MSPH 20 CO 283/2022-284

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové Ph.D. a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1) JUDr. jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ s místem podnikání adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím ⟪LB:lb_013⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací ve spojení s doplňujícím rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí

I. Změna žaloby obsažená v podáních žalobce ze dne datum a ze dne datum se nepřipouští.

II. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího anonymizováno ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Bc. jméno příjmení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů odvolacího anonymizováno ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na obou žalovaných zaplacení rovným dílem částka a úroku z prodlení z částky částka a na prvním žalovaném samostatně částka a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů anonymizováno prvnímu žalovanému částka a druhému žalovanému částka Částky částka s příslušenstvím se žalobce domáhal z titulu náhrady materiální škody, jež mu vznikla na soudním rozhodnutím pravomocně přiznané, ale nevyplacené částce, představující část jeho mzdy za leden a anonymizováno rok u zaměstnavatele anonymizována tři slova, na jehož majetek byl prohlášen již skončený konkurs. První žalovaný měl žalobci způsobit škodu z pozice správce konkursní podstaty tím, že tuto částku vyvedl z konkursní podstaty úpadce a zpronevěřil ji, případně jeho pohledávku ve smyslu § 33 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání v rámci konkursního anonymizováno nezajistil složením do soudní úschovy, a druhý žalovaný tím, že ze své pozice statutárního orgánu úpadce nezajistil po skončení konkursního anonymizováno výmaz úpadce z obchodního rejstříku. Přisvojením si jeho majetku mu měl správce konkursní podstaty způsobit též nemajetkovou újmu, spočívající v poškození jeho dobrého jména u institucí, kde se domáhal svých práv.

2. Soud I. stupně zjistil, že na společnost právnická osoba byl dne datum prohlášen konkurs, usnesením konkursního soudu ze dne datum byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkurzní podstaty, rozvrhové usnesení bylo vydáno dne datum a dne datum byl konkurs zrušen dle § 44 odst. 1 písm. b) anonymizováno. Žalobce měl za uvedenou společností pohledávku z pracovněprávního vztahu (přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 pro sp.zn. spisová značka po zrušení konkursu). Policejní orgán věc k oznámení žalobce uzavřel s tím, že nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplynulo důvodné podezření ze spáchání anonymizována dvě slova, ze zprávy JUDr. příjmení vyplynulo, že pohledávka Ing. příjmení nebyla uznána a vyplacena a jmenovaný nepodal proti JUDr. příjmení žalobu.

3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 619 odst. 2, 612 a § 629 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a § 23 a 33 zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (anonymizováno), dovodil, že tvrzené porušení povinnosti druhého žalovaného podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku nemohlo mít žádný vliv na faktickou nedobytnost přiznané pohledávky žalobce ve výši částka za situace, kdy společnost právnická osoba prošla konkursem, veškerý její majetek byl zpeněžen a výtěžek rozdělen mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami, po skončení kursu tak byla zcela bez majetku. Konstrukce odpovědnosti prvního žalovaného taktéž nemůže obstát. Žalobce přihlásil svou pohledávku v rámci konkursního anonymizováno, správcem konkursní podstaty (prvním žalovaným) však nebyla zjištěna a proto nemohla být v konkursním anonymizováno uspokojena, neboť nebyla uvedena v rozvrhovém usnesení. Žalobce nepodal žalobu podle § 23 odst. 2 anonymizováno a nevznesl žádný opravný prostředek proti usnesení o schválení konečné zprávy ani proti rozvrhovému usnesení. První žalovaný proto nemohl způsobit žalobci škodu ani tím, že nepostupoval podle § 33 odst. 2 anonymizováno. Tvrzení o jeho zpronevěře částka zůstalo jen v abstraktní rovině, žalobce k němu přes výzvu soudu nedoplnil relevantní skutková tvrzení a neoznačil žádné důkazy. Fabulace žalobce o tom, že první žalovaný snad někdy ve vztahu k Ministerstvu spravedlnosti či k některému z policejních orgánů chybně sdělil, že pohledávka žalobce měla být uspokojena před rozvrhem, nemohla za situace, kdy žalobce věděl, že k tomu dojít nemohlo, neboť jeho pohledávka nebyla v rámci konkursního anonymizováno zjištěna, založit žádnou nemajetkovou újmu na jeho straně. Soud I. stupně uzavřel, že neshledal vznik nemajetkové újmy na straně žalobce ani příčinnou souvislost mezi případným pochybením žalovaných a tvrzenou majetkovou i nemajetkovou újmou na straně žalobce a s tímto odůvodněním žalobu zamítl. Doplnil, že úspěchu žaloby brání ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy i důvodně uplatněná námitka promlčení. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a procesně úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů anonymizováno ve specifikaci, uvedené v 20. a 21. odstavcích rozsudku.

4. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že soud I. stupně nepochopil jeho žalobní důvod, zejména anonymizována dvě slova věci, neboť žalobce žaluje zpronevěru a nikoliv obecný nárok. Zopakoval, že první žalovaný porušil zákonnou povinnost konkursního správce vytvořit k jeho podmíněnému nároku příslušnou finanční rezervu a druhý žalovaný se na jeho jednání podílel vytvořením překážky v uplatnění práva žalobce porušením povinnosti udržovat aktuálnost zápisu subjektu, jehož byl statutárním orgánem, v obchodním rejstříku. Nárok na náhradu škody však žalobce neodvozuje z proběhlého konkursního anonymizováno, ale ze zpronevěry své pohledávky konkursním správcem – prvním žalovaným, jejíž důsledky vyvozuje v občanskoprávní rovině, jelikož není v jeho silách donutit policii, aby jednání žalovaných řádně vyšetřila a vyvodila jejich anonymizována dvě slova. K tomu žalobce poukazoval na sdělení prvního žalovaného soudu ze dne datum, že mzdové nároky, včetně nároků žalobce, byly jako zapodstatové uhrazeny v průběhu konkursního anonymizováno, a na to, že jeho pohledávka byla uvedena v „ seznamu předrozvahově uspokojených věřitelů“ a dovozoval, že jeho pohledávka měla být konkursním správcem vyplacena, ale„ zmizela“. Porušení právních povinností prvního žalovaného spatřuje žalobce ve zpronevěře, porušení povinností při správě cizího majetku a poškození věřitele. Popření pohledávky s příslušným poučením o možném podání žaloby nebylo žalobci doručeno a jelikož se jednalo o pohledávku žalovanou již před vyhlášením konkursu, bylo povinnosti konkursního správce vytvořit finanční rezervu na její úhradu podle § 33 odst. 2 anonymizováno. Žalobce dále dovozoval, že kdyby druhý žalovaný splnil povinnost ohledně výmazu úpadce z obchodního rejstříku, mohl by uplatnit vznik materiální škody jakožto následek nepřiměřené délky anonymizováno sp.zn. spisová značka. Na základě nesouhlasu s rozhodnutím a postupem soudu I. stupně v anonymizováno dovozoval žalobce podjatost rozhodující soudkyně Mgr. jméno příjmení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a přiznal mu žalobní nárok změněný tak, že požaduje na prvním žalovaném náhradu škody v rozsahu tří čtvrtin a na druhém žalovaném v rozsahu jedné čtvrtiny a na kompenzaci za nemateriální újmu na prvním žalovaném částka a na druhém žalovaném částka, což odůvodnil jeho odporem v této věci a svou dávnou zkušeností s ním a nezákonnostmi, které jeho činnosti v právnická osoba provázely.

5. Žalovaní navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. První žalovaný zdůraznil, že žalobce měl své nároky uplatňovat v rámci konkursního anonymizováno úpadce právnická osoba spisová značka. V tomto anonymizováno však byl pasivní a jakmile se uvědomil promeškání všech lhůt, pokusil se domoci svého údajného nároku v anonymizována dvě slova a po neúspěchu v anonymizováno civilním, v němž však nelze jeho pasivitu v konkursním anonymizováno zhojit. Žalobce měl v souladu s § 29 odst. 2 anonymizováno podat námitky proti konečné zprávě ze dne datum, zveřejněné datum, nebo napadnou následně vydané konkursní rozvrhové usnesení, jež jsou již mnoho let v právní moci a žalovaný nárok je tak promlčen. Žalovaný nicméně nesouhlasí s tím, že by žalobci nějaká škoda v příčinné souvislosti s jeho jednáním vznikla. Druhý žalovaný uvedl, že v rozhodné době již statutárním orgánem úpadce v důsledku uplynutí funkčního období nebyl a že žalobce věděl o nemožnosti uspokojení své pohledávky důsledku skončení konkursu na majetek úpadce. Okolnost, že úpadce nebyl vymazán z obchodního rejstříku, proto nemohla mít na uspokojení jeho pohledávky žádný vliv. Žalovaný dále poukázal na nepřípustnost nových tvrzení ohledně proti němu vznesenému nároku náhradu nemajetkové újmy v odvolacím anonymizováno.

6. Z obsahu jakkoliv značně argumentačně roztříštěného a dílem nesrozumitelného odvolání lze seznat uplatnění odvolací důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písma. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně anonymizováno, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., odvolání však důvodným neshledal. Podle § 95 odst. 2 o.s.ř. ve spojení § 211 o.s.ř. nepřipustil žalobcem navrhovanou změnu žalobu, zčásti (co do nároku na náhradu nemajetkové újmy proti druhému žalovanému) představující ve smyslu § 216 odst. 2 o.s.ř. v odvolacím anonymizováno nepřípustně uplatněný nový nárok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí) a zčásti změnu výše nároku proti oběma žalovaným, pro rozhodnutí o níž nejsou v daném případě podmínky. Tvrzená vada anonymizováno, jež měla spočívat v podjatosti rozhodující soudkyně, zjevně není dána. Žalovaný tuto svou námitku nezakládá na žádných ve smyslu § 14 odst. l o.s.ř. relevantních skutečnostech, nýbrž výlučně na procesním postupu soudkyně, potažmo na nesouhlasu s jejími závěry rozhodnutí, což důvodem pro vyloučení soudce podle § 14 odst. 3 o.s.ř. být nemůže. Podjatost soudce nelze dovozovat z okolností, týkající se průběhu anonymizováno či samotného rozhodnutí, okolností významnou pro úvahu o ní může být jen vztah mezi soudcem a účastníkem anonymizováno či jeho zástupcem nebo jeho zájem na výsledku anonymizováno mimo profesionální rovinu v určité intenzitě.

7. Soud I. stupně případně poukázal na to, že žalobce měl v případě popření své přihlášené pohledávky v konkursním anonymizováno na majetek svého věřitele postupovat podle § 23 odst. 2 anonymizováno a vést proti konkursnímu správci (prvnímu žalovanému) incidenční spor, jehož kladný výsledek by mu zajistil podíl na rozvrhu majetku z konkursní podstaty. Žalobce takto nepostupoval, nevznesl námitky proti konečné zprávě ani se neodvolal proti rozhodnutí o rozvrhu, nevyužil tedy všechny prostředky k ochraně svých práv v konkursním anonymizováno a po jeho pravomocném skončení rozhodnutím o zrušení konkursu ze dne datum nemůže žádné nároky, vycházející z možného porušení povinností správce v rámci tohoto anonymizováno (například tvrzené nedoručení vyrozumění o popření pohledávky), vznášet. První žalovaný by mohl být odpovědný za vzniklou škodu pouze na základě speciálního ustanovení § 8 odst. 2 anonymizována dvě slova za škodu podle tohoto ustanovení je však podmíněna tím, že správce nepostupoval s odbornou péčí a porušil svou povinnost, kterou mu ukládá zákon nebo kterou mu uložil soud. Takové porušení povinnosti na straně prvního žalovaného nelze dovodit. Žalobcova argumentace je od samého počátku založena na tom, že první žalovaný jako správce konkursní podstaty pohledávku popřel. O tomto popření musel žalobce vědět, neboť v tomto anonymizováno výslovně tvrdil, že souhlasil s tím, že jeho pohledávka je pohledávkou spornou a neočekával její uspokojení před vynesením rozsudku v nalézacím anonymizováno. Z této spornosti však žalobce nemůže dovozovat povinnost prvního žalovaného jako správce konkursní podstaty složit odpovídající částku do soudní úschovy podle § 33 odst. 2 anonymizováno, neboť nevyvolal incidenční spor podle zmíněného § 23 odst. 2 anonymizováno a k jeho pohledávce proto nebylo v rozvrhovém usnesení pro její popření správcem konkursní podstaty vůbec přihlíženo. Okolnost vedení nalézacího sporu (přerušeného do skončení konkursního anonymizováno) je tu nerozhodná.

8. Konstrukce žalobce, že mu správně konkursní podstaty měl způsobit škodu„ zpronevěrou“ částky, odpovídající jeho mzdové pohledávce, kterou orgány činné v anonymizována dvě slova nezjistily, nemůže sama o sobě občanskoprávní nárok na náhradu škody vůči prvnímu žalovanému založit již proto, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř soudu v občanskoprávním anonymizováno posuzování otázky spáchání anonymizována dvě slova ani jako otázky předběžné nepřísluší. Žalobce v tomto svém tvrzení ostatně vychází jen ze své spekulace, založené na sdělení prvního žalovanému insolvenčnímu soudu ze dne datum, že všechny mzdové závazky, včetně nároků žalobce, vůči úpadci, byly jako zapodstatové pohledávky uhrazeny. Toto sdělení je však zcela obecného charakteru a nelze z něho dovozovat, že se jím konkursní správce vyjadřoval ke konkrétnímu nároku žalobce, o který se v té době vedl konkursem přerušený soudní spor na základě žaloby, podané žalobcem dne datum a který byl tedy mezi žalobcem a úpadcem zjevně sporný. Okolnost, že pohledávka žalobce byla podle jeho tvrzení uvedena v „ seznamu předrozvahově uspokojených věřitelů“ by rovněž nemohla sama o sobě založit opodstatněnou úvahu o tom, že konkursní správce prostředky na její úhradu„ odcizil“ či„ zpronevěřil“. Na základě žalobních tvrzení tak nelze postavit najisto žádné konkrétní protiprávní jednání prvního žalovaného, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody žalobce ve výši jeho aktuálně nevymožitelné mzdové pohledávky ve smyslu § číslo či § 2909 o.z. Tím méně lze na jejich základě detekovat jednání tohoto žalovaného, jež by mohlo představovat zásah do osobnosti žalobce ve smyslu § 82 odst. 1 o.z., z něhož by mu mohla vzniknout nemajetková újma, odčinitelná podle § 2956 o.z. (s odhlédnutím od toho, že z tvrzení žalobce nelze ani dobře dovodit, kdy mělo k takovému zásahu dojít).

9. Odvolací soud souhlasí též se závěrem soudu I. stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou žalobce a jednáním druhého žalovaného, jež mělo spočívat v tom, že nepodal návrh na výmaz úpadce právnická osoba z obchodního rejstříku. Žalobce ve vztahu k tomu nároku opět předestírá spekulativní úvahy o tom, že by se v případě výmazu úpadce z obchodního rejstříku domohl náhrady škody v rozsahu svého mzdového nároku na státu z důvodu délky anonymizováno Přehlíží přitom okolnost, že délka anonymizováno o vlastním nároku žalobce byla dána právě probíhajícím konkursem na majetek jeho věřitele, o kterém žalobce věděl a mohl se uspokojení svého nároku nejméně zčásti domoci v jeho rámci. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně žalobu správně jako neopodstatněnou zamítl a proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., včetně správných výroků o náhradě nákladů anonymizováno, potvrdil.

10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. mají procesně úspěšní žalovaní právo na plnou náhradu nákladů odvolacího anonymizováno. Náhradu nákladů prvního žalovaného představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby po částka (podání vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) podle ustanovení § 7 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrada za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši částka. Náhrada nákladů anonymizováno druhého žalovaného sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) po částka podle ustanovení § 7 odst. 1 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhrad hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného ve výši částka za cestu na jednání s použitím vozidla příjmení jméno registrační značka na trase obec - obec a zpět (2 x 116 km) při ceně benzínu částka za 1 litr, spotřebě 8,4 l za 100 km a základní sazbě částka za 1 km podle § 1 a 4 vyhl. č. 511/2021 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, náhrady za promeškaný čas strávený cestou ve výši částka podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 8 započatých půlhodin po částka a náhrady za DPH ve výši částka.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.