MSPH 30 CO 407/2021-205

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. jméno příjmení a soudce Mgr. jméno příjmení ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; Ing. jméno příjmení, datum narození, ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; Ing. jméno příjmení, datum narození, ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 16 C 173/2020-169,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno jméno.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že řízení se částečně zastavuje ohledně požadovaného příslušenství ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od datum do zaplacení (výrok II.) a dále k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částka s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. To mělo žalovanému vzniknout tím, že platil žalobkyni na základě rozhodnutí soudu na výživné manželky částka měsíčně, mimo jiné i v době od datum do datum, ačkoli následně byla taková povinnost rozhodnutím odvolacího soudu ve věci výživného zrušena. příjmení v daném období zaplacená tak byla v konečném důsledku plněna bez právního důvodu. Žalobce takto zaplatil částka, z toho částka bylo započteno na dluh za měsíc číslo a zbytek částka požadoval po žalované vrátit naposledy upomínkou ze dne datum.

3. Soud prvního stupně rozhodl v nepřítomnosti žalované postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. při jednání konaném dne datum, když žalovaná žádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, které však soudu nedoložila. Pokud namítala místní nepříslušnost soudu prvního stupně, konstatoval, že tak neučinila při prvním úkonu v dané věci a navíc má žalovaná trvalé bydliště v obec a číslo, což koresponduje i s údajem v lékařských zprávách.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 10 C 1/2015-385, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 54 Co 294/2017-708, tak, že žalobce byl povinen platit žalované na výživu částka měsíčně, avšak jen do datum. Žalobce však v době mezi rozhodnutím soudu I. a II. stupně platil částku částka měsíčně i v době od datum do datum Tyto platby v celkové výši částka byly prokázány výpisy z účtu žalobce. Poté, co částka bylo započteno na dluh za číslo, žalobce opakovaně vyzval žalovanou k vrácení přeplatku ve výši částka, avšak bezvýsledně.

5. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2991 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a žalobě vyhověl, když plnění poskytnutá žalobcem žalované po datum jsou bezdůvodným obohacením vzniklým plněním bez právního důvodu, respektive na základě právního důvodu, který odpadl. Žalobci přiznal i příslušenství dle § 1970 o. z., a to od datum do zaplacení, když ohledně příslušenství za dobu od datum do datum řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, nejprve v blanketové podobě, následně je ještě doplnila. Rozhodnutí napadla v plném rozsahu, včetně výroku o částečném zastavení řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že jí odepřel poučení podle § 119a o. s. ř. a ještě před rozhodnutím v dané věci ji neinformoval o tom, jaké skutkové závěry z provedeného dokazování vyvodil. Rovněž měla za to, že měla být vyzvána podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a to vzhledem k omluvě ze zdravotních důvodů. Žalovaná rozhodně nesouhlasila s tím, že by se k žalobě nevyjádřila. V této souvislosti poukazovala na svoji žádost o přerušení řízení a na skutečnosti tam uváděné. Dále namítala, že přijaté plnění ze strany žalobce nemohlo představovat bezdůvodné obohacení, když finanční prostředky byly zasílány z příjmu od zaměstnavatele žalobce, společnosti právnická osoba, a ty jednoznačně patří do společného jmění účastníků. Navíc z těchto prostředků hradila náklady na služby – vodu, teplo, elektřinu, internet a pojištění bytové jednotky číslo na adrese V obec a číslo v obec a číslo, tedy za bytovou jednotku, která je rovněž ve společném jmění účastníků. Činila tak poté, co se z tohoto bytu odstěhovala. Těmito skutečnostmi se však soud prvního stupně nezabýval. Poukazovala také na svůj zdravotní stav – výhřez ploténky, který dokládala lékařskou zprávou z magnetické rezonance ze dne datum. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobou zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná opakovaně v odvolacím řízení žádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, s tímto návrhem však neuspěla, jak bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 407/2021 - 196 dne datum rozhodnutí.

8. Žalobce navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud nařídil ve věci jednání na datum, žalovaná byla k tomuto jednání předvolána zásilkou jednak adresovanou na adresu jejího trvalého bydliště V obec, obec a číslo, a poté co se tato zásilka vrátila odvolacímu soudu s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku v domě, pak bylo předvolání k tomuto jednání vyvěšeno na úřední desce dne datum, svěšeno pak bylo datum, čímž nastala zákonná fikce doručení. Žalovaná se k odvolacímu soudu nedostavila, svojí nepřítomnost u odvolacího soudu nijak neomluvila, o odročení jednání nežádala. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a také on projednal odvolání proti napadenému rozsudku v nepřítomnosti žalované.

10. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná reagovala na žalobu návrhem na přerušení řízení ze dne datum. V něm bez bližší specifikace tvrdila, že žalobce jí dluží v rámci vypořádání společného jmění manželů minimálně částka s tím, které zahrnují i právě žalovanou částku. Odkazovala na příjmy žalobce v období od 1/ 2013 do 6/ 2020 ve výši cca částka s tím, že ona sama měla v té době cca částka. Dále namítla, že v řízení o výživné pro manželku jí odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši částka, ačkoliv žalovaná nemá finanční prostředky k zajištění základních životních potřeb. Tvrdila, že proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. 54 Co 294/2017-708, podala dovolání. Navrhla proto rozhodnutí v dané věci přerušit do skončení dovolacího řízení ve věci výživného manželky. Další její podání v dané věci se týkala ustanovení jí advokáta na náklady státu. Jiná tvrzení k věci samé před soudem prvního stupně neuváděla. Teprve podáním z datum vznesla námitku místní nepříslušnosti. Dalším podáním z téhož dne doplnila, že se ke dni podání žaloby zdržovala v okresu obec; přesnou adresu neuvedla, a to ani na základě výzvy soudu. Elektronickým podáním ze dne datum s platným elektronickým podpisem požádala o omluvu ze zdravotních důvodů z jednání nařízeného na datum s tím, že do 30 dnů odůvodní námitku místní příslušnosti, vyjádří se k žalobě a označí důkazy a svědky. Uvedla, že na obec a číslo se nezdržuje od listopadu 2016, odkazovala na zprávu z akutní neurologické ambulance, kterou zašle dodatečně. Dne datum pak proběhlo jednání v nepřítomnosti žalované, když soud prvního stupně měl námitku místní nepříslušnosti za nedůvodnou a opožděnou, omluvu žalované za nedoloženou. Po vydání rozhodnutí ve věci byl následně doručen do spisu ambulantní nález primáře MUDr. jméno příjmení, potvrzující datum vyšetření dne datum, podle kterého žalovaná opakovaně trpí silnými bolestmi v dolní části zad, v hrudně-bederní krajině, je jí doporučen klidový režim a předepsána analgetika. Tato zpráva byla doručena soudu datum až ve 21 hodin 28 minut.

11. Protože se žalovaná nedostavila řádně a včas k soudu prvního stupně, svoji neúčast u soudu sice omluvila, avšak o odročení jednání výslovně nepožádala, navíc důvodnost své omluvy doložila až dodatečně, soud prvního stupně nepochybil, pokud jednal v její nepřítomnosti a o věci rozhodl. Žalovaná se tak uvedeným postupem připravila o možnost poučení podle § 119a o. s. ř., k němuž dochází jen při jednání soudu.

12. Žalovaná v řízení netvrdila (nebránila se), že by jí plnění v žalované výši nebylo poskytnuto. Navíc v řízení byl prokázán opak, tedy úhrada výživného žalobcem žalované ve výši částka za období, kdy tento nárok již žalovaná neměla. Žalovaná neuvedla žádné konkrétní tvrzení na podporu toho, že nejde o bezdůvodné obohacení. Netvrdila žádný právní důvod, který by ji opravňoval žalovanou částku přijmout a ponechat si ji. Za takové tvrzení pak nelze považovat ani konstrukci žalované o tom, že žalobce jí na vyrovnání SJM dluží nejméně částka, což konstruuje toliko z porovnání výdělků jich obou v letech 2013 – 2020, a to tím spíše, že k tomu nic bližšího neuvedla. I kdyby žalovaná měla vůči žalobci tuto pohledávku, pak sama existence takové tvrzené pohledávky žalované vůči žalobci neznamená zánik pohledávky žalobce vůči žalované. Žalovaná v řízení neuplatnila námitku započtení, ani netvrdila, že by takovou námitku uplatnila mimo řízení.

13. Pokud jde o tvrzení žalované o tom, že finanční prostředky vynaložila na financování nákladů bydlení a provozu společné nemovitosti účastníků, ačkoliv danou nemovitost ani neužívala, tato vznesla žalovaná poprvé až v odvolacím řízení, proto jde o procesně nepřípustné novoty, k nimž odvolací soud nemohl přehlédnout. Navíc jde o tvrzení, která nejsou s to zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Taková skutečnost by vedla pouze k závěru o případné pohledávce žalované vůči žalobci, což bez dalšího nemá vliv na existenci žalované pohledávky. Také tvrzení o tom, že sporné prostředky byly zasílány zaměstnavatelem žalobce a tedy patří do SJM, nemůže vést k závěru, že na straně žalované bezdůvodné obohacení nevzniklo. Byť existuje SJM účastníků, mohou vznikat vzájemné nároky mezi manžely, jako je tomu např. u výživného manžela, byť toto výživné je povinným manželem hrazeno z jeho příjmů, které jsou (zpravidla) součástí SJM. Obdobný závěr je třeba přijmout i u nároku manžela na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotil každý zvlášť a ve vzájemných souvislostech postupem podle § 132 o. s. ř. a vyvodil pak správný závěr o skutkovém stavu, který také správně posoudil po stránce právní. V řízení bylo prokázáno, že původně stanovená vyživovací povinnost ze strany soudu prvního stupně uložená žalobci vůči žalované byla korigována následným rozhodnutím odvolacího soudu, a v důsledku těchto okolností došlo k přeplacení na výživném ze strany žalobce vůči žalované o částku částka. Žalovaná tuto částku na opakované výzvy žalobci nevrátila, proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud takto přijaté plnění žalovanou posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu výše citovaného ustanovení občanského zákoníku a žalobě zcela vyhověl, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení, které přisoudil žalobci, tak jak požadoval od datum, což koresponduje s předžalobní výzvou ze dne datum.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval původně příslušenství za dobu dřívější, avšak v tomto smyslu vzal částečně žalobu zpět, soud prvního stupně také nepochybil, pokud řízení částečně zastavil postupem podle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. Žalovaná nebyla oprávněna brojit proti částečnému zpětvzetí žaloby, k němuž došlo ještě před jednáním ve věci samé. I kdyby se tak stalo později, žalovaná v odvolání netvrdila, natož pak aby doložila vážný důvod, pro který by nemělo být řízení částečně zastaveno ohledně příslušenství původně požadovaného žalobcem za období datum do datum, proto v této části shledal odvolací soud její odvolání jako neopodstatněné.

16. Nedůvodné je i odvolání do výroků II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, když rozhodnutí soudu o věci samé i o nákladech řízení mezi účastníky je věcně správné. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, který soud prvního stupně odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., pak je třeba pro úplnost dodat, že výrok je třeba podřadit pod § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť na částečné zastavení řízení je třeba nahlížet jako na částečný neúspěch žalobce, avšak jen v nepatrné míře. Žalobci tak právem náleží plná náhrada nákladů řízení, které mu před soudem prvního stupně vznikly a které tento soud také správně vyčíslil - v tomto směru lze odkázat na písemné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Následně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta za účast na jednání odvolacího soudu ve výši částka, 1× režijní paušál částka, to vše podle §§ 7, 11 a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, celkem částka a spolu s 21% DPH pak částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).