MSPH 11 CO 138/2021-213

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. října 2020, č.j. 13 C 193/2018 - 71,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu číslo o 2 pokojích, kuchyni a příslušenství, ve 4. podlaží domu adresa, ulice, obec a číslo, k.ú. obec, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne datum , č.j. MHMP 1216166/2018, sp. zn. S - MHMP číslo 2016, je neoprávněná.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že výpověď z nájmu bytu číslo o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství, ve čtvrtém podlaží domu adresa, ulice v obec a číslo, katastrální území Staré Město, kterou dala žalobkyně žalované (správně má být žalovaná žalobkyni – poznámka odvolacího soudu) dopisem ze dne datum , č. j. MHMP 1216166/2018, sp. zn. S-MHMP číslo 2016, doručeným žalobkyni dne datum, je neoprávněná (výrok I.), a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka (výrok II.).

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná je vlastníkem domu adresa na Staroměstském náměstí v obec a číslo, katastrální území Staré Město. Nesporným účastníci učinili, že na základě nájemní smlouvy ze dne datum se stal pan jméno jméno nájemcem bytu číslo o velikosti 2+1 ve 4. podlaží na dobu neurčitou. Uzavřením sňatku dne datum vznikl společný nájem bytu manžely a žalobkyně se stala v důsledku úmrtí jméno jméno dne datum výlučným nájemcem bytu. Žalobkyně nerozporuje skutková tvrzení žalované, že nájem a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu byly v roce 2018 hrazeny prostřednictvím účtu Ing. jméno příjmení, ani okolnost, že její nezletilí synové navštěvují školu v obec. Žalovaná dala žalobkyni výpověď z nájmu bytu ze dne datum, která jí byla doručena dne datum (na adresu adresa) podle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. pro hrubé porušení povinnosti spočívající v tom, že byt přenechala do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele, aniž sama v bytě trvale bydlí, a dále, že žalobkyně má 2 byty, když je spoluvlastnicí pozemku parcelní č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa, víceúčelová stavba na adrese adresa. Výpověď obsahuje poučení o době plynutí výpovědní doby, jakož i výzvu k vyklizení bytu, a právu vznést námitky a přezkoumání oprávněnosti. Ze zprávy právnická osoba s.r.o. a výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení, zjistil, že provedli šetření v obec na adrese adresa) zaznamenali osobu odpovídající popisu žalobkyně. Dvakrát (datum a datum) též prováděli šetření na adrese ulice a číslo. Na zvoncích u vchodu do domu nebyla jmenovka příjmení. Po zazvonění u společných vchodových dveří k bytům otevřel Ing. jméno jméno a uvedl, že v bytě číslo bydlí on, v protějším bytě bydlí jeho manželka. Potvrdil, že paní příjmení zde nebydlí. Nájem platí ze svého účtu, jsou v něm výlučně jeho osobní věci a byt číslo užívá na základě ústní dohody se žalobkyní. Žalobkyně vypověděla, že jméno jméno byl zaměstnán v obec, dokud byly děti malé, bydleli více v obec, nejstarší dcera začala chodit do školy v obec. jméno jméno byl přes týden v obec a žalobkyně s dětmi v obec, přes víkend jezdila za manželem. příjmení jméno jméno byl vážně nemocný, dohodli se, že může užívat i byt žalobkyně, který s jeho bytem sousedil. jméno jméno poskytl panu jméno kdysi peníze na rekonstrukci bytu a domluvili se, že tento dluh pan jméno uhradí formou úhrady nákladů spojených s předmětným bytem, a splatil jej v roce 2018. Žalobkyně do bytu docházela a užívala jej i její dcera jméno příjmení. Ta vypověděla, že nastoupila v roce 2016 na prezenční studium VŠE, bydlí v obec stále a v bytě občas přespávala, nyní bratr studuje vysokou školu, budou bydlet spolu. Ing. jméno jméno vypověděl, že je nájemcem bytu sousedícího s bytem žalobkyně a vlastní společnosti, které si od žalované pronajímají nebytové prostory, Old Town Square Hotel a restauraci„ U bílého koníčka“. Původně se jednalo o jeden, následně rozdělený, byt. ulice dveře jsou společné. V době své nemoci se dohodl se žalobkyní o užívání bytu, ten občas užívala i dcera žalobkyně, s panem jméno měl záměr byty rozšířit do půdy, což se nerealizovalo, avšak v té souvislosti mu jméno jméno poskytl finanční prostředky a dohodli se, že mu je bude vracet formou úhrady nákladů spojených s jeho bytem, což trvalo až do roku 2018. Svědek příjmení jméno příjmení uvedl, že byl přítelem jméno jméno, po jeho smrti byla žalobkyně s dětmi více v Nymburku, v bytě občas přespávali. Vždy počítali s tím, že v bytě budou bydlet děti, žalobkyně umožnila panu jméno byt užívat. Svědkyně příjmení jméno příjmení nájemkyně bytu ve stejné nemovitosti, si nevybavuje, že by někdy viděla žalobkyni. V domě bydlí 30 let, ale na chodbě skoro nikdy nikoho nepotká.

3. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle ust. § 3074 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2290 o.z. a § číslo odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 2276 o.z., dovodil, že prekluzivní lhůta byla zachována (výpověď byla žalobkyni doručena dne datum a žaloba byla soudu doručena dne datum). K prvnímu z výpovědních důvodů (dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z.) dovodil, že žalobkyně svědkovi jméno byt do podnájmu nepřenechala, jednalo se jen o sousedskou a přátelskou výpomoc v těžké situaci svědka jméno způsobené jeho závažným zdravotním stavem, ohledně úhrad nájemného uvedl, že se jednalo o splátky půjčky, nikoli o úhradu za podnájem. Vycházel z výpovědí svědků jméno, příjmení a jméno příjmení. Pokud jde o druhý uplatněný výpovědní důvod vlastnictví druhého bytu dovodil, že žalobkyně k bydlení více využívá nemovitost v Nymburku (zde má evidován trvalý pobyt, zde chodily děti na základní a střední školu), avšak nelze uzavřít, že by předmětný byt vůbec neužívala. To neprokazuje ani výpověď svědkyně příjmení příjmení, která uvedla, že„ na chodbě skoro nikoho nepotkává“. Všechny ostatní důkazy svědčí o (byť občasném) užívání bytu žalobkyní, resp. jejími rodinnými příslušníky; nelze přehlédnout obtíže s dojížděním spojené. Výpověď vyhodnotil jako neoprávněnou, přisvědčil žalované, že žalobkyně neohlásila včas změnu počtu osob užívajících byt (minimálně v případě dcery jméno příjmení), což je podle § 2272 odst. 1 o.z. závažným porušením povinnosti nájemce, avšak touto okolností výpověď žalované odůvodněna nebyla. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Vytýká soudu I. stupně, že učinil nesprávná skutková zjištění. Upozornil na rozpory ve výpovědích, kdy k dotazu, z jakého důvodu hradil Ing. jméno nájemné, žalobkyně uvedla, že to bylo z důvodu půjčky, kterou poskytl ještě její manžel, na základě písemné smlouvy o půjčce, kterou se zavázala doložit, což neučinila. Soud I. stupně tuto skutečnost dále nezjišťoval a s tímto chybějícím důkazem se v odůvodnění nijak nevypořádal. Žalobkyně nebyla schopna určit, kdo je paní příjmení. Další rozpory jsou ohledně rotopedu, kdy žalobkyně tvrdila, že je ve vlastnictví Ing. jméno, její dcera jméno tvrdila, že jde o přístroj v jejich vlastnictví. Žalovaný namítá nevěrohodnost výpovědí svědků příjmení jméno a MVDr. příjmení, které byly konzultovány se žalobkyní před jednáním, o čemž svědčí závěrečný návrh připravený před jednáním, z něhož plyne, že žalobkyně věděla, co budou svědci vypovídat. JUDr. příjmení, která bydlí v nemovitosti 30 let, nikdy žalobkyni nepotkala a naopak uvedla, že ve 3. p. bydlí Ing. jméno. Soud I. stupně se nevypořádal se skutečností, že zvonek nebyl označen jménem žalobkyně. O přenechání bytu do podnájmu Ing. jméno svědčí též žádost žalobkyně o zanesení počtu osob ze dne datum (nahlášení dcery jméno, která měla údajně užívat byt od roku 2015), tato žádost byla podána v reakci na výpověď z nájmu bytu ze dne datum.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla napadený rozsudek potvrdit. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně svědku jméno byt do podnájmu nepřenechala, že se jednalo o sousedskou přátelskou výpomoc v těžké situaci. Žalobkyně k bydlení využívá i nemovitosti v Nymburku, avšak nelze uzavřít, že by předmětný byt opustila, což neprokazuje ani výpověď svědkyně příjmení příjmení. Žalobkyně popsala podmínky i dobu zaplacení stejně jako zápočet za placení nájemného stejně jako svědek příjmení jméno, proto není třeba dohledat písemné znění smlouvy. Rotoped měla žalobkyně i v obec, proto svědkyně jméno příjmení nemusela vědět, komu rotoped patří. Nepravdivým shledává, že by výpovědi svědků příjmení příjmení a Ing. jméno byly konzultovány se žalobkyní před jednáním. Žalobkyně věděla, co mohou svědci potvrdit. Do písemné závěrečné řeči tak zástupce uvedl, co očekával, že svědci uvedou. Závěrečný návrh není důkaz, je jen shrnutím důkazů. JUDr. příjmení uvedla, že do 3. p. vůbec nechodila, nepotkávala lidi ani ze svého patra, nadto se v domě pohybovalo vzhledem k penzionu mnoho osob. Ohledně zvonku, nebyl důvod jej zprovoznit. Zákonnou povinnost nahlásit svou dceru si dříve neuvědomila.

6. Odvolací soud zopakoval dokazování jednak zápisem o kontrole ze dne datum podepsaným svědky příjmení a příjmení, jakož i Ing. jméno, z něhož vyplývá, že v předmětném bytě byl zastižen v 11,00 h pan jméno jméno, ztotožněn občanským průkazem, který uvedl, že p. příjmení v bytě nebydlí, on užívá byt na základě ústní dohody; že neví, kde bydlí paní příjmení, že ta nemá v bytě žádné svoje věci, a dále že nájem platí ze svého účtu, což může dokladovat. Dále zopakoval dokazování protokolem o místním šetření, z něhož vyplývá jednak požadavek ke zjištění, mj. zda je byt řádně užíván nebo kým a jak. Součástí protokolu je zpráva z provedeného místního šetření dne 7. 3. a datum v Nymburku, ulice a číslo, a ze dne 24. a datum v předmětném bytě, dále fotodokumentace objektu v Nymburku, vnějších zvonků, zvonků k bytům (jméno, příjmení), poštovních schránek (A. jméno, příjmení), společné chodby jakož i interiéru předmětného bytu, včetně pokoje s kuchyňským koutem a ložnicí s pootevřenou skříní. Dále odvolací soud částečně zopakoval dokazování výpovědí žalobkyně, výpovědí svědků příjmení a příjmení, jakož i svědkyně jméno příjmení. Svědci příjmení i příjmení shodně popsali, jakým způsobem probíhalo místní šetření v předmětném bytě koncem dubna 2018, oba shodně prohlásili, že vstup do bytu a pořízení fotografií jim umožnil Ing. jméno, který potvrdil, že byt užívá on, má v něm své věci. Shodně popsali, jakým způsobem se sepsal zápis a protokol ze šetření a že na zprávu (resp. zápis) Ing. jméno připojil svůj podpis. Svědek příjmení vypověděl, že Ing. jméno říkal, že v bytě bydlí sám a v bytě naproti bydlí jeho manželka, s žalobkyní se dohodli, že místo ní bude byt užívat on, písemnou dohodu neměli, hradí nájemné na základě dohody se žalobkyní, žalobkyně v bytě nebydlí a nemá tam žádné věci. Fotodokumentaci pořizoval dle výpovědi svědek příjmení, po předložení odvolacím soudem ji ztotožnil. Svědkyně příjmení popisovala užívání bytu v době, kdy byla malá, k období roku 2018 uvedla, že od roku 2016 studovala v obec, v bytě žila, Ing. jméno u nich přebýval, zároveň tam bydlely i ony (žalobkyně se svědkyní), střídaly se v pomoci o něj, když jeho dcera byla zaneprázdněna. Přesné období, kdy se tam Ing. jméno měl zdržovat, neuvedla, sdělila jen, že to bylo kolem operace a v době rekonvalescence. Svědkyně uvedla, že spala na gauči, Ing. jméno měl ložnici, zdržovala se tam podle zkoušek a studia cca 2x do týdne, posléze upřesnila, podle toho, jak bylo potřeba; přes den tam jela žalobkyně. Ze soukromých věcí měla v bytě základní oblečení, drogerii, přesně se nepamatovala; učila se v knihovně; jaké učebnice měla v bytě, nedokázala popsat, většinou je nepoužívá. Osobní věci měla uloženy v jiné skříni. Jejich byt byl sterilnější a praktičtější, protože koupelna byla vedle ložnice. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi popsala situaci před smrtí manžela, nevěděla přesné časové období, kdy se Ing. jméno v bytě zdržoval, popsala, že byt užíval asi rok (po operaci a rekonvalescenci), v té době už byla dcera na VŠ a v bytě občas přespala, žalobkyně tam dojížděla a vystřídaly se s dcerou. Nevěděla období, do kdy platil Ing. jméno nájem a služby, své osobní věci měla ve skříni. Ke smlouvě o půjčce uvedla, že určitou část (neuvedla konkrétně kolik) splatil Ing. jméno za života manžela, poté se domluvili tak, že půjčku umoří splácením nájmu. Do dědického řízení dluh nepřihlásila, úroky nežádala, smluvní pokutu nevyúčtovala. Proč se přeplatky z vyúčtování služeb vracely Ing. jméno nevěděla, souhlasila s tím. Ing. jméno byl jejich velmi dobrým známým, byt mu poskytla v rámci sousedské výpomoci pro jeho zhoršený zdravotní stav. Odvolací soud dále doplnil dokazování úředně ověřenou kopií smlouvy o půjčce ze dne datum uzavřenou mezi manžely příjmení a Ing. jméno jméno, z níž vyplývá, že manželé jméno půjčili Ing. jméno částku částka, kterou měl splatit nejpozději do datum s úrokem částka měsíčně a pro případ prodlení s vrácením půjčky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (č.l. 181 a 134). Žalobkyně dále předložila doklad SIPO s označením plátce jméno jméno, z něhož vyplývá, že byla uhrazena platba nájemného a elektřiny v období 1 - 3/ 2019.

7. Odvolací soud poté přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. Po doplnění a zopakování dokazování dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že výpověď žalované ze dne datum, která byla žalobkyni doručena dne datum na adresu adresa, je oprávněná. Tato výpověď obsahuje veškeré náležitosti výpovědi, které jsou upraveny zejména v § 2286 a § 2288 odst. 3 o. z., je písemná a žalovaná jako pronajímatel v ní uvedla výpovědní důvod (§ 2288 odst. 3 o. z.), který vymezila dvěma skutky, zároveň poučila žalobkyni, že může podat k soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a v jaké lhůtě tak může učinit (§ číslo odst. 2, § 2290 o. z.), přičemž je z výpovědi zřejmé (§ 2286 odst. 1 o. z.), že jde o výpověď s výpovědní dobou. Žalovaná formulovala výpověď pro 2 důvody a) ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) a § 2276 o.z. pro hrubé porušení povinností nájemce tím, že žalobkyně dala celý byt do podnájmu třetí osobě bez předchozího souhlasu pronajímatele, aniž by sama v bytě trvale bydlela, a b) dle § 2288 odst. 1 písm. d) o.z., že byt sama neužívá a má 2 byty.

9. K prvému výpovědnímu důvodu - ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) a § 2276 o.z. pro hrubé porušení povinností nájemce tím, že žalobkyně dala celý byt do podnájmu třetí osobě bez předchozího souhlasu pronajímatele, aniž by sama v bytě trvale bydlela - soudní praxe se ustálila v názoru, že existenci výpovědního důvodu je nutno posuzovat k okamžiku doručení výpovědi nájemci bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1081/97), tudíž rozhodným obdobím pro posouzení věci je datum ulice šetření právnická osoba s.r.o. provedené svědky příjmení a příjmení se uskutečnilo dne datum Odvolací soud vycházeje po zopakování dokazování ze zápisu o kontrole dodržování nájemních podmínek, který byl podepsán Ing. jméno, protokolu včetně fotodokumentace a výpovědí svědků příjmení a příjmení dospěl k závěru, že tento výpovědní důvod je dán. Oba svědci shodně potvrdili průběh místního šetření, i obsah toho, co jim tehdy Ing. jméno sdělil, tedy, že v bytě bydlí sám, žalobkyně v bytě nebydlí a nemá v něm své věci. Tyto skutečnosti Ing. jméno stvrdil podpisem. Oba svědci vypovídali věrohodně, plně v souladu se zprávou a protokolem, jakož i pořízenou fotodokumentací, jež jsou listinné důkazy, které věrohodně zachycují a popisují okamžik místního šetření. Účastnickou výpověď žalobkyně ze dne datum a datum považuje odvolací soud za nevěrohodnou, žalobkyně nedokázala řádně vysvětlit, jak v roce 2018 užívala byt, konkrétní data nebyla schopna uvést. Tvrdila-li, že měla své osobní věci ve skříni, je její výpověď zcela v rozporu se zprávou podepsanou Ing. jméno. Nevěrohodně se jeví tvrzení, že v bytě přespávala, ačkoli její synové (12 a 18 let) navštěvovali školu v obec. V rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 26 Cdo 3623/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že za trvalé bydlení v bytě nelze považovat jen jeho občasné návštěvy a stejně tak ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či ke krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde (a byt je tak fakticky obýván výlučně podnájemcem). Provedeným dokazováním má odvolací soud za prokázáno, že žalobkyně v bytě v rozhodném období trvale nebydlela, naopak se i s ohledem k věku dětí a jejich školní docházce zdržovala v nemovitosti v obec. Nevěrohodně vyzněla i výpověď dcery žalobkyně jméno příjmení, která rovněž nedokázala časově zařadit, v jakém konkrétním období bydlel v bytě Ing. jméno, jaké své věci v bytě měla, její tvrzení, že v bytě přespávala na gauči, se jeví odvolacímu soudu jako nevěrohodné. Žalované lze přesvědčit, že jednání žalobkyně, která přihlásila dceru ke službám až v listopadu 2018, je ryze účelové, motivované snahou zhojit nastalou situaci poté, kdy již došlo k výpovědi z nájmu bytu (nájemce je totiž povinen oznámit pronajímateli nejpozději do 2 měsíců od nastěhování podnájemce zvýšení počtu osob žijících v bytě). Zároveň z toho vyplývá, že minimálně až do tohoto okamžiku předmětný byt obýval příjmení Tomu nasvědčuje též skutečnost, že žalobkyně se s ním na konci roku 2018 měla vypořádat, jak bude naloženo s úhradou půjčky a úhradu nájemného sama žalobkyně prováděla až od ledna 2019. I nadále platí, že pronajímatel má mít přehled o tom, kdo v bytě bydlí, musí vědět, zda třetí osoba žije v bytě z titulu člena domácnosti či z titulu podnájmu. Účelem nájmu bytu je zajištění bytových potřeb nájemce (§ 2235 o.z.), je to tudíž primárně nájemce, kdo má byt užívat a být v případě nenadálých situací pronajímateli k dispozici.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně v rozhodném období v bytě trvale nebydlela a celý byt dala do podnájmu Ing. jméno, který jej užíval od roku 2017 (výpověď Ing. jméno na č.l. 116), včetně srpna 2018. I kdyby bylo pravdivé tvrzení, že v bytě žalobkyně či její dcera občasně přespaly, nelze za trvalé bydlení považovat jen občasné návštěvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3623/2019, či ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4157/2017, uveřejněný pod číslo 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a stejně tak ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či ke krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde, a byt je tak fakticky obýván výlučně podnájemcem. Na základě podnájemní smlouvy vzniká vztah výlučně mezi nájemcem a podnájemcem, vztah mezi pronajímatelem a podnájemcem nevzniká. Chce-li nájemce dát do podnájmu celý byt nebo v něm trvale nebydlí (v takovém případě není rozhodné, zda chce dát do podnájmu byt celý, či jen jeho část), může tak učinit vždy jen s písemným souhlasem pronajímatele (§ 2275 odst. 1, 2 o. z.). K tomu v souzené věci nedošlo.

11. V rozsudku ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4157/2017, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o hrubé porušení povinnosti nájemce podle § číslo odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276 o. z. jde i v případě, přenechá-li byt (jeho část) do užívání bezúplatně jinému. Pro závěr, zda žalobkyně hrubě porušila své povinnosti vyplývající z nájmu tím, že byt přenechala do užívání Ing. jméno, není významné, zda se jednalo o vztah úplatný, a zda mezi manžely příjmení a Ing. jméno byla uzavřena smlouva o půjčce, ani jakým způsobem byly finanční prostředky vráceny a jakou formou, proto bylo ve věci nadbytečné zabývat se touto otázkou, podstatné totiž je, zda se tak stalo s písemným souhlasem žalované. Zjednodušeně řečeno, i kdyby žalobkyně za podnájem nezískala od Ing. jméno žádnou úplatu, přesto by hrubě porušila povinnosti nájemce. Pronajímatel nemusí zkoumat, popř. dokazovat, zda třetí osoba bydlí v bytě za úplatu či nikoli.

12. V průběhu odvolacího řízení zemřeli svědci příjmení jméno a příjmení příjmení (úmrtní listy na č.l. 193 a 197), jejich výpověď odvolací soud nemohl zopakovat ani jejich výpovědi v řízení před soudem I. stupně hodnotit, avšak skutečnosti, které tito svědci uváděli, považuje za vyvrácené zejména listinnými důkazy, a to zápisem z místního šetření podepsaným Ing. jméno, jakož i protokolem a výpověďmi svědků příjmení a příjmení. Navrhla-li žalobkyně po smrti Ing. jméno výpověď paní příjmení, nemohl odvolací soud k důkaznímu návrhu přihlížet, neboť by byl v rozporu se zásadou neúplné apelace. V řízení před soudem I. stupně takový důkazní návrh učiněn nebyl, nadto její výpověď nemůže nahrazovat výpověď Ing. jméno. Svědkyně příjmení se k výslechu odvolacího soudu 2x nedostavila, ačkoli jí byla udělena pořádková pokuta, v omluvě uvedla, že ve věci již vypovídala, nic jiného nemůže uvést, žalobkyni nezná. Jak se podává z bodu 27. odůvodnění napadeného rozsudku, soud I. stupně své rozhodnutí týkající se výpovědního důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276 o.z. založil na výpovědích svědků jméno, příjmení, jméno příjmení a účastnické výpovědi žalobkyně. Výpověď svědkyně příjmení hodnotil pouze ve vztahu k druhému výpovědnímu důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. d) o.z., a to jako nevýznamnou. Z tohoto důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že její výpověď není nezbytně nutné opakovat.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně v tom, že není dán druhý výpovědní důvod ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) o.z. Žalobkyně má v obec nemovitost, v níž trvale bydlí a může v dostatečném rozsahu uspokojovat svoji bytovou potřebu i potřebu svých dětí, přičemž neužívání předmětného bytu nedosahuje takové intenzity, aby naplnilo výpovědní důvod, jak odůvodnil soud I. stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje.

14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady, které vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva s přihlédnutím k tomu, že jde o spor tvořící poměrně četnou agendu žalovaného, u nějž lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 26 Cdo 1584/2016, včetně rozhodnutí tam uvedených, a judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2310/13). V podmínkách projednávané věci to znamená, že žalovanému lze přiznat náhradu hotových výdajů v paušální výši částka za řízení před soudem I. stupně za písemné vyjádření ze dne datum, doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze dne datum, ústní jednání konané dne datum a datum, a přípravu k nim, tj. 6 úkonů (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) – c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a za řízení před odvolacím soudem za odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne datum, datum a datum a přípravu k nim tj. 7 úkonů (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), 21 % DPH ve výši částka dle § 137 odst. 3 o. s.ř., tj. celkem částka. Žalovanému dále náleží soudní poplatek za odvolání ve výši částka Odvolací soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím soudu I. stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.