MSPH 20 CO 195/2020-173

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; MVDr. jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 8 C 443/2018-47

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. příjmení příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka a na náhradu nákladů řízení částka. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému úhradou náhrady nákladů řízení, uložené žalobkyni rozsudkem Okresního soudem v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 57 Co 701/2015, který byl mimo jiné v nákladových výrocích zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že řízení u Okresního soudu v Bruntále, pobočka obec, v němž byl nejméně zčásti pravomocně úspěšný, dále pokračuje a lze předpokládat, že mu bude opětovně náhrada nákladů řízení přiznána, je proto nehospodárné, aby poskytnuté plnění vracel. Dále žalovaný namítl, že vzhledem k projektu rozdělení žalobkyně v roce 2016 mohla předmětná pohledávka přejít na nově vzniklou společnost.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne datum anonymizováno rok, č.j. 219 C 83/2012-225, 215 C 30/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 57 Co 701/2015, byla zamítnuta žaloba žalobkyně právnická osoba a bylo jí uloženo zaplatit žalovanému příjmení jméno příjmení na nákladech řízení nákladů řízení částku částka a částka. K dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5460/2016, měnící výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně smluvní pokuty částka s nákladovými výroky ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a výroky IV., VI., VIII. – X. rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně konstatoval, že zrušením výroků o nákladech řízení rozsudku odvolacího soudu odpadl právní důvod, na jehož základě byla žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému a za použití § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalobkyni svědčí předmětný nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Okolnost, na koho pohledávka přešla, neshledal významnou s poukazem na to, že k zaplacení náhrady nákladů řízení byla zavázána žalobkyně, která plnila na účet zástupkyně žalovaného 2 bankovní účet, jak vyplývá z emailové korespondence. Na rozhodnutí rovněž nemá vliv nový rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne datum, který byl napaden odvoláním a věc není dosud pravomocně skončena. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 9 rozsudku.

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že jsou pochybnosti o aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu, jelikož byla rozdělena formou odštěpení částí jejího jmění a závazků se vznikem nové právnická osoba HOLDING a.s. Odštěpovaná část jmění rozdělované společnosti je určena v projektu rozdělení obchodní společnosti odštěpením se vznikem nové společnosti ze dne datum, který byl uložen do sbírky listin dne datum za všechny zúčastněné společnosti, rozhodný den přeměny je datum. Žalovaný dovozoval, že aktivní legitimaci žalobkyně je nutné zkoumat na podkladě uvedeného projektu, čímž se soud I. stupně nezabýval. Doplnil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí č.j. 57 Co 298/2019-440 bylo výše uvedené řízení pravomocně skončeno a byla mu opětovně přiznána náhrada nákladů řízení, jejichž úhrada ze strany žalobkyně by na jeho straně vytvářela vnucené bezdůvodné obohacení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému v celkové výši částka, která jí byla uložena rozsudkem odvolacího soudu, doručeným jejího zástupci datum, splnila již po odštěpení společnosti právnická osoba Ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného došlo ke dni datum, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení přešla po datum na jiný subjekt. Na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum žalovanému vznikla jiná pohledávka, kterou žalobkyně uhradila v rámci exekučního řízení žalovaného na účet soudního exekutora.

5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však důvodným neshledal. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že nárok žalobce na zaplacení požadované částky je dán ustanovením § 2991 o. z., neboť právní důvod plnění náhrady nákladů řízení, vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 21C 83/2012-255, zrušením části rozsudků soudů obou stupňů rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 5460/2018 ze dne datum rozhodnutí odpadl. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně v mezidobí žalovanému částku částka na náhradu nákladů řízení podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 57 Co 701/2015 zaplatila. Námitka nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně je nedůvodná, rozdělení žalující společnosti odštěpením nově vzniklé spol. právnická osoba ke dni datum není pro věc podstatné. Pro toto rozdělení bylo z hlediska ekonomického a účetního rozhodné datum datum (§ 10 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev), předcházející rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum, v době jehož vydání bylo jmění nově vznikající společnosti již odděleno. Po zápisu rozdělení společnosti odštěpením do obchodního rejstříku dne datum (jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně) pokračovala v řízení nadále žalobkyně, které nárok na vrácení předmětné částky vznikl teprve doručením rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 33 Cdo 5460/2016. Předchozí rozštěpení společnosti proto nemůže mít na aktivní legitimaci žalobkyně k uplatnění předmětného nároku žádný vliv. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v pokračujícím řízení po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu nadále vystupovala na straně žaloby žalobkyně (právnická osoba, IČ 25 88 85 95).

6. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne datum rozhodnutí, č. j. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014-391, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č.j. 57 Co 298/2019-440, jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu § 213 odst. 4 o. s. ř., byla žaloba zamítnuta a žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši částka. Pohledávku na náhradu nákladů řízení, vzniklou žalovanému na základě tohoto rozhodnutí, však nelze ztotožnit s pohledávkou, vzniklou mu na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne datum ve výši částka, jež zanikla plněním žalobkyně. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněný v Soudní judikatuře číslo roč. 2008, pod poř. číslo 2008). Z uvedeného vyplývá, že oba nároky na náhradu nákladů řízení jsou samostatnými pohledávkami, založenými různými soudními rozhodnutími, a nejsou na sobě navzájem závislé. Pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení, založená posledním rozhodnutím ve věcí, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp.zn. 219 C 83/2012, 215 C 30/2014, se proto existence nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z plnění náhrady nákladů řízení, jehož právní základ odpadl, nijak nedotýká. Z popsaných důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. věcně správný rozsudek soudu I. stupně, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, potvrdil.

7. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne datum) po částka podle § 7 bodu 6 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony (návrh na odnětí osvobození žalovaného od soudních poplatků, vyjádření k odvolání) ve výši poloviny mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 advokátního tarifu po částka, že čtyř paušálních náhrad výdajů advokáta po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu - jízdné vlakem na jednání dne datum ve výši částka a nocležné ve výši částka, z náhrady promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši částka a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši částka, celkem částka. Sepis odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o osvobození žalovaného od soudních poplatků ze dne datum neshledal odvolací soud účelně vynaloženým úkonem ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo jako subjektivně nepřípustné odmítnuto (srov. usnesení odvolacího soudu ze dne 6.1.2020 č.j. 20Co 424/2019-80).

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.