MSPH 14 CO 317/2022-48

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 31 C 149/2022-36,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že náhrada těchto nákladů činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka (výrok I), řízení co do částky částka s příslušenstvím zastavil (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka (výrok II).

2. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x částka dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradu hotových výdajů souvisejících se 3 úkony právní služby ve výši 3 x částka, to vše navýšeno o 21% DPH, tj. o částku částka, a soudní poplatek zaplacený za žalobu ve výši částka.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, které směřovalo pouze proti výroku III o nákladech řízení.

4. Žalovaná namítala, že soud I. stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, ač byl žalobce v řízení úspěšný toliko ohledně částky částka, tj. ohledně 79,6%. Ohledně částky částka s příslušenstvím bylo totiž řízení zastaveno ke zpětvzetí žaloby. Žalovaná tak byla v řízení úspěšná ohledně částky částka, tj. ohledně 20,4%. Soud I. stupně měl rozhodnout podle zásady úspěchu ve věci a přiznat žalobci 60 % vynaložených nákladů řízení. Považoval-li snad soud I. stupně neúspěch v rozsahu 20 % za nepatrný, tento svůj závěr nikterak neodůvodnil.

5. Žalovaná dále vytýkala soudu I. stupně, že nevzal v potaz, že žalobce je statutárním městem a odkazovala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které nemá žalobce nárok na náhradu nákladů advokátního zastoupení, neboť u něho lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby byl v řízení schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy v tak běžné agendě jako je vymáhání nájemného.

6. Dle žalované náleží žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 60 % z částky částka (zaplacený soudní poplatek částka a 3 paušální náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 3 x částka).

7. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený výrok III rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že se žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně přiznává částka částka.

8. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Ze spisu se podává, že žalovaná žalovaný nárok v rozsahu dlužného nájemného za září 2021 až únor 2022, tj. ve výši částka, uznala, ve zbylém rozsahu žalovaný nárok sporovala. Následným podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu ohledně částky částka s příslušenstvím zpět.

11. Lze proto přisvědčit odvolací námitce žalované, že žalobce byl v řízení úspěšný ohledně částky částka, tj. v rozsahu cca 80 %. Ohledně částky částka s příslušenstvím bylo řízení zastaveno k částečnému zpětvzetí žaloby, procesně úspěšnou tedy v tomto rozsahu, tj. v rozsahu cca 20 %, byla žalovaná (srov. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.).

12. Dle názoru odvolacího soudu má tak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. v rozsahu 60 % (80 % - 20%).

13. Soud I. stupně aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., který je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, resp. výjimkou ze zásady částečného úspěchu ve věci, na které je založeno § 142 odst. 2 o. s. ř. Použití této výjimky připadá do úvahy tehdy, závisí-li úspěch ve věci na znaleckém posudku či na úvaze soudu o výši plnění nebo byl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a tento postup musí soud odůvodnit. V daném případě soud I. stupně aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. nikterak neodůvodnil. Úspěch žalobce ve věci na znaleckém posudku či úvaze soudu nezávisel a dle názoru odvolacího soudu neúspěch žalobce v rozsahu 20 % není neúspěchem v poměrně nepatrné části.

14. Soud I. stupně rovněž pochybil, když při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neakcentoval již ustálenou judikaturu Ústavního soudu, reprezentovanou např. nálezy ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3246/09, ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 376/12, nebo ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2310/13.

15. Ústavní soud aktuálněji v usnesení ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 4280/18, shrnul, že„ byla ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení judikatorně dovozena vyvratitelná právní domněnka svědčící v neprospěch statutárního města, které, chce-li její premisu vyvrátit, musí v potřebné míře přesvědčit soud, že jsou dány mimořádné důvody pro opačný postup a výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. Přestože je rozhodování o náhradě nákladů řízení úřední povinností soudu, který v obecné rovině vychází z pravidla úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a účastník řízení zásadně není povinen tvrdit a prokazovat účelnost svého právního zastoupení (vynaložených nákladů), statutární město není s ohledem na výše uvedenou právní domněnku, vycházející z ustálené soudní praxe, běžným účastníkem řízení a právě uvedené pro ně neplatí. Žádá-li statutární město po soudu přiznání svých nákladů právního zastoupení jako účelně vynaložených, je podle Ústavního soudu v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) na něm, aby bylo procesně aktivní a věrohodně přesvědčilo soud o nedostatku personálního i materiálního vybavení nezbytného pro kvalifikované hájení svých práv. Mezi rozhodné skutečnosti patří zejména: 1. organizační složení jeho právního oddělení (počet zaměstnanců, pracovní náplň definovaná v pracovních smlouvách, vnitřní členění podle specializací, počet vedených soudních sporů v konkrétních agendách atp.); 2. složitost (skutková, právní, ale i mediální či politická) a unikátnost (potřeba zvláštních znalostí, dovedností) konkrétní souzené věci; 3. úroveň právní pomoci protistrany (zastoupení advokátem, či naopak žádné právní zastoupení, specializace a "kvalita" právního zastoupení). Statutární město, v jehož neprospěch svědčí výše uvedená domněnka, musí osvědčit, že její předpokládaný právní následek není naplněn (vyvrátit jej) - jeho pouhé zpochybnění nestačí. Vyvracející skutečnosti musí statutární město tvrdit v takové míře, aby soud mohl dospět k závěru, že zastoupení advokátem v dané věci bylo opravdu účelné.“

16. V daném případě byl předmětem řízení nárok na dlužné nájemné, tedy věc spadající do běžné agendy žalobce, nejednalo se o nijak složitou či unikátní problematiku a žalobce ani nepředestřel žádné důvody ve smyslu shora citované judikatury, pro které by mu měly být výjimečně náklady vynaložené na právní zastoupení přiznány.

17. Účelné náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně proto představuje toliko soudní poplatek za žalobu zaplacený ve výši částka a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 x částka, a sice za výzvu k plnění, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu 60 % z částky částka pak činí částka.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III změnil podle § 220 o. s. ř. co do výše náhrady nákladů řízení a ve zbývajícím rozsahu tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario, neboť v odvolacím řízení úspěšná žalovaná jejich náhradu nepožadovala.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).