná stavba s žádnou komunikací nesousedí, a o jejím připojení na ni tedy nelze uvažovat. Přístup ze stavby k pozemní komunikaci dle projektové komunikace zajištěn je, a to skrze průjezd v bytovém domě, jemuž má stavba sloužit. Dům X již stojí, na pozemní komunikaci napojen je, a žádné další rozhodování silničního správního úřadu tedy není nutné.

Žalobci v obecné rovině zpochybnili, že tyto průjezdy budou skutečně k dispozici. Není však zřejmé, co touto argumentací sledují. Vlastník umisťované stavby garáží a přímo sousedící stavby domu, které spolu budou funkčně provázány, by stěží měl důvod nastolit takový stav, kdy garáže nebudou z pozemní komunikace přístupné, neboť tím by se staly nepoužitelnými. I kdyby však k takové nanejvýš nepravděpodobné situaci došlo, není jasné, jak by se dotýkala práv žalobců. Narušení pohody bydlení žalobců

Žalobci také namítali narušení pohody bydlení v jejich nemovitosti a snížení hodnoty životního prostředí. Podle čl. 4 odst. 1 OTPP musí umisťovaná stavba odpovídat „požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí“.

Zaprvé žalobci zpochybnili míru hluku. Uznali, že hluková studie, která je součástí projektové dokumentace, tyto pochybnosti nepotvrzuje. Uvedli však, že „i přes předloženou studii mají důvodnou obavu, že … bude celkový kumulovaný hluk v daném místě překračovat povolené limity“. Tuto námitku žalobci nijak dále nekonkretizovali ani k ní nenavrhli důkazy, a tedy ji soud nepovažoval za důvodnou.

Dále žalobci tvrdili, že v důsledku provozu garáží dojde ke zvýšení hluku a prašnosti v území. Ani zde však žalobci neuplatnili žádná konkrétnější tvrzení a nenavrhli důkazy. Soud konstatuje, že součástí projektu garáží je zajištění jejich odvětrání. Za situace, kdy žalobci neupozornili na žádné konkrétní okolnosti, kvůli kterým by měla být jejich nemovitost dotčena zvýšenou mírou imisí z provozu garáží, nebylo možné jejich tvrzené považovat za důvodné.

Totéž platí o zcela obecném tvrzení, že dojde k zastínění budovy vlastněné žalobci nad přijatelnou míru. Žalobci neuvedli k zastínění nic bližšího, nenavrhli k němu žádné důkazy, a tedy jejich tvrzení zůstalo neprokázáno. Součástí správního spisu je studie osvětlení a oslunění okolních nemovitostí zpracovaná v srpnu 2015 X. Z této studie vyplývá, že v důsledku umisťované stavby k zastínění žádných okolních pozemků nedojde. Pokud žalobci závěry této studie nijak nezpochybnili, považoval soud její závěry za nevyvrácené.

K námitce, že pohoda bydlení bude snížena odstraněním zeleně, soud odkazuje na úvahy výše týkající se ochrany zeleně dle územního plánu. Jeví se, že pokud dosavadní nekvalitní zeleň bude nahrazena zelení na střeše přízemní stavby garáže, nemůže dojít k vážnému zásahu do pohody bydlení žalobců.

Žalobci také namítli, že dojde k narušení jejich soukromí. Vzhledem k tomu, že budova garáže nebude mít žádná okna směřující vůči stavbě žalobců, toto tvrzení není důvodné. Případný není ani odkaz na otvor ve střeše garáže, z něhož mají vyrůstat stromy. Tento otvor nelze označit jako „střešní okno“, jak to činí žalobci, a stěží si lze představit, jak by se mohl dotknout soukromí obyvatel okolních domů. Naopak platí, že vysazení stromů na střeše garáže přispěje k zachování zdravého životního prostředí, což žalobci v jiných svých námitkách požadují. Ohrožení stavby žalobců

Žalobci také namítli, že jejich stavba může být ohrožena vsakováním vod z umístěné stavby. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí tímto tvrzením zabýval a konstatoval, že odvod dešťové vody z umístěné stavby je zajištěn přímo na jejím pozemku, a k ohrožení okolních staveb tudíž nemůže dojít. Žalobci tento závěr zpochybnili jen velmi obecným tvrzením, že se závěrem žalovaného nesouhlasí. Vyslovení obecných obav nepodpořených konkrétními důkazními návrhy však důvodnost žaloby založit nemohlo.

Námitka nepřezkoumatelnosti prvostupňového územního rozhodnutí

V samém závěru žaloby žalobci velmi stručně namítli, že prvostupňové územní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť stavební úřad převzal argumentaci stavebníka. S tímto tvrzením se soud neztotožňuje. V obecné rovině lze říci, že prvostupňové rozhodnutí odpovídá požadavkům na své odůvodnění, neboť z něj je zřejmé, jakými úvahami se správní orgán I. stupně řídil a jaké učinil závěry. Na žádné konkrétní nedostatky žalobci neupozornili, a tedy se jimi soud nemohl zabývat.

I kdyby odůvodnění prvostupňového rozhodnutí určitými nedostatky trpělo, mohl jeho argumentaci doplnit žalovaný ve svém rozhodnutí. Předmětem soudního přezkumu je primárně právě rozhodnutí o odvolání, jehož nepřezkoumatelnost žalobci netvrdili a ani soud ji z úřední povinnosti neshledal. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

Jelikož žádný z uplatněných žalobních bodů nebyl důvodný, zamítl soud obě žaloby podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žádný z žalobců v nyní projednávané věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení proto nemá nikdo z nich.

Poslední výrok je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s. ř. s., dle nějž má osoba zúčastněná na řízení právo jen na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Jelikož soud v nyní projednávané věci osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil, nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 28. leden 2021

JUDr. Ing. Viera Horčicováv. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu