MSPH 15 CO 308/2022-804

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zast. advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o výživné pro zletilého syna, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, opravenému usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci nedoplatek na výživném částka do datum, jinak se potvrzuje; ve výroku o nákladech řízení se mění tak, že jejich výše činí částka a žalovaný je povinen tuto částku zaplatit k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, opraveným usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci (I.) dluh na výživném za období od datum do datum v částce částka splátkami po částka měsíčně, splatnými počínaje dnem datum až do zaplacení ke každému 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek a (II.) ve stejném splátkovém režimu uhradit žalobci k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení částka.

2. Takto bylo rozhodováno za procesní situace, kdy bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, pravomocně rozhodnuto o stanovení výživného pro žalobce (dosud nezaopatřeného zletilého syna žalovaného) od datum částkou částka měsíčně; ve výroku o nedoplatku na výživném a ohledně nákladů řízení byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a (jen) v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Protože v mezidobí žalobce ukončil studia na vysoké škole a nastoupil do zaměstnání, omezil svůj požadavek na období do datum. Soud I. stupně pak vyčíslil dluh na výživném jako rozdíl mezi nárokem (výživné částka měsíčně) od datum do datum, který činí částka, a tím, co k úhradě výživného žalovaný žalobci za uvedené období zaplatil. Takto zohlednil platby, jež poukázal žalovaný žalobci od anonymizováno rok do anonymizováno rok s výslovným označením, že se jedná o výživné (popř. kapesné), v celkové částce částka, a kromě toho odečetl platby ve výši celkem částka, jimiž žalovaný platil po částka měsíčně za žalobce úhrady bydlení (poměrná část celkové platby, na jejíž výši, jež byla takto plněna za žalovaného, se účastníci shodli). Výslednou částku částka jako nedoplatek na výživném pak soud uložil žalovanému, stejně jako náhradu nákladů řízení, splácet po částka měsíčně, přihlédnuv k tomu, že takové splátky navrhl sám žalobce.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaný včasné odvolání.

5. Žalobce brojil odvoláním toliko proti lhůtě k plnění s tím, že pro plnění ve splátkách, jimiž by byl dluh splácen téměř 2 ½ roku, není důvod, když žalovaný disponuje zpeněžitelným majetkem i dostatečným příjmem, při jejichž využití by mohl a měl nedoplatek na výživném, jakož i náhradu nákladů řízení, zaplatit najednou. Zdůraznil, že sám je nemajetný a již tak jej postihl reálný pokles hodnoty přiznané částky výživného, není proto namístě tento stav ještě prodlužovat.

6. Žalovaný v rozsáhlém odvolání namítl„ mnohočetná porušení právních předpisů v nalézacím řízení“, a to i odvolacím soudem, v důsledku čehož je řízení postiženo mnoha vadami, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - zejména neprojednatelnost žaloby zatížené vadami, nevykonatelnost rozsudku v mezích zákonných ustanovení, šikanózní charakter žaloby a její bezdůvodnost. Rozvedl své námitky proti žalobnímu požadavku i proti rozhodování soudu o něm, a to i ve vztahu k otázkám již vyřešeným pravomocným rozhodnutím soudu (viz odst. 2 shora). Vyjádřil přesvědčení, že odmítání jeho návrhů na smírné vyřešení věci v době, kdy zastoupení žalobce převzal advokát, bylo projevem změny sporu o výživné na boj o náhradu právního zastoupení, přičemž přisouzené náklady řízení převyšují o 75 % vyčíslený dluh na výživném; to označil za rozporné s dobrými mravy. Namítl, že faktická hodnota naturálního plnění, které poskytoval žalobci tím, že mu umožnil bydlení v bytě, mnohonásobně převyšuje to, jak hodnotu úhrad bydlení stanovil soud I. stupně. Nesouhlasil také s tím, že soud od dluhu na výživném neodečetl dvě platby po částka, označené„ pro jméno příjmení ocenění za skvělé studijní výsledky – anonymizováno rok + pozornost k narozeninám“ (anonymizováno rok) a„ pro jméno příjmení ocenění za skvělé studijní výsledky“ (červenec rok); odkaz na ustanovení pr. předpisu v této souvislosti označil za nejasný, a také namítl, že nenalezl žádnou judikaturu, která by se vyjadřovala k označení plateb na výživné tak, aby byly jako takové plnění kvalifikované (nebo diskvalifikované). Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a řízení o žalobě pro nedostatek podmínek řízení zastavil s rozhodnutím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Učinil tak v nepřítomnosti žalovaného, který se k odvolacímu jednání nedostavil, jeho procesní stanovisko i námitky však byly dobře seznatelné z obsahu jeho písemných podání.

8. K průběhu odvolacího řízení je nutno v prvé řadě uvést, že žalovaný požádal datum o odročení odvolacího jednání„ z důvodu kolize s datem datum“, kdy má jeho syn jméno příjmení, datum narození, narozeniny; jméno bydlí dosud se svou matkou v Polsku a„ se zatvrzelou umíněností již s předstihem mnoha měsíců přítomnost otce na oslavě svých narozenin vyžaduje a vynucuje“, a pro žalovaného je to - jak uvedl - jedna z mála příležitostí v roce ke kontaktu s dítětem. Takovou žádost o odročení nepovažoval odvolací soud za včasnou a důvodnou. Jednak, bylo-li odvolací jednání nařízeno s výrazným předstihem (žalovaný obdržel předvolání datum), bylo zcela jistě možno oslavu organizačně zajistit tak, aby se jí mohl žalovaný zúčastnit, zejména když odvolací jednání v této věci bylo nařízeno na 9. hodinu ranní (vzdálenost obec - anonymizováno je anonymizována dvě slova po cestě, zahrnující vzdálenost na dálnicích anonymizována dvě slova, cesta automobilem tedy trvá cca 6 ¾ hodiny, a na lince obec – anonymizováno létá denně několik spojů), pokud již oslava musela proběhnout právě datum. Nebo měl žalovaný o odročení jednání požádat hned poté, co obdržel předvolání (v polovině anonymizováno rok), aby mohl odvolací soud jednání odročit na jiný termín v rámci plynulého nařizování odvolacích jednání; akceptovatelné však není, požádal-li žalovaný o odklad jednání téměř šest týdnů po obdržení předvolánky, jen několik dnů před termínem jednání. Kdyby odvolací soud organizoval svou práci podle soukromých záležitostí účastníků (tím spíše pak s ohledem na zatvrzelou umíněnost jejich dětí), byla by jeho činnost trvale paralyzována, a to nelze připustit, ukládá-li zákon soudům povinnost, aby v řízení postupovaly tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná. Po zvážení výše uvedeného jednání odročeno nebylo.

9. K odvolacímu jednání se pak dostavila za žalovaného jeho zmocněnkyně příjmení jméno příjmení, která za zastoupeného namítla podjatost odvolacího soudu. Netvrdila, že by námitka podjatosti směřovala konkrétně proti některé z členek odvolacího senátu, ani nesdělila – a to ani rámcově – důvody takové námitky, s tím, že je sdělí dodatečně žalovaný. Takto přednesená námitka podjatosti tedy nebyla dostatečně konkrétní – nebylo zřejmé, proti tomu směřuje a z jakého důvodu – a již proto k ní nebylo možno přihlížet. Pro úplnost lze však dodat, že žádná z členek odvolacího senátu osobně nezná ani žalobce ani žalovaného, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný subjektivní vztah a ani jakýkoli zájem na výsledku projednávané věci, není jim tedy znám žádný důvod, který by mohl zavdat příčinu k úvaze o jejich nepodjatosti. Vznesenou námitku podjatosti proto odvolací soud vnímá jako obstrukční úkon, jímž žalobce zamýšlel zmařit odvolací jednání. Věc proto v souladu s ust. § 15b odst. 2 o. s. ř. projednal, neboť s ohledem na obsah spisu bylo možno ve věci rozhodnout.

10. Soud I. stupně, jehož úkolem již bylo pouze vyčíslit nedoplatek na výživném, o jehož výši již bylo pravomocně rozhodnuto, se věcí zabýval pečlivě a úvahy, na nichž založil své rozhodnutí, konkrétně a srozumitelně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Marginální pochybení – odkaz na § 2555 o. z. - je zjevnou písařskou chybou, když soud I. stupně měl zjevně (je to zřejmé i z dikce celé věty, v níž byl odkaz užit) na mysli právní úpravu daru, tedy § 2055 o. z. Jinak soud I. stupně zcela jasně vysvětlil, jak postupoval při vyčíslení dluhu, a odvolací soud nemá, co by těmto jeho úvahám vytkl.

11. Odvolací námitky žalovaného nejsou opodstatněné. Žaloba v době, kdy o ní soud rozhodoval, netrpěla vadami, které by bránily jejímu projednání, neboť vada spočívající v neurčitosti žalobního požadavku byla odstraněna při jednání datum; od té doby byla žaloba projednatelnou a nic nebránilo tomu, aby o ní soud po provedeném dokazování rozhodl. Námitka nevykonatelnosti rozsudku rovněž není důvodná. Rozsudek na plnění - jakým je rozsudek v této věci - je materiálně vykonatelný, je-li z jeho výroku zřejmé, kdo je oprávněným (žalobce), kdo je povinným (žalovaný), jaké plnění je předmětem (dlužná částka částka) a v jaké lhůtě má být plněno (soud I. stupně stanovil plnění ve splátkách částka měsíčně splatnými počínaje datum ke každému 20. dni v měsíci). Formální vykonatelnost rozsudku nastává uplynutím lhůty k plnění. Rozsudek v projednávané věci tedy nebyl, pokud jde o obsah jeho výroku, nevykonatelný. Namítá-li žalovaný šikanózní charakter žaloby, není to zjevně námitka opodstatněná, jestliže ji žalobce – dospělý syn žalovaného, který se s ohledem na přípravu na budoucí zaměstnání náročným studiem na vysoké škole nemohl živit sám – musel podat, když otec nebyl ochoten platit mu výživné podle zákona (nabízel mu symbolickou částku částka měsíčně, jak uvedeno v žalobě a žalovaný to sporným nečinil, a teprve v průběhu řízení nabídku navyšoval, stále však v částkách, které z pohledu práva na výživné dostatečnými nebyly). Že se nejednalo o žalobu bezdůvodnou, je zřejmé bez dalšího z výsledku řízení, neboť bezdůvodné žalobě by soud nevyhověl. Nárůstu nákladů za právní zastoupení mohl žalovaný zabránit uzavřením rozumného smíru kdykoli v průběhu řízení, popř. po právní moci rozhodnutí o výši výživného, nebyly-li strany schopny se na ní shodnout. Rozhodně nelze říci, že by se řízení o výživném„ zvrhlo v boj o náklady advokáta“; v řízení byl uplatněn nárok na výživné, jež žalovaný neplatil dobrovolně, a pokud jeho syn využil posléze právní služby advokáta, nejednalo se o náklady vynaložené neúčelně, neboť obor studia, jemuž se žalobce s vynikajícími výsledky věnoval, jde zcela mimo rámec oboru práva. Výše nákladů řízení je pak přímo úměrná jeho předmětu a počtu úkonů právní služby, které byly v řízení učiněny. Odvolací soud, jak výše vysvětleno, tedy neshledal, že by řízení trpělo„ mnoha procesními vadami“, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak namítl odvolatel. Návrh, aby byl napadený rozsudek zrušen a řízení o žalobě zastaveno, postrádá rozumné opodstatnění z procesního i hmotněprávního hlediska.

12. Důvodná není ani námitka žalovaného, že„ soud mu přikazuje hradit oprávněnému měsíčně na výživném částka“ jako součet částky výživného částka měsíčně a částky placené k úhradě bydlení částka. Žalovaný, vznáší-li takovou námitku, zjevně nepochopil, že odečítá-li soud platbu ve výši částka měsíčně od nároku na výživné za předmětné období, říká tím, že z výživného je platbou na bydlení uhrazeno částka, tj. zbývá platit na výživné měsíčně částku částka (= dohromady částka).

13. Pokud jde o částky, jež otec poukázal synovi s výslovným označením„ malá vánoční pozornost“ (částka v prosinci rok nad rámec výživného, jež bylo jinak placeno v částce částka měsíčně),„ pro jméno příjmení ocenění za skvělé studijní výsledky“ (částka v červenci rok),„ pro jméno příjmení ocenění za skvělé studijní výsledky + pozornost k narozeninám“ (částka v anonymizováno rok), soud I. stupně nepochybil, pokud tato plnění kvalifikoval jako dary, tedy osobní plnění dárce obdarovanému mimo platby výživného. Správně vypočetl částku odpovídající plnění vyživovací povinnosti žalovaného v období datum – datum jako součet částek označených jako„ ½ kapesné jméno“ (platby po částka dne datum a datum) a následně platby poukazované s označením„ jméno příjmení – výživa“, které byly plátcem jako plnění na výživné určeny a jasně identifikovány.

14. Konečně pokud jde o námitku, že hodnota, kterou žalovaný poskytoval žalobci ve formě naturálního plnění – možnost bydlení v bytě, podstatně převyšovala hodnotu, kterou tomuto plnění přičetl soud I. stupně (částka měsíčně), takže žalovaný má na výživném ještě přeplatek, ani ta není opodstatněná. Předmětný byt nebyl vlastnictvím žalovaného, a nebyl ani jeho spoluvlastnictvím, jak se podává z listin, jimiž žalovaný dokládá způsob vypořádávání práv k němu (družstevní byt ve společném nájmu rodičů žalobce, souvisejícím s jejich společným členstvím v družstvu). Pokud žalobce tento byt užíval, požíval naturálního plnění ze strany rodičů v podobě zajištění potřeby bydlení. Pro potřeby rozhodnutí o výživném, popř. nedoplatku ne výživném, je třeba stanovit peněžní hodnotu tohoto plnění; nikoli však hypotetickou formou (kolik by byl žalobce zaplatil za bydlení v jiném bytě, jak uvažuje žalovaný), ale zcela konkrétně, kolik za žalobce rodiče nebo některý z nich (žalovaný) platí v souvislosti s náklady bydlení v tomto konkrétním bytě. Takovou částku uvedl sám žalovaný při jednání datum – vyčíslil ji jako částka měsíčně - a žalobce důvod tohoto plnění i jeho výši potvrdil s tím, že to činí nesporným. Soud I. stupně proto nikterak nepochybil, když z takové částky vycházel.

15. Vzhledem k výše vysvětlenému lze uzavřít, že soud I. stupně se s vyčíslením nedoplatku na výživném, jak mu bylo uloženo rozsudkem odvolacího soudu z datum, vypořádal správně. Vypočetl nárok na výživném za rozhodné období datum – datum při výživném částka měsíčně částkou celkem částka a od tohoto nároku odečetl plnění poskytnuté jednak platbami výživného, které žalovaný uhradil v tomto období (částka), jednak platbami k úhradě bydlení žalobce zaplacenými žalovaným (částka). Výsledkem je nedoplatek na výživném za období datum – datum v částce částka.

16. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud I. stupně, vycházeje z návrhu žalobce na splácení částkami po částka, zavázal žalovaného k úhradě nedoplatku na výživném i náhrady nákladů řízení tímto způsobem. Pokud žalobce nyní namítl, že takový návrh učinil za situace, kdy mělo být spláceno dlužné výživné spolu s platbami běžného výživného, není to námitka důvodná, neboť tento návrh učinil žalobce v podání ze dne datum, kdy již nestudoval, požadavek na výživné již předtím omezil do datum, a o placení běžného výživného tak uvažováno být nemohlo. Nicméně žalobci je třeba dát za pravdu v tom, že výživné je placeno za již uplynulé období, kdy potřebné prostředky již musely být vynaloženy, tedy v podstatě zálohovány ze strany někoho jiného, a žalovaný proto musí dluh na výživném uhradit v dohledném časovém horizontu. Jak se podává z obsahu spisu, žalovaný sám uvedl, že je majitelem poděděných výtvarných sbírek po svém otci, vlastní či spoluvlastní ještě další nemovitý majetek a jeho příjem vzrostl podle zprávy zaměstnavatele z datum na částku převyšující anonymizována tři slova čistého. Pak lze za přiměřenou lhůtu k úhradě dluhu na výživném považovat nejzazší datum datum, dokdy by měl být žalovaný schopen opatřit si prostředky a dluh zaplatit.

17. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku změnil jen ohledně lhůty k plnění tak, že žalovaný je povinen dluh na výživném uhradit do datum, jinak jej jako věcně správný potvrdil.

18. Pokud jde o náklady řízení, odvolací soud rozhodnutí o nich změnil nejen ve lhůtě k plnění, ale také pokud jde o jejich částku. Nebylo by totiž spravedlivé hodnotu úkonu stanovit podle ustanovení pr. předpisu z pětinásobku ročního plnění, když žalobce podával žalobu jako student třetího ročníku medicíny, dosahující vynikajících studijních výsledků, takže o plnění na dobu delší pěti let či na dobu v tomto smyslu neurčitou se nejednalo. Žalobce dokonce v průběhu řízení požadavek omezil na dobu do datum, kdy po ukončení studia začal pracovat. Odvolací soud proto při výpočtu nákladů řízení vychází z období datum – datum, a zohledňuje, že žaloba byla podávána s tím, že žalovaný je ochoten platit částku částka, žalobce však považuje za přiměřené výživné částka do datum a částka od datum. příjmení tedy byla částka částka do datum a částka od datum. Celková výše takto vyčísleného plnění činí částka (31 ½ měsíce po částka a 19 ½ měsíce po částka), a odměna za právní službu z tohoto základu pak částka za úkon. Těch učinil zástupce žalobce v řízení před soudem I. stupně a soudem odvolacím při předcházejícím odvolacím řízení celkem 11, jak je soud I. stupně správně specifikoval v odst. 9 napadeného rozsudku. Tyto náklady řízení tedy činí celkem částka. V následujícím řízení (po potvrzení rozhodnutí o výživném a zrušení výroku o nedoplatku na něm) již byla předmětem řízení pouze částka částka (nedoplatek), odměna za úkon právní služby tak činí již jen částka; úkony byly učiněny tři – účast při jednáních 26. 1. a datum a sepis vyjádření z datum, celkem tak tyto náklady činí částka Náklady řízení do vydání napadeného rozsudku tak činí podle výše uvedeného výpočtu částka.

19. V odvolacím řízení náleží žalobci náhrada nákladů částka za jeden úkon právní služby – účast při odvolacím jednání – s odměnou částka, k níž náleží režijní paušál částka a 21% DPH. Odvolací soud pro úplnost dodává, že žalobci podle § 150 o. s. ř., nepřiznal náhradu nákladů za sepis jeho odvolání proti lhůtě k plnění, neboť to není náklad, který by svým procesním chováním vyvolal žalovaný; žalobce se takto odvolával proti rozhodnutí, které vydal soud I. stupně podle jeho návrhu, jak bylo výše vysvětleno.

20. Vyčíslení nákladů řízení, při němž byla náhrada za tři poslední úkony řízení před soudem I. stupně omylem připočtena k nákladům odvolacího řízení (když tak byl rozsudek vyhlášen), napravuje odvolací soud takto postupem korespondujícím § 164 věta prvá o. s. ř. v rámci písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Celková částka náhrady nákladů řízení, jež byla žalobci přiznána (a žalovanému uložena k úhradě), tím změny nedoznala.

21. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho advokáta. S ohledem na výši částky odvolací soud určil lhůtu k plnění delší, než je lhůta zákonná dle § 160 odst. 1 veta prvá o. s. ř. (třídenní). Lhůtu delší než 15 dnů však stanovit nemohl, neboť žalobce je povinen advokátovi zaplatit právní službu, k jejíž úhradě má podle svého určení platba přisouzené náhrady nákladů sloužit.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).